Správce daně je povinen soudnímu exekutorovi na jeho žádost podat informace z kontrolního hlášení. Správce daně se nemůže s ohledem na speciální zmocnění soudního exekutora, uvedené v ustanovení § 33 odst. 3 exekučního řádu, dovolat povinnosti mlčenlivosti dle § 18a odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění účinném od 1. 4. 2019.

č. j. 23 Co 206/2019-27 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci exekuce oprávněná: TEPVOS, spol. s r.o., IČO --- sídlem --- zastoupená advokátem JUDr. Karlem Koštou sídlem Mírové náměstí 22, Ústí nad Orlicí proti povinnému: VM, narozený dne --- IČO --- bytem --- pro 6.686 Kč s příslušenstvím, k odvolání Finančního úřadu pro Pardubický kraj, sídlem Boženy Němcové 2625, Pardubice, IČO ---, proti usnesení soudního exekutora JUDr. Igora Olmy, Exekutorský úřad Svitavy, ze dne 28.5.2019, č.j. 111 EX 3399/16-22, takto: I. Usnesení soudního exekutora se v odvoláním napadeném výroku I. mění tak, že Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj, se sídlem Boženy Němcové 2625, Pardubice, IČO ---, se ukládá pořádková pokuta za nesplnění součinnosti ve výši 1.000 Kč. II. Usnesení soudního exekutora se v dalším odvoláním napadeném ve výroku II. potvrzuje. Odůvodnění: 1. Soudní exekutor udělil výše uvedeným usnesením finančnímu úřadu pořádkovou pokutu ve výši 5.000 Kč za nesplnění součinnosti (výrok I.) s tím, že tuto pokutu je povinen uhradit ve prospěch bankovního účtu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (výrok II.). 2. Z odůvodnění vyplývá, že soudní exekutor dne 2.5.2019 požádal finanční úřad dle § 33 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, v platném znění (dále jen „exekuční řád“), o poskytnutí součinnosti, a to konkrétně poskytnutí údajů z kontrolního hlášení povinného. Jeho žádost obsahovala poučení o tom, že za nesplnění povinnosti lze uložit pokutu do 50.000 Kč. Žádost byla doručena finančnímu úřadu 3.5.2019. Urgence žádosti soudního exekutora ze dne 10.5.2019 byla doručena finančnímu úřadu 11.5.2019. Přesto finanční úřad požadované informace neposkytl. Soudní exekutor vyložil, že povinný nevlastní žádný postižitelný movitý, či nemovitý majetek. Je osobou samostatně výdělečně činnou a plátcem daně z přidané hodnoty. Údaje z kontrolního hlášení jsou pro provedení exekuce nezbytné. Soudní exekutor uzavřel, že správce daně se nemůže dovolávat své mlčenlivosti s odkazem na ust. § 18a odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, s tím, že soudní exekutor není ve výčtu orgánů, kterým poskytne údaje z kontrolního hlášení. Protože mu správce daně požadované údaje neposkytl, postupoval soudní exekutor dle § 34 odst. 3 exekučního řádu, § 52 odst. 1 exekučního řádu, § 53 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) a uložil finančnímu úřadu pokutu při dolní hranici zákonné sazby ve výši 5.000 Kč s tím, že předpokládá, že dožádaný orgán poskytne součinnost v náhradním termínu. 3. Usnesení soudního exekutora napadl odvoláním finanční úřad. Poukázal na to, že s účinností od 1.4.2019 došlo ke změně zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, kdy ust. § 18a odst. 2 taxativně uvádí, kterým subjektům mohou být poskytnuty údaje z daňové analytické evidence získané od plátce daně prostřednictvím kontrolního hlášení. Mezi těmito uvedenými subjekty soudní exekutor není a soud je v něm uveden pouze pro taxativně uvedená řízení, v nichž není uvedeno řízení exekuční. Z těchto důvodů správce daně nemůže od 1.4.2019 poskytnout soudním exekutorům součinnost, týkající se dat kontrolních hlášení, ač tak do 31.3.2019 činil. Odvolatel zdůraznil, že ustanovení § 18a zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, je speciální vůči obecné povinnosti stanovené exekučním řádem a má aplikační přednost. Nejde pouze o povinnosti mlčenlivosti, ale základní nedostatek kompetence požadované údaje soudnímu exekutorovi poskytnout. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudního exekutora zrušil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudního exekutora dle § 55c exekučního řádu ve spojení s § 212, § 212a o.s.ř. 5. Předmětem posouzení byl výklad ustanovení § 33 odst. 3 exekučního řádu a § 18a odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, v platném znění, tj. ve znění zákona č. 80/2019 Sb., účinného od 1.4.2019. 6. Podle § 33 odst. 3 exekučního řádu orgány státní správy, orgány samosprávy a právnické osoby, které z úřední moci jsou zvláštním právním předpisem pověřeny k vedení evidence osob nebo jejich majetku nebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob a jejich majetku, jsou povinny oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost údaje potřebné k vedení exekuce; tuto povinnost má zejména orgán pověřený vedením katastru nemovitostí, orgán správy daní, orgán, který vede registr motorových vozidel, orgán pověřený vedením informačního systému veřejné správy, ve kterém jsou vedeny údaje o zbraních, střelivu a provozovaných střelnicích, orgán správy sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, komoditní burzy, organizátor regulovaného trhu, centrální depozitář, jiné osoby oprávněné k vedení evidence investičních nástrojů a Notářská komora České republiky ve vztahu k Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Pracovník správce daně, orgánu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny se nemůže v odpovědi na písemnou žádost exekutora dovolat povinnosti mlčenlivosti podle zvláštního právního předpisu. 7. Podle § 18a odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, v platném znění, daňová analytická evidence je centrální evidence, ve které se pro analytické účely souhrnně zpracovávají údaje získané orgány finanční správy a) od daňového subjektu při plnění jeho povinností při evidenci tržeb, b) od plátce daně z přidané hodnoty prostřednictvím kontrolního hlášení, c) jiným způsobem, jsou-li potřebné pro analytické zpracování údajů podle písmen a) a b). Podle odst. 2 údaje z daňové analytické evidence se poskytnou v rozsahu a za podmínek, za nichž se podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu poskytují údaje, které jsou předmětem povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu, pouze a) orgánu Finanční správy České republiky, b) orgánu Celní správy České republiky, c) Ministerstvu financí, d) Finančnímu analytickému úřadu, e) orgánu činnému v trestním řízení, f) zpravodajské službě České republiky, g) soudu, jde-li o 1. řízení vedené z podnětu daňového subjektu ve věci správy jeho daní, 2. uplatnění práva správcem daně při správě daní, nebo 3. projednání nároku podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při správě daní výkonem veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, h) Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, jakož i dalšímu kontrolnímu orgánu, a i) úřední osobě plnící povinnosti ve věcech archivnictví. 8. V dané věci soudní exekutor písemně požádal správce daně o sdělení údajů z kontrolního hlášení s tím, že údaje uvedené v kontrolním hlášení jsou pro vedení exekuce nezbytné, neboť povinný, který je fyzickou osobou, nevlastní žádné zabavitelné movité a nemovité věci, je ale podnikatelem, plátcem daně z přidané hodnoty. V tomto směru odvolací soud sdílí úvahu soudního exekutora, že údaje poskytované v kontrolním hlášení jsou relevantní pro vedení exekuce, neboť by bylo možné přistoupit k vedení exekuce postižením pohledávky povinného např. vůči správci daně na pohledávku, týkající se vrácení daně z přidané hodnoty. 9. Správce daně odmítl sdělit požadované údaje s tím, že od 1.4.2019 je oprávněn sdělit údaje z kontrolního hlášení jen subjektům vyjmenovaným podle § 18a odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, mezi nimiž soudní exekutor není. 10. Jak vyložil Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 10.9.2014, sp.zn. I. ÚS 3859/13 nucená realizace většiny vykonatelných exekučních titulů je spojena se zásahem do majetkové sféry povinného subjektu. Zjišťování informací o jeho majetku je komplikovaným procesem, který nesmí ohrozit zájem oprávněného na co nejrychlejším uspokojení jeho vykonatelné pohledávky. Proto se exekuční řízení vyznačuje řadou institutů, které mají soudnímu exekutorovi pomoci při získávání informací o potenciálních zdrojích zpeněžení či přímého majetkového postižení. I z tohoto důvodu je soudnímu exekutorovi umožněno obracet se na třetí osoby, které mohou mít o majetku povinného informace. 11. Ustanovení § 33 odst. 3 exekučního řádu tak dává v zájmu efektivity exekuční činnosti exekutorovi možnost zjistit potřebné údaje o povinném od uvedených subjektů, a to i přes jejich povinnost mlčenlivosti. Tak je tomu i v případě správce daně (kterým je ve smyslu ust. § 1 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, také finanční úřad). Odvolací soud se ztotožňuje s právním názorem soudního exekutora o tom, že správce daně se s ohledem na speciální zmocnění soudního exekutora, uvedené v ustanovení § 33 odst. 3 exekučního řádu, nemůže dovolat povinnosti mlčenlivosti dle § 18a odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky. 12. Z důvodové zprávy k zákonu č. 80/2019 Sb., který s účinností od 1.4.2019 novelizoval zákon č. 456/2011 Sb. mimo jiné tím, že do něj včlenil ustanovení § 18a, vyplývá, že ustanovení § 18a se týká povinnosti mlčenlivosti správce daně. Přestože je správa daní neveřejná a osoby zúčastněné na správě daní a úřední osoby správce daně jsou povinny zachovat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní dozvěděly, jsou dány právním řádem průlomy do daňové mlčenlivosti, a to nejen v ustanovení § 53 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v § 18a odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., ale také v jiných zákonech. Takovým průlomem mlčenlivosti je také ustanovení § 33 odst. 3 exekučního řádu, které výslovně stanoví, že správce daně se vůči soudnímu exekutorovi mlčenlivosti dovolávat nemůže. 13. Povinnost mlčenlivosti správce daně je stanovena k ochraně soukromí a osobních údajů. K tomu, že ust. § 33 odst. 3 exekučního řádu prolamuje povinnost mlčenlivosti (ve vztahu k povinnému) vede výslovné znění zákona. K jinému závěru nelze dospět ani při posuzování možnosti omezení základního práva ve prospěch jiného základního práva, tj. při kolizi dvou chráněných subjektivních práv dle článku 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je třeba posoudit možnost omezení základního práva povinného na ochranu soukromí a osobních údajů podle čl. 10 Listiny ve prospěch základního práva oprávněného na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 Listiny. Odvolací soud provedl test proporcionality ve smyslu judikatury Ústavního soudu České republiky (srov. nález ze dne 12.10.1994, sp.zn. Pl. ÚS 4/94 či ze dne 28.1.2004, sp.zn. Pl. ÚS 41/02). Dovodil, že pro preferenci práv oprávněného (který se domáhá svého majetkového práva vůči povinnému, jenž povinný nesplnil dobrovolně), je dáno nejen kritérium vhodnosti (prolomení mlčenlivosti správce daně umožní dosáhnout potřebné informace o postižitelném majetku povinného), je také naplněno kritérium potřebnosti (stanoveného cíle nelze dosáhnout jinými opatřeními, neboť soudní exekutor zjistil, že povinný nemá žádný jiný postižitelný movitý či nemovitý majetek a údaje z daňového hlášení mohou vést k postižení pohledávek povinného). Protože povinný dobrovolně nesplnil exekučním titulem uloženou povinnost a nerespektuje právním řádem zakotvenou ochranu práv jiných subjektů, nelze dovodit, že by z hlediska hodnotového mělo být jeho právo více chráněno, než právo oprávněného. Zásah do základního práva povinného se tak nedostává do nepoměru s užitkem, který může být tímto omezením dosažen a nezatěžuje nositele základního práva tak, že by jeho zatížení bylo neúnosné. 14. S ohledem na výše uvedené považuje odvolací soud rozhodnutí soudního exekutora, který uložil pořádkovou pokutu správci daně za neposkytnutí požadovaných údajů, za správné. V dané věci nelze ale přehlédnout, že správce daně nebyl k výzvám soudního exekutora nečinný, ale dovolával se jiného právního názoru, podle něhož není soudnímu exekutorovi oprávněn požadované údaje sdělit. Proto odvolací soud rozhodnutí soudního exekutora podle § 220 o.s.ř. změnil tak, že pořádkovou pokutu uložil pouze v částce 1.000 Kč, jinak rozhodnutí dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Pardubice 31. července 2019 předseda senátu