8 18 Co 111/2020 Číslo jednací: 18 Co 111/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Miloše Zdražila ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], sídlem [adresa], proti žalovaným: 1) [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [země], [anonymizováno], str. [anonymizována dvě slova], zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] jako opatrovníkem, sídlem [adresa], 2) [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), [datum narození], bytem [země], [anonymizováno], str. [anonymizována dvě slova], zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] jako opatrovníkem, sídlem [adresa], o zaplacení 308 608,54 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5.3.2020, č.j. 23 C 144/2019 - 123, takto: I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadené části výroku I., v níž bylo uloženo žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 275 230 Kč, mění takto: Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 275 230 Kč od 2.6.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jinak se žaloba ohledně částky 33 378,54 Kč, úroku z prodlení ve výši 4 785,28 Kč, 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 33 378,54 Kč od 2.6.2018 do zaplacení, 9,9% úroku ročně z částky 300 550,34 Kč od 2.6.2018 do zaplacení a 9,9% úroku ročně z částky 5 732,20 Kč od 2.6.2018 do zaplacení zamítá. II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 32 041,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. III. Ustanovenému opatrovníkovi žalovaných [titul] et [titul] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů včetně DPH za zastupování žalovaných v řízení před okresním soudem ve výši 44 891 Kč, která bude proplacena z účtu Okresního soudu v Pardubicích. IV. České republice se právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem nepřiznává. V. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek z odvolání ve výši 14 569 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Žalobce je povinen nahradit žalovaným na nákladech odvolacího řízení částku 3 948,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VII. Ustanovenému opatrovníkovi žalovaných [příjmení] et [titul] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů včetně DPH za zastupování žalovaných v odvolacím řízení ve výši 12 826 Kč, která bude proplacena z účtu Okresního soudu v Pardubicích. VIII. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady ustanoveného opatrovníka v odvolacím řízení ve výši 3 475,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 308 608,54 Kč, úrok z prodlení ve výši 4 785,28 Kč, 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 308 608,54 Kč od 2.6.2018 do zaplacení, 9,9% úrok ročně z částky 300 550,34 Kč od 2.6.2018 a 9,9% úrok ročně z částky 5 372,20 Kč od 2.6.2018 do zaplacení (výrok I.) a žalovaným uložil nahradit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení ve výši 107 596 Kč k rukám jeho zástupce (výrok II.). 2. Z rozsudku okresního soudu vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce jako postupník pohledávky domáhal po žalovaných na základě smlouvy o úvěru ze dne 10.7.2017 uzavřené mezi postupitelem pohledávky [právnická osoba] a žalovanými vrácení úvěru a zaplacení poplatků v celkové výši 308 608,54 Kč s 9,9% úrokem z úvěru ročně a se zákonným úrokem z prodlení. 3. Žalovaní prostřednictvím ustanoveného opatrovníka namítali, že povinnost [právnická osoba] posoudit dostatečně úvěruschopnost žalovaných nebyla splněna, když jediným dokladem o posuzování úvěruschopnosti s určitou vypovídací hodnotou je potvrzení o výši příjmu žalovaných, ze kterého plyne, že pobírali minimální mzdu. Vzhledem k výši splátky úvěru právní předchůdce žalobce nevěnoval dostatečnou pozornost výdajové stránce žalovaných. Žalovaní uvedli, že se zdržují na ubytovně a jako výdaj uvedli pouze částku 600 Kč měsíčně, což nelze akceptovat. Dle názoru opatrovníka žalovaných měly být v dané věci uplatněny objektivizované náklady sestávající z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení, což by ve svém důsledku vedlo k tomu, že žalovaní neměli dostatek finančních prostředků na splácení předmětného úvěru. Proto opatrovník žalovaných navrhl žalobu zamítnout v části veškerého plnění poskytnutého žalovanými tudíž na jistinu, a to včetně veškerého příslušenství. 4. Okresní soud na základě provedeného dokazování dovodil, že se žalobkyni úvěrovou smlouvou, prohlášením o splatnosti, přehledem splátek a dalšími důkazy podařila prokázat tvrzená skutková verze, tedy sjednání úvěrové smlouvy s klienty – žalovanými. Smlouva o úvěru byla dle soudu platně uzavřena dne 10.7.2017 mezi [právnická osoba] a žalovanými, kteří byli ve smlouvě identifikováni občanskými průkazy ([anonymizována dvě slova]). Žalovaným tak byl prokazatelně poskytnut úvěr 300 000 Kč, úrok z úvěru byl stanoven ve výši 9,9 % ročně a měsíční splátka ve výši 4 541 Kč. Z důvodu prodlení žalovaných se splácením úvěru byl v souladu se smluvními podmínkami úvěr zesplatněn ke dni 28.3.2018 a žalovaní následně neúspěšně vyzváni k jeho úhradě. Aktivní legitimaci žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem pohledávek a oznámením o postoupení. Prokázáno bylo i čerpání úvěru žalovanými. Uvedená plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 a násl. občanského zákoníku (jistina, úroky, poplatky), výše úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V období, za něž je úrok z prodlení požadován, byli žalovaní v prodlení. S ohledem na doložené důkazy vztahující se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaných (žádost o poskytnutí úvěru, potvrzení o výši příjmu, stanovisko ČS, výpis z účtu) pak okresní soud dospěl k závěru, že tato byla zkoumána poskytovatelem úvěru v rámci objektivních možností dostatečným způsobem. Stanovená výše splátky koresponduje s celkovým zjištěným příjmem žalovaných a zohledňuje i jejich výdaje. V tomto směru se tak okresní soud nemohl ztotožnit s argumentací opatrovníka žalovaných. Z důvodů shora uvedených okresní soud přiznal žalobci právo na zaplacení celkové dlužné částky ve výši 308 608,54 Kč, kterou tvoří jistina úvěru 305 922,54 Kč a poplatky 2 686 Kč, a to s příslušenstvím – úrokem z úvěru ve výši 9,9 % ročně a zákonným úroku z prodlení včetně kapitalizovaného. 5. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání žalovaní prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, a to v rozsahu částky 33 378,54 Kč a veškerého příslušenství. Trvali na svých námitkách, že v době uzavření úvěrové smlouvy pobírali jen minimální mzdu, jejich výdaje nebyly ověřeny a posouzení úvěruschopnosti [právnická osoba] bylo nedostatečné. Žalobce tak má právo ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jen na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaným. Protože jistina úvěru činila 300 000 Kč a splaceno bylo 24 770 Kč, jsou žalovaní povinni zaplatit žalobci částku 275 230 Kč bez příslušenství. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. vyjma částky 275 230 Kč, tak, že žalobu ve zbytku ohledně částky 33 378,54 Kč a veškerého příslušenství zamítne. Eventuálně navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ohledně částky 33 378,54 Kč a veškerého příslušenství zrušil a věc vrátil okresnímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení. 6. Žalobce se k odvolání žalovaných vyjádřil tak, že úvěruschopnost žalovaných byla zkoumána [právnická osoba] dostatečným způsobem. Navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným. 8. Odvolací soud se nejprve zabýval správností procesního postupu okresního soudu, který ustanovil žalovaným opatrovníka z důvodu jejich neznámého pobytu, třebaže pobyt žalovaných na adrese [anonymizováno] byl ukončen několik let před zahájením tohoto řízení a okresní soud se nepokusil zjistit adresu trvalého pobytu žalovaných v [země] a na tuto adresu doručit prostřednictvím tamějšího dožádaného soudu postupem podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 rozsudek přímo žalovaným. Dalším šetřením provedeným okresním soudem na pokyn odvolacího soudu byly zjištěny adresy trvalého pobytu žalovaných v [země] (viz záhlaví tohoto rozsudku). Okresní soud se pokusil doručit žalovaným rozsudek do [země], ale z procesního pohledu bezvýsledně, neboť žalovaní zřejmě rozsudek převzali a jeho převzetí potvrdili svým podpisem, ale nestalo se tak z důvodů na straně [anonymizováno] soudu na formuláři stanoveném Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007, v důsledku čehož nelze mít doručení s jistotou za vykázané. Důvod ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 o.s.ř. tudíž trvá nadále, byť nikoliv z důvodu neznámého pobytu žalovaných, ale z důvodu, že se nepodařilo žalovaným doručit na známou adresu v cizině. 9. Odvolací soud z podnětu odvolacích výhrad opakoval dokazování k posouzení úvěruschopnosti žalovaných. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, ze dne 17.7.2019 vzal za prokázané, že oba žalovaní měli na území ČR jen přechodný pobyt. Na adrese [adresa] byli přihlášeni jen do 3.10.2015. Z toho vyplývá, že předtištěná kolonka„ trvalý pobyt“ v žádostech o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 4.7.2017 měla zůstat [právnická osoba] nevyplněna, resp. mělo být uvedeno, že žadatelé o úvěr nemají trvalý pobyt na území ČR. Ze žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 4.7.2017 však bylo naopak zjištěno, že pracovnice [právnická osoba] do kolonky trvalého pobytu vyplnila údaj o bývalém v té době již zrušeném přechodném pobytu žalovaných. Jediný objektivní údaj zjištěný [právnická osoba] představuje informace o minimální mzdě žalovaných ověřená z potvrzení zaměstnavatele ze dne 3.7.2017 [právnická osoba] úvěruschopností žalovaných nezabývala, neboť nezohlednila jejich skutečné výdaje, resp. jejich zjevně nepravdivé údaje o výdajích nahradila neověřeným odhadem. V odpovědi na žádost o součinnost ze dne 27.12.2019 sdělila [právnická osoba], že příjmy klienta činily 8 819 Kč a příjmy klientky 8 810 Kč. Výdaje klientky byly stanoveny ve výši 10 658 Kč [právnická osoba] při jejich stanovení vycházela ze situace klientky (typ bydlení, rodinný stav, počet osob v domácnosti), což jak odvolací soud opakuje s ohledem na shora uvedené, byly údaje naprosto nepodložené. Nový úvěr měl splátku 4 541 Kč. 10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele. 16. Kromě výše uvedených argumentů je pak nutno zohlednit i skutečnost, že ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru. K jejich výkladu pak Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5. března 2020 uvedl, že články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 17. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Ustanovení § 86 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet měsíční splátku úvěru, když nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky). 18. V otázce, zda v tomto konkrétním případě [právnická osoba] řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitelů, okresní soud dospěl k nesprávnému závěru. Má-li žadatel o úvěr splácet úvěr ze svých příjmů, pak je nutno dostatečně prověřit jak jeho příjmy, tak jeho nezbytné výdaje, včetně dříve převzatých závazků. Důkladnost zkoumání těchto hledisek pak samozřejmě závisí i na výši poskytovaného úvěru, resp. na výši předpokládaných splátek úvěru. Z tohoto hlediska výše úvěru i výše splátek vyžadují odbornou péči zahrnující i potřebnou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru. 19. [právnická osoba] při poskytnutí úvěru vycházela ze součtu příjmů žalovaných ve výši 17 629 Kč měsíčně. Hodnocení výdajů žalovaných však odvolací soud považuje za nedostatečné, když [právnická osoba] u žalovaného žádné výdaje nezohlednila a u žalované při jejím příjmu 8 819 Kč měsíčně stanovila její výdaje ve výši 10 658 Kč měsíčně. Zcela neověřeno zůstalo, kde žalovaní v té době bydleli a jaké výdaje měli nejen s bydlením, ale i s uspokojováním dalších potřeb. Nedostatečnost posouzení úvěruschopnosti žalovaných spočívá i v tom, že tito již neměli pobyt na území ČR, ale přesto jim byl poskytován v roce 2017 úvěr, k jehož splacení mělo dojít do roku 2025. 20. Byla-li smlouva uzavřena neplatně z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti, tak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jsou žalovaní jako spotřebitelé povinni vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalovaní na úvěr v částce 300 000 Kč zaplatili 24 770 Kč, což vše je třeba vzhledem k výše uvedenému pokládat za splátky jistiny úvěru. 21. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadené části výroku I., v níž bylo uloženo žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 275 230 Kč, změnil podle § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. tak, že uložil žalovaným s ohledem na solidaritu založenou v úvěrové smlouvě společně a nerozdílně zaplatit žalobci ještě zákonný 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 275 230 Kč od 2.6.2018 do zaplacení. Nepřisvědčil odvolací výhradě, že splatnost vyplývající z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se počítá až od rozsudku soudu. Žalovaní měli vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejich možnostem počítané od uzavření neplatné úvěrové smlouvy. Jinak odvolací soud změnou rozsudku okresního soudu žalobu ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 33 378,54 Kč, úroku z prodlení ve výši 4 785,28 Kč, 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 33 378,54 Kč od 2.6.2018 do zaplacení, 9,9% úroku ročně z částky 300 550,34 Kč od 2.6.2018 do zaplacení a 9,9% úroku ročně z částky 5 732,20 Kč od 2.6.2018 do zaplacení zamítl. 22. Dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud po změně rozsudku okresního soudu znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Žalobce dosáhl před okresním soudem úspěchu v částce 275 230 Kč a i po změně rozsudku okresního soudu mu zůstává úspěch ohledně 8,5% úroku z prodlení z této částky od 2.6.2018 do zaplacení (pětinásobek ročního plnění = 116 972,75 Kč), tj. celkem byl úspěšný v částce 392 202,75 Kč. Žalovaní změnou rozsudku okresního soudu dosáhli úspěchu v částce 33 378,54 Kč, 4 785,28 Kč, ohledně 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 33 378,54 Kč od 2.6.2018 do zaplacení (pětinásobek ročního plnění = 14 185,88 Kč) a ohledně 9,9% úroku ročně z částky 306 282,54 Kč od 2.6.2018 do zaplacení (pětinásobek ročního plnění = 151 609,88 Kč), tj. celkem byli úspěšní v částce 203 959,58 Kč. Procentuálně vyjádřeno činí v řízení před okresním soudem podíl úspěchu žalobce 65,79% a podíl úspěchu žalovaných 34,21%. Žalovaní jsou tak povinni nahradit žalobci 31,58% jeho nákladů řízení před okresním soudem. 23. Náklady řízení žalobce před okresním soudem sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 345 Kč, odměny advokáta za 7 úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření ze dne 16.12.2019, účast při jednání 14.1.2020, vyjádření ze dne 21.1.2020 a účast při jednání 25.2.2020) po 9 540 Kč (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhrady advokáta za promeškaný čas v souvislosti s účastí při jednání dne 26.11.2019 odročeném bez projednání věci ve výši 4 770 Kč (§ 14 odst. 2 advokátního tarifu) a 21% DPH z odměny a náhrad advokáta ve výši 15 466,50 Kč, celkem 101 461,50 Kč. Z této částky 31,58% činí 32 041,50 Kč. 24. Dle § 140 odst. 2 o.s.ř. se přiznává ustanovenému opatrovníkovi žalovaných za zastupování v řízení před okresním soudem odměna advokáta za 6 úkonů právní služby v plné výši a za 1 úkon v poloviční výši (převzetí věci, vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 8.1.2020, účast při jednání 14.1.2020, vyjádření ze dne 5.2.2020, účast při jednání 25.2.2020 a účast při vyhlášení rozsudku 5.3.2020) po 5 000 Kč (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. b/, d/, g/, § 12a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhrada advokáta za promeškaný čas v souvislosti s účastí při jednání dne 26.11.2019 odročeném bez projednání věci ve výši 2 500 Kč (§ 14 odst. 2 advokátního tarifu) a 21% DPH z odměny a náhrad advokáta ve výši 7 791 Kč, celkem částka 44 891 Kč, která bude proplacena z účtu Okresního soudu v Pardubicích. 25. Vzhledem k tomu, že žalobce byl před okresním soudem i po částečné změně rozsudku převážně úspěšný a žalovaným tak nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, nelze uložit žalobci, aby nahradil náklady řízení žalovaných státu (§ 149 odst. 2 o.s.ř.). 26. Dle § 9 odst. 4 písm. b/ a odst. 6 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odvolací soud uložil žalovaným zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 5% z předmětu odvolacího řízení, tj. z částky 33 378,54 Kč a z pětinásobku ročního plnění úroku z úvěru a úroku z prodlení z částky 275 230 Kč, neboť toto příslušenství se stalo předmětem odvolacího řízení samostatně, tj. z částky 291 375,42 Kč Soudní poplatek z odvolání činí 14 569 Kč. 27. Dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce dosáhl v odvolacím řízení úspěchu ohledně 8,5% úroku z prodlení z částky 275 230 Kč od 2.6.2018 do zaplacení (pětinásobek ročního plnění = 116 972,75 Kč), tj. celkem byl úspěšný v částce 116 972,75 Kč. Žalovaní dosáhli v odvolacím řízení úspěchu v částce 33 378,54 Kč, 4 785,28 Kč, ohledně 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 33 378,54 Kč od 2.6.2018 do zaplacení (pětinásobek ročního plnění = 14 185,88 Kč) a ohledně 9,9% úroku ročně z částky 306 282,54 Kč od 2.6.2018 do zaplacení (pětinásobek ročního plnění = 151 609,88 Kč), tj. celkem byli úspěšní v částce 203 959,58 Kč. Procentuálně vyjádřeno činí v odvolacím řízení podíl úspěchu žalobce 36,45% a podíl úspěchu žalovaných 63,55%. Žalobce je tak povinen nahradit žalovaným 27,1% jejich nákladů odvolacího řízení, tj. částku 3 948,20 Kč na soudní poplatek z odvolání k rukám žalovaných a poměrnou část odměny, náhrady hotových výdajů a DPH ustanoveného opatrovníka na účet okresního soudu (viz níže). 28. Dle § 140 odst. 2 o.s.ř. se přiznává ustanovenému opatrovníkovi žalovaných za zastupování v odvolacím řízení odměna advokáta za 2 úkony právní služby (odvolání a účast při jednání 5.5.2021) po 5 000 Kč (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/, g/, § 12a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a 21% DPH z odměny a náhrad advokáta ve výši 2 226 Kč, celkem částka 12 826 Kč, která bude proplacena z účtu Okresního soudu v Pardubicích Odvolací soud dodává, že předmětem odvolacího řízení byla nejen částka 33 378,54 Kč, ale též příslušenství částky 275 230 Kč samostatně bez jistiny pohledávky. 29. Dle § 149 odst. 2 o.s.ř. je žalobce povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích podle výše uvedeného podílu úspěchu účastníků 27,1% odměny, náhrady hotových výdajů a DPH ustanoveného opatrovníka ve výši 12 826 Kč, tj. částku 3 475,80 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu v Pardubicích ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Hradec Králové 12. května 2021 JUDr. Alena Pokorná předsedkyně senátu