Došlo-li ke vzniku škody na zvířeti žalobce na jeho pozemku, který nebyl oplocen, nelze mu tuto skutečnost přičítat, neboť v rámci své prevenční povinnosti proti vzniku škody na svém zvířeti, nemá povinnost svůj pozemek oplotit, ani nemá povinnost mít své zvíře zabezpečené tak, aby na něj jiné zvíře nemohlo zaútočit.

č. j. 23 Co 338/2019-331 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY žalobce: MUDr. JŠ, narozený dne xxx bytem xxx zastoupený advokátem JUDr. JH sídlem xxx proti   žalované: MUDr. JL, narozená dne xxx bytem xxx zastoupená advokátem Mgr. MS sídlem xxx o zaplacení 44.622 Kč s příslušenstvím, k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17.7.2019, č. j. 12 C 305/2016-251, takto: I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I. potvrzuje v tomto správném znění: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 35.697,60 Kč s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení od 16.10.2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Rozsudek okresního soudu se v dalším odvoláním napadeném výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dalších 8.924,40 Kč s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení od 16.10.2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 57.004 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 1.925,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 29.548 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové náklady řízení ve výši 7.144 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci 35.697,60 Kč s 8,05% p. a. úrokem z prodlení od 16.10.2015 do zaplacení (výrok I.); zamítl žalobu v části, ve které se žalobce po žalované domáhá zaplacení dalších 8.924,40 Kč s 8,05% p. a. úrokem z prodlení od 16.10.2015 do zaplacení (výrok II.); uložil žalované nahradit žalobci k rukám JUDr. JH náklady řízení ve výši 34.783,20 Kč (výrok III.) a dále oběma účastníkům zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení, a to žalobci ve výši 385,10 Kč a žalované ve výši 1.540,40 Kč (výroky IV. a V.). 2. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o požadavku žalobce na náhradu majetkové újmy (škody) v částce 44.622 Kč, představující náklady spojené s veterinární péčí o zdraví zraněného psa žalobce, který byl dne 29.3.2015 napaden psem žalované. 3. Žalovaná s požadavkem žalobce nesouhlasila. Nesporovala, že došlo ke konfliktu psů účastníků, a to v době nečekaného útěku jejího psa, kdy s ohledem na váhový a silový rozdíl mezi psy měl konflikt nepříznivější následky pro psa žalobce. Její pes se pouze bránil útoku psa žalobce. Poukazovala dále na to, že pes žalobce po vesnici pobíhá opakovaně bez vodítka, vyštěkává a provokuje zavřené psy jiných majitelů. Pokud by byl pes žalobce na vodítku, k incidentu by nedošlo. Ke zranění psa žalobce došlo na veřejně přístupném a neoploceném místě, kdy oba psi byli bez kontroly svých vlastníků a bez vodítka. Z tohoto důvodu nemohou být následky přičítány výlučně jí. Žalovaná dále namítala, že všechny požadované náklady na léčení nejsou v příčinné souvislosti s konfliktem, ale mohou být následkem nevhodně zvolené léčby. 4. Rozsudkem ze dne 10.1.2018, č.j. 12 C 305/2016-93 okresní soud požadavku žalobce vyhověl. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21.6.2018, č.j. 23 C 84/2018-125 tento rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ke zpracování znaleckého posudku z oboru zemědělství, odvětví veterinářství, ke zjištění účelnosti vynaložených nákladů na léčbu psa. Dále okresnímu soudu uložil, aby vyhodnotil, zda nejsou dány okolnosti, které je třeba přičítat poškozenému žalobci s ohledem na to, že pozemek žalobce nebyl oplocen a jeho pes také nebyl pod takovým dozorem, aby byl vznik škody vyloučen. 5. Okresní soud vycházel z toho, že žalobce je vlastníkem feny plemene Parson Russel teriér a žalovaná vlastníkem feny německého ovčáka. K incidentu mezi psy došlo dne 29.3.2015 dopoledne v obci xxx na pozemku žalobce, který není oplocen. Oba psi byli v době incidentu tzv. na volno, bez vodítka. Žalobce zaplatil Veterinární a farmaceutické univerzitě xxx za poskytnutí veterinárních služeb v souvislosti s péčí o zdraví svého zraněného psa dne 29.3.2015 a následném období celkem 44.622 Kč. 6. Z účastnické výpovědi žalobce okresní soud zjistil, že dne 29.3.2015 v ranních hodinách vyšel z chalupy. Chtěl naložit kolečko s pískem. Hromada s pískem byla od chalupy asi 2,5 metru. Jeho pes šel s ním. Když vyšli z domu, tak žalobce uviděl řítit se proti nim psa žalované. Poté pes žalované zaútočil na psa žalobce. Žalobce se snažil zatřást kůží psa žalované, aby pustil jeho psa. Když ho pustil, trčely z jeho psa kosti a tekla mu krev. Poté vyběhla ven z chalupy manželka žalobce. 7. Soud prvého stupně vyslechl jako svědkyni IŠ, manželku žalobce, která vypověděla, že k napadení jejich psa došlo v neděli ráno dne 29.3.2015 mezi 8:00 až 8:30 hodinou, ona byla uvnitř chalupy v kuchyni, u incidentu byl pouze žalobce. Dále byl slyšen svědek PJ, který tvrdil, že neviděl psa žalobce běhat po vesnici na volno. Naproti tomu svědci MH, PK, PH a JP vypověděli, že pes žalobce chodil po vesnici na volno, a svědci PK, PH a JP dále také uvedli, že pes žalobce dorážel štěkáním na jiné psy, kteří byli za vraty. Svědek MŠ uvedl, že konflikt mezi psy nejprve slyšel a pak na vzdálenost asi 150 metrů viděl, jak se perou dva psi a někoho, kdo je odtahuje. Neviděl na dálku, kdo do koho byl zakousnut, nosí brýle na dálku o velikosti 2,5 dioptrie, v den incidentu neměl brýle na sobě. Seděl na zahradě žalované, bylo to v odpoledních hodinách někdy na jaře. Pes žalobce chodí po vesnici na volno. 8. Svědci MVDr. LR, Ph.D., a MVDr. MD, veterinární lékaři Veterinární a farmaceutické univerzity v xxx, popsali průběh léčby psa žalobce, která byla komplikovaná. Pokoušeli se mu zachránit končetinu, později bylo nutné provést její amputaci, proto bylo provedeno několik operací. 9. Ze znaleckého posudku MVDr. FMŠ, Ph.D. z oboru zemědělství, odvětví veterinářství č. P 58628/19 ze dne 12.2.2019, okresní soud zjistil, že kousná rána způsobila zlomeninu na levé hrudní končetině předloketních kostí, příčná fraktura proximální matafýzy radia a ulny, dislokace proximálních fragmentů laterálně – s kompletní luxací levého loketního kloubu. Rána byla infikována z dutiny tlamní útočícího psa. I přes veškerou péči došlo pro následnou komplikaci infekce k amputaci končetiny. Náklady za veterinární úkony, léky a zdravotnický materiál ve výši 44.622 Kč byly zcela účelně vynaložené a odpovídají standardu na špičkových pracovištích v České republice. Vzhledem k nastalé komplikaci v hojení infikované rány, která vznikla v příčinné souvislosti s úrazem, došlo k amputaci levé končetiny z důvodu nebezpečí prodlení s možným následným úhynem. Amputací došlo k navýšení ceny za ošetření, léky a zdravotnictví materiál. 10. Soud prvého stupně požadavek žalobce posuzoval dle ustanovení § 2910 o.z. Uzavřel, že je dána objektivní odpovědnost žalované za vzniklou škodu, způsobenou jejím zvířetem. Zpracovaný znalecký posudek potvrdil, že veškeré náklady, které žalobce vynaložil za ošetření svého psa, byly účelné, vznikly v příčinné souvislosti se střetem psů, a to včetně amputace levé končetiny, k níž bylo přistoupeno vzhledem k nastalé komplikaci v hojení infikované rány. Nebylo prokázáno, že by žalobce nedodržel léčebný režim psa. 11. Okresní soud se dále zabýval tím, zda jsou dány okolnosti dle § 2918 o.z., které lze přičítat žalobci. Vycházel z toho, že pes žalobce se pohyboval po vesnici volně, při volném pobíhání po obci štěkáním dorážel na jiné psy, kteří byli za vraty. Soud prvého stupně poté uzavřel, že žalobci lze přičítat 20 % účasti na vzniklé škodě, a to s ohledem, že jeho pozemek nebyl oplocen a jeho pes nebyl pod takovým dohledem, aby byl vznik škody vyloučen. Žalobě tak vyhověl v rozsahu částky 35.697,60 Kč a zamítl ji ohledně částky 8.924,40 Kč. 12. Rozsudek okresního soudu napadli odvoláním oba účastníci. 13. Žalobce namítal, že nejsou dány důvody pro snížení náhrady. Nelze k jeho tíži přičítat absenci oplocení jeho pozemku, který je cca 1 hektar velký. Pozemek je půdorysně nepravidelný mnohoúhelník, různě výškově členitý, obklopuje usedlost, která je starým, ze všech stran obezděným obytným selským dvorcem, čtvercového půdorysu s velkými vjezdovými vraty. Škodná událost se stala u vrat, tj. u vchodu do usedlosti, u kterého byla složena hromada písku. Pozemek tvoří převážně trvalý trávní porost – louka a přes část pozemku vede veřejná zpevněná polní cesta, která slouží projíždějícím zemědělským strojům. Pozemek nebyl nikdy v minulosti vzhledem ke své poloze, typu a účelu užití oplocen, jeho oplocení by bylo neúčelné a komplikovalo by zemědělské hospodaření, včetně užívání veřejné cesty. Oplocení pozemku je nejen nepraktické a nadbytečně, je také stavbě a ekonomiky náročné a zhotovení oplocení by bylo v rozporu s platným stavebním zákonem, neboť by nebyly zákonné podmínky pro získání územního souhlasu. Žalobce dále poukázal na to, že škodná událost se stala v jeho přítomnosti, kdy na jeho psa nečekaně zaútočil pes žalované. Útočící pes byl zcela volný, bez jakéhokoliv dozoru. Vzhledem ke značnému nepoměru psů, jak výškové i váhové překvapivosti útoku, nestačil menší pes uniknout nebo schovat, kdy útočící německý ovčák se do něj opakovaně zakousnul a pustil jej až po zákroku přítomného žalobce. Pro nastalý hluk vyběhla z usedlosti jeho manželka, která místo a čas konfliktu popisuje shodně. Tvrzení žalované, že se velký pes bránil útoku malého psa je iracionální a absurdní. Výpověď svědka MŠ je nevěrohodná. Ostatní svědci vypověděli, že se o střetu psů dozvěděli později. Výpověď svědků žalované ke škodné události je tak nulová. Okresní soud přesto tyto výpovědi akceptuje a pomíjí jeho výpověď, ač to byl jedině on, kdo byl střetu psů přítomen. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě zcela vyhověl. 14. Žalovaná trvala na tom, že ani znaleckým dokazováním nebylo postaveno na jisto, zda byly veškeré náklady ze strany žalobce účelně vynaložené a zda důvodem jejich vzniku je pouze střet psů anebo důvod jiný, nedodržení léčebného režimu majitele poškozeného psa. O příčinné souvislosti mezi vynaloženými náklady a konfliktem mezi psy by se dalo hovořit pouze v případě prvé operace. Podle lékařských zpráv od 30.3.2015, kdy byla operace provedena, probíhalo hojení po dobu více než jednoho měsíce bezproblémově, zdravotní stav psa byl hodnocen jako stabilizovaný, dobrý, celkově lepší, rány se hojily. Dne 3.5.2015, tedy více jak měsíc po prvním operačním zákroku, přišla komplikace – dislokace hřebu se změnou pozice ulny. Lékařská zpráva z tohoto dne začíná tím, že „Včera jim skočila, dnes na procházce nechtěla moc chodit.“ Žalobce pak uvedl, že tím byl myšlen skok z otomanu na zem. Zároveň připustil, že jim bylo zdůrazněno, že pes nesmí skákat. Z této skutečnosti je zřejmé, že primární komplikací jinak bez problémů hojeného poranění bylo nedodržení léčebního režimu ze strany psa, resp. majitelů, kteří nechali psa skákat přes výslovný zákaz z otomanu. Tímto způsobené komplikace náklady na následné operace již nejsou v příčinné souvislosti s konfliktem psů a nemohou být považovány za účelně vynaložené na léčbu psa. 15. Dále žalovaná poukazovala na to, že celková náhrada by měla být snížena až v rozsahu nejméně 30 %. Je si vědoma své objektivní odpovědnosti za jednání svého psa, kterého neměla pod kontrolou, jsou ale dány důvody k takovému snížení, neboť bezprostředně před incidentem pes žalobce pobíhal po vesnici a provokoval i jejího psa, jak plyne ze svědeckých výpovědí. Jen proto došlo k tomuto střetu. 16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) a s ohledem na odvolací námitky žalované o možném porušení léčebného režimu ze strany žalobce doplnil dokazování podle § 213 odst. 2 o.s.ř. znaleckým posudkem z oboru zemědělství, odvětví veterinářství, když pro zdravotní komplikace původního znalce MVDr. FMŠ, Ph.D. jmenoval k podání posudku znalce jiného. 17. Ze znaleckého posudku MVDr. MM, LL.M., znalce z oboru zemědělství, odvětví veterinářství, specializace veterinární medicína – malá, drobná a zoo zvířata, veterinární péče v chovech koní ze dne 5.3.2020, č. 075-1/2020, odvolací soud zjistil, že skutečnost, že pes žalobce dne 2.5.2015 seskočil z otomanu na zem, neměla bezprostřední vliv na průběh léčby. Další léčba nebyla způsobena tímto incidentem. Tento incident jen průběh a postup zánětlivých změn s odúmrtím měkkých i kostních tkání urychlil. Každé kousné poranění je vždy důvodem zánětlivé reakce, rány jsou značně infikované. Pokud dojde k poranění kloubu, otevření kloubního pouzdra nebo otevřené zlomenině kostí, je to vždy provázeno zánětlivou reakcí. V tomto případě i přes okamžitou intervenci a intenzivní následnou péče se nepodařilo nepříznivý vývoj zastavit. Přes odpovídající léčbu došlo k postupnému odumírání postižených tkání, a to jak měkkých, tak i kostních. Tento stav vedl k amputaci končetiny, která byla nutná pro záchranu života psa. 18. Poté dospěl odvolací soud k následujícím závěrům: Soud prvého stupně správně nárok žalobce posuzoval dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neboť ke vzniku škody (majetkové újmy na vlastnickém právu žalobce) došlo dne 29.3.2015, tj. za účinnosti tohoto právního předpisu. Okresní soud správně vycházel z toho, že odpovědnost žalované, jako vlastnice zvířete, které způsobilo škodu, je ve smyslu ust. § 2933 o.z. objektivní. Předpokladem vzniku odpovědnosti vlastníka je vznik škody, která je v příčinné souvislosti s působením jeho zvířete. V novém občanském zákoníku je povinnost vlastníka zvířete k náhradě koncipována jako přísná, neboť nezáleží na tom, zda má vlastník nad zvířetem dohled, nebo ne. Povinnost nese z titulu svého vlastnického práva. Protože nebylo tvrzeno, že by pes žalované byl privilegovaným zvířetem dle § 2934 o.z. (tj. že by sloužil k výkonu povolání či jiné výdělečné činnosti nebo k obživě anebo sloužil jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením), není významné, zda a jak žalovaná při dozoru nad svým psem zajistila dohled, neboť jedině vlastník zde vyjmenovaných zvířat (případně osoba, které vlastník zvíře svěřil) má možnost zprostit se povinnosti nahradit újmu důkazem o tom, že újmu nezavinil (jeho zavinění se presumuje). Pokud tak neprivilegovaný pes žalované způsobil škodu, je žalovaná povinna dle § 2933 o.z. k její náhradě. 19. Žalobce prokázal vznik škody – náklady na ošetření svého psa ve výši 44.622 Kč, které zaplatil Veterinární a farmaceutické Univerzitě Brno, Fakultě veterinárního lékařství. Doplněným dokazováním znaleckými posudky z oboru zemědělství, odvětví veterinářství, bylo také v řízení prokázáno, že veškeré tyto náklady byly vynaloženy na odstranění (či zmírnění) následků škodné události (střetu psů dne 29.3.2015). Je tak dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a působením zvířete žalované. Nebylo poté prokázáno tvrzení žalované, že by náklady dalších operací byly vynaloženy pro nedodržení léčebného režimu a že by nebyly v příčinné souvislosti se střetem ze dne 29.3.2015. V tomto směru jsou závěry znaleckých posudků přesvědčivé a jednoznačné. V řízení tak byl prokázán rozsah vzniklé škody podle § 2970 o.z., v částce 44.622 Kč. 20. Odvolací soud dále po zvážení všech relevantních skutečností daného případu (oproti svému předchozímu rozhodnutí ze dne 21.6.2018, č.j. 23 Co 84/2018-125) neshledává důvody, pro které by bylo možné dle § 2918 o.z. náhradu snížit. 21. Právní úprava snížení náhrady újmy podle § 2918 o.z. vychází i přes rozdíly ve formulaci z dosavadní právní úpravy § 441 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném k 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“) z obdobných principů odškodnění, a lze tak i nadále přiměřeně vycházet z dosavadní judikatury. Dosavadní právní úprava § 441 obč. zák. užívala nepřesný výraz spoluzavinění poškozeného, což navozovalo dojem, že nedopadá na případy objektivní odpovědnosti, popřípadě na okolnosti nezaviněně způsobené poškozeným. Nejvyšší soud vyložil, že použití daného ustanovení je univerzální a má širší dopad (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2003, sp.zn. 25 Cdo 43/2002). Nová právní úprava hovoří přiléhavěji o okolnostech, které se přičítají poškozenému. Je třeba hovořit spíše o spoluzpůsobení újmy poškozeným či o jeho spoluúčasti na škodní události nebo na vzniku újmy (škodlivého následku). 22. Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž, může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednání poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce, tak i u poškozeného, lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se zvažují veškeré příčiny. Existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná, může mít ale vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. Zavinění může dokonce absentovat, nemusí jít ani o porušení právní povinnosti; poškozený nese i následky náhody, která se mu přihodila. Chování poškozeného může spočívat v aktivním jednání nebo naopak v pasivitě, kdy poškozený nepřijal takové opatření, která by vzniku škodu zabránil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.1.2020, sp.zn. 25 Cdo 2216/2019). 23. Účast poškozeného na vzniku škody ve smyslu § 2918 o.z. lze dovodit jen tehdy, je-li jednání (opomenutí) poškozeného prokazatelně jednou z příčin škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1.9.2004, sp.zn. 25 Cdo 357/2004, uveřejněný pod č. 65/2005 Sbírky soudních rozhodní a stanovisek). 24. Podle odborné komentářové literatury (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část, § 2055–3014. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1587 s.) může být modelovým příkladem okolností přičitatelných poškozenému situace, kdy poškozený psa, který jej pokousal, svým chování provokoval a dráždil. Relevantní okolností, kterou by tak bylo možné případně přičítat k tíži poškozeného žalobce, by mohlo být zjištění, že pes žalobce útok psa žalované bezprostředně vyprovokoval. Takové zjištění ale z provedeného dokazování nevyplývá. 25. Střetu psů byl přítomen pouze žalobce, žádná jiná osoba střet neviděla. Žalobce vypověděl, že ke střetu došlo poté, co vyšli se psem z domu, kdy na jeho pozemek vběhl pes žalované a zaútočil na jeho psa. On psa žalované odtrhl, pak vyběhla z chalupy manželka. 26. Žádný ze slyšených svědků střet psů (ani jejich chování před ním) neviděl. Ve své výpovědi zmiňuje střet pouze svědek MŠ. Jeho výpověď je ale nevěrohodná. Tento svědek s ohledem na oční vadu (2,5 dioptrií na dálku) nemohl objektivně bez brýlí vidět střet vzdálený dle svého vyjádření 150 metrů od místa, kde se měl on sám nacházet. Dále je jeho výpověď o čase, kdy mělo ke střetu dojít, ve zjevném rozporu s ostatními zjištěními. Z výpovědi žalobce a jeho manželky bylo zjištěno, že ke střetu došlo dne 29.3.2015 ráno, mezi 8,00 až 8,15 hodinou. Tento časový údaj nebyl žalobkyní nikdy zpochybňován (součástí předsporové korespondence žalobce je také sdělení, že k útoku došlo ráno 29. března). Naproti tomu svědek MŠ vypověděl, že incident proběhl v odpoledních hodinách, kdy byl na zahradě žalované, kterou za odměnu upravoval. S ohledem na tyto zjevné rozpory v jeho výpovědi, nelze z jeho výpovědi vycházet (když dále popisoval, že v den, co se konflikt stal, tak pes žalobce běhal kolem plotu žalované na volno). Pokud ostatní svědci vypověděli, že pes žalobce dříve volně pobíhal po vesnici a vyštěkával psy za branami, nemůže být toto předchozí chování psa žalobce okolností přičitatelnou k tíži žalobce na způsobené škodě, neboť tyto provokace psa žalobce nepředcházely bezprostředně útoku psa žalované. 27. Další možnou relevantní okolností, kterou by bylo možné přičítat k tíži poškozeného žalobce (jako vlastníka poraněného psa) je rozsah splnění jeho prevenčních povinností. Ty se vztahují zejména k zabezpečení jeho psa a k místu, kde ke střetu došlo. V rozsudku ze dne 29.9.2009, sp.zn. 25 Cdo 3896/2007 Nejvyšší soud České republiky vyložil, že rozsah prevenční povinnosti vlastníka (chovatele) zvířete úzce souvisí s místem, kde se vlastník se zvířetem nachází, neboť odlišné povinnosti budou chovatele stíhat při jejich pobytu na místě, kde nehrozí vznik škody, oproti místu, kde je zvýšený výskyt a pohyb a možnost vzniku škody. 28. Ke škodě došlo na pozemku žalobce, kde nehrozil bezprostředně vznik škody (nebyl zde větší výskyt a pohyb). Nelze poté dovodit, že by vlastník pozemku měl v rámci své prevenční povinnosti proti vzniku škody na svém zvířeti, způsobené na svém pozemku jiným volně pobíhajícím zvířetem, povinnost svůj pozemek oplotit, či že by měl povinnost mít své zvíře zabezpečené tak, aby na něj jiné zvíře nemohlo zaútočit. 29. Útok psa žalované, který vběhl na pozemek žalobce a poranil jeho psa, je pak natolik významnou skutečností, která způsobila vznik škody, že případný podíl žalobce na vzniklé škodě je zanedbatelný. V tomto směru odvolací soud přehodnotil svůj předchozí právní názor. 30. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavřel, že požadavek žalobce je důvodný v celém uplatněném rozsahu (§ 2933, § 2970 o.z.). Proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a potvrdil věcně správný rozsudek okresního soudu ve vyhovujícím výroku I. o zaplacení částky 35.697,60 Kč s příslušenstvím, a to ve správném znění (kdy okresní soud opomněl v tomto výroku uvést lhůtu k plnění), a dále podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. a uložil žalované zaplatit žalobci dalších 8.924,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (podle § 1970 o.z.). 31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení zcela procesně úspěšný, přísluší mu proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení je povinna zaplatit žalovaná k rukám advokáta žalobce v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). 32. Za řízení před okresním soudem představují náklady žalobce částku 57.004 Kč, tj. zaplacený soudní poplatek 2.232 Kč, zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem 3.000 Kč a náklady na zastoupení advokátem – odměna advokáta za 13,5 úkonu právní služby po 2.900 Kč (podle § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby, vyjádření k odporu, účast na jednání soudu dne 10.5.2017, 6.9.2017, 18.10.2017, 4.12.2017, 12.6.2018, 10.7.2018, písemný závěrečný návrh, vyjádření k odvolání, porady s klientem dne 10.9.2018 a dne 2.7.2019), paušální náhrada hotových výdajů 14 x 300 Kč, náhrada ztráty času za 26 půlhodiny po 100 Kč (§ 13 odst. 3, 4 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a náhrada cestovních výdajů k jednání soudu 4 x 810,50 Kč (podle vyhl.č. 440/2016 Sb.), 885 Kč a 1.695 Kč (podle vyhl.č. 333/2018 Sb.). K náhradě nebyla přiznána odměna za požadovaný úkon právní služby, spočívající v doložení důkazních listin dne 10.1.2017 (srov. č.l. 8 spisu), neboť žalobci nic nebránilo předložit tyto listiny spolu se žalobou. Za úkony právní služby, a to ani v poloviční výši, poté nelze považovat podání advokáta žalobce ze dne 5.9.2018 (srov. č.l. 132 spisu), ze dne 11.9.2018 (srov. č.l. 135 spisu) a ze dne 12.3.2019 (srov. č.l. 200 spisu), která obsahují velmi stručná sdělení o tom, že žalobce nenamítá podjatost konkrétního znalce a netrvá na jeho účasti u jednání. 33. Za odvolací řízení činí náklady žalobce 29.458 Kč a představují zaplacený soudní poplatek 1.780 Kč a náklady za zastoupení advokátem – odměna advokáta za 7 úkonů právní služby po 2.900 Kč (podle § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb. za podání odvolání, za podání repliky k odvolání žalované, za účast u jednání dne 10.12.2019, 28.4.2020, porada s klientem dne 27.11.2019, 27.1.2020, 24.3.2020), paušální náhrada hotových výdajů 7 x 300 Kč, náhrada ztráty času za 16 půlhodin po 100 Kč (§ 13 odst. 3, § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a náhrada cestovních výdajů 3.678 Kč (podle vyhl.č. 333/2018 a vyhl.č. 358/2019 Sb.). Nebyla přiznána odměna za požadovaný úkon právní služby, spočívající v doplnění odvolání, neboť v něm pouze žalobce rozvíjel svou argumentaci, kterou mohl poskytnout již v původním odvolání. 34. Podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o.s.ř. bylo dále uloženo procesně neúspěšné žalované, aby nahradila státu náklady, které platil v souvislosti se znaleckým dokazováním. Za řízení před okresním soudem nebylo kryto zálohami znalečné ve výši 1.925,50 Kč a v odvolacím řízení ve výši 7.144 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné. Pardubice 28. dubna 2020 předseda senátu