č. j. 29 Ad 11/2018- 57   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce:  J. H. proti žalovanému:  Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2, 128 01, Na Poříčním právu 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2018, čj. MPSV-2018/77000-918 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I.                 Vymezení věci 1. Dne 18. 4. 2018 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí orgánu I. stupně, kterým byl Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Hradci Králové. Prvostupňový správní orgán vydal rozhodnutí dne 30. 1. 2018, kdy pod sp. zn. 1031/2018/NME přiznal žalobci příspěvek na péči ve výši 880,- Kč měsíčně od prosince 2017, neboť s ohledem na jeho zdravotní stav potřeboval pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu, stanoveném stupni závislosti dle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v I. stupni závislosti – lehká závislost. 2. Žalovaný uvedl, že podle posouzení Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové ze dne 5. 4. 2018 žalobce není schopen z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat základní životní potřeby mobility, tělesné hygieny, osobní aktivity a péči o domácnost. Posudková komise posuzovala věc na základě veškeré dostupné zdravotní dokumentace žalobce, spisu OSSZ a provedeného sociálního šetření ze dne 15. 1. 2018. II.              Žalobní argumentace 3. V žalobě žalobce uvedl, že dne 10. 12. 2017 mu byla amputována pravá dolní končetina, 18. 12. 2017 byl převezen z nemocnice v Náchodě domů, od tohoto data se jej ujala sousedka jako asistentka, které za tuto činnost dluží 12.500,- Kč. Sazba za asistenci na hodinu je 100,- Kč a asistentka u žalobce odpracuje 60 – 70 hodin. I. stupeň závislosti tak nemůže pokrýt jeho potřeby, žádá minimálně o stupeň II., zde je finanční rozdíl 3.520,- Kč měsíčně. Od doby, co se vrátil žalobce domů, tak jej žádný lékař neviděl, o další postup a následky se nikdo nezajímá, zbývající končetiny nemá zdravé, bez berlí se není schopen nikam dostat ani na půl metru. Myslí, že potřebuje asistenci na 97 % činností. K žalobě žalobce přiložil zprávu z hospitalizace na chirurgickém oddělení nemocnice Náchod v době od 7. 12. 2017 do 18. 12. 2017, zprávu z hospitalizace na interním oddělení téže nemocnice v období 5. 4. – 8. 4. 2016, nález cévní poradny téže nemocnice ze dne 23. 3. 2016, protokol o jednání PK OSSZ Hradec Králové ze dne 11. 4. 1991. 4. V reakci na vyjádření žalovaného ze dne 22. 6. 2018 pak žalobce soudu doslal přípis, v němž uvedl, že nesejde ani na dvorek, dluží za asistenci, proto žádá o doplacení od prosince 2017 za špatný posudek. Přiložil zprávu praktické lékařky ze dn 18. 1. 2018, záznam ze sociálního šetření ze dne 22. 12. 2017. V dalším přípisu sdělil, že žádá o satisfakci 200.000,- Kč, neboť mu peníze nestačí na potřebnou dopomoc. Na levé ucho neslyší, musel si nechat upravit zvuk telefonu a ten může používat jen na pravé ucho, úprava sprchy trvala 5 měsíců, je lež, že jeho stav není dlouhodobý, posudková komise ho nikdy neviděla, tak jak o něm může rozhodovat. Žádá spravedlivé rozhodnutí. III.            Vyjádření žalovaného 5. Z písemného vyjádření správního orgánu ze dne 22. 6. 2018 plyne, že v odvolacím řízení hodnotila zdravotní stav žalobce posudková komise MPSV – posudkový lékař a lékař – ortoped. Bylo konstatováno, že u žalobce s dominujícími obtížemi při ischemické chorobě dolních končetin došlo ke kritické ischemii dolní končetiny operované v r. 2013, opakovaný pokus o revaskularizaci tepen nebyl úspěšný, v prosinci 2017 byla indikována amputace pravé dolní končetiny ve stehně pro kritickou ischemii. Posuzovaný je plně orientován, není doloženo posudkově významné postižení duševních schopností ani zraku. Je uváděna těžká percepční nedoslýchavost oboustranně, ztráta sluchu dle Fowlera je 82,7 %, indikováno sluchadlo. Z podkladové dokumentace však nevyplývá neschopnost ústní komunikace pro nedoslýchavost, komise poukazuje na telefonickou komunikaci s tajemnicí. Žalobce je mobilní omezeně s pomocí berlí po bytě, venku se pohybuje na invalidním vozíku, udává horší stabilitu chůze pro chybějící 2. – 4. prst levé ruky a zhoršenou úchopovou schopnost. Komise hodnotila jako nezvládané základní životní potřeby mobility, osobní aktivity, péče o domácnost a dosud i tělesnou hygienu, kdy nezvládá některé náročnější činnosti. 6. K námitkám žalobce pak žalovaný uvedl, že žalobci byla zhodnocena dopomoc dle jeho tvrzení, z posudkově medicínského hlediska pak komise neshledala důvod pro nezvládání orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, výkon fyziologické potřeby a péči o zdraví, neboť žalobce je orientován, schopen běžné komunikace, je schopen sám si vzít stravu, připravit nápoj, najíst se, obléct a obout se, sám zvládne výkon fyziologické potřeby a sám si vezme léky. Hlavním jeho argumentem je pro zvýšení příspěvku nemožnost zvládnout financování asistence a péče, kterou potřebuje, toto však není posudkovým kritériem. Žalovaný z uvedených důvodů navrhl zamítnutí žaloby. IV.           Posouzení věci krajským soudem 7. Soud po přezkoumání věci hodnotil důkazy, obsažené ve spisu, jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní -  s.ř.s. ), a dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná. Soud se souhlasem účastníků řízení rozhodl ve věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). 8.  Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci. Podmínky nároku na příspěvek na péči vycházejí z ust. § 7, kde je uvedeno, že příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby a nárok na něj mají osoby, uvedené v § 4 odst. 1, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jim tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83, nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb…   Dle § 8 odst. 2 cit. zákona se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a)      stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b)      stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c)      stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d)      stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Z ust. § 9 odst. 1 písm. b), c), f), d) a g) zákona č. 108/2006 Sb. v platném znění pak plyne, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby orientace, komunikace, stravování a výkonu fyziologické potřeby.  Z odst. 4 plyne, že při hodnocení schopností zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Odst. 5 tohoto předpisu upravuje uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě tak, že musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. 9. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení pak stanoví vyhláška č. 505/2006 Sb. v platném znění. Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. V § 1 je dále uvedeno, že schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby, při hodnocení zvládat základní životní potřeby se hodnotí tělesné struktury, tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Ustanovení § 2a cit. vyhlášky pak upravuje řečené v tom smyslu, že pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Příloha č. 1 předpisu upravuje vymezení schopností zvládat základní životní potřeby – -          orientace – kdy za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat, -          komunikace – kdy za schopnost zvládat tuto životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky, -          stravování – kdy za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, -          oblékání a obouvání – kdy za schopnost zvládnout tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem, -          výkon fyziologické potřeby – kdy za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky, -         péče o zdraví – kdy za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. 10. Krajský soud popsal výše základní životní potřeby, které žalobci nebyly uznány jako nezvládané samostatně, základní životní potřeby, které mu přiznány byly jako nezvládané, a to mobilita, osobní aktivity, péče o domácnost a tělesná hygiena popsány nejsou, neboť o tyto nebylo mezi účastníky řízení sporu. 11. Ze správního spisu vyplývá průběh správního řízení, kdy žalobce podal orgánu I. stupně žádost o příspěvek na péči dne 22. 12. 2017, téhož dne byl založen Záznam ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči, v němž se uvádí mj., že po amputaci dolní končetiny se žalobce pohybuje po bytě a kratší vzdálenosti s pomocí vysokých berlí, na delší vzdálenosti používá invalidní vozík. Má problémy se stabilitou a udržením rovnováhy, neboť má na levé ruce amputované 3 prsty a má tak problémy udržet berli. Při chůzi na schodech musí být jištěn (přiznána základní životní potřeba mobility). K zvládání orientace je zapsáno, že žadatel je časem orientován, též místem, krátkodobá paměť přiměřená věku, nosí brýle, sluch na 23 %, naslouchadlo není seřízeno. Ke stravování uvedl, že jídlo mu po návratu z nemocnice připravovala pečující osoba, nyní již sám, zvládá jednodušší vaření, problém s přípravou zeleniny, uvařené jídlo sní příborem, pije ze skleničky, pitný režim dodržuje sám. Výběr oblečení zvládá sám, obléká se sám, botu obuje. Je popsána hygiena s dopomocí, tato základní životní potřeba uznána. Výkon fyziologické potřeby zvládá sám, špatně se mu vstává. Léky si chystá sám, dodržuje léčebný režim, komunikaci zvládá. Dne 22. 1. 2018 byl vypracován lékařem OSSZ Náchod posudk o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči, bylo konstatováno, že z veškeré zdravotní dokumentace žalobce a sociálního šetření plyne nezvládání 4 základních životních potřeb, a to mobility, tělesné hygieny, osobních aktivit a péče o domácnost, žalobce je tak osobou, závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. – lehká závislost. 12. Dne 5. 4. 2018 vypracovala na základě odvolání žalobce posudek Posudková komise MPSV Hradec Králové, jejíž posudkový závěr je prakticky shodný, PK uvedla, že u žalobce se jedná o ischemickou chorobu dolních končetin, více vpravo, stav po amputaci pravé dolní končetiny pro kritickou ischemii ve stehně dne 10. 12. 2017, o stav po aortofemorálním bypassu vpravo v 11/2013, nedoslýchavost percepční těžkou oboustrannou, ztráty sluchu dle Fowlera 82,7 %, indikováno sluchadlo. Dále se jedná o chronickou obstrukční plicní nemoc, stav po traumatické amputaci 2. – 4. prstu levé horní končetiny v r. 1974, vertebrogenní algický syndrom krční páteře, stav po zlomenině člunkové kosti pravé ruky v r. 2001, stav po zlomenině pravé patní kosti v r. 1986, nikotinismus. PK měla k dispozici posudkový spis OSSZ Náchod, spis odvolacího orgánu, zdravotní dokumentaci ošetřující lékařky MUDr. G. M. Š. z Nového Města nad Metují a zápis sociálního šetření ze dne 22. 1. 2018. PK popsala závěry tohoto šetření a konstatovala, že žalobce je plně orientován, ve vztahu k hodnocení posudkových kritérií samostatného zvládání základních životních potřeb nebylo doloženo posudkově významné postižení duševních schopností či zraku, má ztráty sluchu dle Fowlera 82,7 %, je indikováno sluchadlo. Z podkladové dokumentace nevyplývá neschopnost se běžnou ústní komunikací domluvit (byl schopen i telefonické komunikace s tajemnicí PK). Po kardiopulmonální stránce je stabilizován, stavy léčebně neovlivnitelné závažné dechové či oběhové nedostatečnosti nebyly doloženy. Posuzovaný je omezeně mobilní s oporou dvou berlí po bytě, na delší vzdálenost se pohybuje na invalidním vozíku, udává nejistotu při chůzi s ohledem na postižení levé ruky a zhoršenou úchopovou schopnost. Nebylo doloženo ochrnutí končetin, ani posudkově významné omezení rozsahu hybnosti kloubů a páteře. Dle PK žalobce nezvládá samostatně 4 základní životní potřeby a je tedy osobou, závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni. 13. Soud k žalobním námitkám po provedeném přezkoumání věci konstatuje, že žalobce poukazoval zejména na nedobrou finanční schopnost úhrady potřebné dopomoci a žádal proto přiznání vyššího stupně závislosti, neboť potřebná dopomoc jiné fyzické osoby je podstatně nákladnější, než vyplácený příspěvek. Soud však musí připomenout, že příspěvek na péči není poskytován dle rozsahu a ceny nutné dopomoci, nýbrž podle objektivně a posudkově zjištěné potřeby závislosti na pomoci jiné fyzické osoby dle výše uvedených předpisů v bodě 8 a 9. Žalobce sám při sociálním šetření sdělil své možosti a schopnosti. Soud pak též připomíná, že i posudková komise konstatovala, velmi záhy po operaci dolní končetiny, že žalobce dosud nemá vybavenou domácnost potřebnými facilitátory, tedy zejména madly, protiskluzovými podložkami, sedátkem do sprchy apod., není ani vybaven protézou, tedy, poté, co bude možné hodnotit jeho případnou adaptaci na své postižení se všemi možnostmi přizpůsobení těmto pomocným prostředkům, lze se z pohledu nutné dlouhodobosti nepříznivého zdravotního stavu závazně vyjádřit k dochovaným samostatným schopnostem v přehledném výčtu. Proto byla přiznána i základní životní potřeba tělesné hygieny. K nepřiznaným základním životním potřebám (viz shora bod 9) pak posudková komise uvedla, že pro přiznání těchto není doložena tíže zdravotního postižení, neboť žalobce je schopen se po bytě s oporou přemístit, je orientován, schopen běžné komunikace, sám si vzít stravu, připravit nápoj, sám se obleče, obuje, zvládne výkon fyziologické potřeby, sám si vezme léky a má předpoklady pečovat o své zdraví. Soud pak již jen doplňuje, že mnohé úkony, se kterými žalobce potřebuje vypomoci, jsou úkony tzv. pečovatelské služby (jako např. úklid, nákup apod.), které však pod charakteristiku příspěvku na péči nespadají. 14. Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že v průběhu řízení nedošlo k zásadnímu pochybení žalovaného, nedošlo ani k žádné vadě řízení, když soud považuje skutková zjištění za dostatečná pro učiněný závěr o stupni závislosti žalobce na potřebné pomoci jiné fyzické osoby z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí splnil podmínky závislosti ve 4 základních životních potřebách, což představuje dle zákona o sociálních službách a prováděcí vyhlášky I. stupeň závislosti, který mu byl řádně přiznán. Pokud by se zdravotní stav žalobce jakkoliv v čase zhoršil, je možné kdykoliv o příspěvek na péči požádat znovu. Žalobu z uvedených důvodů soud považuje za nedůvodnou, jako takovou ji v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. V.              Náklady řízení 15. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy soud může přiznat náhradu nákladů řízení účastníkovi, který byl ve věci úspěšný. Tím byl v daném případě žalovaný, který náhradu nákladů řízení neúčtoval. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 11. únor 2019 JUDr. Jana Kábrtová v. r. samosoudkyně