I. Rozhodnutí soudu o určení místa školní docházky dítěte nesmí zasahovat do pravomoci ředitele základní školy při přijímání žáků k základnímu vzdělávání podle § 46 odst. 1 zák. č. 561/2004 Sb. Takovým zásahem do pravomoci ředitele základní školy by bylo rozhodnutí o tom, že dítě bude/má vykonávat povinnou školní docházku na určité základní škole, aniž by zde bylo rozhodnutí ředitele takové školy o přijetí (event. o přestupu) dítěte. II. Každý z rodičů může přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce ve smyslu § 36 zák. č. 561/2004 Sb. i bez souhlasu druhého z rodičů či bez rozhodnutí soudu o této neshodě rodičů, neboť dítě má právo i povinnost účastnit se povinné školní docházky, zákonný zástupce dítěte je povinen je v příslušném termínu přihlásit k zápisu (§ 36 odst. 4 zák. č. 561/2004 Sb.) a dítě může být přijato k základnímu vzdělávání zároveň do více základních škol, přičemž rozhodnutí o přijetí mu zakládá pouze právo plnit povinnou školní docházku v takových školách, nikoli povinnost tam nastoupit, a žákem určité školy se stane teprve tím, že do jedné z takových škol skutečně nastoupí. III. Vázaností soudu návrhy rodičů ve věci určení místa školní docházky dítěte je třeba rozumět to, že soud nemůže rozhodnout, že dítě bude plnit školní docházku v jiné škole, než navrhne některý z rodičů. Pokud žádají oba rodiče o určení místa školní docházky, pak určením takového místa podle návrhu jednoho z nich je rozhodnuto i o zamítnutí návrhu druhého rodiče. IV. Rozhodování soudu o místu výkonu povinné školní docházky dítěte se zpravidla musí opírat o jiná kritéria, než rodiči subjektivně vnímanou „kvalitu“ té které základní školy. Takovými kritérii jsou zejména bydliště dítěte a to, který z rodičů se bude převážně podílet na každodenní přípravě dítěte do školy.

Číslo jednací: 22 Co 192/2020-733 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci péče soudu o nezletilého: [osobní údaje nezletilého] bytem [adresa] zastoupený opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] syna rodičů: [titul] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [titul] [jméno] [příjmení], [titul], narozený dne [datum] bytem [adresa] o významné záležitosti týkající se nezletilého, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. května 2020 č. j. 0 P 75/2020-688, takto: I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Nezletilý [jméno] [příjmení] bude plnit povinnou školní docházku od školního roku 2020 /2021 v Základní škole [obec], [ulice a číslo]. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani krajským soudem. Odůvodnění: 1. Okresní soud shora označeným rozsudkem nahradil souhlas otce s právním jednáním matky spočívajícím v podání přihlášky k zápisu nezletilého [jméno] k povinné školní docházce do Základní školy [obec], [ulice a číslo] (výrok I.), rozhodl, že rozsudek je předběžně vykonatelný (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že nezletilý [jméno] je rozsudkem soudu svěřen do péče matky a od září 2020 má zahájit povinnou školní docházku. Mezi rodiči existuje neshoda ohledně toho, do které základní školy v [obec] má nezletilý [jméno] nastoupit. Matka preferuje Základní školu (dále v rozsudku též„ ZŠ“) [ulice], která je pro [jméno] spádovou školou. Tuto zvolila z důvodu malé vzdálenosti školy od bydliště nezl. [jméno] (cca 300 m) a bezproblémové cesty do školy, dále proto, že do uvedené školy nastoupí většina kamarádů [jméno] z mateřské školy, a také pro nabídku mimoškolních aktivit, vybavenost školy hřištěm a dobrou pověst školy v místě. Otec s touto volbou matky nesouhlasí a nedal matce souhlas s podáním přihlášky [jméno] do této ZŠ, a poté, kdy matka přihlášku podala, projevil vůči uvedené škole výslovný nesouhlas s přihláškou. Ředitel této ZŠ proto rozhodl o přerušení řízení o přijetí do doby, kdy bude dán souhlas obou rodičů, nebo do doby, kdy bude souhlas otce nahrazen soudním rozhodnutím. 3. Otec má za to, že pro [jméno] by byla vhodnější jedna z ostatních základních škol v [obec], a sice buď ZŠ [ulice], nebo ZŠ [anonymizována dvě slova]. Poukázal na to, že matkou vybraná škola se nachází u frekventované komunikace, nenabízí žádné sportovní ani rozvojové kroužky a omezuje se na družinu a školní klub, ani neuvádí počet neúspěšných uchazečů na střední školy, takže není jasné, z čeho čerpá matka jí tvrzenou informaci o úspěšnosti na střední školu v návrhu. Před otcem projevil [jméno] přání navštěvovat sportovní třídu na ZŠ [ulice]. Otec preferuje uvedené školy zejména z důvodu nabízených volnočasových aktivit, vedení výuky, transparentnosti a současně se zřetelem na přání syna. 4. Podle opatrovníka si nezl. [jméno] přeje nastoupit do ZŠ [ulice] proto, že tam budou chodit jeho kamarádi z mateřské školy, dále proto, že škola není daleko od jeho bydliště a dobře zná cestu do školy, školu samotnou i její okolí. 5. Okresní soud posoudil věc podle ustanovení § 877 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 36 odst. 4, 5 a 7 zák. č. 561/2004 Sb., školského zákona, a dospěl k následujícím závěrům. 6. Neshoda rodičů o významné záležitosti – místu povinné školní docházky [jméno] - byla bez pochyb prokázána. Okresní soud při rozhodování vycházel ze skutečnosti, že ZŠ [ulice] je v blízkosti bydliště nezletilého, jedná se o jeho spádovou školu, bude do ní docházet většina kamarádů z mateřské školy, sám [jméno] vyjádřil před opatrovníkem přání nastoupit do této školy, školu a cestu do ní dobře zná. Tato škola nabízí řadu mimoškolních aktivit, v areálu školy je basketbalové a fotbalové hřiště, má školský vzdělávací program na podporu žáků mimořádně nadaných. ZŠ [ulice] se nenachází na frekventované komunikaci; naopak obě školy otcem preferované jsou u hlavní silnice, kterou by nezletilý musel přecházet. Podle okresního soudu je tak v zájmu [jméno] nastoupit k povinné školní docházce do ZŠ [ulice]. Proto okresní soud nahradil souhlas otce s právním jednáním matky spočívajícím v podání přihlášky k zápisu nezletilého k povinné školní docházce do ZŠ [ulice]. 7. Okresní soud ve smyslu ustanovení § 27a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též z. ř. s.). vyhověl návrhu opatrovníka na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku s ohledem na neodkladnost realizace právního jednání matky. 8. Výrok o nákladech řízení účastníků okresní soud odůvodnil poukazem na ustanovení § 23 z. ř. s . 9. Proti tomuto rozsudku podal otec včasné a značně obsáhlé odvolání (celkem včetně doplňujícího podání cca 10 stran textu). Poukázal na to, že [jméno] byl již pravomocně přijat do obou otcem preferovaných základních škol, a vytýkal okresnímu soudu, že nerozhodl, na kterou základní školu má [jméno] nastoupit. Otec také vytýkal okresnímu soudu, že se dostatečně nezabýval otcovými argumenty. Otec se snažil odpovědně porovnat školy v [obec], neboť výběr nejvhodnější školy pro [jméno] považuje za zásadní. 10. Podle otce okresní soud přecenil aspekty vzdálenosti ZŠ [ulice] od místa bydliště a [anonymizováno] znalosti cesty, dále spádovosti školy, společného nástupu do školy s kamarády z mateřské školy či údajného přání [jméno] nastoupit do ZŠ [ulice] Okresní soud také nesprávně vyhodnotil otázku vybavenosti škol sportovišti či možností mimoškolních aktivit, které jsou zjevně lepší u otcem preferovaných škol, a otázku umístění ZŠ [jméno] u frekventované komunikace. Okresní soud také podle otce neuvedl, v čem je pro [jméno] významný program ZŠ [ulice] pro nadané žáky či spolupráce této školy s městským muzeem a knihovnou. Podle otce jsou negativy ZŠ [ulice] i to, že tam cca 30% žáků dojíždí z okolních obcí, že tato škola kapacitně nestačí pro děti na druhém stupni, že má v průměru cca 27 žáků ve třídě, že preferuje komunikaci pouze s jedním rodičem, či že nedostatečně reagovala na situaci v době mimořádných opatření proti koronaviru. 11. Naopak otcem nejvíce preferovaná ZŠ [ulice] má výrazně nižší průměrný počet žáků ve třídě (cca 19), umožňuje vybrat si učitele i spolužáky, vede děti ke zdravému životnímu stylu – pohybu i správnému stravování, umožňuje tělocvik s fyzioterapeutem, což je pro [jméno] vhodné. [jméno] má kladný vztah ke sportu, což u něj otec podporuje, a na ZŠ [ulice], která má výrazně lepší zázemí pro sport, by [jméno] mohl chodit do sportovní třídy. Uvedená škola také nabízí výrazně více zájmových skupin či kroužků. Otec proto navrhl, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že rozhodne, že [jméno] má nastoupit školní docházku v ZŠ [ulice]. 12. Matka se k odvolání vyjádřila tak, že za situace, kdy je nezl. [jméno] pravomocně přijat do více základních škol, nyní včetně matkou preferované ZŠ [ulice], se jeví pokračování v řízení o nahrazení souhlasu otce s podáním přihlášky do ZŠ [ulice] jako neúčelné. Předmětem řízení by tedy za tohoto stavu mělo být, ve které základní škole [jméno] zahájí povinnou školní docházku. 13. Co se týče hodnocení kvality té které školy, pak podle matky se jedná o hledisko subjektivní, a pokud o něčem vypovídají zprávy České školní inspekce, pak o tom, že poskytovaným vzděláním a výsledky žáků ZŠ [ulice] převyšuje ostatní základní školy v [obec]. Otec záměrně zkresluje závěry školní inspekce tím, že u ZŠ, kterou preferuje, vybírá z inspekčních zpráv pouze pozitivní citace, zatímco u ZŠ [ulice] ty negativní. Takto např. za negativum ZŠ [ulice] považuje podíl 30% dojíždějících žáků, ač na jím preferované ZŠ [ulice] je takových žáků přes 40%. Obdobně průměrné počty žáků v jednotlivých třídách u těchto škol jsou 26 vs. 22 v neprospěch ZŠ [ulice], a nikoli 27 vs. 19, jak uváděl otec. 14. Otec zcela přehlíží výhody, které jsou s docházkou do ZŠ [ulice] pro [jméno] spojeny, jak je matka uváděla již před okresním soudem. Mimoškolní činnost pak [jméno] může vyvíjet v početných místních sportovních a jiných organizacích podle svých preferencí a zájmů, takže není omezen nabídkou kroužků v té které škole. Absence vlastního kvalitního sportoviště u ZŠ [ulice] také není podstatná, neboť v blízkosti této ZŠ se nacházejí městská sportovní zařízení (hala, atletický stadion, zimní stadion, venkovní i krytý bazén), vše do 500 m od školy. Matka z uvedených důvodů navrhla, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že nezl. [jméno] zahájí povinnou školní docházku v ZŠ [ulice]. 15. Opatrovník navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že nezl. [jméno] si přeje nastoupit do ZŠ [ulice], jde pro něj o spádovou školu v blízkosti jeho bydliště, přičemž všechny tři základní školy v [obec] poskytují srovnatelné vzdělání. 16. Krajský soud projednal odvolání otce ze všech přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je v jistém smyslu důvodné, avšak z jiných, než otcem namítaných důvodů. 17. Krajský soud převzal skutková zjištění okresního soudu, popsaná výše, a dále doplnil dokazování listinami, které předložili rodiče v odvolacím řízení, a které si sám soud vyžádal. 18. Z rozhodnutí ředitele ZŠ [anonymizována dvě slova], [obec], a ředitele ZŠ [ulice], [obec], ve spojení s prohlášeními obou rodičů, krajský soud zjistil, že nezl. [jméno] byl pravomocně přijat k základnímu vzdělávání od školního roku 2020 /2021 na obou těchto základních školách. 19. Z inspekční zprávy České školní inspekce, Pardubického inspektorátu, z března 2018, krajský soud zjistil, že podle inspekce jsou silnými stránkami ZŠ [ulice] funkční systém poradenství a prevence, který zvyšuje úspěšnost žáků ve vzdělávání, činnost školní psycholožky a speciální pedagožky, pestrá projektová činnost žáků přispívající k zvyšování úrovně výuky, úspěšnost žáků v mnoha předmětových soutěžích a olympiádách, a časté zařazování kooperativních činností u žáků 1. stupně. Slabými stránkami pak jsou prostorová omezení školy, resp. zejména družiny, a ne zcela účinný kontrolní systém vzdělávacího procesu. 20. Z inspekční zprávy téhož orgánu z října 2017 krajský soud zjistil, že podle inspekce jsou silnými stránkami ZŠ [ulice] stabilizovaný pedagogický sbor a příznivé školní klima, motivující školní prostředí a pestrá činnost družiny. Slabými stránkami pak jsou nesystematická práce s koncepčními záměry školy, málo účinný kontrolní systém vzdělávacího procesu, nesplnění vzdělávacího obsahu v některých předmětech, nízký podíl zařazování aktivních metod a forem práce, ojedinělá diferenciace výuky s ohledem na vzdělávací možnosti jednotlivců, dílčí nedostatky v zabezpečení výchovného poradenství, a prostorové podmínky školní družiny. 21. Z ostatních listinných důkazů krajský soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí. 22. Po právní stránce pak krajský soud posoudil věc takto. Předně krajský soud uvádí, že rozhodnutí soudu v civilním řízení o určení místa školní docházky dítěte nesmí zasahovat do pravomoci ředitele školy při přijímání žáků k základnímu vzdělávání podle § 46 odst. 1 zák. č. 561/2004 Sb., při němž jsou zvažována i kritéria typu kapacity školy či školní zralosti dítěte apod. Při rozhodování o těchto otázkách je tak nutno rozlišovat, zda existuje nějaké rozhodnutí o přijetí dítěte k základnímu vzdělávání do konkrétní školy, či nikoli, resp. jestli rodič navrhuje, aby byla místem školní docházky určena škola, jejímž žákem nezletilé dítě již je, nebo škola jiná. 23. Pokud by soud rozhodl o tom, že dítě má vykonávat povinnou školní docházku na určité škole, aniž by zde bylo rozhodnutí ředitele takové školy o přijetí (event. o přestupu), pak by soud zasahoval do pravomoci ředitele. Za takové situace tedy takto rozhodnout nelze, a má-li jeden rodič za to, že dítě by mělo na takové škole plnit povinnou školní docházku, zatímco druhý s tím nesouhlasí, je možno rozhodnout například o nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky. Zcela jiná situace nastane, pokud zde již existuje rozhodnutí ředitele o přijetí či přestupu a rodič navrhuje, aby bylo rozhodnuto, že dítě má plnit školní docházku ve škole, kam již bylo dříve přijato. Rozhodnutím soudu o tom, že dítě má i nadále plnit školní docházku v takové škole, nepochybně do pravomoci ředitele nijak nezasahuje. 24. Specifickým případem je pak otázka možnosti rodiče podat přihlášku nezletilého dítěte k zápisu k povinné školní docházce ve smyslu § 36 zák. č. 561/2004 Sb., který právě nastal v této věci. Vzhledem k tomu, že dítě má právo i povinnost účastnit se povinné školní docházky, a zákonný zástupce dítěte je povinen je v příslušném termínu přihlásit k zápisu (§ 36 odst. 4 zák. č. 561/2004 Sb.), pak je zřejmé, že každý z rodičů může přihlásit dítě k zápisu i bez souhlasu druhého z rodičů či bez rozhodnutí soudu o této neshodě rodičů. Pokud by tomu tak nebylo, pak by zjevně mohlo dojít k porušení práva dítěte na vzdělání jen proto, že se rodiče nemohli dohodnout, a buď nepodali návrh k soudu, nebo soud nedokázal o této otázce včas rozhodnout, což je nepřijatelné. Dítě pak může být podle školského zákona přijato k základnímu vzdělávání do více základních škol, přičemž rozhodnutí o přijetí mu zakládá pouze právo plnit povinnou školní docházku v takových školách, nikoli povinnost, a žákem určité školy se stane teprve tím, že do jedné z takových škol skutečně nastoupí. 25. V dané věci podali oba rodiče přihlášky nezl. [jméno] k základnímu vzdělávání do škol, které vybrali, a ke dni rozhodování krajského soudu již byl [jméno] do všech těchto škol pravomocně přijat. Oba rodiče pak v odvolacím řízení navrhovali, aby krajský soud namísto rozhodnutí o nahrazení souhlasu otce s podáním přihlášky do ZŠ [ulice] rozhodl o tom, do které základní školy má [jméno] nastoupit. Byť tato otázka nebyla přímo předmětem řízení před okresním soudem, přesto se k ní oba rodiče již před okresním soudem obsáhle vyjadřovali. Krajský soud tak za této situace, vědom si potřeby upravit poměry nezl. [jméno] tak, aby nerušeně zahájil svou povinnou školní docházku na počátku září 2020, dospěl k závěru, že je možno o této otázce rozhodnout v odvolacím řízení, a to i přes ustanovení § 216 odst. 2 o. s. ř., které jinak zakazuje v odvolacím řízení uplatnit nový nárok (jež je v této věci aplikovatelné podle § 26 a § 28 odst. 2 ve spojení s § 468 odst. 1 z. ř. s.). 26. Krajský soud pak ještě podotýká, že je v tomto řízení vázán návrhy rodičů (srov. např. § 466 písm. j), § 468 odst. 1, § 12 odst. 1, § 26 z. ř. s.), nicméně je zřejmé, že místo povinné školní docházky či místo docházky do mateřské školy může být určenu pouze jedním rozhodnutím (byť např. i tak, že nezletilý bude plnit povinnou školní docházku ve dvou školách ve smyslu § 49 odst. 4 zák. č. 561/2004 Sb., školského zákona). Vázaností soudu návrhy rodičů je tedy třeba v daném případě rozumět to, že soud nemůže rozhodnout, že dítě bude plnit školní docházku na jiném místě, než navrhne některý z rodičů. Pokud žádají oba rodiče o určení místa školní docházky, pak určením takového místa podle návrhu jednoho z nich je zjevně implicite rozhodnuto i o zamítnutí návrhu druhého rodiče. 27. Podle § 877 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče. Podle odst. 2 za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte. 28. Pod pojem„ volba vzdělání“ ve smyslu § 877 odst. 2 o. z. nepochybně spadá i volba místa výkonu povinné školní docházky. Oproti např. neshodě rodičů v otázce výběru střední školy, na níž má dítě pokračovat ve vzdělávání po ukončení povinné školní docházky, u které je nutno vycházet zejména z projevených vloh a přání dítěte (a to i vzhledem k věku takového dítěte, kdy již je schopno svá přání jasně formulovat), je ovšem volba místa výkonu povinné školní docházky od jejího počátku značně specifická. V podstatě všechny základní školy poskytující základní vzdělání ve smyslu zák. č. 561/2004 Sb. jsou z hlediska zákona rovnocenné, ať již se řídí jakýmkoli školním vzdělávacím programem ve smyslu § 5 zák. č. 561/2004 Sb., nebo ať již jde např. o základní školu se všemi ročníky, nebo i takovou, která všechny ročníky nemá (§ 46 odst. 2 cit. zák.); ve všech základních školách by měly být naplňovány cíle základního vzdělávání ve smyslu § 44 cit. zák.. Žádný z rodičů pak netvrdil, že by nezl. [jméno] měl speciální vzdělávací potřeby či že by v nějaké oblasti projevoval mimořádné nadání, ani z ničeho taková skutečnost nevyšla najevo (viz § 16 zák. č. 561/2004 Sb.), a tudíž ani žádný z rodičů netvrdil, že by některá z předmětných škol byla z tohoto důvodu pro [jméno] vhodnější. 29. Krajský soud má za to, že je prakticky objektivně nezjistitelné, jaká běžná základní škola je pro běžné dítě vhodnější či lepší, ať již obecně, či konkrétně v tomto případě pro nezl. [jméno]. Samotné materiální vybavení školy, nabídka kroužků, rozšířené vyučování některých předmětů apod., na něž také otec poukazoval, v tomto směru nevypovídá prakticky o ničem – ani o tom, jaké jsou výsledky vzdělávání na dané škole v užším smyslu (jak jsou absolventi dané školy úspěšní v dalším studiu), a ani o tom, která škola lépe naplňuje cíle vzdělávání ve smyslu § 44 cit. zák., tj. která své žáky lépe vede k tomu,„ aby si osvojili potřebné strategie učení a na jejich základě byli motivováni k celoživotnímu učení, aby se učili tvořivě myslet a řešit přiměřené problémy, účinně komunikovat a spolupracovat, chránit své fyzické i duševní zdraví, vytvořené hodnoty a životní prostředí, být ohleduplní a tolerantní k jiným lidem, k odlišným kulturním a duchovním hodnotám, poznávat své schopnosti a reálné možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o své další životní dráze a svém profesním uplatnění.“ 30. Dále pak také preference samotných rodičů se mohou výrazně lišit – jeden může na té které škole oceňovat množství vědomostí a dovedností, které tam žáci nabydou, jiný možnosti sportovního vyžití a volnočasových aktivit dětí (tzv. kroužky), další zase podporu tvořivého myšlení, nebo důraz na upevňování mravních kvalit či disciplíny žáků atd., přičemž soud se stěží může přiklonit k některému z těchto pohledů a prohlásit jej za zájem dítěte (k tomu viz též § 3 odst. 1 o. z., v němž zákonodárce vyslovuje respekt k právu každého člověka brát se (vlastním způsobem) o vlastní štěstí a štěstí osob blízkých). 31. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodování soudu o místu výkonu povinné školní docházky se zpravidla musí opírat o jiná kritéria, než rodiči subjektivně vnímanou„ kvalitu“ té které základní školy. Podle krajského soudu je předně takovým kritériem místo bydliště dětí (srov. také určitou zákonnou preferenci spádové školy ve smyslu § 36 odst. 5 zák. č. 561/2004 Sb.). Toto kritérium v současnosti v daném případě u nezl. [jméno] svědčí pro matkou vybranou ZŠ [ulice] – nejen, že jde o školu spádovou, ale je evidentní, že cesta z bydliště do této školy je mnohem kratší a bezpečnější, než cesta do ZŠ [ulice]. 32. Dalším z uvedených kritérií pak nepochybně musí být to, který z rodičů se bude převážně podílet na každodenní přípravě dítěte do školy, resp. který bude se školou spolupracovat na denní bázi. Takovým rodičem je v této věci nepochybně matka, která má nezl. [jméno] svěřeného do péče, zatímco otec se s [jméno], zjevně i z důvodu svého vzdáleného bydliště, pouze stýká každý druhý víkend. Matka pak preferuje v tomto směru jednoznačně ZŠ [ulice]. 33. Z uvedených důvodů proto krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 34. Vzhledem ke změně rozsudku ve věci samé musel krajský soud rozhodnout nejen podle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení, ale podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu i o nákladech za řízení před okresním soudem. Ačkoli se na tuto věc nevztahuje ustanovení § 23 z. ř. s. (to je použitelné pouze na řízení, jež je možno zahájit i bez návrhu, a na řízení ve věcech statusových věcech manželských a partnerských; nic z toho tato věc není), přesto má krajský soud za to, že není na místě některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznat; ostatně žádný z nich ani žádnou náhradu nepožadoval. Proto krajský soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Pardubice 13. srpna 2020 JUDr. Bořivoj Hájek předseda senátu