Je-li v průběhu řízení ve věci péče o nezletilé podán návrh na vydání předběžného opatření ve vztahu k předmětu řízení, kolizní opatrovník pro řízení o předběžném opatření se nezletilému neustanoví, neboť již má kolizního opatrovníka pro celé řízení včetně řízení o návrzích na předběžná opatření.

2 19 Co 20/2021 Číslo jednací: 19 Co 20/2021-165 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] syna rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul]. [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce] pobočka: [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o návrhu matky na nařízení předběžného opatření o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 12. 2020 č. j. 0 Nc 1860/2020-139 takto: I. Usnesení okresního soudu se ve výrocích I, II a III potvrzuje. II. Ve výroku IV se usnesení mění tak, že se kolizním opatrovníkem nezletilého [jméno] [opatrovník] neustanovuje. Odůvodnění: Výše označeným usnesením okresní soud nařídil předběžné opatření, jímž uložil otci povinnost strpět péči matky o nezletilého [jméno] do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé (výrok I). Dále rozhodl, že otec je povinen strpět péči matky o nezletilého v době od 25. 12. 2020 od 10.00 hodin do 1. 1. 2021 do 17.00 hodin (výrok II). Matce uložil povinnost předávat otci nezletilého vždy v pátek v 17.00 hodin lichého kalendářního týdne; otci pak uložil povinnost předat nezletilého zpět matce vždy v úterý v 17.00 hodin sudého kalendářního týdne s tím, že k předávání nezletilého bude docházet před obchodním domem [název] v [obec], a to do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé (výrok III). Kolizním opatrovníkem nezletilého [jméno] pro řízení o předběžném opatření soud jmenoval [opatrovník] (výrok IV). V odůvodnění usnesení okresní soud vysvětlil, že ve věci nezletilého [jméno] je u tamějšího soudu vedeno řízení o úpravu péče a výživy na dobu do i po rozvodu manželství rodičů, a to k návrhu otce ze dne 17. 3. 2020; ten se domáhal svěřit nezletilého do střídavé péče rodičů v intervalu po jednom týdnu. Matka naopak navrhuje svěření nezletilého do její péče, se střídavou péčí nesouhlasí. Okresní soud již jednou o návrhu matky na nařízení předběžného opatření rozhodoval, a to usnesením ze dne 10. 9. 2020, č. j. 0 Nc 1860/2020-54, jímž zamítl návrh matky, aby do doby konečného rozhodnutí ve věci svěřil nezletilého [jméno] do výlučné péče matky a aby byla otci uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou dle rozhodnutí soudu. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 10. 2020 č. j. 19 Co 273/2020-97 rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s názorem okresního soudu v tom, že nelze předběžným opatřením svěřit nezletilého do výlučné péče matky, neboť je vyloučeno, aby výrok rozhodnutí ve věci samé byl totožný s výrokem předběžného opatření, a dále proto, že dle § 212a odst. 6 o. s. ř. mohl usnesení přezkoumat jen z důvodů, které byly okresním soudem řešeny. Jelikož se okresní soud blíže předpoklady pro nařízení předběžného opatření nezabýval, nezbylo, než rozhodnout takto. Zároveň však odvolací soud uvedl, že by bylo vhodné, aby byl upraven třeba i širší styk nezletilého s otcem a aby převážnou část doby byl nezletilý v péči matky, když nezletilý je tříleté dítě víceméně na matku fixované, neboť do nedávna s ní byl na mateřské dovolené a nejeví se jako adekvátní a v souladu se zájmy nezletilého bez dalšího dokazování, aby u něho probíhala střídavá péče po týdnu. Napadeným usnesením okresní soud rozhodoval k návrhu matky ze dne 21. 12. 2020, podle níž střídavá péče byla vynucena otcem, matka s ní nesouhlasí. Od počátku pak má střídavá péče negativní vliv na nezletilého. Matka pozoruje změny v jeho chování a psychické rozpoložení. Nezletilý po návratu od otce v noci pláče a volá maminku, vyžaduje její přítomnost více, než dříve, od otce chodívá unavený a zakřiknutý, trvá dva dny, než se srovná. Není pro něho vhodné faktické střídání tří domovů – u matky, otce a jeho partnerky. Za 4 měsíce střídavé péče si na ni nezletilý nezvykl, je traumatizován, brečí a přemlouvá matku, aby nemusel k otci, i když se ho matka snaží motivovat. Otec nedbá na fyzické a psychické zdraví a pohodu nezletilého, za každou cenu si vynucuje střídavou péči po týdnu (i přes své koronavirové onemocnění si nezletilého nechal u sebe a trval na tom, že si ho zpět vezme po týdnu u matky, nehledě na to, zda bude či nebude„ bezpříznakový“). Dle matky není s otcem domluva na jiné, než střídavé péči, proto zařídila termín v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Ze zprávy [opatrovník] pak vyplynulo, že dle otce střídavá péče funguje a syn ji bez problémů zvládá. Podle matky pak střídavá péče funguje tak, jak ji nastavil otec, nezletilý ji nezvládá. Výživné si vzájemně rodiče nehradí, potřeby nezletilého hradí každý sám za sebe. Rodiče byli zároveň opatrovníkem poučeni o rodičovské odpovědnosti, kterou mají stejnou s tím, že je třeba, aby jednali v zájmu nezletilého nikoli ve svém. Byla jim doporučena odborná péče. V případě nyní napadeného rozhodnutí okresní soud shledal, že s ohledem na dlouhodobě neutěšenou situaci v rodině, která má neblahý vliv na nezletilého a předpoklady, že rozhodnutí ve věci samé nelze očekávat v řádech několika měsíců i kvůli možným průtahům spojeným s epidemiologickou situací (Covid-19), vyvstala naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, ve smyslu § 26 z. ř. s . Proto soud rozhodl tak, že otec je povinen strpět péči matky o nezletilého. Zároveň upravil styk otce s nezletilým tak, jak je uvedeno výše, čímž chtěl minimalizovat negativní dopady po realizaci střídavé péče po týdnu. Ta probíhá přes nesouhlas matky poslední téměř 4 měsíce a nezletilý, který byl i s ohledem na svůj útlý věk (v září 2020 mu byly teprve tři roky) předtím zvyklý na převážnou péči matky, je nyní přirozeně v psychické nepohodě, neboť ve svém útlém věku čelí poslední měsíce významným životním změnám – rozchod rodičů a odstěhování se matky z poslední společné domácnosti rodiny, střídání mezi domácnostmi rodičů po jednom týdnu, nástup nezletilého do školky a k tomu navíc střídání dvou různých mateřských školek po týdnu (nový denní režim, kolektiv, učitelky apod.). Soud vysvětlil, že v zájmu dítěte je nyní pokusit se poměry v rodině stabilizovat a alespoň trochu zmírnit pro nezletilého uvedenou zátěž zatímní úpravou péče, respektive styku do doby pravomocného konečného rozhodnutí ve věci samé. Tato zatímní úprava odpovídá nejlepšímu zájmu dítěte, které je přirozeně v tomto věku více fixováno na matku, zároveň ale otec bude mít možnost se nadále podílet na výchově nezletilého v rámci nastaveného širšího styku. Matkou navrhovaný víkendový styk otce s nezletilým jednou za 14 dnů soud nepovažoval za přiměřený poměrům, situaci v rodině a dosavadní praxi střídavé péče po týdnu (od srpna 2020). Zároveň shledal, že je třeba upravit styk alespoň pro část období Vánoc 2020, na čemž se rovněž rodiče nebyli schopni domluvit, přičemž bývá pravidlem pro prázdniny upravovat speciální režim styku, kdy neplatí běžná úprava péče, respektive styku. Soud vyslovil předpoklad, že otec bude mít nezletilého u sebe přes nesouhlas matky až do 25. 12. 2020, kdy syna předá matce v 10.00 hodin dopoledne, do tohoto kontaktu tedy nijak nezasahoval, neboť rozhodnutí již nemůže účinně vykonat (okresní soud rozhodoval 23. 12. 2020). S ohledem na to, že nezletilý byl u otce od 18. 12. přes Štědrý den do 25. 12. 2020 do 10.00 hodin, shledal soud jako spravedlivé a v zájmu nezletilého, aby zbytek Vánoc do 1. 1. 2021 byl u matky. Soud taktéž rozhodl o ustanovení opatrovníka nezletilého pro řízení o předběžném opatření (§ 892 odst. 3 o. z.), přičemž podle § 469 z. ř. s . jmenoval nezletilému kolizním opatrovníkem [opatrovník]. Proti tomuto usnesení se otec v zákonné lhůtě odvolal, a to do všech jeho výroků. Podle jeho přesvědčení měl soud upravit zatímně poměry nezletilého z úřední povinnosti, a to dle zmíněného usnesení odvolacího soudu, neučinil tak a rozhodl teprve na základě dalšího návrhu matky, přičemž v mezidobí se nijak nezměnily poměry účastníků. Podle přesvědčení otce je rozhodnutí nesprávné, neboť není daná naléhavost potřeby zatímní úpravy. Své rozhodnutí soud odůvodnil odkazem na videonahrávky, které matka do spisu založila, a zprávy kolizního opatrovníka, není proto zřejmé, z čeho dovodil neutěšenou situaci v rodině, která má neblahý vliv na nezletilého. Videozáznamy nemohou sloužit jako objektivní důkaz. Soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil, když neutěšená situace byla fakticky i v době jeho posledního rozhodování, a přesto v září návrhy rodičů na vydání předběžného opatření zamítl. Krajský soud pak toto rozhodnutí (v případě návrhu matky) potvrdil. Veškeré skutečnosti uváděné matkou otec sporoval a vyvracel, ohledně Covidu-19 uvedl, že matka trvala na tom, že si syna převezme do [obec], i když byl teprve dva dny diagnostikován jako pozitivní a i pracovnice OSPOD uváděla, že by se syn převážet neměl. Nikdy se matka otci nezmínila o tom, že by [jméno] brečel, byl sprostý a traumatizovaný, aby se toto případně řešilo. Naopak, když se syn občas probudí, tak volá tátu. Spíše tedy bude traumatizován něčím u matky a lze to přičítat jeho nízkému věku. Není zřejmé, co myslí matka tím, že je syn unavený a zakřiknutý. Matka byla tím rodičem, který se odstěhoval a změnil synovi prostředí, a rovněž tím, kdo jej přihlásil do jiné školky, než do níž byl původně přijat dle dohody rodičů. Matka jednostranně mění podmínky bez dohody s druhým rodičem, není však důvod pro to, aby matkou nastolenou situaci soud akceptoval a stvrdil ji svým rozhodnutím a zavázal otce konat všechny cesty do aktuálního bydliště matky (otec vždy pro syna jezdil a matce jej přivážel, ačkoliv tato užívá vozidlo a řídí je). Také výrok pod bodem II je dle otce nesprávný. Otec matce v termínu od 25. 12. 2020 do 1. 1. 2021 nebránil, naléhavost úpravy tedy nebyla dána. S ohledem na otcův nesouhlas s výrokem I nesouhlasí otec ani s výrokem III, který je výrokem závislým. Je třeba, aby se nezletilý vymanil z přístupu matky, která se k němu chová neadekvátně jeho věku, syn např. používá dudlík, ačkoli jsou mu 3 roky. Nadto není zřejmé, z jakého důvodu ustanovil soud opatrovníkem [stát. instiutce]. Soud od počátku vyžaduje zprávy od ustanoveného opatrovníka [územní celek], proto je rozhodnutí o dalším opatrovníkovi nelogické a více než nestandardní, tím spíše, že místně příslušným dle posledního bydliště účastníků je opatrovník již dříve ustanovený. Z uvedených důvodů otec navrhl, aby odvolací soud usnesení„ zrušil,“ a dospěl-li by k závěru, že je skutečně dána potřeba zatímní úpravy, aby rozhodl tak, že rodiče se v prozatímní péči o nezletilého budou střídat po týdnu. Matka se k odvolání otce vyjádřila. Podle jejího přesvědčení není namístě slovíčkařit, jak měl znít návrh matky, když o nařízení předběžného opatření může soud rozhodnout i bez návrhu. Tvrdila, že předchozí rozhodnutí bylo formalistické a jiné soudy takto striktně nepostupují. Výrok v napadeném usnesení navíc rozhodně není totožný s konečným rozhodnutím ve věci samé, kdy pro toto období otci zároveň určuje i rozšířený styk. Matka zdůraznila, že od počátku tvrdí, že rodiče nejsou schopni se na péči o nezletilého dohodnout, komunikace mezi nimi je obtížná a nevede k žádnému výsledku, ale především současná střídavá péče, kterou si otec svéhlavě vynutil, nezletilého poškozuje, neboť ji i po 4 měsících odmítá, a způsobuje mu traumata. Nezletilý k otci odmítá jet, z videí, které matka předložila jako důkaz, je zřejmé, že pláče, prosí matku, že k otci nechce. Není pravda, že matka s nezletilým manipuluje, otec si kazí svůj obraz před nezletilým sám. Na jeho dotaz, zda podá návrh na předběžné opatření, odpověděla kladně, na což jí otec řekl:„ Je mi z tebe na blití.“ a s plačícím nezletilým odjel. Měl by si uvědomit, že v takové atmosféře a za takových podmínek se k němu nezletilý těšit nemůže. Zájem otce o nezletilého, náplň jeho času a jeho výskyt ve společné domácnosti již matka popsala dříve ve svém vyjádření, přičemž střídavá péče započala tak, že otec dne 30. 8. 2020 nezletilého matce nepředal, ačkoliv rodiče byli domluveni jinak. Matka tedy v něho ztratila důvěru a chce takovýmto situacím předejít, i proto podala návrh na úpravu péče o Vánocích. Ohledně námitek otce ke Covid-19 matka uvedla, že otec vystavil nezletilého tomuto virovému onemocnění svou absolutní nedbalostí a sobeckostí, vůbec ho neměl u matky vyzvedávat, když sám uvedl, že mu není dobře, a posléze bylo zjištěno, že je pozitivní na Covid-19. Zopakovala, že důvodem ukončení manželského soužití byl milenecký poměr otce, kterého matka přemlouvala, aby jej ukončil a žili dále jako rodina, otec ji však k odchodu ze společné domácnosti přinutil svým neurvalým chováním, kdy ji z domu vyhazoval. Přesto se do poslední chvíle bránila faktickému ukončení jejich manželství, které otec požadoval, a doufala v nápravu a obnovení manželského soužití. K otci se pak následně přestěhovala jeho milenka. Rozhodně to tedy nebyla matka, kdo současnou situaci nastolil. Matka uvedla, že neví, jak se měla jinak zachovat, tedy zda měla zůstat ve společné domácnosti i přesto, že ji otec fyzicky napadal a vyhazoval, a měla zde žít spolu s jeho novou partnerkou. Okolnosti opuštění společné domácnosti matkou si je otec dobře vědom, proto započal sám činit cesty pro nezletilého do [obec], kde od počátku od odstěhování matky dochází k předávání nezletilého. Je tak zcela v pořádku, že soud převzal tento rodiči nastolený režim a určil místo k předávání nezletilého před obchodním domem [název] v [obec]. Ve výroku II bylo potvrzeno to, co fakticky požadoval otec, proto se matka podivuje nad tím, proč tento výrok napadá. Ačkoliv požadovala styk ve větším rozsahu, akceptovala rozhodnutí okresního soudu, kterým soud otci určil styk širší. Také závěr soudu o fixaci na matku je zcela správný, což je kromě věku nezletilého z velké části zapříčiněno tím, jakou měrou rodiče o nezletilého pečovali před ukončením společné domácnosti. Matka má zdokumentováno, že minimálně po dobu jednoho roku před jejím odchodem ze společné domácnosti chodil otec do práce každý den, odcházel ráno a přestože mu škola končila v 15.00 hodin, domů nepřišel hned po škole, ale až večer po 19.00 hodině, kdy nezletilý již šel spát, někdy také nepřišel domů vůbec. Otec ani neví, kdy se matka odstěhovala ze společné domácnosti. Pokud otci nevyhovuje předávat nezletilého v úterý, nechť je toto činěno v neděli, jak matka navrhovala. Ze zprávy [stát. instituce] ze 14. 1. 2021 se podává, že v domácnosti matky nezletilého bylo provedeno šetření, zastižena byla pouze matka, která uvedla, že žije sama v bytové jednotce o velikosti 3 + 1. Nezletilý byl v té době u otce. Dětský pokoj nezletilého byl vhodně vybaven samostatným lůžkem, hračkami, psacím stolem a dalšími potřebami, domácnost byla shledána v pořádku. Matka uvedla, že pracuje na zkrácený úvazek ve Škole pro neslyšící v [obec] jako asistentka neslyšících, její příjem činí okolo 13.000 Kč měsíčně a dále pobírá invalidní důchod ve výši 7.300 Kč měsíčně. Dále uvedla, že nezletilému nevyhovuje střídavá péče, má na něj negativní vliv, vnímá jeho nepříznivé psychické rozpoložení po týdnu u otce a také střídání dvou mateřských škol je pro něj velice náročné. Matka dobře odezírá (trpí 98% ztrátou sluchu – poznámka soudu), pohovor s ní byl uskutečněn bez problémů. Dle názoru [stát. instituce] by dítě takto útlého věku mělo mít zajištěno jedno stabilní prostředí u jednoho rodiče s možností kontaktů s druhým rodičem tak, aby i druhý rodič měl možnost podílet se na jeho výchově. Před konečným rozhodnutím ve věci pak by měl být vypracován znalecký posudek z oboru dětské psychologie, zda střídavá péče je v zájmu dítěte, a ten by měl být zohledněn. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v neveřejném zasedání a z důvodů, které okresní soud řešil ve výroku usnesení (§ 205 odst. 1 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Dospěl k závěru, že vyjma výroku IV není odvolání otce důvodné. Již v předchozím rozhodnutí ze dne 20. 10. 2020 č. j. 19 Co 273/2020-97 odvolací soud vyložil, že byť návrh matky na nařízení předběžného opatření je formálně nesprávný a odvolacímu soudu tudíž nezbylo, než zamítavé usnesení okresního soudu mimo jiné z těchto důvodů potvrdit, je nutné, aby okresní soud – třeba i z úřední povinnosti – upravil poměry nezletilého [jméno]. Bylo též vysvětleno, že odvolací soud toto sám učinit nemůže, jelikož okresní soud se faktickými předpoklady pro vydání předběžného opatření vůbec nezabýval. Zrušit předběžné opatření pak přichází v úvahu zásadně pouze z toho důvodu, že je nepřezkoumatelné (viz § 219a ve spojení s § 220 a contr. o. s. ř.), což tehdy přezkoumávané rozhodnutí nebylo. Tolik tedy také na vysvětlenou k námitkám matky ohledně formalistického rozhodnutí. V usnesení, které je předmětem přezkoumávání nyní, okresní soud postupoval (byť k návrhu matky) dle instrukcí odvolacího soudu a nelze mu v tomto ohledu ničeho vytknout. Po celou dobu od zahájení řízení o péči o nezletilého [jméno] (17. 3. 2020) je zřejmé, že se rodiče nejsou schopni dohodnout a shodnout na ničem. Z důvodu absence dokazování v rámci řízení o nařízení předběžného opatření tedy není ani jednoznačně dáno, z jakého důvodu se matka s nezletilým odstěhovala (byť se její vysvětlení jeví věrohodným), ani nelze mít za prokázané, jak nezletilý snáší střídavou péči, kterou otec bez souhlasu matky nastolil. Téměř po roce probíhajícího řízení (když dosud se nekonalo žádné jednání ve věci samé, ani nebyl vypracován znalecký posudek z oboru psychologie jakožto podklad pro rozhodnutí o další péči o nezletilého), rodiče pouze stále dokola„ zásobují“ soud návrhy na předběžné opatření (byly již celkem 4), respektive matka na přenesení místní příslušnosti. Oba sbírají a předkládají důkazy, které svědčí pro jejich tvrzení, slovíčkaří (zejména otec), osočují se. Je jisté, že takový nesoulad musí nezletilé dítě vycítit a již jen z toho být nešťastné, když navíc z obsahu spisu plyne, že rodiče vzájemný antagonismus neskrývají ani před synem. Ačkoli v řízení o předběžném opatření není prostor pro jakékoli dokazování a vychází se toliko z důkazů, které se ve spise nacházejí do rozhodnutí soudu prvého stupně (viz § 75c odst. 4 o. s. ř.), a které, jak uvedeno výše, jsou samozřejmě protichůdné (a svědčí ve prospěch toho z rodičů, který je do spisu založil), je přesto třeba, aby soud v této věci předběžnou úpravu poměrů nezletilého provedl. Je tomu tak už jen z toho důvodu, že nezletilý je velmi útlého věku a rodiče bydlí ve vzdálenosti 82 km, otec svévolně začal praktikovat střídavou péči a matka tvrdí, že nezletilý ji nezvládá. Za této situace nelze hodnotit, jak se který z rodičů podílel na zrušení společné domácnosti, a tedy kdo zavinil, že dítě nemůže žít společně s oběma rodiči. Je však třeba rozhodnout výlučně z toho hlediska, co bude ve prospěch dítěte. Jak již bylo uvedeno výše a i v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, jedná se o dítě velmi útlého věku, které bylo do nedávné doby (zřejmě do srpna 2020) fixováno téměř výlučně na matku, a to – bez ohledu na to, co který z rodičů tvrdí – již proto, že matka s ním byla na mateřské dovolené, a tedy se mu převážnou část dne věnovala (otec chodil do zaměstnání a nějaký čas také musel logicky věnovat mimomanželskému poměru). Ona je tedy tím rodičem, který donedávna vytvářel pro nezletilého stabilní prostředí a na kterého byl nezletilý převážně zvyklý. Podle názoru mnoha psychologů, kteří se kvalifikovaně vyjadřují ke střídavé péči (např. PhDr. Jeroným Klimeš, jehož názor je soudu znám z úřední činnosti), je pro dítě do tří let střídavá péče (až na výjimky) nevhodná a od tří do šesti let věku dítěte přichází v úvahu maximální možná doba, kdy dítě nebude v péči toho z rodičů, na něž je převážně zvyklé, čtyři dny. Dítě takto útlého věku totiž nemá pojem o čase a je pro něj traumatizující, nesetká-li se s tím rodičem, s nímž tráví převážnou část dne, který jej uspává a který je pro něj životní jistotou (v tomto případě nepochybně s matkou) déle než čtyři dny. Tomu odpovídá i tvrzení matky (zřejmě i doložené videozáznamy, ovšem v řízení o nařízení předběžného opatření se jiné než listinné důkazy neprovádí - viz § 75 odst. 3 a § 75c odst. 3 o. s. ř.), že nezletilý pláče, nechce k otci a celkově jej otcem prosazená střídavá péče po týdnu traumatizuje. Odvolací soud tedy s ohledem na shora popsané dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu je ve výrocích I a III správné a jako takové je potvrdil (§ 219 v souvislosti s § 223 o. s. ř.), když koresponduje s tím, co již vyložil odvolací soud ve svém předchozím usnesení z 20. 10. 2020, i s tím, co uvádí nově výše. Navíc jde toliko o úpravu předběžnou, která potrvá maximálně do právní moci rozhodnutí o péči o nezletilého [jméno]. Rozsah styku nezletilého s otcem upravený okresním soudem je adekvátní názoru odvolacího soudu, který byl vyložen již i v předchozím rozhodnutí. Současně je upraven šířeji než obvykle a otec tak do konečného rozhodnutí ve věci bude se synem v nadstandardním kontaktu. Nadále pak odvolací soud apeluje na rodiče, aby měli na zřeteli především zájem nezletilého a nikoli zájem svůj. Ohledně výroku II pak vlastně nebyl žádný spor o to, zda a kdy o vánočních prázdninách měl být nezletilý v péči matky; matka pouze požadovala tuto dobu stanovit soudem z toho důvodu, že měla obavy, že otec dohodu nedodrží, jako se to stalo v minulosti při předávání nezletilého do její péče. Z důvodu konfliktních vztahů rodičů a předchozího jednání otce, který svévolně proti vůli matky nastolil střídavou péči, tudíž odvolací soud shledal, že i tento výrok má v rozhodnutí okresního soudu své opodstatnění a jako takový jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Ve výroku IV pak nezbylo, než usnesení okresního soudu změnit tak, že další opatrovník pro toto řízení se nezletilému neustanovuje, neboť pro celé řízení (tedy včetně vydávání předběžných opatření) mu bylo ustanoveno opatrovníkem ve smyslu § 469 z. ř. s. [územní celek] Nezletilý tedy již pro řízení o péči (včetně případných předběžných opatření) opatrovníka má. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Hradec Králové 20. ledna 2021 JUDr. Alena Bačinová předsedkyně senátu