Pokud účastníci výběrem rozhodce souhlasili i s procesními pravidly jednání před cizím rozhodčím soudem, a pokud podle těchto pravidel bylo jednáno a postupováno (jak vyplývá z potvrzení rozhodčího soudu), není zvolený způsob doručování rozhodčího nálezu prostřednictvím soukromé kurýrní společnosti (DHL Express) rozporný s veřejným pořádkem České republiky.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY č. j. 23 Co 412/2019-145 Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: TRIANEKS-AHRO s.r.o. sídlem xxx, Ukrajina zastoupený advokátem JUDr. DK sídlem xxx proti žalovanému: AGROKOM CZ spol. s r.o., IČO xxx sídlem xxx zastoupený advokátem JUDr. RZ sídlem Brno, Dykova 2230/2 o uznání a prohlášení vykonatelnosti rozhodčího nálezu, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. září 2019, č. j. 15 C 86/2019-85, takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 6.806 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce. Odůvodnění: 1. Okresní soud svým rozsudkem prohlásil za uznatelné a vykonatelné na území České republiky rozhodnutí Mezinárodního obchodního arbitrážního soudu při Obchodně-průmyslové komoře Ukrajiny ze dne 31.10.2018, sp. zn. 128/2018 (výrok I.) s tím, že povinnému uložil nahradit oprávněnému náklady řízení ve výši 22.790 Kč (výrok II.). 2. Rozhodl tak o návrhu oprávněného, který se domáhal prohlášení za uznatelné a vykonatelné rozhodnutí tohoto rozhodčího soudu na území České republiky. K tomu přiložil samotný rozhodčí nález, včetně překladu do českého jazyka, to spolu s textem kupní smlouvy, která obsahuje rozhodčí doložku s rovněž oficiálním překladem do jazyka českého. 3. Povinný navrhoval zamítnutí takového návrhu. Rozhodnutí rozhodčího soudu mu nebylo doručeno a nenabylo tak právní moci. V rozhodčím řízení se přitom povinný bránil, namítal neexistenci nároku, sděloval, že zaslaným dokumentům nerozumí. Pokud je vycházeno z kupní smlouvy, ta byla vyhotovena v anglickém a ukrajinském znění, která jsou rozdílná. Takové jednání je absolutně neplatné, což namítal i v rozhodčím řízení. I z tohoto důvodu se vydané rozhodnutí příčí veřejnému pořádku. Navíc není zajištěna vzájemnost. Dobytnost obdobné pohledávky na Ukrajině si lze stěží představit, země není součástí Evropské unie a povinný odkázal na konfliktní stav na Ukrajině. 4. Okresní soud při svém rozhodování vycházel z následujícího skutkového stavu. 5. Účastníci uzavřeli dne 16.1.2018 v městě R na Ukrajině smlouvy číslo xxx, kterou uzavřel oprávněný jako prodávající a povinný jako kupující. Byl sjednán předmět koupě, množství a kvalita, cena, platební podmínky, dodací a další podmínky. V článku 11 byla sjednána rozhodčí doložka v tom směru, že pokud otázky, které vzniknou při plnění smlouvy, nebudou vyřešeny jednáním mezi stranami, pak bude rozhodnuto Mezinárodním obchodním arbitrážním soudem při Obchodně-průmyslové komoře Ukrajiny v souladu s jeho jednacím řádem. To s místem projednání sporu v Kyjevě, se sjednáním ukrajinského jazyka a s tím, že pro právní vztahy plynoucí ze smlouvy se použije hmotné právo Ukrajiny. Smlouva byla podepsána a vyhotovena v ukrajinském a anglickém jazykovém znění. 6. Rozhodčí nález Mezinárodního obchodního arbitrážního soudu při Obchodně-průmyslové komoře Ukrajiny byl vydán dne 31.10.2018 (dle kupní smlouvy popsané výše). Rozhodčí soud vysvětlil, jak v řízení procesně postupoval a jaké právní předpisy aplikoval při rozhodnutí ve věci samé, vypořádal se s rozdílnou dikcí anglického a ukrajinského znění smlouvy, pokud jde o výši úroků z prodlení dle článku 10.2 smlouvy, uložil žalovanému zaplatit toliko úrok z prodlení ve výši, která odpovídá anglické verzi, tedy ve výši nižší. 7. Mezinárodní arbitrážní soud při Obchodně-průmyslové komoře Ukrajiny pak vydal dne 22.11.2018 potvrzení, kterým potvrdil právní moc a vykonatelnost uvedeného rozhodčího nálezu dle § 32 zákona Ukrajiny o Mezinárodní a obchodní arbitráži. Potvrdil, že povinný byl vyrozuměn o všech fázích rozhodčího řízení s podrobným uvedením data a způsobu doručení, to prostřednictvím služby DHL EXPRESS, vždy s uvedením čísla zásilek a s uvedením obsahu doručených písemností. Žalovanému tak byla doručena žaloba 4.7.2018 a znovu 8.8.2018, dále 17.9.2018 předvolání k jednání a 6.11.2018 samotné rozhodnutí. 8. Okresní soud na daný skutkový stav aplikoval Úmluvu o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z 6.11.1959, publikovanou jako vyhláška č. 74/1959 Sb (dále i Newyorská úmluva). To zejména články IV. a V. a uzavřel, že jsou naplněny všechny podmínky pro prohlášení rozhodčího nálezu za uznatelný a vykonatelný na území České republiky. Rozhodčí soud jednal v souladu s ujednáním účastníků v ukrajinském jazyce, jak to vyplývá z ukrajinské i anglické verze kupní smlouvy – rozhodčí doložky. Námitka povinného o tom, že mu rozhodnutí nebylo doručeno, je vyvrácena sdělením rozhodčího soudu, ostatně povinný věděl o rozhodčím řízení, rozhodčí žaloba mu byla doručena a povinný se v rozhodčím řízení bránil. Rozhodnutí rozhodčího soudu není ani rozporné s veřejným pořádkem. V rozporu s veřejným pořádkem by byla jen taková ustanovení ukrajinského práva, jejichž použití vede k rozporu s některou významnou zásadou české práva. Aplikace žádného takového ustanovení však z rozhodčího nálezu nevyplynula. Je nutné v této souvislosti poukázat na to, že předmětem řízení před okresním soudem není meritorní přezkum předmětného rozhodnutí, je však patrno, že s námitkami povinného se ukrajinský rozhodčí soud vypořádal při aplikaci obdobných zásad, na nichž stojí soukromé právo v České republice. 9. Neobstojí námitka povinného o tom, že není zaručena vzájemnost, kdy lze v tomto směru odkázat na smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou a právní pomoci v občanských věcech publikovanou jako sdělení Ministerstva zahraničích věcí č. 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv. Formální vzájemnost vyplývá z článku 52 této mezinárodní smlouvy, pokud by nebyla naplňována materiální vzájemnost z důvodu tvrzených povinným či jiných závažných důvodů, zajisté by Česká republika či Ukrajina smlouvu vypověděla, to se však nestalo. 10. Z uvedených důvodů okresní soud žalobě vyhověl a neúspěšnému povinnému uložil nahradit oprávněnému náklady řízení, to soudní poplatek 2.000 Kč, odměnu advokáta za 5 úkonů po 1.500 Kč dle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhradu paušálních nákladů 5 x 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, to povýšeno o 21% DPH a náklady na překlad dokumentů do českého jazyka v částce 9.000 Kč. 11. Proti uvedenému rozsudku podal povinný odvolání. Namítá, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Rozhodčí nález nebyl žalovanému řádně doručen. Dle zprávy DHL EXPRESS měl být předmětný rozhodčí nález doručen osobě označené jako H. Taková osoba však žalovanému není známa, není jeho zaměstnancem a ani nikdy nebyla. Statutárním orgánem žalovaného je PV, tomu rozhodčí nález doručen nebyl, nikdy tak nenabyl právní moci. Žalovaný se tak v rozhodčím řízení nemohl řádně bránit, byla mu odňata možnost podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. Domáhá se tedy změny napadeného rozhodnutí a zamítnutí žaloby. 12. Naopak oprávněný navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu. Poukazoval na to, že rozhodčí nález byl řádně doručen žalovanému, to způsobem, který byl používán v průběhu celého soudního řízení a žalovaný ostatně na takto doručené listiny v průběhu rozhodčího řízení reagoval. Listiny přebíraly osoby s označením D, B, H a V. Nabízí se tak, že kurýrní služba doručovala listiny pověřené osobě, např. recepčnímu v budově, u které je oprávnění k přijímání písemností evidentní z povahy věci nebo z okolností. Lze tak odkázat na ustanovení § 444 občanského zákoníku. 13. Odvolací soud projednal odvolání povinného v jeho nepřítomnosti, který souhlasil s takovýmto postupem dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Po projednání věci však odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 14. Obecně lze odkázat na závěry okresního soudu, pro účely reakce na odvolací argumentaci uvádí odvolací soud následující. 15. Žalobce se na území České republiky hodlá domáhat exekučního řízení vedeného proti žalovanému – povinnému dle rozhodčího nálezu vydaného rozhodčím soudem na území Ukrajiny. V takovém případě platí článek III. Newyorské úmluvy, dle něhož uzná každý smluvní stát rozhodčí nález za závazný a povolí jeho výkon podle předpisů o řízeních platných na územích, kde je nález uplatňován, za podmínek stanovených v následujících článcích IV. a V. Procedura povolení výkonu – exekuce se tedy musí uskutečnit podle předpisů, které představuje tuzemský soudní řád a exekuční řád. Dle § 37 odst. 2 exekučního řádu – zákon č. 120/2001 Sb., lze exekuci dle tohoto předpisu vést jen tehdy, bylo-li zde rozhodnutí o uznání rozhodčího nálezu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.11.2016, sp. zn. 20 Cdo 1165/2016, či ze dne 16.8.2017, sp. zn. 20 Cdo 5882/2016, či usnesení ze dne 12.6.2018, sp. zn. 20 Cdo 1754/2018). 16. Newyorská úmluva požaduje po tom, kdo se domáhá uznání a výkonu rozhodčího nálezu, předložení (spolu s žádostí) prvopisu nálezu řádně potvrzeného, nebo jeho řádně ověřenou kopii, a prvopisu ujednání uvedeného v článku II., nebo jeho řádně ověřenou kopii (rozhodčí doložku či rozhodčí smlouvu) to s tím, že pokud by tyto listiny nebyly vyhotoveny v daném případě v českém jazyce, musí být předložen i překlad těchto dokladů do českého jazyka s úředně ověřeným překladem. 17. Tyto náležitosti žalobce splnil a v tomto směru není sporu. Lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu. 18. Pokud si žalobce tyto povinnosti splnil, může obrana žalovaného spočívat pouze na důvodech uvedených v článku V. uvedené Úmluvy, tento článek je citován v rozhodnutí okresního soudu v odůvodnění pod bodem 9. a odvolací soud ho tedy neopakuje. 19. Této možnosti žalovaná strana využila a namítá primárně, že jí rozhodčí nález nikdy nebyl řádně doručen, že rozhodnutí rozhodčího soudu je zmatečné, typově z hlediska výše smluvní pokuty, že není zaručena vzájemnost při výkonu rozhodčích nálezů mezi Českou republikou a Ukrajinou. Okresní soud se k těmto otázkám vyjadřuje a odvolací soud považuje jeho odůvodnění za věcně správné. 20. Již okresní soud odůvodnil, že ve věci byla uzavřena rozhodčí smlouva – rozhodčí doložka s tím, že účastníci pro případ řešení jejich vzájemných sporů ujednali o rozhodci – rozhodčím soudu, který bude rozhodovat při jednání vedeném v ukrajinském jazyce a dle ukrajinského hmotného práva. Tyto povinnosti rozhodčí soud dodržel. Rozhodčí soud se rovněž vypořádal s námitkami strany žalované podanými v rozhodčím řízení, primárně tedy s námitkou započtení pohledávky, kterou má mít strana žalovaná vůči straně žalující, a dále s námitkou rozdílné jazykové verze smlouvy, tedy jiného uvedení výše smluvní pokuty v anglickém a ukrajinském znění. S těmito námitkami se rozhodčí soud vypořádal, poskytl v odůvodnění svého rozhodnutí sdělení, že tyto námitky byly vzneseny a odůvodňuje, jak byly vyřešeny. 21. Pokud se žalovaná strana bránila tím, že se nemohla účastnit rozhodčího řízení, neboť neovládá ukrajinský jazyk, jak již odvolací soud vysvětlil výše, jde o obranu lichou. 22. Zbývalo tak posoudit, zda došlo k řádnému doručení rozhodčího nálezu straně žalované či nikoliv. 23. V tomto směru nebylo pochybností a vyplývá to i z potvrzení rozhodčího soudu předloženého v odvolacím řízení, že straně žalované bylo v rozhodčím řízení doručováno opakovaně prostřednictvím služby DHL Express, kdy za stranu žalovanou měly přijímat písemnosti různé osoby, a to B, D, V i H. To s tím, že evidentně v průběhu rozhodčího řízení na takové doručování strana žalovaná reagovala, kdy zasílala po doručení těchto písemností přípisy rozhodčímu soudu, tak jak je zrekapitulováno v odůvodnění rozhodnutí rozhodčího soudu, v rozhodčím nálezu. 24. Při řešení této otázky odvolací soud primárně vychází z potvrzení rozhodčího soudu o řádném doručení žalovanému dle pravidel rozhodčího soudu ze dne 22.11.2018 (dle zprávy kurýrní pošty DHL Express (akciová společnost DHL International Ukrajina) – dle nákladního listu č. ---). Další v řízení zjištěné skutečnosti skutečnosti podporují správnost takového závěru, neboť v průběhu rozhodčího řízení bylo obdobným způsobem bezpochyby žalovanému řádně doručeno, žalovaný totiž na písemnosti zasílané rozhodčím soudem reagoval. 25. Tato skutečnost také potvrzuje, že si strana žalovaná zajistila podmínky doručování prostřednictvím přepravních služeb, např. právě společnosti DHL EXPRES, a že v tomto směru měla zajištěno přebírání zásilek od této společnosti, kdy zjevně se způsobem přebírání byl seznámen a evidentně tak srozuměn i statutární zástupce žalované společnosti pan PV, neboť i ten byl osobou, která osobně převzala zásilku prostřednictvím společnosti DHL EXPRES. 26. Odvolací soud tak posuzoval, zda forma doručování prostřednictvím poštovní služby DHL EXPRES je rozporná s veřejným pořádkem České republiky či nikoliv, to s vědomím, že takovýto způsob doručování není např. upraven pro občanský soudní řád dle zákona č. 99/1963 Sb., neboť prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb lze písemnost doručovat jen, jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy vznikne provozovateli poštovních služeb povinnost dodat zásilku obsahující písemnost způsobem, který je předepsán pro doručování písemnosti občanským soudním řádem a uzavření této smlouvy nelze pro území České republiky u společnosti DHL EXPRES předpokládat. 27. Tuto skutečnost však nepovažuje odvolací soud za rozpornou s veřejným pořádkem. Společnost DHL EXPRES je společností běžně využívanou k přepravě poštovních zásilek, obecně využívanou v obchodním styku při přepravě zásilek a není žádných důvodů ji vylučovat z možnosti přepravit zásilku rozhodčího soudu, o to více právě v rozhodčím řízení, které je ovládáno zásadou zjednodušení formálních postupů sloužících potřebě obchodního, praktického života. Účastníci pak výběrem rozhodce souhlasili i s procesními pravidly jednání před rozhodčím soudem (viz bod 11.2 smlouvy č. --), a pokud podle těchto pravidel bylo jednáno a postupováno, jak vyplývá z potvrzení rozhodčího soudu, není zde důvodu pro závěr, že zvolený způsob doručování je rozporný s veřejným pořádkem České republiky nebo pro závěr, že se tedy rozhodčí nález nestal pro žalovaného závazným, tedy že by byly naplněny důvody pro možnost neuznání výkonu rozhodčího nálezu ukrajinského rozhodčího soudu na území České republiky. 28. Odvolací soud tudíž považuje rozhodnutí okresního soudu za věcně správné a jako takové je potvrdil dle ustanovení § 219 o.s.ř. s tím, že žalobce byl úspěšný i v odvolacím řízení, má tudíž právo na náhradu nákladů za tuto fázi řízení (§ 142 odst. 1 a 224 odst.1 o.s.ř.), a to za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za sepis vyjádření a účast u jednání odvolacího soudu po 1500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, k tomu dvakrát paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 advokátního tarifu po 300 Kč, k tomu 21 % DPH a náhradu hotových výdajů za překlad listin z jazyka ukrajinského do jazyka českého doložené fakturou od tlumočníka ve výši 2.450 Kč (tlumočnice Bc. AO, faktura založena na č. l. 104 soudního spisu). Celkem tak náklady odvolacího řízení činí 6 806 Kč a hradí se žalobci k rukám jeho advokáta ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (dále § 149 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení podat prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích k Nejvyššímu soudu ČR se sídlem v Brně dovolání. To za podmínek uvedených v § 237 o.s.ř. Pardubice 18. června 2020 předseda senátu