Nenáleží-li dlužníku s ohledem na obsah záruční listiny obrana proti čerpání finanční (bankovní) záruky věřitelem, nemůže se dlužník bránit tomuto čerpání ani cestou předběžného opatření s tvrzením, že tu je potřeba zatímní úpravy poměrů.

č. j. 23 Co 4/2020-85 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobkyně: SYNER, s.r.o., IČO --- sídlem --- zastoupená advokátem JUDr. Jaromírem Bláhou sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 proti žalovanému: Statutární město Pardubice, IČO --- sídlem --- o nařízení předběžného opatření, k odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15.11.2019, č.j. 18 Nc 4002/2019-62, takto: I. Usnesení okresního soudu se v napadených výrocích pod body I. a III. mění tak, že se návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, podle něhož by se měl žalovaný zdržet čerpání částky 362.106 Kč nebo její části a současně by se měla Česká spořitelna a.s. se sídlem Praha 4 – Krč, Olbrachtova 1929/62, zdržet výplaty této částky či její části dle žádosti žalovaného z 11.11.2019, a to z bankovní záruky č. --- dle záruční listiny vystavené dne 23.2.2015 Českou spořitelnou, a.s., zamítá. II. Žalobkyně je povinna žalovanému nahradit náklady řízení o předběžném opatření ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud shora uvedeným usnesením nařídil předběžné opatření, podle něhož se měl žalovaný zdržet čerpání shora uvedené bankovní záruky a současně Česká spořitelna, a.s. se měla zdržet výplaty této bankovní záruky, a to na základě žádosti žalovaného o čerpání doručené bance 11.11.2019 (výrok I.), zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, podle kterého by žalovanému měla být uložena do tří dnů i povinnost vzít zpět žádost o čerpání bankovní záruky doručené bance 11.11.2019 (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podat návrh na zahájení řízení ve věci samé (výrok III.), žalobkyni uložil také povinnost zaplatit ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1.000 Kč na účet Okresního soudu v Pardubicích (výrok IV.) a konečně rozhodl o tom, že žalobkyni bude vrácena část složené jistoty ve výši 40.000 Kč (výrok V.). 2. Z odůvodnění usnesení okresního soudu vyplývá, že ten vycházel z tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky tohoto řízení byla uzavřena smlouva o dílo, v níž se žalobkyně zavázala provést pro žalovaného dílo s názvem „pěší zóna třída Míru – Sladkovského“, toto dílo bylo řádně dokončeno a předáno a v průběhu záruční doby uplatnil žalovaný reklamační závady č. 13, které žalobkyně jako jako zhotovitel díla vady neuznává. Za této situace žalovaný přesto na důvodnosti reklamace trvá, sdělil, že si vytknuté vady nechá odstranit třetí osobou za odhadovanou cenu prací 220.000 Kč včetně DPH a finanční prostředky na úhradu této opravy bude čerpat ze sjednané bankovní záruky. Žalobkyně považuje takové čerpání bankovní záruky za nedůvodné a současně za předčasné a navíc v rozsahu přesahujícím avizovanou cenu opravy. Okresní soud měl žalobkyní předloženými listinami tato tvrzení za osvědčená, a proto návrhu na vydání předběžného opatření ve shora uvedeném rozsahu vyhověl; nevyhověl jen té části, v níž žalobkyně žádala, aby žalovanému byla uložena i povinnost vzít zpět jeho žádost o čerpání bankovní záruky, neboť takto formulovaná povinnost se mu jevila být pro splnění sledovaného účelu nadbytečnou. 3. Proti usnesení okresního soudu, a to proti té části, která se váže k vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, se žalovaný včas odvolal. V odvolání zrekapituloval skutkový stav, podle něhož skutečně mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, dílo bylo provedeno, podle přesvědčení žalovaného bylo provedeno s vadami, které byly ze strany žalovaného jako objednatele vůči žalobkyni jako zhotoviteli vytknuty a že o důvodnosti reklamace panuje mezi účastníky spor. Potvrdil rovněž, že uplatnil u České spořitelny, a.s. právo na výplatu bankovní záruky, a to v souladu se záruční listinou vystavenou právě Českou spořitelnou, a.s. Žalovaný za tohoto skutkového stavu odmítl tvrzení žalobkyně a závěr okresního soudu, že tu je prokázána potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků, a tedy předpokladů pro vydání předběžného opatření, podle něhož by mělo být žalovanému znemožněno realizovat práva z bankovní záruky. Připomněl, že podmínkou čerpání bankovní záruky podle záruční listiny je pouze písemné prohlášení žalovaného o tom, že žalobkyně, jako zhotovitel, nesplnila během záruční doby své povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo. Toto prohlášení žalovaný bance dne 11.11.2019, včetně žádosti o čerpání bankovní záruky, předložil a tím mu vzniklo právo na její čerpání. Jiné podmínky pro čerpání bankovní záruky sjednány nebyly. Nemůže tak být žalobkyně úspěšná se svojí argumentací o předčasnosti čerpání bankovní záruky a ani o její nedůvodnosti. Potřeba zatímní úpravy poměrů podle žalovaného nevyplývá ani z toho, že by realizací bankovní záruky došlo k nezvratnému stavu s neodčinitelnými důsledky, neboť i v případě (hypoteticky) neoprávněného čerpání bankovní záruky by takový stav byl řešitelný prostřednictvím vrácení poskytnutého plnění. Žalovaný odmítl i argument o tom, že žádost o čerpání bankovní záruky nebyla schválena příslušným orgánem obce, v důsledku čehož je právní jednání v podobě žádosti o čerpání absolutně neplatným jednáním a mělo by tak být zabráněno jeho realizaci. Nad rámec své obšírné argumentace zpochybňující předpoklady pro vydání předběžného opatření žalovaný rovněž uvedl i důvody pro zrušení předběžného opatření podle § 77 odst. 2 o.s.ř., spočívající v tom, že banka odmítla výplatu bankovní záruky pro nedostatek ověřeného podpisu na žádosti žalovaného. 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného obšírným způsobem vyjádřila přesvědčení, že předpoklady pro zatímní úpravu poměrů spočívající v zajištění nemožnosti čerpání bankovní záruky ze strany žalovaného u České spořitelny, a.s. tu jsou dány a zcela důvodně tak došlo k nařízení předběžného opatření. Připustila, že případně poskytnutá bankovní záruka může být následně vrácena, ale neodčinitelnou a již nevratnou je ztráta reputace žalobkyně spojená s tím, že by vůbec k čerpání bankovní záruky založené smlouvou o dílo mezi účastníky mělo dojít. Setrvala rovněž na tom, že uplatnění bankovní záruky je předčasné, věcně nedůvodné a uplatněné v rozporu se zákonem o obcích. K té části odvolání žalovaného, která míří do uložení povinnosti České spořitelně, a.s. zdržet se výplaty bankovní záruky, namítla, že žalovaný není v této části usnesení okresního soudu věcně legitimován k podání odvolání. V této části pak navrhovala odmítnutí odvolání; jinak pak navrhovala potvrzení usnesení okresního soudu. 5. Odvolací soud projednal odvolání žalovaného, přezkoumal usnesení okresního soudu v té části, kde okresní soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a dospěl k následujícím závěrům. 6. Podle § 74 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu před zahájením řízení nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle obsahu návrhu žalobkyně a podle obsahu odůvodnění usnesení okresního soudu je zřejmé, že předběžným opatřením měla být zajištěna zatímní úprava poměrů účastníků při realizaci práva žalovaného z bankovní záruky poskytnuté Českou spořitelnou, a.s. To za situace, kdy mezi účastníky, jako smluvními stranami ze smlouvy o dílo, panuje spor o řádnost reklamace vad díla a z toho vyplývající možnosti žalovaného, jako objednatele, realizovat práva z bankovní záruky, která byla mezi účastníky ve smlouvě o dílo sjednána pod bodem XIII. odst. 7. Pro vyřešení otázky potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků je podle přesvědčení odvolacího soudu podstatné posouzení vztahu účastníků, a to nejen vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, ale i ve vztahu k vystaviteli záručního prohlášení – tedy Českou spořitelnou, a.s., která záruční listinu ve prospěch žalovaného vystavila. 7. Podle § 2029 odst. 1 o.z. finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určené peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrové družstvo, jedná se o bankovní záruku. 8. Podle § 2034 odst. 1 o.z. výstavce ručí za splnění zajištěného dluhu do výše a za podmínek uvedených v záruční listině. Výstavce může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští. 9. Podle § 2035 odst. 1 o.z. jsou-li podmínky uvedené v záruční listině splněny, splní výstavce povinnost z finanční záruky, pokud jej k tomu věřitel vyzve v písemné formě. Podmiňuje-li záruční listina plnění výstavce předložením určitého dokumentu, musí být předložen při výzvě nebo bez zbytečného odkladu po ní, avšak vždy za trvání finanční záruky. Podle odst. druhého tohoto ustanovení, nevyplývá-li ze záruční listiny něco jiného, nemůže výstavce uplatnit vůči věřiteli námitky, které by vůči němu byl oprávněn uplatnit dlužník. Předchozí výzva věřitele, aby dlužník splnil dluh, se vyžaduje, stanoví-li to záruční listina. 10. Shora zrekapitulovaná právní úprava, svědčí pro závěr, že závazek z finanční záruky je vztahem nezávislým na hlavním závazkovém vztahu. Podmínky čerpání finanční (bankovní) záruky musí být sjednány, resp. uvedeny v záruční listině a obrana proti požadavku na čerpání finanční záruky se může odvíjet toliko od těch předpokladů a podmínek, které jsou v záruční listině vyjádřeny. Současně platí, že splnění těchto předpokladů a uplatňování námitek může uplatňovat toliko výstavce finanční záruky; nemůže tak činit dlužník, nevyplývá-li to ovšem záruční listiny. Jinými slovy, vztah finanční (bankovní) záruky je vztahem mezi vystavitelem záruční listiny a osobou oprávněnou z této záruční listiny a není-li sjednáno něco jiného, není jiný subjekt, a tedy ani dlužník oprávněn do tohoto vztahu jakkoli zasahovat. 11. I Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku z 24.10.2018, pod sp.zn. 29 Cdo 4747/2016, s odkazem na svoji dřívější judikaturu vyložil, že institut finanční záruky zásadně vychází z právní úpravy z.č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, účinném do 31. prosince 2013, a že v současných poměrech jsou předchozí judikaturní závěry k tomuto institutu využitelné. Platí tedy, že 1/ při bankovní záruce vzniká v zásadě právně samostatný závazek banky, který je závislý na existenci zajišťovaného závazku, jen když to vyplyne z obsahu záruční listiny, 2/ nevyplývá-li z obsahu bankovní záruky něco jiného, má tato záruka povahu bezpodmínečné bankovní záruky (tj. záruky na první výzvu a bez námitek). Při této formě bankovní záruky se neuplatní ani princip akcesority, ani princip subsidiarity, 3/ v rozsahu vyplývajícím ze záruční listiny může mít bankovní záruka podmínečnou povahu a banka si v ní může vyhradit některé nebo všechny námitky, které má vůči věřiteli v souvislosti se zajištěným závazkem dlužník. V záruční listině tak může být stanovena (v určitém rozsahu nebo zcela) akcesorita bankovní záruky, jakož i subsidiarita bankovní záruky (např. věřitel musí napřed požadovat zaplacení na dlužníku, nebo jej žalovat či dokonce neúspěšně vést exekuci na jeho majetek), 4/ obsah práv a povinností banky a oprávněného z bankovní záruky je dán striktně (jen) obsahem záruční listiny. Nejsou-li splněny podmínky stanovené v záruční listině, nelze plnění z bankovní záruky požadovat. 12. Lze také připomenout, že institut finanční záruky je institutem zařazeným v díle 8, oddíle 2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nazvaném zajištění dluhu a jde tedy o institut, který je slouží ve prospěch věřitele za účelem posílení jeho právní pozice, spočívajícím v poskytnutí právo čerpat peněžní částky do určité výše, a to za podmínek určených v záruční listině. Jedná se nepochybně o silné právo, které nelze dodatečně omezovat dlužníkem s argumentací, že dlužník s výplatou finanční záruky nesouhlasí, že tu je veden spor o důvodnosti čerpání finanční záruky, že čerpání je předčasné, věcně nedůvodné nebo realizované někým, kdo k tomu není oprávněn. Tyto všechny námitky nepřísluší dlužníkovi, ale přísluší tomu, kdo poskytl záruční listinu, v daném případě bance, a to jen v rozsahu stanoveném záruční listinou. 13. Vycházeje z těchto úvah o vztahu účastníků, smyslu a účelu finanční záruky a roli jednotlivých subjektů je zřejmé, že žalobkyně jako zhotovitel díla, který se zavázal poskytnout žalovanému jako objednateli díla finanční záruku, nemůže (nestanoví-li tak záruční prohlášení, což žalobkyně netvrdí) uplatňovat jakékoliv námitky proti čerpání finanční (bankovní) záruky. Nemůže tak činit nejen v řízení ve věci samé, ale o to více tak nemůže činit ani v řízení o předběžném opatření. Už z této úvahy vyplývá závěr, že žalobkyně nemohla prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků závazkového vztahu. Opačný závěr by totiž zcela popíral smysl finanční (bankovní) záruky, tedy zajištění práva oprávněného na čerpání finančního plnění vystavitelem záručního prohlášení bez ohledu na neochotu smluvního partnera ze základního závazkového vztahu. Z tohoto vyplývá závěr, že veškeré námitky žalobkyně stran předčasnosti, nedůvodnosti, plnění nad rámec skutečných výdajů na odstranění vad, resp. i uplatnění požadavku neoprávněnou osobou, nejsou pro účely výplaty finanční (bankovní) záruky relevantní a nejsou relevantní z pohledu naplnění předpokladů zatímní úpravy poměrů ve vztahu k plnění z finanční (bankovní) záruky. 14. Protože okresní soud zcela pominul smysl a účel finanční (bankovní) záruky, roli jednotlivých subjektů a z toho plynoucí úvahy o splnění předpokladů pro vydání předběžného opatření, rozhodl nesprávně a předběžné opatření nařídil. Ve svém odůvodnění ostatně ani nevyložil, z čeho dovozuje splnění předpokladů pro vydání předběžné opatření, když se omezil na paušální tvrzení, že tomu tak je. Pokud by totiž zvažoval, jaké vlastně má být zahájeno řízení ve věci samé, musel by dojít k tomu, že ve sporu o realizaci finanční (bankovní) záruky žalobkyni nenáleží žádná relevantní obrana. 15. Protože rozhodnutí soudu prvého stupně nařizující předběžné opatření bylo třeba odklidit, odvolací soud ve smyslu ust. § 220 o.s.ř. usnesení okresního soudu ve výroku I. a v závislém výroku III změnil a návrh žalobce na vydání předběžného opatření i v tomto rozsahu zamítl. Neakceptoval současně názor žalobkyně o tom, že žalovaný snad není aktivně legitimován k podání odvolání do té části usnesení okresního soudu, která ukládala povinnost České spořitelně, a.s., protože bez odklizení i tohoto výroku by nedošlo k odklizení účinků nesprávně nařízeného předběžného opatření, když i tímto výrokem, který primárně mířil vůči České spořitelně, a.s., byl žalovaný ve své právu realizovat finanční (bankovní) záruku dotčen. I v této části mu proto právo odvolání náleželo. 16. Protože tímto rozhodnutím odvolacího soudu končí řízení, bylo třeba podle § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhodnout o nákladech. Žalovaný nebyl v řízení zastoupen a nedoložil jinou výši hotových nákladů, rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 3 ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. o náhradě paušálních nákladů v částce 300 Kč za podání odvolání proti usnesení o vydaném předběžném opatření. Lhůtu pro úhradu těchto nákladů stanovil v obvyklé třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Pardubice 8. ledna 2020 předseda senátu