I. Osobou, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností, může být i obecně veřejnoprávní korporace nebo jiná nepodnikatelská právnická osoba, jelikož obchodní činností může být například i poskytování určitých služeb soukromoprávního charakteru, přestože kritérium zisku není pro dotyčný subjekt významné, což se projevuje například při poskytování veřejných služeb, a proto na účastníka, jehož činnost představuje půjčování knih či dalších nosičů, lze hledět jako na podnikatele. II. Je-li ve smlouvě o poskytování knihovnických služeb řádně a srozumitelně účastník seznámen se všemi podmínkami smlouvy včetně případných sankcí za porušení jeho povinností, nelze pouze za základě samotného postavení tohoto žalobce (knihovny) shledat nerovnost mezi účastníky ani zneužití práva na úkor spotřebitele (žalovaného).

č. j. 21 Co 184/2019-141 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci žalobkyně: Knihovna města Plzně, příspěvková organizace, IČO xxx sídlem xxx proti žalovanému: MJ, narozený xxx bytem xxx o zaplacení 13 359,59 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. ledna 2019 č. j. 5 C 258/2018-108 takto: I. Rozsudek okresního soudu se vyjma nenapadeného výroku pod bodem I mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 1. 3. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem v částce 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Okresní soud výše citovaným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3 659,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 3 659,59 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 9 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 9 700 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení (výrok II), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 13 359,59 Kč s příslušenstvím z právních důvodů náhrady škody za ztrátu DVD nosičů ve výši 3 659,59 Kč, manipulačního poplatku za zpracování ztracených dokumentů ve výši 2 000 Kč a poplatků z prodlení ve výši 7 500 Kč. Tvrdila, že žalovaný získal na základě přihlášky čtenáře číslo 261706 ze dne 9. 1. 2015 oprávnění využívat služeb žalobkyně včetně absenční výpůjčky knihovních dokumentů. Podepsáním přihlášky byla uzavřena smlouva o poskytování knihovnických služeb. Žalovaný si dne 19. 2. 2015 vypůjčil celkem 10 videozáznamů, které měl povinnost vrátit do 5. 3. 2015. Jejich souhrnná hodnota dosáhla částky 3 659,59 Kč a žalobkyní je uplatňována náhrada škody v důsledku újmy vzniklé na jejím majetku. K tomu žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení poplatku z prodlení podle článku 17 a přílohy č. 4 knihovního řádu, a to za prvních 112 dní (od 6. 3. 2015 do 3. 5. 2015) ve výši 200 Kč a za každých dalších 14 dní v období od 4. 5. 2015 do 28. 2. 2018 částku 7 300 Kč (73 x 100 Kč). Dále byla uplatněna pohledávka z důvodu poplatku za vymáhání právní cestou ve výši 200 Kč a manipulačního poplatku za knihovnické práce při ztrátě či poškození dokumentu ve výši 2 000 Kč (20 x 100 Kč u každého z dokumentů). Okresní soud postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena nepojmenovaná smlouva (§ 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“, ve spojení s § 2193 a násl. o. z.) o poskytování knihovnických služeb, spočívající v závazku žalobkyně přenechávat žalovanému knihovnické dokumenty oproti povinnosti žalovaného k placení základního ročního poplatku a zejména k vrácení jednotlivých předmětů výpůjčky. Přihlédl k úpravě smluvní v knihovním řádu, která v rámci smluvní volnosti účastníků řeší způsob vypořádání včas nevrácených knihovnických dokumentů tak, že je vypůjčitel povinen nahradit půjčiteli hodnotu, která tu byla při pořízení jednotlivých knihovnických dokumentů. Žalovanému vznikla povinnost nahradit žalobkyni újmu v její majetkové sféře podle článku 17 odst. 1 knihovního řádu v rozsahu součtu pořizovacích hodnot vypůjčených 10 DVD nosičů ve výši 3 659,59 Kč (vyčísleno postupem podle § 136 o. s. ř.). Okresní soud předně uzavřel, že ačkoli je žalobkyně příspěvkovou organizací, nachází se ve vztahu k žalovanému v obdobném nerovnovážném postavení jako podnikatel při sjednávání obligačního vztahu se spotřebitelem. Žalobkyně, ačkoli se definuje statusem veřejné univerzitní knihovny a její zaměření je z povahy cíleno k uspokojování potřeb občanů docílit přístupu ke kulturním hodnotám a informacím obsaženým v knihovních fondech a jiných zdrojích, vykonává podle § 420 odst. 1 o. z. na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost, přestože zisk není vzhledem k účelu zřízení primárním. Z pohledu postavení žalobkyně a žalovaného je naplněna hypotéza ust. § 420 odst. 2 o. z. zakládající spotřebitelské postavení žalovaného. Nepřiznal nárok na zaplacení poplatků za prodlení a manipulačních poplatků, které mají podobu sankční, vycházejí z právního důvodu utvrzení dluhu (§ 2048 a násl. o. z.) a ukládají žalovanému povinnost k placení vázanou na délku prodlení s vrácením výpůjček a paušalizací nákladů žalobkyně s administrací dluhu a pořízením nových titulů. Podle jeho názoru nelze k sjednání smluvní pokuty formou knihovního řádu a dalšího odkazu na ceníky přihlížet (§ 1813 a § 1815 o. z.), neboť jde o ujednání zakládající ze své povahy nerovnováhu mezi žalobkyní a žalovaným. Jedině pokud by bylo naplněno ust. § 1813 věta druhá o. z., bylo by lze ke smluvní pokutě přihlížet. Z obsahu přihlášky, v níž je pouze formálně odkazováno na knihovní řád a úpravu poplatků a náhrady škody, nevyplývá, že by byl žalovaný jakožto spotřebitel jakkoli zpraven o existenci nerovnovážného ujednání smluvních podmínek, tudíž nedovolal-li se žalovaný posuzovaných ujednání o smluvních pokutách, nelze k nim podle § 1815 o. z. přihlížet. Typickým způsobem, jímž podnikatel zabrání účinku ust. § 1815 o. z. (kdy nelze k nepřípustnému ujednání přihlížet z moci úřední), je explicitní vyrozumění spotřebitele (v tomto případě uživatele knihovny) o těch nerovnovážných ujednáních, která neobsahuje vlastní přihláška (dohoda o poskytování služeb), ale jsou skryty v ostatním smluvním substrátu, a to knihovním řádu a dalším odkazu na ceníky. Smyslem aplikovaných ujednání je odstranit nerovnováhu mezi účastníky, kdy spotřebitelský status některého z účastníků smluvního vztahu vyžaduje zvýšené zákonné ochrany. Smyslem ust. § 1815 o. z. je zajistit, aby spotřebiteli, byť se jedná o uživatele, který čerpá veřejně dostupné knihovnické služby, bylo již při uzavírání dohody zpřístupněno, jaké konkrétní sankce při jeho případném civilním deliktu jsou obsaženy v knihovním řádu a návazných cenících, tak jako je tomu v jiných případech v obchodních podmínkách a přehledech poplatků. Žalobkyně této zákonné povinnosti nedostála, tudíž nelze ex lege přihlížet k nárokům vzešlým z právních důvodů smluvních pokut vyjádřených formálně jako poplatky z prodlení a manipulační poplatky. 2. Proti výroku pod bodem II rozsudku (posuzováno podle obsahu odvolání) podala odvolání žalobkyně. Namítala, že její postavení je významně odlišné od typického podnikatelského subjektu. Nelze proto na právní vztahy mezi účastníky řízení nazírat stejně jako na vztahy při výkonu činnosti podnikatelské. Zejména ale namítala, že žalovaný byl explicitně seznámen s hrozícími sankcemi. V přihlášce jsou uvedeny konkrétní odkazy na ustanovení knihovního řádu, která se vztahují k pravidlům náhrady škody, smluvním pokutám a způsobu upomínání. Žalovaný nemusel v knihovním řádu tato ustanovení pracně vyhledávat, informace nebyly skryty v ostatním smluvním substrátu, ale již v počátku, v přihlášce, byly označeny jako informace zásadní, kterým měla smluvní strana věnovat zvýšenou pozornost a sama se pak rozhodnout, zda do smluvního vztahu vstoupí. Žalovaný podpisem přihlášky sám potvrdil, že se s knihovním řádem seznámil a že tak učinil předem, než přihlášku podepsal. Byl v okamžiku podpisu seznámen s případnými hrozícími sankcemi a pro případ nesouhlasu s nimi nemusel přihlášku podepsat a věci si půjčovat. Ustanovení knihovního řádu, na něž je v přihlášce výslovně odkazováno, jsou formulována dostatečně přesně, jasně a bylo nepochybně ve schopnostech žalovaného, aby jim porozuměl, aby se jimi následně řídil, resp. aby dovodil následky porušení pravidel. Ochrana slabší smluvní strany nemůže být bezbřehá ani univerzální, ale musí být vždy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Žalobkyně připomněla, že žalovaný přistoupil k řešení problému naprosto bez zájmu, nereagoval na výzvy k vrácení vypůjčených věcí ani na předžalobní upomínku a žádnou aktivitu nevyvinul ani v řízení. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě vyhověno zcela včetně přiznání nákladů řízení. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil (shodně jako v řízení před okresním soudem), doručováno mu bylo postupem podle § 50 odst. 2 o. s. ř., k jednání se nedostavil. Krajský soud projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek ve výroku pod bodem II (včetně závislého výroku o nákladech řízení) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. Posouzení, zda je určitá osoba podnikatelem či nikoliv, má v soukromoprávním styku zásadní právní význam. Závěr okresního soudu, že na žalobkyni lze nazírat v souzené věci jako na podnikatele, má oporu v odborné komentářové literatuře (komentář Občanský zákoník I., Obecná část (§ 1–654), 1. vydání, 2014, s. 1605–1609). Zde je vysloven názor (který sdílí i krajský soud), že osobou, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností, může být i obecně veřejnoprávní korporace nebo jiná nepodnikatelská právnická osoba. Obchodní činností může být například i poskytování určitých služeb soukromoprávního charakteru, přestože kritérium zisku není pro dotyčný subjekt významné, což se projevuje například při poskytování veřejných služeb (například při provozu nemocnice, veřejné dopravy, veřejných ústavů). Posuzovanou činnost žalobkyně lze pod takové vymezení podřadit. 6. Krajský soud naproti tomu nesdílí důvody okresního soudu, které vedly k částečnému zamítnutí žaloby. Pouhá skutečnost, že strany ujednání zakládají jedné ze smluvních stran odlišné postavení, ještě neznamená, že musí jít o nepřiměřené ujednání. Z povahy závazku plyne, že práva a povinnosti stran jsou odlišná. Ujednání zakládající práva a povinnosti pouze jedné straně, může být v souladu s požadavkem přiměřenosti (např. podnikatel má právo na smluvní pokutu pro případ prodlení s vrácením věci, neboť porušení smluvní povinnosti má dopad do jeho sféry tím, že nemůže danou věc poskytnout jinému, ale nemá dopad do sféry spotřebitele). Vždy jde o posouzení, zda smlouva nezakládá hrubý nepoměr vzájemných plnění. Přitom podnikatel musí jednat se spotřebitelem poctivě, v souladu s očekáváním. Zásadní význam mají informace o podmínkách uzavření smlouvy, které byly poskytnuty před uzavřením smlouvy, zejména na základě jakých informací se spotřebitel rozhodne, zda chce být vázán podmínkami, které poskytovatel služby vyhotovil předem, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a srozumitelným jazykem. Nelze dovodit obecný závěr o rozporu s požadavkem přiměřenosti jen ze skutečnosti, že součástí smlouvy byly obchodní podmínky, bez jejich analýzy, zda smluvní ujednání zakládají skutečnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Je třeba zkoumat, zda ujednání byla poskytnuta jasným a srozumitelným způsobem a zejména zda měl spotřebitel možnost se s nimi předem seznámit a chápat ekonomické souvislosti. 7. Půjčování knih a dalších nosičů není z hlediska životních potřeb, které mají být touto formou uspokojeny, činností nutnou, nezbytnou, nezastupitelnou, i když krajský soud nezpochybňuje společenský a kulturní význam, důležitost a nezbytnost této činnosti. Z povahy této činnosti ale vyplývá, že osoba ji provozující nemůže ke svému prospěchu zneužít svého postavení nebo stavu nouze osobní nebo hospodářské na straně spotřebitele a za tím účelem vkládat do smlouvy nepřijatelné podmínky, na které by musel spotřebitel přistoupit bez ohledu na výhodnost. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy o poskytování knihovnických služeb řádně, úplně a srozumitelně seznámen s podmínkami smlouvy. Podmínky obsažené v knihovním řádu a v jeho přílohách nejsou nijak výjimečné, neočekávatelné, překvapující, nevyvážené, v hrubém nepoměru co do porovnání práv a povinností obou stran. Nebyly ani žádným způsobem skryty před žalovaným. Text knihovního řádu a jeho příloh není náročný na pochopení člověkem nadaným rozumem průměrného člověka a schopností jej užívat s běžnou péčí a obezřetností, jak je možno v právním styku běžně očekávat. Ustanovení sankční jsou ve prospěch žalobkyně, ale sama o sobě tato skutečnost nestačí pro závěr, že smlouva byla nevyvážená v neprospěch spotřebitele. Je obvyklé, že v právních vztazích nemají strany naprosto stejná práva a povinnosti. V daném právním vztahu bylo z povahy věci možno sankcemi postihnout pouze žalovaného, který smlouvu porušil nevrácením vypůjčených věcí. Na straně žalobkyně byly pro ni vyplývající povinnosti ze smlouvy (po uzavření smlouvy poskytnout výpůjčku) splněny zcela. Z její strany nepřicházelo v úvahu porušení žádné povinnosti, které by mohlo být ve smlouvě postiženo sankcí. Žalobkyně nemohla ke svému prospěchu zneužít svého postavení na úkor a v neprospěch žalovaného, nemohla ani využít nouze osobní nebo hospodářské na straně spotřebitele a za tím účelem dávat do smlouvy nepřijatelné podmínky, na které by musel žalovaný přistoupit bez ohledu na jejich nevýhodnost a bez možnosti je nepřijmout. Smlouva, s jejímž celým obsahem byl žalovaný seznámen (tj. včetně příloh a konkrétních odkazů na příslušná ustanovení knihovního řádu a ceníků), neobsahuje nepřiměřená ujednání, zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 9. Krajský soud proto změnil napadený rozsudek ve výroku pod bodem II podle § 220 o. s. ř. a žalobě žalobkyně i ve zbývajícím rozsahu vyhověl. 10. Jelikož byl rozsudek okresního soudu změněn, musel odvolací soud nově rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem podle § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení před okresním soudem zcela úspěšná, má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů, které v řízení před okresním soudem účelně vynaložila. Jedná se o soudní poplatek ve výši 800 Kč zaplacený ze žaloby. 11. Také v odvolacím řízení měla žalobkyně plný úspěch, proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Jedná se o soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč. Ostatní náklady žalobkyně nepožadovala. 12. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku u Okresního soudu v Jičíně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. Hradec Králové 23. září 2019 předsedkyně senátu