Uplatňuje-li spotřebitel nárok na odškodnění za zpoždění či zrušení letu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, je ujednání obsažené ve všeobecných přepravních podmínkách žalovaného dopravce o tom, že pro spory mezi stranami smlouvy jsou příslušné soudy státu odlišného od státu bydliště spotřebitele, nebo státu místa odletu či příletu, nepřiměřeným ujednáním ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS, pokud způsobuje výraznou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

2 22 Co 130/2020 Číslo jednací: 22 Co 130/2020-101 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o zaplacení částky 250 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15.4.2020, č.j. 15 C 330/2019-89, takto: Usnesení okresního soudu se mění takto: Okresní soud v Pardubicích není mezinárodně nepříslušným soudem. Řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením Okresní soud v Pardubicích prohlásil svoji mezinárodní nepříslušnost (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 159 EUR (výrok III.) 2. Ve věci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 250 EUR spolu s úrokem z prodlení, když tvrdila, že jí náleží nárok na odškodnění za zpoždění letu číslo FR [číslo] z [obec] do [anonymizováno] ze dne [datum], který byl žalovaným zrušen. 3. Žalovaný vznesl námitku místní a věcné nepříslušnosti s tím, že dle smlouvy o přepravě uzavřené mezi účastníky, jsou tyto spory oprávněny rozhodovat irské soudy. 4. Okresní soud odkázal na článek 25 Nařízení„ Brusel I bis“ a na ustanovení obchodních podmínek žalovaného, článek 2.4., a dospěl k závěru, že není mezinárodně příslušným soudem, neboť dle prorogační doložky, kterou shledal platně uzavřenou, jsou k projednání a rozhodnutí ve věci příslušné soudy jiného státu. Okresní soud proto vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost a řízení s odkazem na ustanovení § 104 o.s.ř. zastavil. 5. Proti usnesení okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání. V něm uvedla, že Nařízení Brusel I bis. umožňuje pro vymáhání nároků z titulu náhrady škody po leteckém dopravci volbu místa žaloby spotřebiteli dle místa jeho bydliště, nelze proto upravit volbu práva v obchodních podmínkách a tím obejít spotřebitelská ustanovení a judikaturu. Poukázala na rozhodnutí C -215/18 Králová proti Primera Air Scandinavia, které v bodě 3 vykládá použití ustanovení článku 15 až 17 nařízení Evropské rady č. 44/2001. Žalobkyně dále odkázala na rozhodování Ústavního soudu České republiky ve věcech takzvaných letových žalob, a to rozhodnutí IV. ÚS 2672/19 a II. ÚS 291/20, z kterého vyplývá, že Ústavní soud tyto žaloby považuje za nároky ze spotřebitelské smlouvy, a proto spotřebiteli náleží ochrana ve smyslu ustanovení občanského zákoníku o ochraně spotřebitelů. Navrhla, aby odvolací soud vyčkal rozhodnutí o předběžné otázce, kterou by položil Evropskému soudnímu dvoru, případně aby změnil rozhodnutí okresního soudu a prohlásil, že okresní soud je místně a věcně příslušný věc rozhodnout a řízení se nezastavuje. 6. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 7. V dané věci žalobkyně uplatnila nárok na náhradu za zrušený let číslo FR [číslo] z [obec] do [anonymizováno] ze dne [datum], a to s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ve výši 250 EUR Okresní soud ze všeobecných podmínek přepravy žalovaného, bodu 2.4 nazvaného„ Rozhodné právo a jurisdikce“ zjistil, že všechny podmínky přepravy a předpisy žalovaného se řídí a vykládají v souladu s irskými zákony a jakýkoliv spor vzniklý v důsledku nebo v souvislosti s touto smlouvou, podléhá jurisdikci irských soudů. Z tohoto ujednání dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k prorogačnímu ujednání, na základě kterého spory vzniklé v důsledku nebo v souvislosti s přepravní smlouvou, rozhodují irské soudy. Okresní soud proto vyslovil svoji nepříslušnost a rozhodl o zastavení řízení. 8. Podle článku 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení), bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, c) které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, které umožňují trvalý záznam dohody. 9. V oddíle 4 nazvaném Příslušnost u spotřebitelských smluv daného Nařízení je v článku 17 bod 3. uvedeno tento oddíl se nevztahuje na přepravní smlouvy, kromě případů, kdy smlouva poskytuje kombinaci dopravy a ubytování zahrnutou v ceně. 10. Podle článku 7 Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn 11. V preambuli Nařízení bodu 14 je uvedeno některá pravidla pro určení příslušnosti by se měla uplatnit bez ohledu na místo bydliště žalovaného, aby se zajistila ochrana spotřebitelů a zaměstnanců, aby se zachovala soudní příslušnost soudů členských států v situacích, kdy mají výlučnou příslušnost, a aby byla respektována smluvní volnost stran. 12. Podle rozsudku Soudního dvora č. C -204/08 článek 5 bod 1 písm. b) odrážka druhá Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě letecké dopravy osob z jednoho členského státu do jiného členského státu uskutečňované na základě smlouvy uzavřené s jedinou leteckou společností, která je skutečným dopravcem, je soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na náhradu škody – která se zakládá na této smlouvě o přepravě a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 - na základě volby žalobce soud, v jehož obvodě se nachází místa odletu nebo místo příletu letadla, která jsou sjednána v uvedené smlouvě. 13. Podle nálezu Ústavního soudu ČR např. I.ÚS 2265/16, IV. ÚS 2672/19 a II. ÚS 291/20 nároky na náhradu škody za zpoždění letu dle článku 5 ve spojení s článkem 7 Nařízení č. 261/2004, jsou vztahem ze spotřebitelské smlouvy. 14. Podle článku 3 směrnice Rady 93/13/, ze dne 5.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, jesliže byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou. 15. Podle článku 7 Nařízení jsou příslušnými soudy k rozhodování o nárocích dle Nařízení č. 260/2004 soudy místa odletu nebo místa příletu letadla, která jsou sjednána ve smlouvě (viz rozsudek Soudního dvora C -204/08, když toto rozhodnutí lze aplikovat i na Nařízení č. 1215/2012, neboť článek 7 tohoto Nařízení je shodný s článkem 5 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001). S ohledem na skutečnost, že místo odletu bylo v obvodu Okresního soudu Pardubice (letiště Pardubice), je příslušným k rozhodování o náhradě za zpožděný nebo neuskutečněný let dle Nařízení č. 261/2004 Okresní soud v Pardubicích. 16. V bodě 2.4 Všeobecných podmínek přepravy žalovaného je sice sjednáno rozhodné právo a jurisdikce irských soudů. Podle odvolacího soudu však toto ujednání nelze aplikovat, neboť nároky na náhradu škody uplatňované cestujícím v letecké dopravě podle Nařízení č. 261/2004 proti dopravci v letecké dopravě jsou nároky ze spotřebitelské smlouvy (viz výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu České republiky), a tudíž při výkladu jednotlivých ujednání takovéto spotřebitelské smlouvy je na místě aplikovat směrnici Rady 93/13/. Ujednání ve Všeobecných podmínkách přepravy žalovaného pak nelze označit jinak, než že se jedná o nepřiměřenou podmínku podle článku 2a a článku 3 uvedené směrnice, neboť nebyla sjednána individuálně a v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Pro spotřebitele výraznou nerovnováhu v jeho právech a povinnostech, především způsobuje to, že mu brání uplatnit právo v místě odletu či příletu, tedy většinou v místě pro spotřebitele dostupnějším, a určuje mu uplatnit právo u soudu v třetí zemi, která není v daném případě místem bydliště spotřebitele a není ani místem odkud a kam byl let sjednán. Spotřebiteli pak takovéto ujednání ztěžuje přístup k uplatnění nároku, naopak letecké společnosti, tedy profesionálovi, zjednodušuje obranu proti nárokům spotřebitelů, neboť mu umožňuje všechny spory se všemi spotřebiteli (cestujícími) vést v místě svého sídla. 17. Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že ujednání v bodě 2.4 Všeobecných podmínek přepravy žalovaného je ujednáním, které lze označit za nepřiměřenou smluvní podmínku v neprospěch spotřebitele, tedy žalobkyně, a proto je neplatné a nelze podle něho určit příslušnost soudu. Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení okresního soudu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Pardubice 13. srpna 2020 JUDr. Bořivoj Hájek předseda senátu