č. j. 29 Ad 5/2019 - 63   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně: P. R.  zastoupena J. R.,  bytem tamtéž proti  žalované: Česká správa sociálního zabezpečení  pracoviště Hradec Králové  se sídlem 502 00 Hradec Králové, Slezská 839  o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 11. 2. 2019, čj. RN-795 606 3621-46091-VJ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalované ze dne 11. 2. 2019 byly zamítnuty námitky žalobkyně, směřující proti rozhodnutí orgánu I. stupně ze dne 30. 11. 2018, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). 2. Žalovaná uvedla, že v plném rozsahu přezkoumala napadené rozhodnutí, vypracovala lékařský posudek a na základě veškeré dostupné zdravotní dokumentace považovala za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně zdravotní postižení, zařazené do kapitoly V, pol. 5b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“). Pro dlouhodobost psychiatrického onemocnění s polymorfními somatickými obtížemi kolísavého charakteru a intenzity, při dobrém efektu léčby za hospitalizace a v lázních, stanovila horní hranici procentního rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 % a s ohledem na další zdravotní obtíže využila možného navýšení dle § 3 odst. 1 cit. vyhlášky a provedla navýšení o 10 %, na konečných 30 %. Žalobkyni žalovaná nepovažovala za invalidní, a to s odkazem na ustanovení § 39 ZDP, dle něhož je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. II. Žalobní námitky 3. Žalobkyně v žalobě vyjádřila nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu, uvedla, že trpí od r. 2003 somatoformní poruchou stravy, z toho vyplývající generalizovanou úzkostnou poruchou a smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou. Od listopadu 2016 byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti, přidaly se i těžké potíže s chrupem a o většinu chrupu přišla. V červnu 2018 jí skončila pracovní smlouva u zaměstnavatele a s ohledem na zhoršující se psychický stav a váhový úbytek 15 kg musela být hospitalizována na psychiatrii v Jičíně. V pracovní neschopnosti je dosud, je vedena na ÚP Trutnov, již bez dávek. Není schopna normálně fungovat v pracovních a sociálních vztazích. 4. Žalobkyně dále popsala, že je schopna přijímat minimální stravu pouze v nočních hodinách, tohoto si je vědoma, stává se, že se v noci probudí s plnými ústy stravy a má záchvaty paniky z případného udušení. Dle výpovědi manžela dokáže vstát za noc i 7x k ledničce. Přes den zvládá pouze tekutou stravu s pomocí brčka, zřídkakdy polkne půl jogurtu nebo nutridrink, uvědomuje si, že její tělo potřebuje i vitamíny a minerály. Má velké potíže s polykáním léků, což u některých lékařů způsobuje nepochopení a napíší do zprávy, že „léky nebere“. Tím se dostává do stavů, kdy není schopna dojít ani na nákup či řešit každodenní záležitosti rodiny, jsou dny, kdy není schopna běžných domácích prací, jen leží a odpočívá. Od února 2019 dochází k zubnímu lékaři, který jí postupně vytrhává i dolní patro zubů, což jí na psychice nepřidává. Často trpí zaskakováním slin a třesem celého těla, nutkáním na močení, někdy i inkontinencí. S nepochopením lidí se setkávala jak při hospitalizaci, tak i v lázních, pro její diagnozu s poruchou stravy jí bylo vyčítáno pohrdání stravy, musela si ji odnášet na pokoj. Na každém z pobytů tak zhubla 5 kg. Její obtíže jsou dlouhodobého rázu a není schopna zařadit se do pracovního kolektivu. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná podala k žalobě dne 14. 3. 2019 písemné vyjádření, v němž odkázala na právní úpravu invalidity v ZDP, konkretně v §§ 38, 39 a znění vyhlášky č. 359/2009 Sb., připomněla, že rozhodnutí o námitkách je obsáhle a dostatečně odůvodněno, jsou uváděny i konkrétní lékařské zprávy, z nichž bylo vycházeno, bylo objektivně zjištěno, že u žalobkyně se nejedná o takové funkční postižení, které by indikovalo invaliditu. IV. Jednání krajského soudu 6. Krajský soud při jednání dne 13. 1. 2020 provedl důkaz posudkem věcně a místně příslušné (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění) Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Hradci Králové (dále jen „PK“) ze dne 21. 6. 2019.  Z jeho obsahu plyne, že u žalobkyně se jedná o somatoformní poruchu s poruchou polykání, s váhovým úbytkem v anamnéze, t.č. váha stabilizována, o generalizovanou úzkostnou poruchu, v anamnéze dále i obsedantně kompulzivní symptomatika. Žalobkyně dále trpí chronickým zánětem močového měchýře s leukoplakií hrdla dle cystoskopie v 12/2018, močová inkontinence se zlepšením při terapii, doporučena uretrotomie, latentní sideropenií – chronickou sideropenickou anémií v anamnéze, lehkou celiakií v.s., v dif. dg. potravinová alergie dle histologie v 6/2016. Dále je přítomen stav po ošetřeních chrupu v r. 2017 horní čelist, v r. 2019 dolní čelist, stav po gynekologických operačních zákrocích – v r. 2013 konizace a v r. 2015 rekonizace děložního čípku. PK považovala za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně generealizovanou úzkostnou poruchu manifestovanou dominující somatoformní poruchou s poruchou polykání a váhovým úbytkem v anamnéze, po funkční stránce dle daných posudkových kritérií odpovídající lehkému postižení, tedy v kap. V, položce 5b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., zde pak horní hranici procentního rozpětí poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %. Vzhledem k dalším zdravotním postižením došlo k využití možného navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti dle § 3 cit. vyhlášky o 10 % na konečných 30 %. PK popsala zejména závěry psychiatrických nálezů a uvedla, že psychické potíže odpovídají z dlouhodobého hlediska lehkému postižení, kdy dominují obtíže příjmu potravy a tekutin. Jedná se o somatoformní poruchu, bez organického podkladu, dále uváděna úzkost, obsedantně kompulzivní porucha a mentální anorexie, obtíže kolísají v reakci na zevní vlivy, na nepříznivé sociální podmínky apod. Další zdravotní obtíže nezakládají možnost hodnotit pokles pracovní schopnosti jako odpovídající některému stupni invalidity. 7. V průběhu jednání soudu sdělil zástupce žalobkyně, že prakticky nebyla léta řádně léčena, vždy jí dal pouze lékař nějaké prášky, každý měl na její obtíže jiný názor. U komise jí pak bylo sděleno, aby případná hospitalizace prokázala neschopnost její integrace a práce na plný úvazek. Lékařka v Náchodě se jí vůbec neptala, jaké má problémy, byla za 10 minut vyřízená. Nyní se žalobkyně léčí u MUDr. E., která jí nasadila novou medikaci a konečně se jejím zdravotním stavem řádně zabývá. Žalobkyně pracovala v chráněné dílně, nyní je na pracovní neschopnosti. Žalobkyně sama pak popsala své stravovací možnosti, je schopna sníst trochu jogurtu, pije spíše brčkem, večer je to už horší. V noci by jedla ze spaní, trpí hladem, nyní se již snaží připravit si stravu na noc. Lékařka se snaží převést jídlo na den a spaní pouze 5 hodin, obrátit stravovací režim bude ale asi dlouhodobý problém. Po nových lécích se cítí lépe. Práci sehnala v chráněné dílně, jako asistentka postižených pracovníků. Práce ji moc baví, není příliš těžká, není však schopna v práci se najíst a napít, to následně vyvolává paniku, vydržela to 7 měsíců a je opět v PN. Prostředí s více lidmi nesnáší, doma je schopna s pomocí uvařit, snaží se dojít i na nákup, ale v supermarketu to nejde. Snaží se chodit na procházky s pejskem do lesa, kde nejsou lidé. Na psychologickém vyšetření nebyla, na kulturní akce nemůže. K problému nočního jídla uvedla, že se budila, chodila do ledničky, pořádně se ale neprobudila a byla schopna zkonzumovat třeba majolku, džem apod., zhruba před rokem dospěla k tomu, že si jídlo připravuje, mixuje pomazánky, červenou řepu, prostě více stravy, kterou tělo potřebuje. Teplé jídlo ani pečivo není schopna polknout, má na to chuť, i by jídlo rozkousala, ale nespolkne ho. 8. Krajský soud vyžádal z důvodu co nejvyšší objektivity posouzení zdravotních obtíží žalobkyně posudek PK MPSV ČR v Brně, tato komise ho vypracovala dne 28. 4. 2020. PK uvedla, že s ohledem na nouzový stav bylo domluveno, že žalobkyně nebyla k jednání PK zvána. Diagnosticky PK uvedla zdravotní potíže žalobkyně co do závažnosti obdobně jako PK v Hradci Králové. Po prostudování veškeré podkladové dokumentace dospěla k závěru, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je psychiatrické onemocnění, lehké postižení s narušením sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi. Shodně s předchozím posudkovým hodnocením i PK v Brně shledala důvodným zařazení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně do kap. V, pol. 5 písmeno b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kdy horní hranici zde upraveného rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti je potřebné využít s ohledem na délku trvání onemocnění, jeho průběh i kolísavý charakter a aktivní léčbu. O středně těžké či těžké funkční postižení se nejedná. Důvodné je i využití navýšení o možných 10 % vzhledem k dalším zdravotním obtížím žalobkyně. Vzhledem k zjištěnému poklesu pracovní schopnosti o 30 % PK neshledala existenci invalidity žalobkyně. 9. Krajský soud pak při jednání dne 20. 7. 2020 podal poučení o znění § 39 ZDP, o znění kapitoly V výše cit. vyhlášky, zejména co do posudkových hledisek, která posudkový orgán vedou ke stanovení závažnosti diagnozy, zástupce žalobkyně zdůraznil délku a vážnost onemocnění, i váhové úbytky žalobkyně. Účastníci řízení setrvali na původních vyjádřeních i návrzích, tedy ze strany žalobkyně zazněl návrh na zrušení napadeného rozhodnutí žalované, pověřená pracovnice žalované poukázala naopak na shodná posouzení zdravotních obtíží žalobkyně a navrhla zamítnutí žaloby. V. Posouzení věci krajským soudem 10. Soud přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2  s.ř.s.), ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) a konstatoval, že závažnějších pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí žalované neshledal. 11. V ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen ZDP), je v odst. 1 uvedeno, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V odst. 2 se pak uvádí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a)    nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b)   nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c)    nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 12. V odst. 3 je uvedeno, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 13. Odst. 4 tohoto ustanovení pak upravuje určování poklesu pracovní schopnosti, při němž se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření;  přitom se bere v úvahu, a)    zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b)   zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c)    zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d)   schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e)    schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f)     v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. 14. Další odstavce tohoto ustanovení pak upravují to, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí, za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je pak adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopnosti a dovednosti, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech. 15. Krajský soud vyžádal ve věci dva posudky posudkových komisí, oba posudkové orgány stanovily shodně jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně její poruchu spočívající v problematickém příjmu potravy, tedy poruchu psychiky, odpovídající kap. V, pol. 5b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde jsou upraveny neurotické poruchy, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy. Z této položky je vycházeno při hodnocení a zařazení úzkostných a fobických poruch, generalizovaných úzkostných poruch, sociálních fobií, specifických fobií, smíšených úzkostně depresivních poruch, obsedantně kompulzivních poruch, reakcích na závažný stres a poruch přizpůsobení, posttraumatických stresových poruch, dále upravuje reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, posttraumatické stresové poruchy a poruchy disociativní, poruchy somatoformní a neurastenii. Pod písm. b) je popsáno lehké postižení, představující narušení sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti je určeno 15 – 20 %. V posudkovém hledisku je upraveno stanovení míry poklesu pracovní schopnosti po zhodnocení typu, rozsahu a tíže psychických příznaků, trvání poruchy, stejně jako somatických příznaků, které však nejsou provázeny organickým korelátem. 16. Jak posudky uvedly, žalobkyně je léčena i v různých odborných ambulancích pro somatické chronické potíže. Potíže žalobkyně uváděla od r. 2003, v péči psychiatrické je od r. 2016. PK v Brně časově upřesňuje, že zpočátku diagnostikována smíšená úzkostná porucha s poruchou příjmu potravy v 2016 – 5/2017, poté remise stavu8 – 12/2017, zhoršení od 12/2017. Pro udávané somatické a psychické problémy, včetně problémů s příjmem potravy, byla relativně krátkodobě hospitalizována od 21. 5. do 16. 6. 2018 na lůžkovém psychiatrickém oddělení nemocnice v Jičíně, v propouštěcí zprávě uvedeno, že žalobkyně trpí úzkostí disociovanou do somatických obtíží, senzitivní vztahovačnosti, používá vyhýbavé strategie, funguje v odloučeném manželství a vše musí řešit sama. Byla patrná intrapsychická tenze s převážně somatoformními projevy, myšlení autoobservačně zaměřené, intelekt v normě. Jde o hypersenzitivní osobnost, konstitučně anxiozní se somatizací, tzn., že jde o čisté funkční potíže bez morfologického korelátu. Hospitalizace měla dobrý efekt, který byl ještě podpořen navazujícím pobytem v Horských lázních Karlova Studánka od 20. 9. do 11. 10. 2018, pacientka byla psychicky zlepšena. 17. Jak posudkové orgány též v posudcích uvedly, hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Jestliže tedy posudkové komise shodně uvedly, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je onemocnění, hodnocené dle kap. V, pol. 5b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., soud, s ohledem na znění podkladových nálezů, neměl o tomto závěru důvod jakkoliv vážněji pochybovat. V uvedené položce je možné docílit 20 % míry poklesu pracovní schopnosti, posudkové orgány pak využily i možnost, danou § 3 tohoto právního předpisu a navýšily základní míru poklesu o možných 10 %. S konečnou mírou poklesu pracovní schopnosti však žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nedocílila získání 35 % míry poklesu, nesplňovala proto podmínky § 39 ZDP (viz bod 11) a závěr o tom, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nebyla invalidní, je souladný se zákonem a správný. Soud nemohl vycházet ze subjektivních stesků žalobkyně, ale musel respektovat zejména závěry posudkových orgánů, které jsou pro posuzování pojištěnců pro účely soudního přezkumu správních rozhodnutí, povolány ze zákona (viz bod 6). Posudky jsou přitom vcelku podrobné, citují veškeré aktuální podklady – nálezy odborných vyšetření zdravotního stavu žalobkyně, vycházejí z platné právní úpravy jak ZDP, tak i vyhlášky o posuzování invalidity. Po přezkoumání a projednání věci tedy krajský soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná, proto ji s odkazem na ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. VI. Náklady řízení 18. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy náklady řízení soud přiznává dle úspěšnosti účastníka v řízení. Úspěšným účastníkem tohoto řízení byla žalovaná, která náhradu nákladů řízení neúčtovala. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 20. červenec 2020 JUDr. Jana Kábrtová v. r. samosoudkyně