Domáhá-li se jeden z rodičů výkonu rozhodnutí uložením pokuty druhému z rodičů za neuskutečněný styk s nezletilými dětmi a brání-li se druhý rodič tvrzením, že styk nebylo možné realizovat z důvodu platných mimořádných opatření souvisejících s pandemií COVID-19, pak soudy musí důkladně zkoumat, zda se nejedná o zneužívání těchto mimořádných opatření a zda tu skutečně byly objektivní okolnosti bránící styku (např. přímé onemocnění, karanténa apod.).

Číslo jednací: 21 Co 258/2020-907 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci nezletilých: [jméno] [příjmení], [datum narození] [jméno] [příjmení], [datum narození] oba zastoupeni městem Trutnov, opatrovníkem pro toto řízení dětí rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupen advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o výkon rozhodnutí ve věci péče soudu o nezletilé k odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. června 2020 č. j. 0 P 42/2019-838 takto: I. Usnesení okresního soudu se v napadených výrocích pod body I a V potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud výrokem I usnesení označeného v záhlaví zamítl návrh otce na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce za neuskutečněný styk s nezletilými dětmi ve dnech 27. 3. – 29. 3. 2020, 8. 4. 2020 – 13. 4. 2020, 24. 4. 2020 – 26. 4. 2020 a 30. 4. 2020 – 3. 5. 2020. Výrokem II nařídil matce nezletilých dětí první setkání v rozsahu 3 hodin se zapsaným mediátorem. Výrokem III uložil matce povinnost do deseti pracovních dnů od doručení tohoto usnesení kontaktovat vybraného mediátora a ujednat s ním termín prvního setkání a o sjednaném termínu prvního setkání informovat písemně otce nejdéle dva dny před tímto termínem a je povinna řídit se pokyny mediátora a poskytnout mu nezbytnou součinnost. Výrokem IV matce uložil, aby ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto unesení předložila soudu mediátorem vystavené potvrzení o splnění uložené povinnosti účastnit se prvního setkání podle výroku I a výrokem V rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že otec podal návrh na výkon rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 11. 9. 2018 č. j. 12 P 108/2016-685, který odůvodnil tím, že tímto rozsudkem byl upraven rozsah jeho styku s nezletilými dětmi, avšak matka tento rozsudek porušila tím, že mu nezletilé děti ve dnech 27. 3. – 29. 3. 2020, 8. 4. 2020 až 13. 4. 2020, 24. 4. 2020 až 26. 4. 2020 a 30. 4. 2020 až 3. 5. 2020 k realizaci styku nepředala, ačkoliv se k převzetí dětí řádně dostavil. Otec proto navrhl, aby soud nařídil výkon rozhodnutí tím, že matce uloží pořádkové pokuty. Matka navrhla, aby soud návrh otce na výkon rozhodnutí zamítl a poukázala na to, že přesun dětí k otci považovala za riskantní a ohrožující zdraví nejen jejich, ale i širší rodiny z důvodu celostátní karantény. Poté, co byla celostátní karanténa v květnu 2020 ukončena, obě nezletilé děti otci ke styku opět řádně předávala. Opatrovník uvedl, že i když nouzový stav nebyl sám o sobě důvodem pro nerespektování soudu, účelem postupu matky nebylo bránit otci v kontaktu s dětmi, ale vyhodnocení rizika nákazy při jejich cestování. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané (a mezi účastníky také za nesporné), že ve dnech označených otcem v návrhu jeho styk s dětmi skutečně neproběhl, protože matka mu děti nepředala. Od května 2020 matka děti otci opět ke styku předává. Děti mají s otcem pozitivní vztah, který matka nijak nenarušuje. Vzájemné vztahy rodičů jsou ovšem velmi konfliktní. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 502 odst. 1, § 503 odst. 1 písm. a/ zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“). Přihlédl k tomu, že matka děti otci ke styku nepředala za situace, kdy se prakticky celá země neočekávaně ocitla v situaci, kdy došlo k zásadním omezením v životě každého člověka. Matka otci situaci vysvětlila a odůvodnila a poté, co krizová situace pominula, začala soudní rozhodnutí naplňovat. Jednání matky nelze považovat za její svévolný úmysl směřující k poškození vzájemných vztahů mezi otcem a dětmi. Okresní soud z tohoto důvodu návrh otce na výkon rozhodnutí výrokem I napadeného usnesení zamítl. S ohledem na oboustranně konfliktní vztahy mezi rodiči pak okresní soud rozhodl o povinnosti setkání s mediátorem (viz výrok II, III a IV). O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 270, § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Proti tomuto usnesení podal otec včas odvolání, které směřovalo proti výrokům I a V, kterými byl zamítnut jeho návrh na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce a kterým okresní soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Poukázal na to, že ačkoliv matka bránila styku otce s dětmi, mohly současně děti své kamarády a vrstevníky nadále vídat, stejně tak, jako rodinu matky. Vláda České republiky v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu usnesením číslo 215 ze dne 15. 3. 2020 vyhlásila zákaz volného pohybu osob na území České republiky s četnými výjimkami. Konkrétně pak článkem I odstavec 1 písmeno b/ a c/ opatření byly umožněny cesty za rodinou a péči o děti, tedy nebylo zakázáno předávání nezletilých dětí mezi rodiči za účelem styku s druhým rodičem v rámci péče o nezletilé. To znamená, že pokud byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav, nebylo to důvodem pro to, aby matka porušovala svoji soudem uloženou povinnost, a tedy aby nezletilé děti otci nepředávala. Chování matky nezletilých dětí nemělo žádnou oporu v zákoně. Matka odmítla se s otcem dohodnout na kompromisu týkajícím se realizace styku s dětmi. Porušila svoji povinnost v rozsahu 15 dnů, přičemž pouze 6 dnů bylo nahrazeno. Matka nezletilým dětem neumožňovala ani telefonní styk s otcem. Okresní soud tedy na základě provedených důkazů dospěl k nesprávnému právnímu posouzení, pokud návrhu otce na výkon rozhodnutí nevyhověl, ačkoliv podmínky pro jeho nařízení byly splněny. Otec své odvolání doplnil podáním doručeným odvolacímu soudu dne 11. 11. 2020 a uvedl, že mu matka ve styku s nezletilými dětmi s poukazem na možnost onemocnění virem COVID-19 (dále též jen„ virem“) stále brání, a to dne 6. 11. 2020. Matka ve svém písemném vyjádření k odvolání otce navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soudu v napadených výrocích potvrdil. Poukázala na to, že neuskutečněný styk otce s nezletilými dětmi byl nahrazen v plném rozsahu a dále mu nebrání ani v osobním ani v telefonickém styku s nezletilými dětmi. Nepředávání dětí ke styku otci nebylo jejím svévolným rozhodnutím s cílem narušit vztah mezi dětmi a otcem s odkazem na vyhlášený nouzový stav. Matka si byla vědoma, že vyhlášení nouzového stavu na území České republiky není obecně důvodem pro přerušení styku nezletilého dítěte s druhým rodičem, avšak byla přesvědčena, že v tomto případě pro nepředávání dětí ke styku byly dány relevantní důvody, a to zájem na ochraně zdraví dětí a rodinných příslušníků matky, se kterými žije ve společné domácnosti. Otec jí odmítl sdělit, jak situace u něj vypadá. V rozhodné době trávila matka s dětmi čas pouze v místě svého bydliště, děti nikam nevycházely a rovněž nikdo k nim nepřicházel na návštěvy, dokonce ani rodinní příslušníci. V nejbližším okolí bydliště matky nebyl potvrzen žádný pozitivní případ onemocnění a naproti tomu ve vesnici nacházející se vedle bydliště otce byl potvrzen výskyt pacientů s onemocněním virem. Matka se proto s ohledem na zdraví dětí a celé rodiny rozhodla omezit veškeré kontakty s dalšími osobami. Po ukončení nouzového stavu matka děti otci ke styku opět předávala bez jakékoliv ingerence soudu. Pokud jde o styk, který se měl uskutečnit dne 6. 11. 2020, pak otec v doplnění odvolání pominul, že on sám byl dne 21. 10. 2020 pozitivně testován na onemocnění virem. Matka je tedy přesvědčena, že v projednávané věci bylo prokázáno, že její postup byl odůvodněn zájmem dětí na ochraně zdraví, neboť v případě uskutečnění styku s otcem by děti cestovaly do rizikové oblasti s výskytem vysokého počtu nakažených osob. Opatrovník ve svém písemném vyjádření k odvolání otce navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil. Poukázal na to, že v době pandemie bylo potřeba vyhodnotit riziko spojené s cestováním dětí do míst s vyšší možností nákazy a matka toto riziko vyhodnotila jako vysoké a s otcem se chtěla domluvit na dalším postupu. Nebránila tak otci ve styku s dětmi účelově, ale měla vážné obavy o zdraví dětí a celé rodiny. Po skončení karantény opět děti začala předávat podle platného rozsudku. Udělená pokuta by jen zhoršila její finanční podmínky a byla by v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Zástupce otce při jednání odvolacího soudu přednesl písemné odvolání a jeho doplnění. Poukázal na to, že nebyly nahrazeny všechny dny namísto dnů neuskutečněného styku. Dne 6. 11. 2020 otec matce negativní testy na onemocnění předkládal. Matka částečně brání i v telefonickém kontaktu otce s dětmi. Matka nemohla důvodně odkazovat na nouzový stav, neboť vládní nařízení obsahovalo příslušnou výjimku. Orgán sociálněprávní ochrany dětí otce diskriminuje a nepostupuje stejně u něho jako u matky a dokonce doporučuje matce děti nepředávat. Opatrovník se ve věci vyjadřuje zaujatě, neboť matka dříve pracovala na tomto úřadě. Zástupce otce navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu změnil a matce uložil pokutu. Zvláštním písemným podáním pak zástupce otce odvolacímu soudu sdělil, že otec náklady odvolacího řízení nepožaduje. Zástupkyně matky při jednání u odvolacího soudu odkázala na písemné vyjádření. Poukázala na to, že nejde o případ účelového bránění styku dítěte s rodičem. Matka dokonce ani nepopírá to, že styk v daných termínech neproběhl z důvodu jejího nesouhlasu. Mezi rodiči je nyní spor o počet dnů, jež mají být nahrazeny. V domě matky se nacházejí rizikové skupiny osob z hlediska možnosti nákazy virem. Matka mediátora kontaktovala a má zájem o mediaci, a to i s otcem. Matka na úřadu orgánu sociálněprávní ochrany dětí nepracovala, pracovala na úřadu práce. Zástupkyně matky navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soudu v napadených výrocích potvrdil s tím, že matka se vzdává práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání není opodstatněné. Výkon rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé se řídí z. ř. s . podle § 1, § 2 písm. u/ z. ř. s . Podle § 1 odst. 3 z. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 502 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popř. o úpravě styku s ním, anebo rozhodnutí o navrácení dítěte. Podle § 502 odst. 2 z. ř. s. výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jen je-li to účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Pokuty připadají státu a soud eviduje částku vymožených pokut. Výkon rozhodnutí soudu ve věci styku rodiče s nezletilým dítětem sleduje především ochranu zájmů rodiče na respektování právních poměrů založených vykonatelným rozhodnutím soudu a má tak zásadně charakter prostředku směřujícího k tomu, jak se domoci subjektivního práva na nerušený rodinný život (článek 10 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod, článek 8 Úmluvy o právech dítěte, viz např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 3489/15). Tento zájem rodiče je pak ale vyvažován (mimo jiné) i základním hlediskem nejlepšího zájmu nezletilého dítěte ve smyslu článku 3 odstavec 1 Úmluvy o právech dítěte. Jádrem sporu mezi rodiči nebyla otázka, zda se styk otce s nezletilými dětmi v rozhodných termínech (podle návrhu otce na výkon rozhodnutí) vůbec uskutečnil, neboť matka potvrdila, že k realizaci styku otce s dětmi nedošlo. Sporný nebyl ani důvod, proč k realizaci styku nedošlo (tedy proč matka nesplnila povinnost danou jí vykonatelným rozhodnutím soudem). Matka jednoznačně tvrdila, že předat děti otci k realizaci styku odmítla jen proto, že se obávala nákazy onemocněním virem, a to nejen vůči dětem, ale i dalším členům domácnosti, jež se nacházeli s ohledem a svůj věk v tzv.„ rizikové skupině“ osob ohrožených tímto onemocněním. Ústavní soud ČR svoji judikaturu v oblasti výkonu rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé shrnuje mimo jiné ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 3573/18, ve kterém mimo jiné dospívá k závěru, že uložení pokuty (§ 502 odst. 1 z. ř. s.) je jedním z opatření aktivně chránících právo na nerušený rodinný život (článek 10 odstavec 2 Listiny, článek 8 Úmluvy). Jeho účelem je vynucení splnění povinnosti uložené povinnému soudem ve prospěch oprávněného, založené vykonávaným titulem, to znamená nikoliv jeho sankcionování. Pokud však ze zjištěných okolností vyplývá, že povinný nemůže splnit povinnost stanovenou soudem, a to i přes zjevnou a odpovídající snahu, nelze považovat podmínky stanovené zákonem pro uložení pokuty za naplněné. Přestože skutkový základ věci řešené Ústavním soudem spočíval na zohlednění stanoviska dítěte k realizaci styku s nerezidentním rodičem, lze shora rozvedený princip zobecnit a použít i na projednávanou věc. Odvolací soud pak k formulaci právní věty plynoucí z nálezu Ústavního soudu dodává, že nejde jen o případy objektivní nemožnosti splnění povinnosti stanovené soudem (povinnosti předat druhému rodiči nezletilé dítě řádně ke styku) v užším slova smyslu, ale i o případy, kdy splnění této povinnosti nelze po povinném rodiči s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivě požadovat. Matka nesplnila svoji povinnost předávat nezletilé děti ke styku s otcem podle vykonatelného soudního rozhodnutí v období takzvaného„ jarního nouzového stavu“. Jednalo se o období, které bylo formováno tím, že Vláda České republiky usnesením ze dne 12. 3. 2020 číslo 194 v souladu s článkem 5 a 6 Ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu coronaviru (označovaný jako SARS COV-2) na území republiky nouzový stav od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů. Nouzový stav byl postupně prodlužován až do 17. května 2020. V souvislosti s vyhlášením nouzového stavu Vláda České republiky přijala řadu krizových opatření. Mimo jiné Vláda České republiky usnesením ze dne 15. 3. 2020 číslo 215 rozhodla o přijetí krizového opatření o zákazu volného pohybu osob na území České republiky od 16. 3. 2020, mimo jiné s výjimkou nezbytných cest za rodinou nebo osobami blízkými (článek I písmeno b/) a cest nezbytně nutných k obstarání potřeb příbuzných a osob blízkých, zajištění péče o děti (článek I písmeno c/). Odvolací soud nemíní sebeméně polemizovat s otcem v tom, že úprava shora označeného krizového opatření o zákazu volného pohybu osob na území České republiky nemůže být vykládána jinak než tak, že tímto opatřením nebyly zakázány nezbytné cesty za rodinou a osobami blízkými a že tuto výjimku z pravidla lze pak jistě vztáhnout i na případy realizace styku nezletilých dětí s rodiči podle vykonatelných soudních rozhodnutí. S tímto výkladem v rovině formální souhlasila i matka. Uvedený výklad krizového opatření ovšem sám o sobě ještě nemůže být zcela dostačující pro úvahu a závěr o tom, zda jednání matky, které bylo shora popsanými okolnostmi vyvoláno, nelze považovat za ospravedlnitelný důvod k tomu, aby svoji povinnost podle exekučního titulu nesplnila. Jednání matky, které vyústilo v porušení povinnosti uložené exekučním titulem, je třeba posuzovat šířeji, a to s přihlédnutím k následujícím okolnostem. Důvodem pro vyhlášení nouzového stavu na území České republiky 12. 3. 2020 a přijetí příslušných krizových opatření byl neočekávaný výskyt vysoce infekčního onemocnění COVID-19, které bylo způsobeno coronavirem SARS-COV-2. V době tak zvaného„ jarního nouzového stavu“ šlo o jev, jenž působil naprosto neočekávaně a jehož podstata a veškeré důsledky (míra smrtelnosti apod.) nebyly zcela známé a srozumitelné i pro veřejnost odbornou, natož pro veřejnost laickou. Informace ve sdělovacích prostředcích i na sociálních sítích byla často protichůdná. Bylo zřejmé jen to, že jde o onemocnění vysoce nakažlivé, jež se šíří především tehdy, pokud je infikovaná osoba v blízkém kontaktu s druhými. Za tohoto stavu, jenž obecně ve společnosti v období, o němž má nyní soud rozhodnout, tj. na jaře 2020, panoval, jeví se závěr o tom, že matka nesplnila svoji povinnost danou exekučním titulem bezdůvodně, nepřiměřeným. Posouzení, zda reakce matky na nastalý stav byla odpovídající či nikoliv, by se sice mohlo stát předmětem nikdy nekončících polemik, nešlo ovšem o chování, které by bylo možné hodnotit jako bezdůvodné nebo iracionální. Obava matky z nákazy dětí byla v tehdejším (jarním) období pochopitelná a rozumná. Nelze pak přehlédnout, že z obsahu spisu, výsledku dokazování i stanovisek účastníků nevychází jakkoli najevo, že by matka mohla být vedena nikoli obavou z nákazy dětí, ale snahou jednat účelově proti zájmům otce a proti zájmům dětí s cílem narušit rozvoj jejich vzájemného přirozeně pozitivního vztahu. V současné době matka své povinnosti plynoucí ze soudního rozhodnutí plní a dává najevo, že je tak ochotna činit i nadále. Spor rodičů o nerealizaci styku dne 6. 11. 2020, neshoda o tom, jak mají být nahrazeny nerealizované styky navržené k exekuci, a neshoda rodičů ohledně telefonních kontaktů otce s dětmi nejsou okolnostmi natolik významnými, aby úvahu odvolacího soudu o předpokladech výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce ve smyslu § 502 z. ř. s. shora vyloženou podstatně ovlivnily. Okresní soud pak správně neponechal stranou ani potíže v realizaci styků otce s dětmi, jež mají původ ve vzájemné antipatii rodičů, neboť současně rozhodl i o povinnosti matky k mediaci. Odvolací soud ovšem musí na straně druhé důrazně připomenout, že toto jeho rozhodnutí by se nemělo stát pro matku signálem, že soud míní do budoucna tolerovat případná zneužívání krizových opatření souvisejících s pandemií COVID-19 k porušování povinností plynoucích ze soudních rozhodnutí o úpravě styku dětí s otcem. Určitou míru tolerance odvolací soud ze shora vyložených důvodů projevil vzhledem k „ jarnímu nouzovému stavu“, jenž působil zcela náhle a neočekávaně. Nyní by mohlo jít jen o případy, kdy by nastaly konkrétní objektivní okolnosti, pro které by byla realizace styku dětí s otcem v rozporu s jejich zájmem, např. přímé onemocnění otce, karanténa apod. Bude vždy záležet na okolnostech, které v konkrétním případě nastanou. Matka se již ovšem nadále nebude moci odvolávat na přijatá krizová opatření, pokud by zákaz realizace styku rodiče s dítětem podle soudního rozhodnutí neměl v takovém opatření oporu. Okresní soud rozhodl věcně správně i o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí a odvolací soud proto usnesení okresního soudu v napadených výrocích I a V jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná matka se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala a odvolací soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Hradec Králové 27. ledna 2021 JUDr. Šárka Petrová předseda senátu