č. j. 32 Az 23/2019-47     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci  žalobce: nezletilý M. J. zastoupen zákonnou zástupkyní D. Y.  proti  žalovanému:  Ministerstvo vnitra ČR  se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2019, č. j. OAM-936/ZA-K06-ZA20-PD1-2017, o prodloužení doplňkové ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I.                 Předmět řízení 1. Žalobci, který je nezletilým dítětem, byla rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 1. 2018, které nabylo právní moci dne 12. 2. 2018, udělena doplňková ochrana podle § 14b zákona o azylu na dobu 12 měsíců, a to z důvodu sloučení rodiny, neboť jeho rodičům panu D. Y.  s paní D. Y., byla na území České republiky (dále také jen „ČR“) udělena mezinárodní ochrana formou doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Tato jim byla udělena již v roce 2013 a opakovaně prodlužována. 2. Shora označeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o prodloužení doplňkové ochrany tak, že s odvoláním na ustanovení § 53 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) doplňkovou ochranu neprodloužil. II.              Obsah žaloby 3. Rozhodnutí žalovaného napadla zákonná zástupkyně žalobce v celém rozsahu včas podanou žalobou, v níž namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, resp. že spočívá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, který nemá oporu ve spise a rozhodnutí trpí i vadami zákonnosti.   4. Uvedla, že doba trvání doplňkové ochrany byla rodičům žalobce i jeho sourozencům opakovaně prodlužována s argumentací žalovaného, že na základě posouzení informací ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Běloruské republice (dále také jen „Bělorusko“) neshledal, že by v Bělorusku došlo k podstatné změně situace s ohledem na potíže matky žalobce. Namítá proto, že tvrzení žalovaného v napadeném rozhodnutí, že „pominuly důvody, pro které byla doplňková ochrana udělena“, je více než překvapivé a dle jejího názoru nesprávné a nezákonné. Uvedený závěr žalovaný opírá o Informaci Jamestown Foundation/Euroasia Daily monitor, Informaci OAMP- Bezpečnost a politická situace v zemi ze dne 16. 6. 2019, Informaci MZV ČR čj. 113939-6/2019-LPTP ze dne 6. 6. 2019 a Zprávu MZV USA o dodržování lidských práv v Bělorusku za rok 2018, ze dne 13. 3. 2019, což je dle jejího názoru neudržitelné. V případě prvně jmenované informace se jedná o izolovaný článek publikovaný v Euroasia Daily monitor dne 18. 1. 2018, v němž se zdůrazňuje, že Bělorusku se podařilo uhájit národní suverenitu, přičemž obavy o suverenitu Běloruska rozhodně nebyly důvodem pro udělení doplňkové ochrany rodině žalobce. V případě dalších zdrojů není rovněž zřejmé, k jaké podstatné změně v Bělorusku došlo, když např. ve výše jmenované Zprávě MZV USA se přes zákonem deklarované tvrzení, že mučení a jiné kruté, nelidské a ponižující zacházení či trestání se zakazuje, uvádí, že přesto příslušníci Výboru státní bezpečnosti (KGB), pořádkové policie a další bezpečnostní složky zadržené příležitostně bili, že státní orgány i nadále zatýkaly či uvězňovaly osoby z politických důvodů, úřady nadále pronásledovaly rodinné příslušníky čelních představitelů nevládních organizací a aktivisty civilní společnosti a opozice. 5. Má proto za to, že v případě žalobce a jeho rodiny jsou tak i nadále naplněny důvody pro trvání jejich mezinárodní ochrany v ČR. Závěrem navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III.            Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný popřel oprávněnost žaloby, odkázal na obsah správního spisu a na vydané rozhodnutí, na jehož správnosti setrval. 7. Zrekapituloval průběh předchozího správního řízení a zopakoval argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že na základě opatřených informací o zemi původu dospěl k závěru, že v případě nezletilého žalobce již pominuly důvody, pro které mu byla doplňková ochrana dle § 14b zákona o azylu udělena, a to především proto, že ani jeho rodičům nebyla doplňková ochrana prodloužena. 8. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a účelovou. Uvedl, že žalobní námitky svým obsahem brojí do zcela jiných rozhodnutí, a to do rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany rodičů žalobce. Zdůraznil, že žalobci byla udělena doplňková ochrana podle ustanovení § 14b zákona o azylu, tedy z důvodu sloučení nezletilého žalobce s rodiči s udělenou doplňkovou ochranou. Jeho doplňková ochrana tak byla pouze odvozená a závislá na existenci doplňkové ochrany jeho rodičů. Vzhledem k tomu, že rodičům nebyla doplňková ochrana prodloužena, přestal existovat důvod pro trvání doplňkové ochrany podle ustanovení § 14b zákona o azylu pro žalobce a její neprodloužení je tak jen přirozeným důsledkem nastalých okolností. 9. Žalovaný konstatoval, že dne 10. 12. 2019, tedy již dva dny před sepsáním žaloby v této věci jménem nezletilého žalobce, se oba jeho rodiče výslovně vzdali doplňkové ochrany, a to z důvodu, že jim byl povolen trvalý pobyt (u otce rozhodnutím čj. OAM-14018-12/TP-2019 ze dne 27. 11. 2019 a u matky rozhodnutím čj. OAM-14015-11/TP-2019 ze dne 27. 11. 2019). Skutečnost, že rodiče žalobce podali žádost o trvalý pobyt podle zákona o pobytu cizinců, přitom žalovaný v napadeném rozhodnutí úvaze podrobil. Žalovaný dále doplnil, že jménem žalobce podali jeho rodiče na cizineckou policii žádost o udělení trvalého pobytu i pro něj, a to dne 18. 12. 2019. Žalobci tak do doby vydání rozhodnutí o povolení trvalého pobytu svědčí tzv. fikce. 10. Žalovaný zdůraznil, že v žalobě prezentované okolnosti nebyly důvodem pro prodloužení doplňkové ochrany ani rodičům žalobce v souběžně probíhajícím řízení o prodloužení doplňkové ochrany. Proti těmto rozhodnutím přitom rodiče žalobce nepodali žádný opravný prostředek (resp. dobrovolně se vzdali doplňkové ochrany), a rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany jsou pravomocná. Rodičům žalobce tak dle žalovaného musí být zřejmé, že tytéž důvody nemohou sloužit jako vlastní (a už vůbec ne jako „nové“) důvody jejich nezletilých dětí za účelem dosažení udělení doplňkové ochrany, nyní však podle ustanovení § 14a zákona o azylu. Připomněl, že proti tomu, že z těchto důvodů nebyla jejich nezletilým dětem udělena doplňková ochrana podle ustanovení § 14a zákona o azylu, nýbrž pouze podle ustanovení § 14b zákona o azylu, nikdy dříve žádným zákonným způsobem neprotestovali. Nadto se přitom stav v zemi původu zlepšil natolik, že ani z dříve prezentovaných důvodů již nelze doplňkovou ochranu dále poskytovat. 11. Z výše uvedených důvodů žalovaný považuje žalobní námitky obsahující prostý popis situace v zemi původu, navíc bez bližších konkrétních souvislostí s azylovým příběhem nezletilého žalobce, za nekorespondující se zjištěným stavem z dostupných zdrojů. Mezinárodní ochrana nebyla žalobci prodloužena, neboť na základě individuálního posouzení případu žalovaný neshledal přítomnost opodstatněných obav ze skutečného nebezpečí vážné újmy. Žalovaný stejně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí zopakoval, že je třeba, aby si žalobce další pobyt na území ČR upravil pomocí zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, což ostatně už prostřednictvím rodičů učinil. V současné době, již po podané žádosti, čeká pouze na vydání rozhodnutí v tomto směru. 12. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV.           Skutkové a právní závěry krajského soudu 13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 75 odst. 2  zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen  „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů. O žalobě rozhodl bez nařízení jednání za výslovného souhlasu žalovaného a presumovaného souhlasu žalobce v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., kdy na výzvu krajského soudu zákonná zástupkyně žalobce nevyjádřila ve stanovené lhůtě s takovým postupem výslovný nesouhlas, a proto se má podle citovaného ustanovení za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobu důvodnou neshledal. 14. V přezkumném řízení soud vycházel z obsahu předloženého správního spisu, z něhož ověřil skutečnosti uvedené výše, tedy, že rodičům žalobce byla udělena doplňková ochrana na území ČR v roce 2013, která jim byla opakovaně prodlužována. Posledním rozhodnutím jim prodloužena nebyla. Žalobce se narodil v ČR a rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 1. 2018, které nabylo právní moci dne 12. 2. 2018, mu byla udělena doplňková ochrana podle § 14b zákona o azylu na dobu 12 měsíců, a to z důvodu sloučení rodiny. Dalším dvěma sourozencům žalobce (narozeným v roce … a …) byla rovněž udělena doplňková ochrana podle § 14b zákona o azylu. 15. Žádostí ze dne 9. 10. 2018 zákonní zástupci žalobce požádali o prodloužení doplňkové ochrany ohledně všech rodinných příslušníků. V případě nezletilého žalobce zákonná zástupkyně žalobce uvedla, že na ni a jejího manžela pokračuje tlak ze strany milice a KGB. Pokud by přijeli domů, obávají se, že je KGB může uvěznit a děti odvézt do dětského domova. S odkazem na informace z nezávislých organizací Freedom House a Human Rights uvedla, že Bělorusko je i nadále nesvobodnou zemí. 16. Dne 30. 4. 2019 byl proveden pohovor s oběma zákonnými zástupci žalobce (viz strana 2 odůvodnění napadeného rozhodnutí), v němž vyjádřili obavy ze svého zatčení a z toho, že jejich děti by zůstaly v dětském domově a mohly být mít problémy i ve školských zařízeních. Prostřednictvím dětí by pak byl na jejich otce vyvíjen nátlak ke spolupráci s KGB.  17. Součástí správního spisu jsou dále žalovaným opatřené informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Bělorusku (citované shora – viz žaloba). Zákonná zástupkyně žalobce využila možnosti se s uvedenými podklady pro rozhodnutí seznámit s tím, že se s nimi seznámit nechce, doplnění podkladů nenavrhla. 18. Soud se z povahy věci v prvé řadě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí vůbec meritorně přezkoumat. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů mimo jiné takové rozhodnutí, v němž absentují úvahy správního orgánu, na základě nichž dospěl k závěru, který v rozhodnutí vyslovil. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovými vadami, pro něž by je nebylo možné vůbec přezkoumat. Žalovaný vylíčil konkrétní skutkové okolnosti věci, zajistil podklady pro rozhodnutí a uvedl úvahy, jimiž se řídil a zřetelně vyslovil závěry, k nimž na základě svých úvah dospěl. Přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí ostatně svědčí i skutečnost, že žalobce polemizuje s jeho odůvodněním i závěry. 19. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 20. Dle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. 21. Podle § 53a odst. 4 zákona o pobytu cizinců je osoba požívající doplňkové ochrany oprávněna požádat o prodloužení doby, na kterou je doplňková ochrana udělena. Tuto žádost musí osoba požívající doplňkové ochrany podat nejpozději 30 dnů před uplynutím doby, na níž je jí doplňková ochrana udělena. Pokud podání žádosti o prodloužení doplňkové ochrany ve stanovené lhůtě zabrání důvody na vůli osoby požívající doplňkové ochrany nezávislé, je oprávněna tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po odpadnutí těchto důvodů. Ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma (§ 14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§ 17a). Doplňková ochrana se prodlouží nejméně o 2 roky; je-li důvodné nebezpečí, že by osoba požívající doplňkové ochrany mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ho již narušuje, prodlouží se doplňková ochrana o 1 rok. Při prodlužování doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny se postupuje obdobně. 22. Krajský soud konstatuje, že meritem rozhodnutí podle § 53a zákona o azylu je posouzení, zda situace v zemi původu znamená pro cizince hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Tuto skutečnost je správní orgán povinen při každé žádosti o prodloužení doplňkové ochrany hodnotit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 Azs 21/2011 – 57, či usnesení ze dne 31. 8. 2009, č. j. 7 Azs 59/2009 - 124). Správní orgán zkoumá zejména, zda nadále trvá původní důvod udělení doplňkové ochrany, nebo zda se naopak situace v zemi původu stabilizovala a tato změna je natolik významná a má trvalou povahu, že odůvodňuje zamítnutí žádosti o prodloužení doplňkové ochrany (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2018, č. j. 6 Azs 369/2017 - 41). 23. Krajský soud současně zdůrazňuje, že žalobci byla udělena doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu, neboť rodičům žalobce byla v době posuzování prvotní žádosti žalobce udělena doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu. Vzhledem k tomu, že rodičům žalobce nebyla doplňková ochrana prodloužena (rozhodnutí je pravomocné, žaloba nebyla podána), přestal existovat také důvod, pro který byla žalobci původně doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny udělena. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval také možnými důvody pro udělení doplňkové ochrany žalobci podle § 14a zákona o azylu na základě nově uvedených skutečností a podle názoru krajského soudu si pro tento účel opatřil dostatek materiálů a z těchto při vydání rozhodnutí vycházel. S uvedenými závěry se krajský soud ztotožňuje. Žalovaným použité zdroje informací o situaci v Bělorusku soud na rozdíl od žalobce považuje za relevantní, aktuální a důvěryhodné (Zpráva MZV USA z 13. 3. 2019). Ačkoli je Bělorusko i podle posledně jmenované zprávy považováno za autoritářský stát a z hlediska dodržování lidských práv jde o problematickou zemi, neznamená to nutně, že kterýkoliv občan této země je tomuto negativnímu vlivu přímo nebo zprostředkovaně vystaven (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2020, č. j. 7 azs 168/2019-33). 24. Závěr učiněný žalovaným, že doplňková ochrana žalobce je pouze axesorická a závislá na existenci doplňkové ochrany jeho rodičů, která již neexistuje, a proto přestal existovat důvod pro trvání doplňkové ochrany podle ustanovení § 14b zákona o azylu i pro žalobce, je správný.  25. Z vyjádření žalovaného k žalobě (ze dne 20. 1. 2020), tj. po datu vydání napadeného rozhodnutí, je dále zřejmé, že rodičům žalobce byl na území ČR povolen trvalý pobyt (rozhodnutím ze dne 27. 11. 2019). Je tak nepochybné, že se nemusejí vracet do vlasti (jejich obava z návratu je již bezpředmětná), neboť svůj pobyt na zdejším území mají upravený na základě zákona o pobytu cizinců. 26. Krajskému soudu je z jeho úřední činnosti rovněž známo, že před zdejším soudem bylo vedeno identické řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o neprodloužení doplňkové ochrany i nezletilým sourozencům žalobce, které bylo soudem zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, neboť i oba sourozenci žalobce získali povolení k trvalému pobytu na území ČR (stejně jako rodiče žalobce). Z vyjádření žalovaného dále vyplynulo, že rodiče žalobce podali jeho jménem také žádost o udělení povolení k trvalému pobytu podle zákona o pobytu cizinců.  Lze proto očekávat, že i v případě žalobce, který je nejmladším ze sourozenců, bude rozhodnuto kladně a že k legalizaci jeho pobytu na území ČR za účelem sloučení rodiny bude využito institutů zákona o pobytu cizinců tak, jak žalovaný správně a logicky odůvodnil v žalobou napadeném rozhodnutí. 27. Ze všech uvedených důvodů krajskému soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). V.              Náklady řízení 28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.  Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 18. prosince 2020 JUDr. Ivona Šubrtová v. r. samosoudkyně