Je-li nutné v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých úkonů, může o tom soud rozhodnout podle § 58 o. z., nikoli formou předběžného opatření.

2 ECLI:CZ:none:2020:17.Co.162.2020.1 Číslo jednací: ECLI:CZ:none:2020:17.Co.162.2020.1 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Čipery a soudců JUDr. Jiřího Hanuše a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci posuzovaného: [osobní údaje posuzovaného] zastoupený [jméno] [příjmení] jako opatrovníkem pro toto řízení bytem v [obec a číslo] za účasti: [jméno] [příjmení], narozená [datum] bytem v [obec a číslo] státní zastupitelství o omezení svéprávnosti a o opatrovnictví k odvolání [jméno] [příjmení] proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové z 25. září 2020 č. j. 0 Nc 284/2019-73 takto: Usnesení okresního soudu se potvrzuje. Odůvodnění: Shora označeným usnesením okresní soud v rámci probíhajícího řízení o omezení svéprávnosti [jméno] [příjmení] (a o případném jmenování opatrovníka) zamítl návrh jeho matky [jméno] [příjmení], která řízení zahájila, na nařízení předběžného opatření, jímž by byla zatímně jmenována opatrovnicí svého syna pro komunikaci s bankou, dispozice s bankovním účtem a zajištění nových dokladů. S odkazem na § 12 zákona o zvláštních řízeních soudních a § 74 odst. 1, § 75c odst. 2, 3, 4, § 76 odst. 1 písm. e a § 102 odst. 1 občanského soudního řádu konstatoval, že [jméno] [příjmení] nepředložila s návrhem na nařízení předběžného opatření žádné důkazy o svém tvrzení, že posuzovaný těsně před umístěním do psychiatrické nemocnice ztratil všechny osobní doklady a platební kartu, ani neosvědčila, že je navrhovaná zatímní úprava poměrů naléhavě zapotřebí. Z jejího návrhu navíc nebylo zřejmé, odkdy je posuzovaný hospitalizován, jaký je jeho zdravotní stav (a jmenovitě zda nyní je či není schopen právně jednat sám), u které banky je příslušný účet veden, o jaký účet jde, jaké platby z něj jsou prováděny, apod. Okresní soud také upozornil, že předběžným opatřením nelze předjímat rozhodnutí o věci samé. Proti tomuto rozhodnutí se [jméno] [příjmení] odvolala. Upozornila, že omezit svéprávnost svého syna navrhla už [datum] a dosud nebylo rozhodnuto. K podání návrhu jí vedlo to, že syn v důsledku psychické poruchy neuváženě a ke své škodě disponoval s penězi a zadlužoval se. Přesně specifikovala účet, s nímž by nyní nezbytně potřebovala v synově zájmu disponovat, vysvětlila, že pokládá za nezbytné ověřit, zda z účtu odcházejí platby na splácení úvěru, který si [jméno] [příjmení] vzal, a na nákup a provoz jeho mobilního telefonu (docházely upomínky), že potřebuje s bankou komunikovat a stát se její plnohodnotnou komunikační partnerkou v rámci internetového bankovnictví (potvrzující zprávy banka nyní posílá na mobilní telefon synovi, který ale v nemocnici ani nemá telefon u sebe), a dále že syn asi týden před hospitalizací, už pod vlivem ataku své poruchy, vypověděl stavební spoření a že je banka ochotna výpověď stornovat jedině pokud jí odvolatelka předloží navrhované předběžné opatření. Konečně odvolatelka potřebuje získat oprávnění k přebírání doporučených dopisů a dalších poštovních zásilek. Předložila zprávu lékařky o aktuálním zdravotním stavu [jméno] [příjmení] i některé lékařské zprávy starší. Zdůraznila, že jí jde o to, aby jejímu synovi nevznikaly další dluhy, že ji při jejích dalších starostech podobné procesní úsilí vyčerpává, a že kdyby bylo ve věci svéprávnosti [jméno] [příjmení] už rozhodnuto, nemusely by být nynější akutní záležitosti řešeny předběžným opatřením. Protože bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud napadené usnesení přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům: Odvolatelka podáním, doručeným okresnímu soudu [datum], výslovně navrhla„ nařízení předběžného opatření a jmenování opatrovníka podle § 76 odst. 1 písm. e o. s. ř.“. Jak řízení o nařízení předběžného opatření, tak případné navazující odvolací řízení mají specifickou povahu. Tu přehledně a instruktivně vysvětlil např. Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 202/2016 (uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2017). Mimo jiné vyložil, že právní úprava předběžných opatření vychází z toho, že ke splnění účelu občanského soudního řízení, kterým je ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, není možné vždy vyčkávat až do právní moci rozhodnutí ve věci samé, k čemuž je i při řádném vedení řízení potřeba určité doby. Poměry mohou vyžadovat, aby byla co nejdříve – ještě před právní mocí meritorního rozhodnutí, nebo dokonce ještě před zahájením řízení ve věci samé – učiněna určitá, byť i jen dočasná opatření, jejichž účelem je jen prozatímní úprava poměrů účastníků nebo zajištění soudního rozhodnutí. Podle § 75c odst. 4 o. s. ř. je pro předběžné opatření rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. Podle teorie procesního práva je povaha předběžného opatření dána jeho zatímním charakterem, který mu nedovoluje přiznat vlastnost trvalosti. K tomu, aby dočasná právní ochrana poskytovaná subjektivním právům a oprávněným zájmům účastníků prostřednictvím předběžného opatření byla skutečně rychlá a účinná, stanoví zákon relativně krátkou lhůtu pro rozhodnutí soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření (§ 75c odst. 2 o. s. ř. a dále lhůty podle § 404 a § 456 z.z.ř.s.) a v některých případech i pro rozhodnutí o odvolání ve věcech předběžného opatření (§ 409 odst. 2 a § 465 odst. 2 z.z.ř.s.). Logickým důsledkem takové právní úpravy je ovšem stav, kdy soud rozhodující o předběžném opatření nemůže provádět dokazování, ale při rozhodnutí vychází pouze ze skutečností, jež jsou v té době osvědčeny. Řečeno jinak, rychlost poskytované dočasné právní ochrany je na druhé straně vykoupena nižšími zárukami správnosti přijatého rozhodnutí. Řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření pak nemá sloužit k tomu, aby byly zjišťovány další (i nově vzniklé) skutečnosti rozhodné pro nařízení předběžného opatření, ale plní význam čistě přezkumný, tj. odvolací soud v něm posuzuje, zda na základě skutečností a důkazů, které měl při svém rozhodnutí k dispozici soud prvního stupně v době, kdy o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodoval, je odvoláním napadené rozhodnutí věcně správné. V této souvislosti Ústavní soud v usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 163/09 s odkazem na„ intencionální efektivitu“ předběžného opatření, označil výklad, podle kterého účastníci řízení nemohou v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení ve věci předběžného opatření uvádět žádné nové skutečnosti nebo důkazy, za ústavně konformní. Ve výsledku to znamená, že § 75c odst. 4 o. s. ř. má, pokud jde o skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jako zvláštní právní úprava přednost před obecnou právní úpravou přípustnosti novot obsaženou v § 205a o. s. ř., a že tedy odvolací soud při rozhodování o odvolání ve věci předběžného opatření vychází – lapidárně vyjádřeno – z obsahu spisu, jaký zde byl k datu vydání napadeného usnesení. Tyto závěry se prosazují nejen v řízení sporném, ale i v řízení probíhajícím dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Z pohledu již zmíněné„ intencionální efektivity“ předběžného opatření není podstatné, zda se jedná o předběžné opatření upravené v předpisech sporného či nesporného řízení, případně zda je o předběžném opatření rozhodováno v souvislosti s probíhajícím nebo budoucím nesporným řízením ve věci samé. Základním předpokladem vyhovění návrhu na nařízení takového předběžného opatření je, že je zatímní úpravy poměrů zapotřebí (srovnej § 74 odst. 1 a § 75c odst. 1 o. s. ř.). Tím se rozumí, že předběžné opatření lze nařídit jen tehdy, jsou-li tu konkrétní okolnosti vyžadující, aby byly určité právní poměry účastníků soudním rozhodnutím upraveny bezodkladně, tj. dříve, než jsou zjištěny všechny skutečnosti, jež jsou (mohou být) významné z hlediska konečného rozhodnutí o dané otázce (tedy rozhodnutí tzv. o věci samé). To je přirozeně třeba posuzovat podle konkrétních okolností každého jednotlivého případu. Je přitom vždy na navrhovateli předběžné úpravy, aby skutečnosti, které podle něj naléhavou potřebu bezodkladné úpravy vyžadují, přesvědčivě vyložil a také o nich navrhl důkazy. Má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků jednoznačně prokázána; u ostatních okolností významných pro nařízení předběžného opatření pak postačí, jsou-li alespoň osvědčeny, tedy jeví-li se s ohledem na okolnosti případu alespoň jako pravděpodobné (srovnej § 75c odst. 1 písm. a o. s. ř.). A zároveň obecně platí, že pro rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodující stav v době vydání usnesení soudu prvního stupně (viz § 75c odst. 4 o. s. ř.). Znamená to zejména, že v řízení o předběžném opatření nelze přihlédnout k tvrzením, k listinám nebo k dalším důkazům, které soud prvního stupně neměl k dispozici v době vydání svého usnesení, a ovšem ani k tomu, že se nějaká do té doby neprokázaná relevantní okolnost následně ukázala jako mezi účastníky nesporná. Protože v daném případě odvolatelka, jak okresní soud správně uvedl, nenabídla se svým návrhem na nařízení předběžného opatření, resp. do vydání napadeného usnesení, žádné důkazy, které by její skutková tvrzení, z nichž podle ní měla vyplývat naléhavá potřeba navrhovaného předběžného opatření, prokazovaly, resp. osvědčovaly, nařízení kýženého předběžného opatření nepřicházelo v úvahu. Z tohoto hlediska okresní soud odůvodnil své rozhodnutí správně. A k listinám (a upřesňujícím vysvětlením), které odvolatelka předložila v odvolacím řízení, při rozhodování o správnosti přezkoumávaného usnesení přihlížet nelze. Ale především je tu svou podstatou ještě závažnější důvod, proč tu návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno být nemohlo a nemůže. Podle § 58 občanského zákoníku platí, že v průběhu řízení o omezení svéprávnosti může soud svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závažné újmě. Nežádoucím situacím, jimž podle všeho navrhovatelka chtěla svým návrhem na nařízení předběžného opatření předejít, tedy stávající zákonná úprava umožňuje v průběhu řízení o omezení svéprávnosti čelit právě uvedeným postupem. Existence tohoto speciálního (totiž právě jen v řízení o omezení svéprávnosti použitelného) pravidla z povahy věci (ve smyslu obecně uznávaných zásad vztahu mezi obecnou a speciální zákonnou úpravou) vylučuje řešit podobné situace nařízením předběžného opatření. Z uvedených důvodů krajský soud přezkoumané usnesení potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Je na odvolatelce, zda v dalším průběhu řízení navrhne vydat rozhodnutí podle § 58 občanského zákoníku. Je ovšem třeba zdůraznit, že soud by měl podle § 58 občanského zákoníku postupovat, pokud zde uvedená situace nastane, i bez návrhu. V každém případě může rozhodnutí podle § 58 občanského zákoníku vydat, jedině je-li náležitě doloženo, že v opačném případě hrozí konkrétní závažná újma, a v rozhodnutí je nezbytné specifikovat, provedením jakých konkrétních právních jednání nebo (zatímní) správou jakého majetku je třetí osoba pověřována. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Hradec Králové 29. října 2020 JUDr. Jan Čipera senátu předseda senátu