číslo jednací: 31 Az 3/2018- 34   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce:  Y. R. F. M. zastoupen R. F., narozenou ... bytem J. A. G. 1186, N. proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. ledna 2018, č. j. OAM-9/LE LE05-VL11-2017, ve věci mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 1. 2018 domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále také „správní orgán“), kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b  zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval důvody pro udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, existencí důvodů pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 13 citovaného zákona a pro udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 cit. zákona, dále se zabýval důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a cit. zákona a konečně i existencí důvodů pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 14b cit. zákona. Dospěl přitom k závěru, že v případě žalobce není dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jak jsou předvídány výše citovanými ustanoveními zákona o azylu. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 3. Žalobce namítl, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany byl jako účastník zkrácen na svých právech, proto rozhodnutí žalovaného napadl v celém rozsahu výroku. Má zato, že správní orgán porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Porušil také § 50 odst. 2, 3 a 4 správního řádu, neboť nezjistil všechny rozhodné okolnosti a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nepřihlížel ke všemu, co v průběhu řízení vyšlo najevo a napadené rozhodnutí tak dle žalobce nelze považovat za přesvědčivé. Protože neprovedl žalovaný důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci, porušil rovněž § 52 správního řádu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný dostatečně neuvedl, jakými úvahami byl při hodnocení podkladů a výkladu ustanovení zákona o azylu veden, čímž porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Bez dalšího žalobce uvedl, že žalovaný porušil i § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu. Závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Prostřednictvím zvoleného zástupce žalobce shora uvedenou žalobu dne 1. 2. 2018 doplnil. Rozvedl, že by mohl být pro své proevropské názory a politické postoje na Kubě vystaven neoprávněné represi ze strany kubánských státních orgánů a že se v České republice hodlá trvale usadit, pročež se snaží vytvořit si vhodné podmínky, zejména rodinné a pracovní. Na Kubě neměl žádné zázemí, žil u tety a strýce z otcovy strany, byl vystaven nouzi a hladu, neboť příbuzní o něj nejevili zájem. Jejich politické smýšlení, kdy rodina je na rozdíl od žalobce komunisticky založena, bylo častými důvody hádek. V České republice žil žalobce normální život, který se na Kubě nežije, proto zde má zájem o dlouhodobý pobyt. Založil si rodinu a našel trvalé zaměstnání. Žije v N. u K. V. s přítelkyní R. F. a její dcerou. Rád by žil ve svobodné Evropě, kde v minulosti již nějaký čas pobýval. Následné proevropské vnímání světa a evropský způsob, kterým žil po návratu na Kubu (po roce 2008), mu způsobilo potíže. Českou republiku si zvolil proto, že se na internetu dočetl o dobrém vztahu Čechů ke Kubáncům a to i s ohledem na historické vazby obou zemí. Dalším důvodem byla jeho dobrá znalost německého jazyka, neboť s ohledem na sousedící Spolkovou republiku Německo se domnívá, že má vysokou šanci se v České republice domluvit a najít si práci. V závěru doplnění žaloby navrhl žalobce provést jako důkaz svědeckou výpověď R. F.. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žalobních námitek a setrval na správnosti žalobou napadeného rozhodnutí, na které odkázal, a navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal i na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 13. 1. 2017, na poskytnuté údaje k podané žádosti ze dne 18. 1. 2017 a na protokol o pohovoru z téhož dne. Při posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany vycházel žalovaný především z jeho výpovědí a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení. V pohovoru umožnil žalobci sdělit vše, co považoval za podstatné z hlediska osvětlení důvodů jím podané žádosti o mezinárodní ochranu a dal mu rovněž možnost seznámit se s podklady, které pro posouzení žádosti správní orgán shromáždil. Žalovaný trvá na tom, že v rámci důkazního řízení se tak zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil, zjistil skutečný stav věci a opatřil si potřebné podklady pro vydání rozhodnutí. V obsáhlém odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žalovaný velmi podrobně, jasně a srozumitelně vyhodnotil důvody, pro něž žalobce žádá o udělení mezinárodní ochrany z hlediska všech forem této ochrany a s ohledem na příběh žalobce, který pak hodnotil ve světle informací, které si za tímto účelem v dostatečném množství a přiměřené aktuálnosti obstaral. Žalovaný dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce ve vlasti neměl žádné potíže relevantní z pohledu možného udělení mezinárodní ochrany v některé z jejích forem a ani v případě návratu mu nehrozí nebezpečí vážné újmy. Závěrem svého vyjádření k žalobě navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu  správního (dále jen “s. ř. s.“). Učinil tak bez nařízení jednání postupem za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 7. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobce přicestoval do České republiky dne 13. 1. 2017 letecky z Bělehradu. Dle zakoupené elektronické letenky Bělehrad – Praha - Minsk měl pokračovat téhož dne do Minsku. V tranzitním prostoru terminálu Letiště Václava Havla byla u žalobce provedena pobytová kontrola, během které se žalobce prokázal neplatným cestovním pasem Kubánské republiky, v důsledku čehož mu bylo uloženo správní vyhoštění z území členských států Evropské unie na dobu jednoho roku. Z cestovního dokladu bylo dále zjištěno, že žalobci byl dne 22. 10. 2016 zakázán pobyt na území Rumunska na dobu pěti let. V rámci shora uvedené pobytové kontroly, prováděné policisty Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně, požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany v České republice. 8. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky ze dne 16. 1. 2017, nebyl žalobci ve smyslu § 73 odst. 3 písm. c) povolen vstup na území České republiky, neboť dle rozhodujícího správního orgánu bylo důvodné se domnívat, že by žalobce mohl v případě povolení vstupu na území České republiky představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek. V souladu s ustanovením § 74 odst. 2 téhož zákona, po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o nepovolení vstupu na území (dne 10. 2. 2017), byl žalobci vstup umožněn. 9. Dne 18. 1. 2017 poskytl žalobce údaje k podané žádosti a stejného dne s ním byl proveden i pohovor. Uvedl, že z Kuby vycestoval 2. 8. 2016. Letecky z Havany přes Moskvu do Černé Hory. Odtud jel autobusem do Srbska (Bělehradu). Dne 22. 10. 2016 jel vlakem do Rumunska, protože však neměl potřebné vízum, byl vrácen zpět do Srbska. Dne 13. 1. 2017 odletěl z Bělehradu do Prahy. Aby obešel vízovou povinnost, zakoupil si letenku až do Běloruska (do Minsku). Za důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl to, že je proti režimu Castra a má proto na Kubě velké problémy. V minulosti byl již dvakrát pro jeho nesouhlas s režimem Castrů uvězněn, bylo mu vyhrožováno, že bude uvězněn znovu. V roce 2009 byl odsouzen na jeden rok za činnost proti vládě, v roce 2015 za to, že nepracoval. Ke svému uvěznění v roce 2009 později, v rámci pohovoru provedeného téhož dne, upřesnil, že důvodem tohoto uvěznění bylo poslouchání protivládní hudby, která je zakázaná. V rozsudku byl jako trestný čin uveden delikt proti vládě. Nyní má obavu vrátit se na Kubu, protože by mohl být znovu uvězněn a bylo by s ním špatně zacházeno, tak jako v minulosti. Není členem žádné strany ani organizace, ale účastnil se mnoha protivládních akcí organizace Dámy v bílém. Při pohovoru provedeném téhož dne žalobce uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu právě v České republice proto, že na internetu zjistil, že Česká republika uděluje nejvíc politických azylů a bylo nejjednodušší se na její území dostat. Dalším důvodem pro něj bylo to, že zde není tolik muslimů, jejichž chování považuje za násilnické a nemá je rád. Při odjezdu z Kuby neměl žádné problémy, např. při hraniční kontrole, odbavení. Stejně tak neměl žádné problémy při vyřizování svého cestovního dokladu. Tyto skutečnosti si žalobce vysvětluje tak, že kubánské úřady mají zřejmě zájem na tom, aby lidé, kteří jsou proti vládnímu režimu, odešli ze země. Žalobcova matka žije od roku 2015 ve Spojených státech amerických, jeho teta a sestřenice žijí ve Francii. Matka žila dříve ve Švýcarsku, provdala se za občana Švýcarska. Žalobce tam s ní žil v letech 2006 – 2008, na základě dlouhodobého povolení k pobytu. Na Kubě byl policií asi šestkrát zadržen, doba zadržení byla různá – od několika hodin po dobu dvou dnů. Důvodem zadržení byly výkřiky na veřejnosti: “Pryč s diktaturou, pryč s režimem Castrů.“ V roce 2015 se účastnil tří pochodů organizace Dámy v bílém. V parku v centru Havany (Parque Central), před velvyslanectvím Spojených států amerických a při příležitosti návštěvy papeže na Kubě - v kostele Iglesia de La Caridad del Cobre. Dle žalobce to mělo být „asi v dubnu 2015“ v Parque Central, „v září 2015“ před velvyslanectvím a „asi také v roce 2015“ ve shora uvedeném kostele, při příležitosti návštěvy papeže. O návštěvu jakého papeže se jednalo, žalobce neví. Ve výkonu trestu byl od 14. 2. 2015 do 30. 10. 2015. Na Kubě pracoval pouze na černo, jako pomocný zedník. Školní docházku ukončil v roce 2006, devátou třídou. 10. Dále je ve správním spise založena Výroční zpráva Human Rights Watch 2017 – Kuba (ze dne 12. 1. 2017), Výroční zpráva Amnesty International 2017 – Kuba (ze dne 22. 2. 2017), Zpráva o dodržování lidských práv v roce 2016 – Kuba (ze dne 3. 3. 2017), Úřední věstník Kubánské republiky ze dne 16. 10. 2012 - aktualizované znění zákona č. 1312 „Zákon o migraci“ ze dne 20. 9. 1976 včetně zákonného nařízení č. 302, kterým se tento zákon mění a prováděcí předpisy k zákonu o migraci ze dne 19. 7. 1978 v novelizovaném znění, konzulární informace Velvyslanectví Kubánské republiky v ČR (z internetu dne 14. 11. 2016), Informace MZV ČR čj. 91328/2017-LPTP (ze dne 15. 3. 2017). 11. S podklady pro rozhodnutí ve věci byl žalobce seznámen dne 11. 10. 2017. 12. Předmětem tohoto soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2018, č. j. OAM-9/LE-LE05-VL11-2017, kterým žalovaný dospěl k závěru, že u žalobce není dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu.   13. Žalobce v žalobě proti rozhodnutí žalovaného označil za hlavní důvod žádosti o mezinárodní ochranu nesouhlas s politickým systémem na Kubě, obavy z možného uvěznění a následného špatného zacházení. 14. Krajský soud na úvod předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2012-47; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). 15. Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle § 12, § 13 nebo § 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.  16. Důvody udělení azylu upravuje zákon o azylu v ustanovení § 12 tak, že azyl se udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 17. Krajský soud po prostudování správního spisu přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu žalobních námitek a ve shodě se žalovaným konstatuje, že žalobce nebyl v zemi svého původu pronásledován ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobce žádné skutečnosti o tom, že by vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod na Kubě, za kterou by byl nějakým způsobem postihován, de facto neuvedl. Z jeho výpovědí vyplynulo, že sice nesouhlasí s politickým systémem na Kubě. Svůj názor prezentoval výkřiky: “Pryč s diktaturou, pryč s režimem Castrů.“ Nikde se neangažoval a nebyl za nic podobného perzekuován. Jestliže ve své výpovědi dne 18. 1. 2018 uvedl, že se účastnil mnoha protivládních akcí organizace Dámy v bílém, následně při další výpovědi téhož dne uvedl, že se účastnil konkrétně tří takovýchto akcí. Chronologicky však všechny tři zařadil do období, kdy měl být dle svých slov ve výkonu trestu odnětí svobody (14. 2. 2015 – 30. 10. 2015). Tvrzení žalobce si tak vzájemně výrazně odporují. Soud neshledal za věrohodné ani to, že by se zúčastnil pochodu organizace Dámy v bílém, konaném při příležitosti návštěvy papeže a nevěděl přitom, jaký papež Kubu navštívil. Navíc i tato návštěva papeže Františka na Kubě proběhla v září roku 2015, tedy v období, kdy měl být žalobce ještě stále ve výkonu trestu odnětí svobody. Ani žalobce však ve svých výpovědích neuvádí, že by byl v této souvislosti zadržen či jinak postižen. Podmínky citovaného ustanovení pod písm. a) žalobce tedy nesplňuje a s uvedeným závěrem žalovaného soud souhlasí. 18. Krajský soud souhlasí i se závěrem, že žalobcem uváděné důvody žádosti o mezinárodní ochranu nelze hodnotit ani jako důvodné obavy z pronásledování z azylově relevantních důvodů, jak jsou uvedeny shora pod písm. b) citovaného ustanovení. Žalovaný správně podotkl, že žalobce v roce 2016 vycestoval ze své vlasti zcela bez problémů na základě vydaného cestovního pasu, což svědčí o nezájmu kubánských orgánů o jeho osobu. Žalobce rozhodně netvrdil žádné skutečnosti, které by svědčily o pronásledování jeho osoby. Žalobcem uváděné důvody posoudil žalovaný dle názoru krajského soudu dostatečně na straně 7 až 9 napadeného rozhodnutí a dále pak i v rámci posouzení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu na straně 10 až 12. Nutno připomenout, že mezinárodní ochrana ve smyslu zákona o azylu je právním institutem výjimečným, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoliv však před jakýmikoli negativními jevy v zemi jeho původu, nýbrž jen z důvodů upravených v zákoně o azylu. 19. Za zákonné a zjištěným informacím odpovídající považuje krajský soud i neudělení azylu dle § 13 zákona o azylu. K udělení azylu dle § 13 zákona o azylu (tzv. azyl za účelem sloučení rodiny), který zohledňuje rodinné vazby a uplatňuje se vůči zákonem vymezenému okruhu rodinných příslušníků azylanta, nebyl v případě žalobce shledán zákonný podklad, neboť není rodinným příslušníkem azylanta, jemuž byl udělen azyl dle § 12 nebo 14 citovaného zákona. Ostatně ve vztahu k neudělení azylu dle § 13 zákona o azylu žalobce ničeho nenamítal. 20. Pokud jde o udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval individuální situací žalobce ve vztahu k udělení této formy azylu, neshledal však opodstatněnost pro jeho udělení, neboť žalobce v průběhu řízení žádné mimořádné skutečnosti neuváděl. Rovněž v žalobě žalobce žádné konkrétní námitky či výhrady k neudělení humanitárního azylu neuvedl. 21. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště, udělí doplňková ochrana. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. 22. Smyslem a účelem doplňkové ochrany je poskytnout subsidiární ochranu a možnost legálního pobytu na území České republiky těm žadatelům o mezinárodní ochranu, kterým nebyl udělen azyl, ale u nichž by bylo z důvodů taxativně uvedených v § 14a zákona o azylu neúnosné nebo jinak nežádoucí požadovat jejich vycestování. 23. Žalovaný se odůvodnění neudělení doplňkové ochrany věnoval na stranách 10 až 13 napadeného rozhodnutí. Vycházel jak z výpovědí žalobce, tak i z informací získaných v průběhu správního řízení, které lze označit za objektivní a aktuální v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí a způsobilé k posouzení, zda žalobci hrozí pro případ návratu skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Dospěl k závěru, že tomu tak není, přičemž konstatoval, že žalobce v zemi původu neměl závažné potíže se státními orgány, ve vlasti proti němu nebylo a není vedeno trestní stíhání. Z pohledu doplňkové ochrany se opětovně zabýval všemi žalobcem tvrzenými důvody pro udělení mezinárodní ochrany.  24. Krajský soud po zhodnocení výpovědí žalobce, posouzení doby a motivu jeho odchodu z vlasti, důvodů a okamžiku podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany a podkladových informací, nedospěl k závěru, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy pro některý z důvodů dle  14a odst. 2 zákona o azylu. 25. Po provedeném přezkumu má soud za to, že žalovaný se dostatečně a přezkoumatelným způsobem zabýval všemi zákonnými důvody pro udělení některé z forem doplňkové ochrany, jakož i posouzením hledisek vážné újmy dle § 14a odst. 2 zákona a azylu, zabýval se dostatečně i objektivními možnostmi občanů Kuby opouštět vlast a vracet se zpět, včetně reálných důsledků návratu po dlouhodobém pobytu v zahraničí (k čemuž si obstaral migrační předpisy aplikované na Kubě), a proto se s jeho závěry a odůvodněním i této části rozhodnutí ztotožňuje a odkazuje na ně. 26. Ze shromážděných dokumentů k dodržování lidských práv na Kubě lze konstatovat, že na Kubě nejsou ani v současnosti dodržována lidská práva na požadované úrovni, avšak nutno připomenout, že při poskytování mezinárodní ochrany je nutno posuzovat každý jednotlivý případ individuálně a ve vztahu ke konkrétní osobě žadatele. Jak je již shora uvedeno, žalobce se politicky nijak neangažoval, nebyl žádným aktivistou, ani nebyl členem žádné takové občanské skupiny, ani nebyl v této souvislosti nijak pronásledován nebo perzekuován. Nutno zopakovat, že mezinárodní ochrana ve smyslu zákona o azylu je právním institutem, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoliv však před všemi negativními jevy v zemi jeho původu, nýbrž jen z důvodů upravených v zákoně o azylu. 27. Pro úplnost lze poznamenat, že ustanovení § 14b zákona o azylu upravuje doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny. V tomto směru však žalobce žádné důvody neuváděl a žalobní námitky nevznesl. 28. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu krajský soud uvádí, že požadavky na podklady pro rozhodnutí žalovaného se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, podle kterého musí být užité podklady (1) relevantní, (2)důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, (4) transparentní a dohledatelné. Krajský soud je toho názoru, že podklady rozhodnutí, ze kterých žalovaný vycházel, tyto požadavky splňují.  29. Krajský soud na základě výše uvedeného uzavírá, že neshledal namítané vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dle jeho názoru bylo rozhodnutí vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci (§ 3 správního řádu), žalovaný rovněž dostatečně odůvodnil, proč žalobci nelze udělit některou z forem mezinárodní ochrany (§ 68 odst. 3 správního řádu). Neporušil tedy ani zásadu volného hodnocení důkazů (§ 50 odst. 2 a 3 správního řádu). 30. Dlužno dodat, že provedení důkazu svědeckou výpovědí R. F. považoval v návaznosti na shora uvedené krajský soud za nadbytečné. Jakákoli svědecká výpověď nemůže při daném skutkovém stavu umožnit aplikaci ustanovení § 12 – 14b zákona o azylu. V. Závěr a náklady řízení 31. S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. 32. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a ze spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 20. prosince 2018 JUDr. Magdalena Ježková v. r. samosoudkyně