Znalecký ústav nemá právo na náhradu mzdy svých zaměstnanců za dobu výslechu těchto zaměstnanců před soudem za účelem stvrzení, doplnění nebo bližšího vysvětlení jeho znaleckého posudku.

Číslo jednací: 20 Co 110/2021-641 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Ley Pavlovové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul]. [jméno] [jméno], [titul]. sídlem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o určení dědického práva, o přiznání znalečného k odvolání znaleckého ústavu proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. března 2021 č. j. 3C 21/2010-606 takto: Usnesení okresního soudu se potvrzuje. Odůvodnění: Napadeným usnesením okresní soud dle § 139 odst. 2 o. s. ř. přiznal ustanovenému znaleckému ústavu Fakultní nemocnici [obec], sídlem [adresa] (dále rovněž znalec), za stvrzení znaleckého posudku č. LF EX 506/2019-267 dle § 28 odst. 4 z.z. u jednání 17. 2. 2021 prostřednictvím videokonference výslechem jeho 3 zaměstnanců (kteří jej vypracovali) znalečné celkem 4 990,50 Kč (jež tvoří odměna za 9 hodin práce po 450 Kč ve výši 4 050 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 90 Kč a 21 % DPH ve výši 850,50 Kč). Postupoval přitom dle zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, účinného od 1. 1. 2021 (z.z.) a jeho prováděcí vyhlášky č. 504/2020 Sb. o znalečném, účinné rovněž od 1. 1. 2021 (z. v.). K žádosti znaleckého ústavu mu ale nepřiznal jím účtované znalečné v části 7 318 Kč týkající se náhrady ušlého výdělku, resp. mzdy jeho tří zaměstnanců, neboť pro to není v obou citovaných právních předpisech žádná opora. Ty totiž zásadně neupravují nárok znalce na náhradu ušlého výdělku v souvislosti s podáním znaleckého posudku, resp. s vyúčtováním znalečného (viz. § 30 až 32 z.z. a § 10 z.v.). Činí tak jen výjimečně v situaci (o niž se ale v souzené věci nejednalo), kdy znalci náleží náhrada za ztrátu času ve výši ušlého výdělku v případě, že znalec podal úkon v místě, které není jeho sídlem znalce, a to jen na cestě do tohoto místa a zpět, čekáním na provedení úkonu, pokud bylo jeho provedení v tomto místě zpožděno z důvodu, který nespočívá na straně znalce, pokud takové zpoždění činí více než 30 minut anebo pokud bylo provedení úkonu v požadovaném místě a termínu zrušeno, ledaže znalec byl o zrušení úkonu včas předem vyrozuměn nebo provedení úkonu bylo zrušeno z důvodu, který spočívá na straně znalce (viz. § 14 a § 15 z.v.). Proti usnesení podal znalecký ústav odvolání, v němž trval na přiznání ušlého výdělku jeho 3 zaměstnanců jako osob, které za něj znalecký posudek vypracovaly. Pokud jej byť i jen prostřednictvím videokonference stvrdili u jednání okresního soudu, tak po tuto dobu nepracovali pro znalecký ústav (nýbrž pro soud), ale přesto od něj obdrželi náhradu mzdy. Navrhl proto, aby krajský soud napadené usnesení změnil tak, že mu na znalečném přizná i náhradu ušlého výdělku 7.318 Kč. K odvolání znaleckého ústavu se vyjádřil jen žalobce, který rozhodnutí o jeho odvolání ponechal na úvaze krajského soudu. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání bez jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné. Krajský soud zcela sdílí správné úvahy okresního soudu, na základě nichž rozhodl o znalečném a znaleckému ústavu nepřiznal náhradu ušlé mzdy jeho tří zaměstnanců za stvrzení znaleckého posudku prostřednictvím videokonference u jednání 17. 2. 2021. Pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného usnesení a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám znaleckého ústavu dodává následující. Při rozhodování o znalečném okresní soud správně postupoval podle § 139 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na zákon č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, účinný od 1. 1. 2021 (z.z.) a jeho prováděcí vyhlášku č. 504/2020 Sb. o znalečném, účinnou rovněž od 1. 1. 2021 (z. v.), neboť se jednalo o znalečné za činnost znaleckého ústavu vykonanou už za účinnosti obou těchto právních předpisů, resp. po 31. 12. 2020 (viz. § 19 z.v.). Současná právní úprava v obou posledně citovaných právních předpisech už vůbec neupravuje samostatný nárok znalce na přiznání náhrady ušlého výdělku, resp. náhrady mzdy, jak tomu bylo výslovně dle předchozích právních předpisů, zrušených ke dni 31. 12. 2020, tj. § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících (který předpokládal náhradu ušlého výdělku) a § 25 odst. 1 a § 28 odst. 1 písm. b/ jeho prováděcí vyhlášky č. 37/1967 Sb. (která předpokládala náhradu mzdy), obou účinných do 31. 12. 2020. Ušlý výdělek znalce za dobu, kdy vykonává znaleckou činnost, je nově zahrnut v jeho odměně, jak vyplývá z demonstrativního (příkladmého) výčtu nákladů znalce v ní zahrnutých dle § 10 odst. 3 z.v. ve spojení s § 32 odst. 2 z.z. Naopak z taxativního (uzavřeného) výčtu nákladů, na něž má znalec vedle odměny nárok dle § 10 odst. 1 z.v. ve spojení s § 30 a § 32 odst. 1 z.z., nelze jeho právo na přiznání ušlého výdělku dovodit. Jestliže tedy právní předpisy v současnosti, od 1. 1. 2021 za činnost znalce od té doby provedenou, nově výslovně neupravují možnost přiznat mu náhradu ušlého výdělku či náhradu mzdy, nelze tak učinit, neboť mu lze přiznat jen ty nároky, u nichž to právní předpisy výslovně dovolují. Toho si byl ostatně vědom i zákonodárce v souvislosti s přijetím současného zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, jak vyplývá z důvodové zprávy k němu (viz. její úvod v čl. I odst. 1 a dále výklad k § 31 odst. 1 zákona). Úmyslem zákonodárce zde zcela zjevně bylo, aby náhrada ušlého výdělku byla nově zahrnuta v odměně znalce, vyjma případů uvedených v § 14 a § 15 z.v., kde ale ušlý výdělek opět není samostatným nárokem znalce, ale představuje jen hledisko pro způsob výpočtu jeho jiného nároku na náhradu za ztrátu času. Ušlý výdělek znalce, resp. náhrady mzdy ať již jeho či jeho zaměstnanců je tak v současnosti zahrnut v odměně znalce. V projednávaném případě je proto věcí vztahu (pracovního či jiného) mezi znaleckým ústavem a jeho zaměstnanci, za jakých podmínek tito pro něj znaleckou činnost vykonávají a co za to od něj obdrží, ať již z přiznané odměny či jiných nákladů, nebo i bez ohledu na ně, apod. Lze jen připomenout, že stávající § 199 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ve spojení s jeho prováděcím nařízením č. 590/2006 Sb. ani neukládá zaměstnavateli povinnost poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy v souvislosti s výkonem znalecké činnosti (ať již za sebe jako fyzickou osobou či za zaměstnavatele). Konečně nelze najít oporu pro přiznání ušlého výdělku, resp. náhrady mzdy znalci ani v aktuálním nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 806/21, dle jím vytyčených hledisek v bodech 26 až 28 a 30 odůvodnění. Ty jsou totiž použitelná jen v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2020, nikoliv její podstatné změny po tomto datu, a to ze všech důvodů výše podrobně vysvětlených. Navíc, jak Ústavní soud uvádí v bodu 28 odůvodnění citovaného nálezu, smyslem náhrady ušlého výdělku je znalci kompenzovat čas, který promeškal v souvislosti s výkonem znalecké činnosti a nemohl ve stejnou dobu vykonávat své běžné povolání. Současné právní předpisy pak toto jen nově upravují a upřesňují (čehož si byl vědom i Ústavní soud dle bodu 14 odůvodnění svého nálezu) tak, že znalci zde nepřísluší náhrada za ztrátu času ve výši ušlého výdělku jen po dobu, kdy znaleckou činnost vykonával, tj. např. u soudu stvrdil svůj znalecký posudek výpovědí. A právě o tento případ jde v projednávané věci, kde znalecký ústav žádá náhradu ušlého výdělku svých zaměstnanců jen za tuto dobu, kdy tito ale k jednání soudu necestovali a zúčastnili se jej jen prostřednictvím videokonference. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení okresního soudu jako ve výroku věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Hradec Králové 21. května 2021 JUDr. Karel Kondr předseda senátu