Číslo jednací: 52 A 2/2019-46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci   žalobce:  M. G.  zastoupen advokátem Bc. Mgr. Jiřím Daňkem  sídlem Rašínova 2, 602 00 Brno   proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822  sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2018, č.j. KrÚ 73669/2018/ODSH/11   takto: I.                   Žaloba se zamítá. II.                Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.       Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Poličce (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 7. 2018, č. j. MP/16147/2018, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu dvanácti bodů v bodovém hodnocení žalobce jako řidiče. Toto rozhodnutí vychází ze skutečnosti, že v souvislosti s evidovanými přestupky proti pravidlům silničního provozu má žalobce provedený záznam dvanácti bodů v evidenční kartě řidičů v registru řidičů. Rozhodnutí bylo vydáno na základě právní úpravy obsahující bodové hodnocení porušení stanovených zákonem - srov. § 123a a násl. zák. č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“). V důsledku tohoto rozhodnutí dochází po dosažení dvanácti bodů k pozbytí řidičského oprávnění. Žalobci bylo zasláno oznámení o dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Žalobce využil možnosti podat písemné námitky proti tomuto oznámení, o nichž bylo rozhodnuto výše zmíněným rozhodnutím správního orgánu I. stupně. Správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí na základě jednotlivých oznámení sepsaných Policií ČR a Městskou policií Sezemice a dále na základě rozhodnutí Městského úřadu v Náměšti nad Oslavou, když odvolání proti němu bylo zamítnuto, zamítnuta byla i správní žaloba a kasační stížnost jak uvedeno níže. Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, přičemž žalovaný odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Ztotožnil se se závěrem správního orgánu I. stupně, který vyhodnotil, že podklady pro zápis bodů jsou způsobilé a rovněž těmto podkladům odpovídá bodové hodnocení. 2. V podané žalobě, jejíž obsah je v podstatě opakováním odvolacích námitek, žalobce brojí proti rozhodnutí správních orgánů, když má za to, že žalovaný svým rozhodnutím potvrdil nesprávné rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně je pak postiženo procesními vadami. Namítá především to, že správním orgánem I. stupně nebylo vyhověno žalobcem navrženému přerušení řízení o námitkách, do doby než nabude právní moci rozhodnutí v rámci přezkumného řízení vedeného Městkou policií Sezemice a současně podal žádost o navrácení v předešlý stav. Správní orgán I. stupně rozhodl o žádosti o navrácení v předešlý stav, i přesto, že mu tato žádost nebyla určena. Žalovaný i správní orgán I. stupně tím opomněli obecnou zásadu právní, tj. povinnost předcházet škodám, neboť v situaci, kdy bude pravděpodobně rozhodnutí zrušeno v rámci mimořádného opravného prostředku, tak v důsledku jeho existence a právní moci dojde ke vzniku škody na straně žalobce. Žalobce závěrem namítá, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s námitkami žalobce v odvolacím řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se již v napadeném rozhodnutí vyjádřil ke všem námitkám žalobce, které nyní opakuje v žalobě. Správní orgán I. stupně podle žalovaného nevycházel jen z oznámení o uložení blokových pokut, nýbrž si vyžádal i originály obou pokutových bloků. Dále vycházel z rozhodnutí, u kterého vyčkal přezkumu Nejvyšším správním soudem (dále jen „NSS“), přičemž odkladný účinek se na zápis bodů nevztahuje. Všechny tři podklady pak byly pravomocné, platila pro ně presumpce správnosti. Žalovaný odkázal na ust. § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle něhož nelze za předběžnou otázku, pro niž by bylo nutno přerušovat řízení, považovat věc pravomocně rozhodnutou.  U žalobce nedošlo v rámci přezkumného řízení k situaci, kdy by byl zrušen některý z podkladů, na základě něhož byly zaznamenány body. Žalobce byl v tomto přezkumném řízení neúspěšný. Žalovaný také doplnil, že žádosti žalobce o navrácení v předešlý stav nemohlo být vyhověno, neboť tento nedodržel objektivní lhůtu pro podání žádosti. Závěrem žalovaný navrhl žalobu zamítnout, když je podle něj zřejmé, že žalobce skutečně 12 bodů dosáhl a podklady pro zápis bodů byly způsobilé a jednoznačné. 4. Soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Předně třeba zopakovat, že žaloba v podstatě obsahuje námitky, které byly již součástí odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, přičemž s těmito námitkami se věcně vypořádal žalovaný. Není smyslem soudního přezkumu stále dokola a podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudů a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS). Jestliže tento závěr platí pro případy, kdy žalobce jen nezopakoval odvolací námitku, tak tím spíše jej lze aplikovat na žalobu, do které žalobce jen převzal argumentaci uvedenou v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 6. Z napadeného rozhodnutí, které spolu s rozhodnutím orgánu I. stupně tvoří jeden celek, vyplývá, že žalovaný zamítl rozhodnutí žalobce a potvrdil rozhodnutí orgánu I. stupně. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že rozhodnutí orgánu I. stupně, kterým byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzen provedený záznam bodů v registru řidičů, shledal věcně správným, vydaným v souladu s právními předpisy. Žalovaný se na šesti stranách svého rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádal se všemi námitkami, které i nyní žalobce jen opakuje v žalobě. 7. Ze správního spisu vyplývá, že správní orgány vycházely z příslušných oznámení policie, resp. rozhodnutí správních orgánů a soudu, přičemž žalobci bylo zaznamenáno 12 bodů za přestupky, o nichž bylo rozhodnuto ve dvou případech v blokovém řízení a ve zbývajícím případě ve správním řízení. Žalobci bylo zaznamenáno 12 bodů za tři přestupky – porušení pravidel silničního provozu – spáchaných v období od 4. 9. 2015 do 21. 3. 2016. K bližšímu vymezení přestupků a jejich právní kvalifikaci soud odkazuje na obsah rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ve kterém jsou jednotlivé přestupky stručně a výstižně popsány a korespondují s oznámeními, resp. rozhodnutími založenými ve spise. Jednalo se o sankce za porušení zákazu předjíždění, překročení rychlosti v obci a za používání telefonního nebo jiného hovorového zařízení za jízdy. Správní orgány si posléze vyžádaly pokutové bloky a rozhodnutí správního orgánu (Městský úřad Náměšť nad Oslavou) a postavily najisto, že údaje uvedené v evidenční kartě řidiče (žalobce) odpovídají skutečnostem uvedeným v pokutových blocích a rozhodnutí správního orgánu. Jak už bylo řečeno, ve dvou případech přestupku žalobce bylo rozhodnuto v blokovém řízení, kdy žalobce souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení a porušení konkrétního pravidla silničního provozu uznal, což následně stvrdil svým podpisem na pokutovém bloku. Ve zbývajícím případě pak byl přestupek žalobce projednáván ve správním řízení, kdy žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu uložena pokuta a zákaz činnosti. Ve věci byla následně podána žaloba, kterou Krajský soud v Brně zamítl, zamítnuta byla i kasační stížnost žalobce NSS. 8. Podkladem pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak byla pravomocná rozhodnutí. Jak uvedl žalovaný, nedošlo ke zrušení žádného z podkladů pro záznam bodů. Všem těmto podkladům tedy svědčí presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci. Jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40, v bodu 9 a násl., „Správní orgán v tomto řízení (řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů – pozn. soudu) zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (srov. rozsudek ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008-44 a mnoho dalších).“ 9. Jedinou vesměs konkrétní námitkou žalobce v podané žalobě je tvrzení, že nebylo vyčkáno na veškeré podklady potřebné pro rozhodnutí, respektive správním orgánem I. stupně nebylo přerušeno řízení o námitkách do doby pravomocného rozhodnutí v rámci přezkumného řízení vedeného Městskou policií Sezemice. Jak uvedeno v předchozím odstavci a rovněž jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, podkladem pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla pravomocná rozhodnutí, kterým svědčila presumpce správnosti. Správní orgán I. stupně tak neměl důvod přerušovat řízení do doby přezkoumání příslušného pokutového bloku. Uvedené platí o to více, že oba pokutové bloky měl k dispozici a mohl jejich náležitosti sám zjistit. Je tak třeba zcela odmítnout úvahu žalobce, že postup správního orgánu I. stupně nepřerušit řízení, „v situaci, kdy je velmi pravděpodobné zrušení rozhodnutí, na jehož základě byl proveden záznam bodů v registru řidičů“, je nepřijatelný. Se shora uvedenou žalobní námitkou pak zčásti souvisí i žalobcův nesouhlas s usnesením správního orgánu I. stupně, kterým tento nevyhověl žádosti žalobce o navrácení v předešlý stav – prominutí zmeškání úkonu. I touto námitkou se však již zabýval žalovaný v napadeném rozhodnutí. Uvedl, a ze správního spisu vyplývá totéž, že této žádosti žalobce nebylo možno vyhovět, neboť podle ust. § 41 odst. 2 věta třetí „zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok“. S uvedeným rozhodnutím orgánu I. stupně se soud zcela ztotožňuje. Za podstatné považuje soud doplnit, že uvedená námitka navíc nemá přímý vliv na napadené rozhodnutí. Orgán prvního stupně svým procesním rozhodnutím pak mínil dát najevo, že zde není důvod vyčkávat reakce Městské policie Sezemice, a tedy ani (opět) přerušovat řízení o námitkách. 10. Dále je možno uvést, že krajský soud neshledává relevantní ani námitku obsaženou v podnětu k provedení přezkumného řízení týkající se vady přestupkového řízení vedeného Městskou policií Sezemice, kdy údajná vada spočívá v tom, že v pokutovém bloku „není dostatečně identifikován způsob spáchání přestupku, a to zejména v identifikaci vozidla (…) alespoň uvedením RZ tohoto vozidla“. S tímto tvrzením nemůže krajský soud souhlasit. Soud má (i po zhlédnutí originálu pokutového bloku na č. l. 21 správního spisu) za to, že spáchaný skutek je dostatečným způsobem identifikován, když na uvedeném pokutovém bloku jsou uvedeny všechny potřebné údaje. Nemůže v žádném případě obstát tvrzení žalobce, resp. jeho právního zástupce o tom, že absence registrační značky vozidla v pokutovém bloku způsobuje vadu tohoto řízení. 11. Rovněž soud musí přisvědčit žalovanému v tom smyslu, že není možné zaměňovat institut přezkumného řízení a institut námitek proti záznamu bodů v registru řidičů. V námitkovém řízení správní orgán zásadně posuzuje, zda má způsobilé podklady pro zápis bodů a zda těmto podkladům odpovídá zapsané bodové hodnocení. K tomu lze odkázat i na judikaturu NSS: „NSS proto jen stručně opakuje, že úkolem správního orgánu v řízení o námitkách podle § 123f zákona o silničním provozu je pouze zkoumat, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá příloze k zákonu o silničním provozu, obsahující bodové hodnocení jednání (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008-44, shodně v obecné rovině též body 8-11 napadeného rozsudku). Krajský soud k tomu rovněž správně dodal, že oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal. Toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných.“ V nyní projednávaném případě však důvodné pochybnosti nevznikly. 12. V závěrečné pasáži žaloby pak žalobce jen velmi obecně, bez jakékoliv bližší konkretizace namítá chybnost vydaného rozhodnutí žalovaného, kterého se měl žalovaný dopustit tím, že se nedostatečně vypořádal s námitkami žalobce v odvolacím řízení. S tím soud nemůže souhlasit. Jak už bylo několikráte uvedeno, žalovaný v napadeném rozhodnutí jasně popsal skutkový stav, vypořádal se se všemi odvolacími námitkami včetně přesvědčivého zdůvodnění, co ho k takovým závěrům vedlo. Podaná žaloba i aktivita žalobce, resp. jeho právního zástupce ve správním řízení tak působí pouze dojmem snahy vyhnout se odpovědnosti za porušení pravidel silničního provozu opakujícími se obstrukčními námitkami, se kterými se již dle názoru soudu řádně vypořádal jak správní orgán I. stupně, tak i žalovaný v napadeném rozhodnutí. V postupu žalobce lze vysledovat i jisté obstrukční a zdržovací kroky, kdy nejprve vede neúspěšná soudní řízení před správními soudy a poté, co jsou skončena, vznáší námitku proti jiné podkladu pro bodový zápis. Je zřejmé, že námitky proti bloku Městské policie Sezemice, jež jsou nedůvodné, mohly být vzneseny již na počátku řízení. 13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný. Žalované podle obsahu správního spisu nevznikly takové náklady soudního řízení, které by přesahovaly rámec běžné úřední činnosti.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pardubice, 20. listopadu 2019 JUDr. Jan Dvořák v. r. předseda senátu