číslo jednací: 29 Ad 19/2019 - 49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci  žalobce:  H. B.  zastoupený zákonnou zástupkyní H. B.  zastoupen Mgr. Jitkou Uhlířovou, advokátkou advokátní kanceláře  se sídlem 500 04 Hradec Králové, Pražská 13  proti  žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí  se sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1  o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2019, čj. MPSV-2019/188089-918, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 16. 9. 2019 zamítl žalovaný odvolání žalobce a potvrdil správnost rozhodnutí orgánu I. stupně ze dne 11. 7. 2018, čj. 59138/2018/HKR, podle něhož byl nezletilému žadateli poskytován příspěvek na péči v původní výši 3.300,- Kč měsíčně od března 2018, neboť vzhledem k jeho zdravotnímu stavu potřeboval mimořádnou pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu I. stupně závislosti – lehká závislost dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon č. 108/2006 Sb.“). 2. Žalovaný požádal v odvolacím řízení o posouzení stupně závislosti žalobce Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Hradci Králové (dále jen „PK“), která dne 23. 8. 2019 ve svém posudku shledala žalobce za osobu do 18 let věku, která je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I., neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není schopna zvládat tři základní životní potřeby. Těmito jsou dle daného posouzení základní životní potřeba orientace, tělesné hygieny a osobních aktivit. PK přitom odkázala na sociální šetření Úřadu práce ze dne 26. 3. 2018, projednání věci ze dne 23. 8. 2019, i doloženou zdravotní dokumentaci. Odvoláním namítané základní životní potřeby mobility, oblékání a obouvání, stravování pak za nezvládané PK neseznala. II. Žalobní argumentace 3. Žaloba namítá, že žalovaný se řádně nevypořádal s faktem, že u žalobce byl diagnostikován atypický autismus, charakterizovaný v mezinárodní klasifikaci nemocí (F.84.1) jako pervazivní vývojová porucha, která se projevuje narušením mnohočetných základních psychologických funkcí, a kterou od dětského autismu odlišuje věk nástupu nebo nesplnění tří skupin požadavků pro diagnostická kritéria (porucha reciproční sociální interakce, porucha komunikace a opakující se omezené stereotypní chování), přes přítomnost charakteristických abnormalit v jiných oblastech. Zejména se pak žalovaný nevypořádal s rozdílnými zjištěními uvedenými v lékařské zprávě ze dne 12. 6. 2018, která je v závěrech identická se zprávou ze dne 7. 5. 2018, a ve zprávě PK ze dne 23. 8. 2019, která krom oblasti orientace a osobní aktivity zjistila ještě dále nedostatečnost v oblasti osobní hygieny, avšak již nezkonstatovala nedostatečnost v oblasti komunikace. V této souvislosti pak žaloba odkazuje na zjištění, uvedené ve zprávě PK ze dne 23. 8. 2019, kdy posuzovaný je schopen navázat hovor bez obtíží a mluvené řeči rozumí, avšak po více otázkách na různá data je zřejmé, že se v nich ztratil a není schopen odpovídat, což souvisí se zjištěnou poruchou pozornosti a zjištěnými stavy zahledění. S odkazem na přílohu k Metodickému pokynu čj. 2014/9245-721 taková komunikace neodpovídá ani úrovni dítěte ve věku 5 – 6 let. 4. U žalobce sice nebyla shledána omezená hybnost, nezvládá však přesto dle citovaného Metodického pokynu oblast mobility, tj. samostatnou docházku do školy a ze školy (a to v souvislosti s nedostatečností v oblasti orientace, shledané jako oblast, v níž vyžaduje mimořádnou péči). 5. Žalobce má dále za to, že žalovaný nedostatečně hodnotil i jeho nesoběstačnost v oblasti oblékání a obouvání, což souvisí s jeho povrchní orientací v čase, zjištěnou i PK dne 23. 8. 2019, není sám schopen odhadnout vhodné oblečení a obléci se, potřebuje nezbytnou asistenci dospělé osoby. Ve svém věku by již měl zvládat tuto aktivitu samostatně, není tomu však tak. 6. Závěrem žaloba konstatuje, že žalobce není samostatný ani v oblasti stravování, neboť s ohledem na opožděný psychomotorický vývoj a poruchu pozornosti je u něho potřebný dohled dospělé osoby i v této oblasti, zejména neschopnost dodržovat zdravé stravovací návyky, ač je k nim od útlého věku veden. Samostatně tak žalobce nezvládá více než 3 základní životní potřeby, lze i konstatovat, že na nezvyklé situace reaguje křikem a agresivními záchvaty, je tak nezbytný stálý dohled asistenta ve škole a zákonného zástupce mimo školní zařízení. Z uvedených důvodů žaloba navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. Současně je navrhováno přiznání náhrady nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Z písemného vyjádření žalovaného ze dne 19. 12. 2019 plyne, že v odvolacím řízení posuzovala zdravotní stav žalobce posudková komise, která zasedala ve složení posudkového lékaře a odborného lékaře psychiatra.  PK uvedla, že zdravotní stav nezletilého je dlouhodobě nepříznivý v důsledku atypického autismu, poruchy aktivity a pozornosti. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen, pohybuje se bez opěrných pomůcek, hovor navazuje s obtíží, mluvené řeči rozumí, odpovídá na otázky, po více otázkách je zřejmé, že ve v nich ztratil a není schopen odpovídat. Je přítomen drobný neklid, ale vydrží sedět na židli, snaží se spolupracovat, časem je orientován povrchně, ostatními kvalitami dobře. Z doložených nálezů považovala PK za prokázané, že vzdělávání je komplikováno poruchou pozornosti, žalobce se nechá snadno vyrušit, objevují se stavy zahledění. Rozumové schopnosti odpovídají průměru, řečové schopnosti jsou dobře vyvinuty, i oblast konstrukčního myšlení. Paměť odpovídá věku. Žalobce nemá postižení horních končetin, těžké omezení rozsahu hybnosti kloubů či závažné postižení zraku nebo sluchu. 8. PK hodnotila obdobně s orgánem I. stupně nezvládanou životní potřebu orientace a osobní aktivity, na rozdíl od prvoinstančního posouzení hodnotí dále jako nezvládanou potřebu tělesné hygieny, i když uvádí, že tuto hraničně, pro potíže, uváděné zákonnou zástupkyní (dohled a dopomoc). Na rozdíl od původního posouzení pak hodnotí PK odlišně základní životní potřebu komunikace jako zvládanou, a to s odkazem na popis jeho obtíží výše, neboť má za to, že žalobce má rozvinuté řečové schopnosti, reaguje přiléhavě, rozumí, písemnou komunikaci zvládá. Skutečnost, že po více otázkách na různá data ztratil přehled, souvisí spíše s jeho schopností časové orientace. 9. Potřeba mobility uznána není, neboť nezletilý je mobilní, namítaná neschopnost samostatné docházky do školy je dána nedostatky v orientaci, nikoliv nedostatky v pohybovém aparátu. Při hodnocení životní potřeby mobility se posuzuje dopad postižení pohybového aparátu, tj. kostí, svalů a nervů a jejich vliv na schopnost samostatně se pohybovat. Mentální či duševní postižení se hodnotí z hlediska potřeby orientace. 10. K další námitce o potřebě oblékání a obouvání PK zdůraznila, že z lékařských nálezů ani ze sociálního šetření nevyplývá, že by se žalobce nebyl schopen samostatně obléct, příprava oblečení matkou a připomínání není vzhledem k věku žalobce péčí mimořádnou. 11. U potřeby stravování PK s ohledem na věk žalobce sdělila, že je schopen se najíst příborem, nalít si pití, vzít si jídlo z lednice, rozkrojit jablko. Dohled nad dodržováním zdravých stravovacích návyků není ani péčí mimořádnou, ani kritériem pro hodnocení zvládání této potřeby. Konečně, nezvládání ostatních základních životních potřeb nebylo namítáno, komise proto uvedla, že je hodnotila obecně s tím, že žalobce je schopen je zvládat v pomalejším tempu, při některých potřebuje občasnou kontrolu a připomínání, což však nelze hodnotit jako péči mimořádnou. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl žalovaný zamítnutí žaloby jako nedůvodné. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Ze správního spisu plyne záznam ze sociálního šetření ze dne 26. 3. 2018. Z něho vyplývá, že do školy vozí posuzovaného matka, sám nikam nechodí, nedává pozor, nerozhlédne se. Rozeznat pravou a levou většinou zvládá, v režimu dne nefunguje, vše mu musí matka opakovat, většinou několikrát. Hodiny neumí, nezajímá ho to, celkově má problém s učením ve škole, nezajímá ho to, doma má problém s psaním úkolů, psát je nechce, odmítá to. Nemá motivaci, nevadí mu ani hodnocení 5. Má problém s respektováním autorit, nezvládá udržet pozornost. Psaní zvládá, ale dělá gramatické chyby, nepomáhá ani opakování, horší je i čtení, mobilní telefon nemá. Na počítači občas doma něco dělá, ale pomáhá mu mladší bratr. Nají se sám, příborem, je schopný si vzít jídlo z lednice, nakrájet jablko apod. Zvládne se obléknout, ale matka mu to musí několikrát připomenout, samotného ho to nenapadne, oblečení musí mít nachystané, sám by to nezvládl. S pomocí pokynů se osprchuje, zuby si zkouší čistit, dočišťuje matka, stává se, že stojí a kartáček kouše. Na toaletu si dojde, ale ruce si sám neumyje, bez pokynu ani nespláchne. Mimo školu chodí do modelářského kroužku, zajímají ho auta, hezky kreslí, je schopen si s ostatními dětmi hrát, ale po svém, kolektivních her se účastnit nechce. Chodí na ZŠ, kde má individuální studijní plán a asistentku, bydlí s rodiči a dvěma mladšími bratry. Mimo školu má kamaráda, s nímž se občas vídá, na chatě na horách má také kamarády. Z posudku OSSZ Hradec Králové ze dne 1. 3. 2018 vyplývá uznání nezvládaných životních potřeb orientace, komunikace a osobních aktivit, bez podrobnějšího odůvodnění. 13. Z posudku PK ze dne 23. 8. 2019 vyplývá, že žalobce byl při jednání komise přešetřen odborným lékařem oboru psychiatrie se závěrem, že posuzovaný navazuje hovor bez obtíží, mluvené řeči rozumí, odpovídá v kategorii otázky, po více otázkách na různá data je zřejmé, že se v nich ztratil a není schopen odpovídat. Je přítomen neustálý drobný neklid, ale vydrží sedět na židli, snaží se spolupracovat, časem je orientován povrchně, neví, že bude září a že je srpen, jinak je orientován správně. Je dobře naladěn, logopedická porucha není. Jedná se o atypický autismus, poruchu aktivity a pozornosti. PK považuje zdravotní stav posuzovaného za dlouhodobě nepříznivý, vzhledem k tíži poruchy pozornosti, která je významná, lze předpokládat, že nasazení doporučených psychofarmak by vedlo ke zlepšení stavu, prozatím k tomu nedochází, nácvikové metody však nejsou dostatečné nebo selhávají. Komplikujícím faktorem ve vzdělávání je především porucha pozornosti a poruchy učení. Koncentrace pozornosti je mělká, při činnostech se žalobce nechá snadno vyrušit, objevují se stavy zahledění. Rozumové schopnosti odpovídají pásmu průměru, velmi dobře jsou rozvinuty řečové schopnosti a oblast konstrukčního myšlení. Paměť odpovídá věku. Je nutné respektovat kvality pozornosti, zatěžovat s přestávkami, stále se ujišťovat, že posuzovaný pochytil zadání, povzbuzovat k práci. PK uzavřela, že u žalobce hodnotí jako samostatně nezvládané základní životní potřeby: b) orientace, f) tělesná hygiena (uznána hraničně), i) osobní aktivity. Dále uvedla, že další základní životní potřeby včetně komunikace je posuzovaný schopen v pomalejším tempu zvládnout, při některých základních životních potřebách potřebuje občasnou kontrolu, připomínání. Pohybové schopnosti nejsou omezeny, nemá těžké postižení hybnosti horních končetin ve smyslu jejich ochrnutí ani těžké omezení rozsahu hybnosti nosných kloubů, závažné postižení zraku stupně praktické nevidomosti ani sluchu stupně praktické nedoslýchavosti nemá, není závažně duševně zaostalý. Péče o domácnost se z důvodů nízkého věku nehodnotí. Dle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., se jedná o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. 14. Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, posudkové orgány se neshodly na hodnocení závažnosti nezvládání potřeby komunikace a tělesné hygieny, kdy PK potřebu komunikace považovala za zvládnutou, s pomalejším tempem, naopak považovala za hraniční potřebu tělesné hygieny, kterou považovala za ne zcela samostatně zvládanou. 15. Soud po přezkoumání věci hodnotil důkazy, obsažené ve spisu, jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní -  s.ř.s. ), a dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná. Soud se souhlasem účastníků řízení rozhodl ve věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). 16. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci. Podmínky nároku na příspěvek na péči vycházejí z ust. § 7, kde je uvedeno, že příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby a nárok na něj mají osoby, uvedené v § 4 odst. 1, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jim tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83, nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb… 17. Dle § 8 odst. 1 cit. zákona se osoba do 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a)  stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c)  stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. 18. Z ust. § 9 odst. 1 písm. a), c), d) a e) zákona č. 108/2006 Sb. v platném znění pak plyne, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby mobility, komunikace, stravování a oblékání a obouvání. Z odst. 4 plyne, že při hodnocení schopností zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Odst. 5 tohoto předpisu upravuje uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě tak, že musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. 19.  Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení pak stanoví vyhláška č. 505/2006 Sb. v platném znění. Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. V § 1 je dále uvedeno, že schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby, při hodnocení zvládat základní životní potřeby se hodnotí tělesné struktury, tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Ustanovení § 2a cit. vyhlášky pak upravuje řečené v tom smyslu, že pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Příloha č. 1 předpisu upravuje vymezení schopností zvládat základní životní potřeby – -   komunikace – kdy za schopnost zvládat tuto životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky, -   mobility – kdy za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových, -   stravování – kdy za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, -   oblékání a obouvání – kdy za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. 20. Jak uvedeno výše v bodě 17., schopnost osoby zvládat jednotlivé úkony základních životních potřeb se hodnotí mj. i s ohledem na věk. K žalobní námitce o schopnosti oblékání a obouvání soud připomíná, že ve věku žalobce, kdy byla tato jeho schopnost posuzována, je  zásah rodičů co do přípravy vhodného oblečení vcelku pochopitelný, žalobce však s ohledem na fyzické schopnosti je pak již jistě schopen připravené oblečení užít. Pokud se týká žalobní námitky zdravých stravovacích návyků, je z výše uvedených hledisek této základní životní potřeby patrné, že ani tato nebyla uznána u žalobce jako nezvládaná oprávněně. Pokud se týče potřeby mobility, vzhledem k popsaným fyzickým schopnostem žalobce je pak porovnání s jednotlivými schopnostmi patrné, že se jedná o schopnost spíše fyzické dostatečnosti, a to i u použití dopravních prostředků, kde je doplněno právě z uvedeného důvodu „včetně bariérových“. Pokud pak je v žalobě zmínka o nutnosti dovážet žalobce do školy, jedná se opět o postup žalovaného, vcelku souladný se zákonem, neboť s ohledem na věk žalobce zatím sám do školy nedochází, a to právě i s ohledem na nedostatečnou dobrou orientaci v případě vyhledání spoje, nikoliv proto, že by nebyl schopen tento fyzicky použít. K základní životní potřebě komunikace pak ze spisu plyne, že nezletilý je schopen se dorozumět a porozumět mluvené srozumitelné řeči, s ohledem na věk je patrná pouze nesoustředěnost a je tak zřejmé, že v průběhu komunikace je někdy nutné dotaz případně opakovat, aby reakce byla přiměřená. Jak uvedena charakteristika základní životní potřeby komunikace v bodě 17, soud z obsahu spisu neshledal závažné diskrepance mezi popsanou schopností žalobce a případným nezvládáním v předpisu popsané charakteristiky dovedností pro tuto potřebu. 21. Soud chápe, že obstarání běžného průběhu dne je v případě nezletilého spojeno s mimořádnou péčí, která je při stálém dohledu náročná, nicméně neshledal závažnější pochybení žalovaného, které by vyžadovalo zásadnějšího doplnění u odůvodnění jednotlivých základních životních potřeb vzhledem k znění a popisu jejich charakteristik. U nezletilého žalobce lze předpokládat, že v průběhu dalšího vývoje se u něho mohou jednotlivé schopnosti vyvíjet a měnit. K datu vydání napadeného rozhodnutí (soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu - § 75 odst. 1 s.ř.s.) soud neshledal závažnějšího pochybení správního orgánu, neboť u jednotlivých žalobních námitek se u naznačených nezvládaných základních životních potřeb skutečně jedná o problém základní orientace, tato životní potřeba však byla uznána správně jako samostatně nezvládaná. 22. Závěr žalovaného, že v době posuzování zdravotního stavu žalobce se jednalo o I. stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění, považoval soud za správný a souladný se zákonem, neboť v případě žalobce byly uznány jako nezvládané tři základní životní potřeby. 23. Po přezkoumání věci tedy krajský soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná, tuto tedy v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. V. Náklady řízení 24. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy soud přiznává náhradu nákladů řízení účastníkovi, který byl ve věci úspěšný. Tím byl v daném případě žalovaný, ten však náklady řízení nevyčíslil a nežádal. Proto bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí soudu. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 6. října 2020 JUDr. Jana Kábrtová v. r. samosoudkyně