Soud nemá pravomoc žalovanému postupem dle § 30 o. s. ř. ustanovit zástupce z řad advokátů k jeho zastupování v řízení před Ústavním soudem (včetně sepisu ústavní stížnosti) a může tak učinit výlučně a jen Česká advokátní komora, a proto je nutné věc postoupit tomuto příslušnému správnímu orgánu (ČAKu).

č. j. 23 Co 20/2020-77 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci oprávněné: Orlický konzum, obchodní a výrobní družstvo Kostelec nad Orlicí, IČO --- sídlem --- zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Moníkem sídlem Střelecká 672/14, Hradec Králové proti povinnému: PK, narozený dne --- bytem 9. května 94, Chvaletice pro pohledávku ve výši 1.128.632,16 Kč, k odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 25.11.2019, č.j. 129 EX 5032/16-65, takto: Usnesení soudního exekutora se mění takto: Řízení o návrhu povinného ze dne 25.9.2019 na ustanovení zástupce k podání ústavní stížnosti se zastavuje a věc se postupuje České advokátní komoře, se sídlem Národní 16, Praha 1. Odůvodnění: 1. Okresní soud zastavil řízení o návrhu povinného ze dne 25.9.2019 na ustanovení zástupce. 2. Z odůvodnění vyplývá, že povinný se domáhá návrhem ze dne 25.9.2019 ustanovení zástupce pro účely podání ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29.8.2019, č.j. 18 Co 206/2019-60. Soudní exekutor vycházel z toho, že v tomto exekučním řízení bylo již o návrhu povinného na ustanovení zástupce rozhodováno, kdy soudní exekutor usnesením ze dne 22.5.2019, č.j. 129 EX 5032/16-55, zamítl návrh povinného na ustanovení zástupce a toto usnesení soudního exekutora bylo potvrzeno výše uvedeným usnesením Krajského soudem v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 29.8.2019, č.j. 18 Co 206/2019-60. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 19.9.2019. Povinnému nebyl ustanoven zástupce, neboť u povinného nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Povinný uplatňuje v exekuci námitky, které jsou nepřípustné, když zpochybňuje exekuční tituly, kterými jsou rozsudky soudů z roku 2006 a 2007 a veškeré lhůty stanovené zákonem k napadení takových exekučních titulů již uplynuly. V nové žádosti ze dne 25.9.2019 pak povinný žádá ustanovení zástupce ze stejných důvodů, o nichž bylo již rozhodnuto. Protože povinný netvrdí žádné jiné důvody, brání projednání návrhu povinného na ustanovení zástupce překážka věci rozhodnuté dle § 159a odst. 4 o.s.ř. Proto soudní exekutor postupoval dle § 104 odst. 1 o.s.ř. a řízení o návrhu povinného na ustanovení zástupce zastavil. 3. Usnesení soudního exekutora napadl odvoláním povinný. Zopakoval svou žádost o ustanovení zástupce s tím, že řízení u odvolacího soudu pod sp. zn. 18 Co 206/2019 proběhlo v jeho nepřítomnosti a on neměl možnost vysvětlit soudu relevantní skutečnosti. Došlo tak k porušení jeho ústavně zaručených práv. Povinný tvrdil, že vykonávané rozsudky jsou nezákonné a dle závěru Ústavního soudu i nepřípustné, aby platily nezákonné rozsudky. Poukázal na to, že v minulosti Ústavní soud povolil obnovu řízení po 55 letech. Povinný dále obšírně rekapituloval relevantní události, které nastaly v minulosti, a brojil proti závěrům nalézacích soudů. Zdůraznil, že jeho žaloby na obnovu řízení byly zamítnuty, on sám nemá žádné právní vzdělání a žádá o přezkum ve věci. 4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudního exekutora dle § 55c zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, v platném znění (dále jen „exekuční řád“) ve spojení s § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k následujícím závěrům. 5. V dané věci se povinný podáním ze dne 25.9.2019 domáhá ustanovení právního zástupce pro podání ústavní stížnost ve věci rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29.8.2019, č.j. 18 Co 206/2019-60. 6. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, neumožňuje ustanovit účastníkovi zástupce pro účely podání ústavní stížnosti. Ustanovení advokáta pro řízení podle občanského soudního řádu není ustanovením advokáta pro účely zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Mechanismus, jakým se osoba, která chce podat ústavní stížnost, ale nedokáže si obstarat advokáta sama, takového advokáta na veřejné moci domůže, je Ústavním soudem konkrétně definován. Povaha řízení před Ústavním soudem neumožňuje přiměřené užití ustanovení § 30 o.s.ř. Dodatečně účinným postupem k dosažení sledovaného účelu, je určení advokáta stěžovateli Českou advokátní komorou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17.3.1998, sp. zn. III. ÚS 296/97). Obecný soud nemá pravomoc ustanovit stěžovateli advokáta pro řízení o ústavní stížnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6.10.2004, sp. zn. IV. ÚS 291/04). 7. Projednání návrhu povinného na ustanovení advokáta k podání ústavní stížnosti tak brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, spočívající v nedostatku soudní pravomoci (srov. § 7 odst. 1, § 103 odst. 1 o.s.ř.). Protože ve věci je příslušný jiný orgán – Česká advokátní komora (která v tomto případě jedná jako správní orgán a je jí svěřeno autoritativní rozhodnutí o právech stěžovatele podle § 18 odst. 2, § 18a, § 45a odst. 2 písm. a/, § 55 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 17.7.2009, č.j. 7 A 47/2009-16), nezbývá než řízení o návrhu povinného na ustanovení advokáta k podání stížnosti zastavit a věc postoupit příslušnému správnímu orgánu (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). 8. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud podle § 220 o.s.ř. a usnesení soudního exekutora změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u soudního exekutora, který rozhodoval v prvním stupni, rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky v Brně. Pardubice 30. ledna 2020 předseda senátu