Není-li umístěná osoba zhlédnuta při rozhodování o důvodech převzetí do zdravotního zařízení a jejich dalším trvání, pak musí být tento postup náležitě odůvodněn a nestačí pouze odkaz na zhoršenou epidemiologickou situaci, zvlášť když je následně rozhodnutí doručováno umístěné osobě přímo ve zdravotnickém zařízení soudním doručovatelem.

č. j. 17 Co 87/2020-22 2 17 Co 87/2020 Číslo jednací: 17 Co 87/2020-22 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr Vladimíra Lanžhotského, Ph.D. a soudců Mgr. Tomáše Šintáka a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci umístěné: [osobní údaje umístěné] bytem [adresa], [PSČ] [obec] toho času Psychiatrická nemocnice [obec] zastoupená opatrovnicí pro řízení [titul]. [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] za účasti: Psychiatrická nemocnice [obec] sídlem [adresa] (dále též„ zdravotní ústav“) o přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu k odvolání umístěné proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 21. května 2020 č. j. 0 L 302/2020-11 takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud shora označeným usnesením rozhodl, že k převzetí umístěné [jméno] [příjmení] do zdravotního ústavu dne 17. 5. 2020 došlo ze zákonných důvodů, které dosud trvají. V odůvodnění tohoto usnesení vysvětlil, že řízení zahájil na základě oznámení zdravotního ústavu a že umístěné jmenoval opatrovnici pro řízení. Zrekapituloval obsah výpovědi ošetřujícího lékaře umístěné [titul]. [jméno], kterého vyslechl při jiném soudním roku, k němuž však umístěná nebyla předvedena, neboť to vzhledem k epidemiologické situaci nebylo možné. Poukázal na právní úpravu zahrnutou v ust. § 38 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a uzavřel, že umístěná se léčí s psychotickým onemocněním a do ústavní péče byla přijata ve stavu, pro který je nebezpečná svému okolí a že tento stav trvá. Proto k jejímu převzetí do zdravotního ústavu bez písemného souhlasu došlo ze zákonného důvodu. Proti tomuto usnesení se odvolala umístěná. Vyjádřila své přesvědčení, že byla v psychiatrické nemocnici umístěna bez zákonných důvodů. Popsala bližší okolnosti jejího převozu do nemocnice. Sdělila, že žádným onemocněním netrpí, léky nepobírá, pouze ráno a večer dostává injekce. Neodmítá stravu ani tekutiny, žádnými bludy netrpí. Není nikomu nebezpečná, a proto by měla být okamžitě z nemocnice propuštěna. Opatrovnice umístěné se k odvolání vyjádřila tak, že s umístěnými vždy hovoří v průběhu jiného soudního roku, avšak nyní to možné nebylo, neboť umístěná nebyla předvolána z důvodů epidemiologické situace. Navrhla, aby odvolací soud vyslechl umístěnou (např. prostřednictvím videokonference) a ošetřujícího lékaře. Po provedení těchto důkazů nechť odvolací soud rozhodne tak, že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů, eventuálně, že tyto důvody již netrvají. Zdravotní ústav ve vyjádření k odvolání podrobně popsal zdravotní stav umístěné i její chování v průběhu hospitalizace. Mimo jiné též sdělil, že pro agresivitu nebyla ve ztížených podmínkách protipandemických opatření ani schopna účasti na výslechu soudu. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), odvoláním napadený výrok usnesení okresního soudu i jemu předcházející řízení, aniž byl vázán mezemi, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu (§ 28 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“). Odvolání shledal důvodným, byť z důvodů jiných než těch, které uvedla odvolatelka. Podle ust. § 77 odst. 1 z. ř. s. soud rozhodne bez jednání do 7 dnů od převzetí. K projednání věci svolá jiný soudní rok. Jiný soudní rok se koná zpravidla ve zdravotním ústavu. Podle ust. § 77 odst. 2 z. ř. s. soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů; k tomu zejména vyslechne umístěného člověka, ošetřujícího lékaře a další osoby, o jejichž vyslechnutí umístěný člověk požádá. Ustanovení § 70 se nepoužije. Ze soudního spisu vyplývá, že v daném případě okresní soud konal dne 21. 5. 2020 jiný soudní rok, a to v budově soudu za pomoci videokonferenčního zařízení. O něm vyrozuměl též umístěnou, a to dle příslušného úředního záznamu telefonicky prostřednictvím zdravotního ústavu. K jinému soudnímu roku se dle protokolu dostavil advokátní koncipient [titul]. [jméno] [příjmení] jako další zástupce opatrovnice [titul]. [jméno] [příjmení] Okresní soud podle protokolu v úvodu jiného soudního roku sdělil, že umístěná se k výslechu nedostaví, neboť za současného epidemiologického stavu není vhodné, aby se účastnila. Dále vyslechl prostřednictvím videokonference ošetřujícího lékaře [titul]. [jméno] a přečetl oznámení zdravotního ústavu o hospitalizaci umístěné bez souhlasu. Po skončení jiného soudního roku vydal okresní soud napadené usnesení. Dle pokynu soudní kanceláře vyslal za účelem doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení do zdravotního ústavu soudního doručovatele s tím, nechť pro případ, že umístěná nebude schopna převzetí a vlastnoručního podpisu doručované písemnosti, vhodnou formou umístěnou s obsahem doručované písemnosti seznámí a sepíše o tom úřední záznam. Z doručenky vyplývá, že napadené usnesení bylo ve zdravotním ústavu doručeno umístěné soudním doručovatelem Milanem Stejskalem dne 22. 5. 2020, jeho převzetí umístěná vlastnoručním podpisem potvrdila. Judikatura soudů je již ustálena v závěru, že jedním ze základních předpokladů řádného a zákonného rozhodování o přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním ústavu je osobní zhlédnutí umístěného člověka soudcem, který o věci rozhoduje, a s tím spojené poskytnutí možnosti umístěnému k věci se vyjádřit (srov. např. nález Ústavního soudu z 23. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1974/14). K otázce provedení důkazu výslechem umístěného člověka je třeba odkázat na Stanovisko Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 13. 4. 2016 sp. zn. Cpjn 201/2015, podle něhož osobní kontakt soudce s posuzovaným (aplikováno na souzený případ – tedy s umístěnou) má svébytný smysl, jímž je zjištění jeho (jejího) osobního a zdravotního stavu (schopnost reakce na podněty, zachování logického myšlení apod.), jež se na typické dispozice výslechu či zjištění názoru neomezuje už proto, že směřuje i k postižení nonverbálních reakcí posuzovaného (umístěné). Jeho základna vychází z ústavněprávní („ lidskoprávní“) agendy (čl. 5, čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod) a vystihuje rovněž potřebu specifické pojistky proti automatické převaze odborně expertních přístupů. V rozhodnutí z 10. 1. 2018 sp. zn. 30 Cdo 3005/2017 pak Nejvyšší soud zdůraznil, že soud je povinen alespoň jednou vidět (zhlédnout) osobu, jejíž svobodu omezuje, neboť úkolem soudu v detenčním řízení je vyvážit zájem pacienta na ochraně jeho zdraví či jeho okolí se zájmem na jeho osobní svobodě. V projednávané věci však okresní soud umístěnou před vydáním rozhodnutí nezhlédl a nevyslechl. V odůvodnění svého usnesení uvedl pouze to, že přítomnost umístěné při jiném soudním roku konaném prostřednictvím videokonference nebyla vhodná vzhledem k epidemiologické situaci. Napadené usnesení však doručoval prostřednictvím soudního doručovatele přímo ve zdravotním ústavu, a to s pokynem, že má případně umístěnou osobně seznámit s obsahem usnesení a učinit o tom záznam. Z vyjádření zdravotního ústavu k odvolání následně vyplynulo, že primárním důvodem neúčasti umístěné při jiném soudním roku nebyla epidemiologická situace, nýbrž agresivita umístěné. Uvedené okolnosti vedou odvolací soud k závěru, že okresní soud neměl dostatečný a ospravedlnitelný důvod pro to, aby od zhlédnutí umístěné a jejího výslechu před rozhodnutím o přípustnosti jejího převzetí ve zdravotním ústavu upustil. Zdůvodnění okresního soudu, proč umístěnou nezhlédl a nevyslechl, nelze pokládat za přesvědčivé, a to zvláště se zřetelem na to, jaký význam tento procesní úkon v daném řízení má z hlediska ochrany práv umístěného člověka. Nebyl-li uskutečněn kontakt rozhodující soudkyně s umístěnou prostřednictvím videokonferenčního zařízení, nezbavovalo to okresní soud povinnosti pokusit se zhlédnout a vyslechnout umístěnou jinak, např. přímým kontaktem ve zdravotním ústavu. Takovému postupu přitom nepochybně nebránila ani zhoršená epidemiologická situace. Jestliže bylo možné osobní doručení napadeného usnesení umístěné soudním doručovatelem, pak nepochybně nic nebránilo rozhodující soudkyni, aby umístěnou osobně navštívila přímo ve zdravotním ústavu, zhlédla ji a umožnila jí vyjádřit se k věci. Okresní soud svým postupem zatížil řízení předcházející vydání napadeného usnesení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jde přitom z povahy věci o vadu natolik podstatnou, že za odvolacího řízení nemohla být zjednána její náprava. Krajskému soudu proto nezbylo, než usnesení okresního soudu zrušit (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V něm se okresní soud postará o odstranění shora popsané procesní vady tím, že umístěnou zhlédne a vyslechne. Dokazování dále v potřebném rozsahu doplní (zejména k otázce, zda tu i nadále jsou zákonné důvody pro nedobrovolnou hospitalizaci) a poté znovu rozhodne o tom, zda k převzetí umístěné došlo ze zákonných důvodů a zda tyto důvody trvají. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Hradec Králové 22. června 2020 JUDr. Vladimír Lanžhotský Ph.D. předseda senátu