Číslo jednací: 22 Co 49/2021-33 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] toho času neznámého pobytu o zaplacení 11.563 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. února 2021, č. j. 23 C 198/2020-25, takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud řízení zastavil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhá žalobou proti žalovanému zaplacení částky 11.563 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí zdravotní péče. Okresní soud zjistil, že žalovaný je občanem Ukrajiny, a proto podle čl. 351 smlouvy o fungování Evropské unie v čl. 73 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) je namístě aplikovat smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovanou pod č. 123/2002 Sb.m.s. Podle okresního soudu podle uvedené mezinárodní smlouvy není v tomto případě dána pravomoc českého soudu k rozhodování v této věci, neboť nebylo zjištěno, že by žalovaný měl bydliště pobyt nebo sídlo na území České republiky, ani se zde nenalézá sporný nemovitý majetek. Okresní soud proto podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil. 3. Proti usnesení okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání. V něm odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014, podle kterého z důvodů uvedených se ustanovení nařízení Brusel I včetně čl. 16 odst. 2, použijí i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud žalovaný (spotřebitel) své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají podle SDEU soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele. Žalobkyně v daném případě nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že pobyt a bydliště žalovaného nejsou a nemohou být na území ČR nebo Evropské unie. Skutečnosti, že žalovaný nebyl zastižen na uvedené adrese, je občanem Ukrajiny a na území ČR není hlášen k pobytu, neprokazují, že pobyt žalovaného je ve státě Ukrajina. Žalobkyně dále uvedla, že při zkoumání podmínek pravomoci dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, je nezbytné postupovat v souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, dle kterého se strany mohou dohodnout, že o budoucím sporu bude příslušný soud některého členského státu. Pokud se strany dohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 9. 2019 uzavřena smlouva o poskytnutí zdravotní péče, v jejímž čl. II odst. 7 je sjednáno, že se vztahy mezi [anonymizována tři slova] jako žalobkyní a žalovaným budou řídit českým právem a k řešení případných sporů jsou příslušné obecné soudy v České republice. Žalobkyně má za to, že pravomoc českých soudů by byla díky tomuto ujednání ve smlouvě o poskytnutí zdravotní péče dána i v případě, že by soud dospěl k závěru, že pobyt žalovaného je mimo území Evropské unie. Čl. 48 odst. 5 dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou sice neumožňuje dovodit existenci pravomoci českého soudu v dané věci, avšak žádné ustanovení této dvoustranné smlouvy nezakazuje, aby si účastníci sjednali v majetkovém sporu pravomoc písemnou úmluvou. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu a řízení nezastavil. 4. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. V dané věci okresní soud správně uzavřel, že nelze aplikovat ustanovení nařízení Brusel I bis, neboť v dané věci není prokázáno, že by žalovaný měl bydliště, a to ani v době, kdy uzavíral s žalobkyní smlouvu o poskytnutí zdravotní péče ani v době podání žaloby ani v době rozhodování soudu na území České republiky či na území některého státu Evropské unie. Z návrhu a označení žalovaného je však zřejmé, že žalovaný je občanem Ukrajiny, a proto okresní soud správně na věc aplikoval smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovanou pod č. 123/2002 Sb. m. s . 6. Podle čl. 48 bod 5 této mezinárodní smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. 7. Okresní soud správně dovodil, že v době zahájení soudního řízení u žalovaného nebyl zjištěn pobyt na území České republiky, ani tato skutečnost ze žádných žalobkyní předložených důkazů nevyplývá. Naopak ze zpráv založených ve spise plyne, že žalovaný bydliště, pobyt ani sídlo na území České republiky neměl. Z mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou pak nevyplývá, že by účastníkům závazkového vztahu byla dána možnost dohodnout se na pravomoci jiného soudu, než jak je určen ve smlouvě (účastníkům však byla dána možnost dohodnout se na právním řádu, kterým se jejich smluvní vztah řídí / čl. 48 bod I/). 8. Odvolací soud tedy ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že v dané věci je pro nedostatek pravomoci soudů České republiky dána neodstranitelná podmínka řízení, k níž soud přihlíží kdykoliv za řízení. Okresní soud proto správně řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil a odvolací soud toto rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o nákladech řízení. 9. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, když žalobkyně byla se svým odvoláním neúspěšná a žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Pardubice 29. března 2021 JUDr. Bořivoj Hájek předseda senátu