Je-li předmětem řízení nárok dle § 10 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, uplatněný pojišťovnou vůči žalovanému, který nemá bydliště na území České republiky, ale na území jiného členského státu EU, a došlo-li k dopravní nehodě na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu oddílu 2 čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis.

č. j. 26 Co 210/2020-145 Usnesení Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobkyně: Allianz pojišťovna, a. s., IČO --- sídlem xxx zastoupená advokátem Mgr. JŠ sídlem xxx proti žalovanému: JKS, narozený xx bytem xxx, Polská republika o zaplacení 274 712 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. 10. 2019 č. j. 5 C 153/2019-106 takto: Usnesení okresního soudu se mění takto: Mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Jičíně k projednání a rozhodnutí věci se nevyslovuje a řízení o zaplacení 274 712 Kč s příslušenstvím se nezastavuje. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 1. 2. 2019 u Okresního soudu v Jičíně domáhal po žalovaném zaplacení 274 712 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o tzv. regresní nárok dle § 10 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jelikož žalovaný řídil dne 8. 5. 2015 v katastru obce V, okres J, automobil pod vlivem alkoholu a způsobil dopravní nehodu, při které došlo ke škodě na straně třetí osoby, kterou žalobce vyplacením pojistného plnění v zažalované výši odškodnil. Okresní soud napadeným usnesením řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že není dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný se zdržuje na území Polska a na území ČR nemá jiné bydliště. Dospěl zároveň k závěru, že není dána zvláštní příslušnost českého soudu podle čl. 5 až 7 nařízení Brusel I bis a žalovaný nepřijal mezinárodní příslušnost českého soudu. Žalobce v odvolání namítl, že v projednávané věci uplatňuje pravomoc ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis, když jde o deliktní, případně kvazideliktní odpovědnost žalovaného. Okresní soud správně mezinárodní příslušnost českých soudů posuzoval podle nařízení Brusel I bis (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech). Zjistil, že žalovaný nemá bydliště na území ČR a protože žalobce tento skutkový závěr nesporuje, vychází z něho i odvolací soud a uzavírá, že klíčová skutečnost pro určení základní příslušnosti českého soudu podle nařízení Brusel I bis není dána. Nelze však souhlasit se závěrem okresního soudu, že není dána tzv. zvláštní příslušnost českého soudu podle oddílu 2 článku 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis. Uvedený článek stanoví, že osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Uvedená zvláštní pravidla jsou založena na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem a na snaze usnadnit řádný výkon spravedlnosti (srovnej bod 16 úvodních ustanovení nařízení Brusel I bis) a věc je třeba podle zásad vyslovených v úvodních ustanoveních nařízení vyložit. Pravidla určující zvláštní příslušnost soudů se odvíjí od situací, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost opravňují k použití odlišného spojujícího prvku, tj. nikoli bydliště žalovaného (čl. 15 úvodních ustanovení). Pojem věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti podle čl. 5 odst. 3 nařízení Brusel I vyložil Nejvyšší soud například v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 797/2013, kde předmětem sporu bylo bezdůvodné obohacení a kde dovodil, že „pojmu delikt typově odpovídá nárok na náhradu škody, včetně nároku na odškodnění majetkové a nemajetkové újmy. Kvazidelikt se od deliktu odlišuje tím, že ne vždy vyžaduje protiprávní jednání na straně žalovaného“ a uzavřel, že kvazideliktem ve smyslu nařízení Brusel I může být i nárok z jednatelství bez příkazu nebo nárok z bezdůvodného obohacení. V rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2953/2013 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že o takový nárok jde i v případě, že má svůj základ v § 7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. V dané věci žalobce uplatňuje právo pojistitele na úhradu vyplacené částky poškozené třetí osobě (tzv. regresní náhradu), tj. požaduje náhradu toho, co za žalovaného plnil, protože žalovaný jako pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Ke škodní události došlo na území ČR, přičemž místo škody je místem, kde událost, která vedla ke škodě a způsobila deliktní a kvazideliktní odpovědnost, přímo způsobila své škodné důsledky vůči osobě, která byla přímou obětí této události. Protože k dopravní nehodě jako příčině škody vzniklé na straně třetí osoby, která byla žalobcem odškodněna, došlo na území České republiky, je vazba mezi českými soudy a právním sporem dána a skutečnost, že spor bude souzen českými soudy, usnadní řádný výkon spravedlnosti (předmětem dokazování budou okolnosti dopravní nehody i okolnosti škody a její výše na straně třetí osoby při dopravní nehodě zraněné), a proto odvolací soud dospěl k závěru, že je-li předmětem řízení nárok dle § 10 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, uplatněný pojišťovnou vůči žalovanému, který nemá bydliště na území České republiky, ale na území jiného členského státu EU, a došlo-li k dopravní nehodě na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu oddílu 2 čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis. Pokud tedy okresní soud dospěl k závěru, že není dána mezinárodní příslušnost českých soudů, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a odvolací soud proto usnesení okresního soudu změnil a rozhodl, že mezinárodní nepříslušnost se nevyslovuje a řízení se nezastavuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Takové dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni s tím, že bude adresováno Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 237 a § 241a o. s. ř.). Hradec Králové 14. září 2020 předsedkyně senátu