Ustanovení § 2997 odst. 1 o. z. se neuplatní v případě, kdy je mezi účastníky nesporné, že bylo plněno, ale sporným zůstalo, zda bylo plněno ze smlouvy darovací nebo ze smlouvy o zápůjčce.

2 19 Co 212/2021 Číslo jednací: 19 Co 212/2021-162 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudkyň JUDr. Aleny Bačinové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [obec a číslo] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 580 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 6. 2021, č. j. 6 C 42/2020-133 takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje. II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem. Odůvodnění: 1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalobci 580 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % jdoucím z uvedené částky od 28. 3. 2020 do zaplacení (výrok I). Současně žalovanému uložil nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 205 985 Kč (výrok II). 2. Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobou podanou dne 17. 4. 2020 se žalobce domáhá zaplacení částky 580 000 Kč, kterou žalovanému poskytl ve dvou splátkách po 300 000 Kč a 280 000 Kč jako zápůjčku bez sjednání doby vrácení. Žalovaný se bránil tvrzením, že uvedené prostředky dostal od žalobce darem. Okresní soud vycházel z nesporných tvrzení, že účastníci jsou bratři a že žalobce po dohodě s žalovaným převedl na účet označený žalovaným, který byl účtem hypoteční banky, dne 7. 3. 2019 částku 300 000 Kč a dne 8. 3. 2019 částku 280 000 Kč, čímž za žalovaného doplatil zůstatek hypotečního úvěru. Dále okresní soud odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byl zrušen předchozí rozsudek okresního soudu v této věci a okresnímu soudu bylo uloženo, aby žalobce procesně poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., a pokud žalobce přesto neprokáže zápůjčku a žalovaný neprokáže svá tvrzení ohledně daru, resp. narovnání, je namístě uvažovat o aplikaci § 2991 odst. 2 o. z. o bezdůvodném obohacení. 3. Okresní soud tedy provedl dokazování podle návrhů účastníků, a to zejména listinami a výslechy svědků. Dokazování se týkalo jednak úhrady částek 300 000 Kč a 280 000 Kč na hypoteční úvěr žalovaného, ale také převodů pozemků a podílů ve [právnická osoba] s. r. o. mezi účastníky. 4. Okresní soud vyslechl matku účastníků, manželku žalobce [jméno] [příjmení], partnerku žalovaného [jméno] [příjmení], bývalou manželku žalovaného [jméno] [příjmení] a známé účastníků. Skutečnosti zjištěné z těchto důkazů okresní soud podrobně popsal v odůvodnění svého rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Okresní soud také poznamenal, že listiny předložené žalovaným k doložení hodnoty [právnická osoba] považoval za irelevantní za situace, kdy žalovaný neprokázal dohodu s žalobcem, že by se žalobce za převod podílu vzdal svého práva na vrácení prostředků poskytnutých žalovanému na doplacení hypotéky. Navíc podle okresního soudu skutečnost, že došlo k převodu podílu v obchodní společnosti, nečiní bez dalšího uplatnění nároku na vrácení peněz nemravným. 5. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že účastníci se dohodli na tom, že žalobce za žalovaného doplatí zůstatek hypotečního úvěru v částce 580 000 Kč, což se i stalo, a to ve dvou splátkách. Konkrétní obsah dohody účastníků se ale soudu nepodařilo zjistit, když žalobce neprokázal své tvrzení, že žalovanému prostředky pouze zapůjčil a ten se zavázal je vrátit, a žalovaný neprokázal své tvrzení, že mu žalobce prostředky na doplacení hypotéky daroval. Žalovaný podle okresního soudu neprokázal ani tvrzení, že převodem obchodního podílu na [právnická osoba] s. r. o. došlo k úplnému narovnání vztahů mezi účastníky. Okresní soud se zabýval otázkami nastíněnými v § 2991 odst. 1, § 2997 odst. 1 o. z. a soudní judikatuře a uzavřel, že za stávající situace lze věc posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na úkor žalobce, neboť žalobce za žalovaného bez zjištěného právního důvodu plnil, co měl žalovaný po právu plnit sám. Takové obohacení musí žalovaný vydat, proto okresní soud žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl § 142 odst. 1 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů řízení přiznal procesně úspěšnému žalobci. 6. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalovaný. Trval na tom, že částku 580 000 Kč, která byla složena na jeho hypoteční účet, dostal od žalobce darem, což bylo podle žalovaného prokázáno výslechy jím navržených svědků a dalšími zjištěnými skutečnostmi. Dále namítal, že žalobce se k němu choval nehezky a v rozporu s dobrými mravy, proto v rámci snahy o vypořádání všech vzájemných vztahů došlo k narovnání mezi účastníky a žalovaný mimo jiné převedl na žalobce podíl ve [právnická osoba] s. r. o., přičemž hodnota této společnosti činila více než 10 mil. Kč. Žalovaný byl přesvědčen, že tímto převodem dojde k vypořádání všech vztahů mezi účastníky, tedy i jakýchkoliv nároků vztahujících se k předmětné částce 580 000 Kč. Žalovaný také odkázal na ustanovení § 2997 odst. 1 o. z. a dal na zvážení, zda se nejedná o tam uvedený případ, kdy žalobce obohatil žalovaného s vědomím, že k tomu není povinen. Měl za to, že smyslem zmíněného ustanovení je ochrana poctivosti smluvních stran, tedy ten, kdo plnil, se nemůže bezdůvodně domáhat vrácení poskytnutého plnění. S ohledem na tyto úvahy žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne. 7. Žalobce považoval rozhodnutí okresního soudu za věcně správné, ztotožnil se i s právními závěry okresního soudu a navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. 8. Odvolací soud nejprve uzavřel, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). 9. Odvolací soud projednal věc při jednání dne 30. 11. 2021, při kterém účastníci setrvali na svých stanoviscích. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, který zjistil okresní soud, na skutková zjištění okresního soudu podrobně popsaná v odůvodnění jeho rozsudku proto odkazuje. Ztotožnil se s okresním soudem i v závěru, že žádnému z účastníků se nepodařilo prokázat jeho tvrzení o právním titulu, který vedl k zaplacení částky 580 000 Kč na hypoteční účet žalovaného. Mezi účastníky je totiž nesporné, že žalobce zmíněnou částku zaslal na účet žalovaného u hypoteční banky, čímž došlo k doplacení poskytnutého hypotečního úvěru. Účastníci se však nemohou shodnout na tom, zda právním titulem pro toto plnění byla smlouva o zápůjčce (jak tvrdí žalobce) nebo smlouva darovací (jak tvrdí žalovaný). Ani provedeným dokazováním se žádnému z účastníků nepodařilo jeho tvrzení ohledně právního titulu plnění prokázat. Ujednání účastníků nebylo zachyceno v písemné podobě a není prokazováno žádnými listinnými důkazy. Pokud jde o důkazy výslechy svědků, odvolací soud souhlasí s okresním soudem v hodnocení, že svědci vypovídali ve prospěch toho z účastníků, který jejich výslech navrhl. U samotného sjednání právního titulu byla částečně přítomna pouze manželka žalobce [jméno] [příjmení], která potvrdila, že žalovaný požádal o zapůjčení peněz na doplacení hypotéky a žalobce mu to přislíbil. Žádné další podmínky této zápůjčky svědkyně však neznala, neboť podle vlastních slov od jednání odešla a tudíž zbytek zná pouze zprostředkovaně od manžela. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že tato svědkyně má zájem na výsledku sporu jako manželka žalobce, její výpověď je třeba hodnotit právě s ohledem na tuto skutečnost. Svědci navržení žalovaným naopak podporovali tvrzení žalovaného o poskytnutí daru, ovšem tuto skutečnost znali pouze od žalovaného, při sjednávání dohody mezi účastníky přítomni nebyli. 10. Odvolací soud má proto závěr okresního soudu o tom, že nebylo prokázáno tvrzení žalobce o sjednání smlouvy o zápůjčce ani tvrzení žalovaného o sjednání darovací smlouvy, za správný. Ani jednomu z účastníků se nepodařilo prokázat právní titul, na základě kterého žalobce poskytl plnění za žalovaného na splacení hypotečního úvěru. Není-li prokázán žádný právní titul takového plnění, jeví se správným i závěr okresního soudu o tom, že takové plnění je třeba právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Toto plnění je pak povinen podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat žalobci. 11. Žalovaný se bránil i tím, že mezi účastníky došlo k dohodě o narovnání vzájemných vztahů, kdy převodem obchodního podílu ve [právnická osoba] s. r. o. byly všechny vzájemné nároky účastníků vypořádány. Ani toto tvrzení ale žalovaný neprokázal. Aby závazek žalovaného na vrácení částky 580 000 Kč zanikl, muselo by se tak stát na základě výslovného ujednání mezi účastníky, případně jinou právně významnou formou (např. prominutím dluhu podle § 1995 a násl. o. z.). I ohledně tohoto tvrzení tíží důkazní břemeno žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli výslovně na tom, že převodem obchodního podílu ve [právnická osoba] s. r. o. jsou mezi sebou bezezbytku vyrovnáni, takové ujednání není zachyceno v žádném z předložených listinných důkazů ani jinak doloženo. Okresní soud správně podotkl, že bez ohledu na hodnotu převáděné obchodní společnosti nemohl převod podílu v ní na žalobce bez dalšího způsobit zánik nároků žalobce na vrácení nebo vydání poskytnuté částky 580 000 Kč, nebylo-li to výslovně ujednáno. Chtěl-li žalovaný převodem podílu ve [právnická osoba] s. r. o. urovnat veškeré vzájemné vztahy mezi účastníky, mohl a měl takové ujednání vtělit do uzavíraných smluv, případně se žalobcem uzavřít v tomto směru výslovnou dohodu. 12. Dlužno dodat, že žalovaný si ve své procesní obraně protiřečí svým tvrzením, že nárok žalobce byl„ narovnáním“ vypořádán, když současně tvrdí, že spornou částku dostal od žalobce darem. Přitom pokud by šlo o dar, nebyla by zde žádná pohledávka k vypořádání v rámci narovnání. Odvolací soud nicméně chápe, že ze strany žalovaného šlo o alternativní obranu pro případ, že by nebylo prokázáno jeho tvrzení o daru, proto se výše zabýval obojí argumentací. 13. Žalovaný dal odvolacímu soudu ještě ke zvážení, zda na věc lze aplikovat ustanovení § 2997 odst. 1 o. z., podle kterého dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Odvolací soud odkazuje na komentářovou literaturu, podle které právo na vrácení nemá ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. Ve své podstatě se pro existenci práva na vrácení vyžaduje, aby ten, kdo plnil, tak učinil v určitém omylu (lhostejno zda omluvitelném nebo neomluvitelném) či v pochybnostech, ať už o skutkovém nebo právním stavu. Právo na vrácení ale nemá, kdo jinému plnil nedluh bez takového omylu, ať už s úmyslem jej obdarovat (§ 2992 o. z.), s úmyslem podvodným, anebo s úmyslem jiným (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1944). Obdobně hovoří i další komentářová literatura, podle které vydání bezdůvodného obohacení je možno se domáhat toliko v případě, že osoba, která plnila, si nebyla vědoma, že nemá povinnost plnění poskytnout. Důvodem výluky z bezdůvodného obohacení podle § 2997 odst. 1 o. z. je tak jen vědomé plnění nedluhu (vnucené obohacení), nejde-li o plnění z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl (srov. Bílková, J.: Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 379). Již podle jazykového výkladu § 2997 odst. 1 o. z. nedopadá toto ustanovení (konkrétně jeho druhá věta, na kterou žalovaný odkazoval) na nyní posuzovanou věc. Právo na vrácení totiž podle citovaného ustanovení nepřísluší osobě, která věděla, že není povinna plnit, přesto plnění poskytla. To však není případ žalobce, který částku 580 000 Kč na hypoteční účet žalovaného poskytl s tím, že se k tomu zavázal na základě smlouvy o zápůjčce. Ostatně i kdyby se jednalo o dar, jak od samého počátku řízení tvrdí žalovaný, opět by žalobce plnil s vědomím, že plní podle smlouvy darovací, takže ani v tomto případě na něj ustanovení § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. nedopadá. Lze tedy uzavřít, že žalobce při poskytnutí částky 580 000 Kč na hypoteční účet žalovaného mohl být v omylu ohledně obsahu ujednání mezi ním a žalovaným, nelze však nijak dovodit, že by plnil s vědomím, že k tomu není povinen, či dokonce žalovanému plnění vnutil. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že doplacení hypotečního úvěru spolu sjednali, ostatně žalovaný musel sdělit žalobci číslo účtu, kam má být plněno, sporným je právní titul takového postupu (zda šlo o zápůjčku nebo dar) a na něj navazující otázka, zda byla sjednána povinnost žalovaného vrátit poskytnutou částku. 14. S ohledem na tyto úvahy odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí okresního soudu je ve výroku I věcně správné, proto ho v této části potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 15. K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal i navazující výrok II rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení a dospěl k závěru, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele (§ 150 o. s. ř.), pro které je namístě nepřiznat procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, která by mu jinak náležela podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Důvody hodné zvláštního zřetele odvolací soud spatřuje v chování žalobce, které vedlo k tomuto sporu. Je zjevné, že osobní a rodinné vztahy mezi účastníky se značně zhoršily do té míry, že se účastníci rozhodli pro oddělení svých záležitostí a přistoupili též ke vzájemným převodům majetku (převodům pozemku, obchodního podílu atd.). Je také zjevné, že žalobce nechal tyto převody proběhnout, aniž se zmínil o své pohledávce na vrácení poskytnuté částky 580 000 Kč. Pokud by tak učinil, jistě by se odlišné názory účastníků na právní titul pro poskytnutí této částky projevily již tehdy a mohly být dále řešeny mimosoudní cestou. Žalobce místo toho vyčkal na provedení zmíněných převodů majetku (dne 27. 11. 2019) a následně (dne 13. 2. 2020, tj. 2,5 měsíce poté) uplatnil vůči žalovanému nárok na vrácení částky 580 000 Kč. Přitom se nabízelo, aby žalobce se žalovaným projednal i tuto svoji pohledávku v rámci vypořádávání vzájemných vztahů, místo toho si ji„ ponechal v záloze“ pro pozdější uplatnění, které vyústilo až v současný soudní spor. Což (jinými slovy) znamená, že žalobce mohl soudnímu sporu a s ním spojeným nákladům předejít, a to na rozdíl od žalovaného, který v domnění, že peníze dostal darem, neměl důvod to řešit. Za popsané situace považuje odvolací soud za nespravedlivé, aby bylo žalovanému uloženo nahradit náklady řízení vzniklé uplatněním pohledávky v soudním řízení. Stejné úvahy platí i pro náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud proto nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně. Hradec Králové 7. prosince 2021 JUDr. Jan Fifka předseda senátu