Číslo jednací: 21 Co 57/2021-18 usnesení Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 16 408,27 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 2020 č. j. 20 C 415/2020-9 takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že se nevyslovuje mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Hradci Králové a řízení se nezastavuje. Odůvodnění: Okresní soud vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost (výrok I), řízení zastavil (výrok II), rozhodl, že podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III) a že se žalobci vrací soudní poplatek v částce 800 Kč (výrok IV). Předmětem řízení je nárok na zaplacení dluhu z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce částky 10 000 Kč, kterou žalovaný uzavřel s [právnická osoba] dne 27. 2. 2017. Pohledávka byla postoupena na žalobce z původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018. Dlužnou částku tvoří součet jednotlivých položek uvedených v žalobě – dluh na jistině 9 524,41 Kč a na souhrnném poplatku 6 883,86 Kč. Okresní soud uvedl, že elektronický platební rozkaz ze dne 1. 9. 2020 se žalovanému na uvedenou adresu v ČR nepodařilo doručit. Okresní soud zjistil, že žalovaný je občanem Slovenské republiky a neměl evidovaný pobyt na území České republiky. Nebylo zjištěno, že by žalovaný měl ke dni podání žaloby bydliště v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové nebo jiného soudu v České republice. V Centrální evidenci obyvatel ČR se žalovaného nepodařilo ztotožnit. Žalovaný je hlášen k pobytu na adrese uvedené v záhlaví usnesení a nemá hlášen pobyt mimo území Slovenské republiky. Negativní byla též žádost o prošetření místa pobytu žalovaného adresovaná Policii České republiky a žádost adresovaná [stát. instituce] Okresní soud uzavřel, že žalovaný má své bydliště na adrese na území Slovenské republiky (a jeho pobyt nelze zjistit ani v Cizineckém informačním systému Ministerstva vnitra ČR). Postupoval podle § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. a podle nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění účinném ke dni zahájení řízení podáním žaloby. Žaloba byla podána proti občanu Slovenské republiky a z obsahu spisu nebylo možno uzavřít, že žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové. Mezinárodní příslušnost soudu v této věci posoudil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, konkrétně podle čl. 4 a shledal, že v dané věci není předmětem řízení spor, pro jehož projednání a rozhodnutí by byla založena pravomoc soudu, tedy nejsou splněny podmínky řízení ve smyslu § 103 o. s. ř. Okresní soud shledal oporu pro takové rozhodnutí v souladu s ust. § 13 o. z. č. 89/2012 Sb. (i např. dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 252/04, ze dne 25. 1. 2005) v jiném rozhodnutí téhož soudu ohledně téhož žalovaného s odkazem na princip právní jistoty, předvídatelnost práva, ochranu oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a princip formální spravedlnosti (rovnosti). Odkázal i na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 18/2020-29 ze dne 11. 2. 2020. Proti usnesení podal odvolání žalobce. Namítal, že podle smlouvy o zápůjčce č. 650829509 místem plnění závazku z této smlouvy jsou [obec], kde byla smlouva uzavřena a kde byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky. Pravomoc českých soudů se opírá o ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012 Soudní řízení může být vedeno v Česká republice i přesto, že v předmětném vztahu vystupuje žalovaný jako spotřebitel, neboť zde byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta zápůjčka bez uvedení účelu a právní předchůdce žalobce ani žalobce neprovozují profesionální nebo podnikatelskou činnost na území jiného členského státu. Odkázal na právní názor vyslovený Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1318/2011 ze dne 29. 2. 2012 a sp. zn. 32 Cdo 1826/2011 ze dne 25. 4. 2012, vztahující se k aplikaci Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (Nařízení Brusel I), která jsou plně aplikovatelná i na aktuálně platné Nařízení Brusel II. Z nich vyplývá, že se v předmětné věci aplikuje zvláštní příslušnost obsažená v čl. 7 Nařízení Brusel II (dříve čl. 5 Nařízení Brusel II) a nikoli příslušnost podle čl. 17 odst. 1 Nařízení Brusel II (dříve čl. 15 odst. 1 Nařízení Brusel I). Odvolání je důvodné. Okresní soud se nezabýval obsahem smlouvy o zápůjčce a v důsledku tohoto pochybení posuzoval svou mezinárodní příslušnost podle ustanovení, které na věc nedopadá. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti soudu nestačilo provést šetření v rozsahu, který plyne z odůvodnění usnesení. Předně bylo třeba zjistit, zda jde o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 Nařízení Brusel II a zda nebyla mezi stranami smlouvy uzavřena dohoda o příslušnosti soudu podle čl. 25 Nařízení Brusel II. Dále pak zda podle Kapitoly II Příslušnost, oddílu 1, zejm. jeho článku 5 bod 1 nejsou dány podmínky pro posouzení příslušnosti podle oddílu 2 Nařízení Brusel II, zejm. článku 7. Krajský soud ověřil ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti, č. smlouvy [číslo], následující skutečnosti: Smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným, s uvedením jeho adresy [adresa], dne 27. 2. 2017 Smlouva je deklarována jako smlouva o zápůjčce ve smyslu zák. č. 89/21012Sb. (o. z.) a zákona č. 257/2016Sb., o spotřebitelském úvěru. Za svou nedílnou součást prohlašuje smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně tohoto formuláře. Podle smlouvy [anonymizováno] poskytuje zápůjčku (celkovou výši spotřebitelského úvěru) v částce 10 000 Kč a zákazník se zavazuje [anonymizováno] zaplatit za tuto půjčku částku 8 917 Kč, celkem 18 917 Kč, ve splátkách tam uvedených. Smlouva je podepsána obchodním zástupcem [anonymizováno] ([jméno] [ulice]) a žalovaným a místem podpisu smlouvy jsou [obec]. Podle smluvních podmínek článku 1 věta první předmětem této smlouvy je poskytnutí neúčelové zápůjčky s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Podle článku 2 písm. b) doručení zápůjčky ze strany Providentu zahrnuje činnosti spojené s osobním doručením a vyplacením částky zápůjčky zákazníkovi zástupcem [anonymizováno] v místě bydliště zákazníka při podpisu smlouvy. Podle čl. 19 tato smlouva se řídí podle ustanovení zákona č. 89/2012Sb., občanský zákoník. Krajský soud na základě těchto zjištění a skutečností uvedených v odvolání dospěl k následujícím závěrům: Podle oddílu 4 Příslušnost u spotřebitelských smluv čl. 17 Nařízení Brusel II 1. Ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 2. Nemá-li smluvní partner spotřebitele bydliště v některém členském státě, avšak má v některém členském státě pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu, je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu jednáno tak, jako by měl bydliště v tomto členském státě. 3. Tento oddíl se nevztahuje na přepravní smlouvy, kromě případu, kdy smlouva poskytuje kombinaci dopravy a ubytování zahrnutou v ceně. Podle čl. 25 Nařízení Brusel II bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena (písm. a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením. Výlučná příslušnost soudů v ČR nebyla založena dohodou stran. Podle článku 4 bod 1. Nařízení Brusel II nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 7 Nařízení Brusel II osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -) v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, -) v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a); (další odstavce 2 až 7 na souzenou věc nedopadají). Z obsahu smlouvy o půjčce plyne, že ji žalovaný uzavřel v obci [obec] a tam byla půjčka poskytnuta (závazek byl splněn), což plyne z textu smlouvy ([anonymizováno] poskytuje zápůjčku touto smlouvou) z čl. 2 písm. b) smluvních podmínek. [obec] splnění lze dovodit i výkladem následujících ustanovení pod písm. b), které definuje místo plnění pro případ prodeje zboží (místo kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno), resp. pro případ poskytování služeb (místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty). Tato ustanovení se nevztahují na souzenou věc (nešlo o prodej zboží ani o službu), přesto i v případě půjčky lze za místo splnění považovat místo, kde byly peníze jako půjčka poskytnuty. Toto místo plyne ze smlouvy, kterou žalovaný podepsal v obci [obec] a tamtéž byla zápůjčka poskytnuta (závazek byl splněn). Nelze dovodit, že na souzenou věc je třeba aplikovat zvláštní ustanovení nařízení Brusel II v čl. 17. Nešlo podle obsahu smlouvy, byť uzavřené spotřebitelem, pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti a nejde o koupi movitých věcí na splátky ani o návratnou půjčku ve splátkách nebo jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. Nelze aplikovat ani písm. c). Toto ustanovení je podmíněno tím, že osoba poskytující půjčku provozuje profesionální nebo podnikatelskou činnost v členském státě, kde má bydliště spotřebitel (tj. ve Slovenské republice), ale zároveň by muselo jít podle návětí tohoto ustanovení o smlouvu uzavřenou pro určitý účel. Žalobce uvedl, a z obsahu spisu ani ze smlouvy neplyne opak, že on ani jeho předchůdce neprovozují profesionální či nebo podnikatelskou činnost na území jiného členského státu. Sama skutečnost, že šlo o spotřebitelskou smlouvu, bez splnění zvláštních podmínek příslušnosti podle čl. 17 bod 1 a 2 nezakládá příslušnost. Soudy v České republice jsou příslušné pro řízení podle čl. 7 odst. 1 písm. a) na základě písm. c) tohoto ustanovení Nařízení Brusel II, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Právě tato skutečnost je pro posouzení mezinárodní příslušnosti v souzené věci významná. Tento závěr považuje krajský soud za souladný s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Z důvodů shora uvedených změnil krajský soud napadené usnesení podle § 220 o. s. ř. tak, že se neprohlašuje nepříslušnost Okresního soudu v Hradci Králové k projednání věci a řízení se nezastavuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku u Okresního soudu v Hradci Králové a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. Hradec Králové 31. března 2021 Mgr. Šárka Petrová předsedkyně senátu