K rozhodnutí o žalobě příslušníka bezpečnostního sboru proti bezpečnostnímu sboru o finanční plnění ze služebního poměru založené na tvrzení, že v rámci služebního poměru došlo vůči němu k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře, je dána pravomoc soudu (§ 7 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů).

5 23 Co 101/2020 Číslo jednací: 23 Co 101/2020-153 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobkyně: ; [titul] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [země] – [stát. instituce] [země] sídlem [adresa], [obec a číslo] o náhradu majetkové újmy ve výši 757.386 Kč s příslušenstvím a nemajetkové újmy ve výši 1.500.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27.1.2020, č.j. C 167/2018-105, takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným usnesením okresní soud zastavil řízení (výrok I.); žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobkyni vrátil soudní poplatek ve výši 52.870 Kč (výrok III.). 2. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o požadavku žalobkyně na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, k jejichž vzniku dle tvrzení žalobkyně došlo v příčinné souvislosti s dlouhodobým a stupňujícím se psychickým tlakem na její osobu a ponižujícím zacházením ze strany služebních funkcionářů, které u ní vyvolaly stres, byly příčinou její pracovní neschopnosti a žádosti o propuštění ze služebního poměru. Žalobkyně požadovala náhradu rozdílu na služebním příjmu a výsluhovém příspěvku ve výši 757.386 Kč s příslušenstvím a náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.500.000 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaná namítala, že v této věci není dána soudní pravomoc. Poukazovala na to, že o nároku žalobkyně již bylo pravomocně rozhodnuto příslušnými služebními funkcionáři v řízení ve věcech služebního poměru (rozhodnutím ředitele Útvaru policejního vzdělávání a služební přípravy č. j. UPVSP-2835-45/ČJ-2017-9100K ze dne 19.2.2019, které bylo potvrzeno rozhodnutím policejního prezidenta č.j. PPR-17916-6/ČJ-2019-990131 ze dne 5.8.2019). Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, z níž vyplývá nedostatek soudní pravomoci v obdobných věcech, např. na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2470/2012 ze dne 9.1.2013, sp. zn. 30 Cdo 120/2017, ze dne 21.6.2017, sp. zn. 30 Cdo 1934/2017 ze dne 29.4.2019 nebo usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb. č.j. Konf 11/2018-22 ze dne 15.1.2019 či č.j. Konf 13/2018-19 ze dne 19.6.2019. 4. Okresní soud vyložil, že § 98 a následující ustanovení zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen„ zákon č. 361/2003 Sb.“) obsahuje komplexní úpravu náhrady škody způsobené ozbrojeným sborem jeho příslušníku. Zákon o služebním poměru výslovně neodkazuje na zákoník práce, proto jej nelze aplikovat ani na případy, na které zákon o služebním poměru nepamatuje, jakým je v daném případě náhrada nemajetkové újmy žalobkyní žádaná. Shodně je tomu v případě právní úpravy obsažené v občanském zákoníku. Na základě uvedených skutečností soud prvního stupně uzavřel, že v této věci není dána pravomoc soudů podle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. Protože jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, postupoval podle § 104 odst. 1 o.s.ř. a řízení zastavil s tím, že věc nelze postoupit příslušnému orgánu, neboť tento již pravomocně rozhodl. 5. Usnesení okresního soudu napadla odvoláním žalobkyně. Poukázala na to, že žalobu podala u soudu poté, co žalované zastala dne 31.8.2017 kvalifikovanou předžalobní výzvu podle § 142a odst. 1 o.s.ř. Tou nemínila vyvolat u žalované řízení dle § 2 odst. 1 a § 181 zákona č. 361/2003 Sb. Přesto bylo zahájeno řízení, jež vyústilo v rozhodnutí ředitele Útvaru policejního vzdělávání a služební přípravy ze dne 19.2.2019, kterým byla zamítnuta její žádosti o zaplacení 757.386 Kč a v další části 1.500.000 Kč z titulu nemajetkové újmy došlo k zastavení řízení s tím, že taková žádost je v režimu zákona o služebním poměru zjevně právně nepřípustná. Policejní prezident svým rozhodnutí ze dne 5.8.2018 její odvolání zamítl. Žalobkyně namítala, že právní názor žalované je rozporný, neboť tvrdí, že právní úprava v ust. § 98 č. 361/2003 Sb. náhrady škody komplexní, avšak zároveň uvádí, že náhrada nemajetkové újmy je v režimu zákona o služebním poměru právně nepřípustná. Proto by o takovém nároku měl rozhodnout soud, jiný postup by byl odepřením spravedlnosti v rozporu s článkem 36 Listiny základních práv a svobod, neboť žalovaná se jím odmítla zabývat. 6. Žalovaná navrhla potvrzení usnesení okresního soudu s tím, že žalobkyně pouze opakuje svou žalobní argumentaci a pomíjí relevantní skutečnost, že na nároky uplatněné z její strany, jež mají základ, resp. souvisí s jejím služebním poměrem, z něhož byla propuštěna, dopadá režim služebního zákona, s čímž se ztotožnili zainteresovaní příslušní služební funkcionáři, kteří postupovali podle § 170 služebního zákona. Žalobkyně mohla rozhodnutí vydaná podle služebního zákona podrobit případně i soudnímu přezkumu, na takový postup ale rezignovala. 7. Krajský soud přezkoumal usnesení okresního soudu podle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), kdy otázkou odvolalacího přezkumu bylo posouzení, zda je v dané věci dána soudní pravomoc. 8. Krajský soud se proto nejprve zabýval skutkovými tvrzeními, o něž žalobkyně své nároky opírá. Žalobkyně se žalobou, podanou u Okresního soudu v Pardubicích dne 19.12.2018, domáhá náhrady majetkové újmy – ve výši 757.386 Kč (náhrady na ušlém služebním příjmu, odchodném, výsluhovém příspěvku za období od března 2015 do ledna 2018) a nemajetkové újmy ve výši 1.500.000 Kč s příslušenstvím (jako zadostiučinění), když tvrdí, že obě újmy jí vznikly z důvodu nerovného a šikanózního jednání služebních funkcionářů, pro které onemocněla a sama ukončila služební poměr. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 11. Z obsahu spisu vyplývá, že policejní prezident rozhodnutím ve věcech služebního poměru č.j. PPR-17916-6/ČJ-2019-990131 ze dne 5.8.2019, jež nabylo právní moci dne 9.8.2019, zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ředitele Útvaru policejního vzdělávání a služební přípravy ve věcech služebního poměru č. j. UPVSP-2835-45/ČJ-2017-9100K ze dne 19. 2. 2019, kterým byla dle § 98 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. zamítnuta žádost o náhradu škody ve výši 757.386 Kč specifikovaná jako náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě a náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě, neboť škoda na zdraví nevznikla v příčinné souvislosti s výkonem služby a porušením právní povinnosti ze strany [stát. instituce]. Dále výše uvedeným rozhodnutím policejní prezident potvrdil rozhodnutí ředitele, kterým bylo podle § 179 zákona č. 361/2003 Sb. zastaveno řízení v druhé části žádosti, kterou byla požadována náhrada nemajetkové újmy ve výši 1.500.000 Kč, neboť taková žádost je v režimu zákona č. 361/2003 Sb. zjevně právně nepřípustná. 12. Krajský soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě se nejedná o věc vyplývající ze vztahů vyjmenovaných v ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř., je však dána soudní pravomoc ve smyslu § 7 odst. 3 o.s.ř. dle výslovného zmocnění v jiném zákoně, a to v ustanovení § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen„ zákon č. 361/2003 Sb.“). 13. Je pravdou, že zákon č. 361/2003 Sb. komplexně upravuje služebně právní vztahy vyplývající ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky, z nichž žalobkyně odvozuje uplatněné nároky (srov. § 1 odst. 1 č. 361/2003 Sb.). V soudní praxi je ve vztahu ke služebně správním vztahům přijímán názor (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.11.2003, sp.zn. 21 Cdo 1553/2003), že služební poměr policisty (či jiných příslušníků bezpečnostních sborů) je svojí povahou typickým právním poměrem státně zaměstnaneckým, veřejnoprávním a po celou dobu svého průběhu se výrazně odlišuje od poměru pracovního, který je naopak poměrem soukromoprávním. Vzájemné vztahy účastníků tohoto poměru se vyznačují tím, že jeden účastník (stát) vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt, který druhému subjektu může jednostranně zakládat jeho práva. Tato veřejnoprávní povaha je příznačná pro vzájemné vztahy účastníků služebního poměru jako celku a nemůže na ni ničeho změnit ani způsob, jakým žalobkyně své požadavky procesně uplatnila. 14. Řízení ve věcech služebního poměru upravuje zákon č. 361/2003 Sb. tak, že ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů jednají a rozhodují jménem státu služební funkcionáři, jimiž jsou nadřízený ředitele bezpečnostního sboru, ředitel bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru (srov. § 2 zákona). Práva a povinnosti účastníků řízení ve věcech služebního poměru a postup služebních funkcionářů v rámci tohoto řízení, včetně opravných prostředků, uvedený zákon vymezuje v Části dvanácté nadepsané„ Řízení ve věcech služebního poměru“ v ustanoveních § 169 až § 196. 15. Vedle zmíněných procesních ustanovení upravujících postup služebních funkcionářů v rámci řízení ve věcech služebního poměru obsahuje zákon v Části šesté, Hlavě I. pod rubrikou„ Péče o příslušníky“ též hmotněprávní ustanovení, v nichž je promítnuta – mimo jiné – zásada rovného zacházení (srov. § 77 odst. 8 zákona) a zákaz přímé i nepřímé diskriminace ve služebním poměru z důvodů pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického nebo jiného smýšlení, členství v odborových organizacích a jiných sdruženích, majetku, rodu, rasy, barvy pleti, národnosti, etnického nebo sociálního původu, věku, těhotenství a mateřství, manželského a rodinného stavu, povinností k rodině (srov. § 77 odst. 2 zákona). Všechny nároky vyplývající z porušení tohoto zákazu je třeba chápat jako nároky vyplývající ze služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru, pro něž v zásadě platí procesní režim podle Části dvanácté služebního zákona. 16. Jedinou výjimku z tohoto pravidla vymezuje ustanovení § 77 odst. 9 zákona, podle kterého, dojde-li ve služebním poměru k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře, má příslušník právo domáhat se u soudu, aby bylo upuštěno od tohoto porušování, aby byly odstraněny jeho následky a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění, toto právo má příslušník i v případě, že jeho služební poměr již skončil. Výši náhrady určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k porušení práv a povinností došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, ze dne 15.8.2018, sp.zn. 21 Cdo 2550/2018). 17. Citované ustanovení zakládá výluku z obecné procesní úpravy řízení ve věcech služebního poměru svěřených jinak služebnímu funkcionáři, a v uvedených typech řízení zakládá přímou pravomoc soudu v občanském soudním řízení podle § 7 odst. 3 o.s.ř. 18. Je-li žaloba podána z důvodu porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním, než rozhodnutím služebního funkcionáře vydaným podle ustanovení § 181 zákona č. 361/2003 Sb. je dána soudní pravomoc; má-li porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení základ v konkrétním rozhodnutí služebního funkcionáře, rozhodují o právech nebo povinnostech příslušníků služební funkcionáři podle Části dvanácté zákona č. 361/2003 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2016 sp. zn. 21 Cdo 2686/2015). 19. Ze žalobních tvrzení lze dovodit, že žalobkyně se domáhá náhrady majetkové újmy a dále poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, to vše za nerovné zacházení, k němuž mělo dojít jiným jednáním, než rozhodnutím služebního funkcionáře. Zákon č. 361/2003 Sb. v ust. § 77 odst. 9 výslovně zakládá soudní pravomoc pro projednání nároku příslušníka bezpečnostního sboru na přiměřené zadostiučinění. 20. Požadavek žalobkyně na náhradu majetkové újmy lze považovat za odstranění následků nerovného zacházení, proto k projednání a rozhodnutí i tohoto požadavku žalobkyně je založena soudní pravomoc podle § 7 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb. 21. Pokud služební funkcionáři o nároku žalobkyně na náhradu majetkové újmy ve výši 757.386 Kč s příslušenstvím rozhodovali a posuzovali jej jako nárok na náhradu škody dle ust. § 98 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. jako jinou škodu na zdraví, považuje krajský soud za přiléhavější aplikaci ustanovení § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., které zakládá oprávnění příslušníka bezpečnostního sboru (a to i po skončení služebního poměru) domáhat se u soudu odstranění následků a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, pokud došlo ve služebním poměru k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním, než rozhodnutím služebního funkcionáře. 22. Protože však již správní orgány o totožné věci pravomocně rozhodly, vznikl pozitivní kompetenční spor podle § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, o kterém přísluší rozhodnout zvláštnímu senátu, zřízenému podle tohoto zákona. Krajský soud proto věc k rozhodnutí tomuto senátu předložil. 23. Usnesením ze dne 24.9.2021, č.j. Konf 8/2020-21 zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů rozhodl tak, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.zn. 8 C 137/2018 o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, je soud, a dále, že rozhodnutí ředitele Útvaru policejního vzdělávání a služební přípravy ze dne 19.2.2019, č.j. UPVSP-2835-45/ČJ-2017-9100KR a rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 5.8.2019, č.j. PPR-17916-6/ČJ-2019-990131, jsou nicotná. 24. Zvláštní senát vyložil, že žalobkyní popisované jednání (kdy tvrdí, že byla vystavena ponižující zacházení a soustavě na ni byl vyvíjen psychický tlak ze strany vedení školy, který jí měl přivodit existenční strach a vytěsnit ji nedůstojným způsobem ze služební pozice vedoucí oddělení práva a kriminalistiky, což vedlo ke vzniku uplatněných nároků), lze kvalifikovat jako obtěžování ve smyslu § 77 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., které je možné označit též jako tzv. bossing, tedy jednání vedoucích příslušníků, spočívající v systematickém psychickém pronásledování nebo šikanování příslušníka, které zpravidla směřuje k tomu, aby postižený sám skončil služební poměr. Vzhledem k tomu, že žalobkyní popisované jednání v rámci služebního poměru, z něhož odvíjí své žalobkyní nároky, vykazuje ve smyslu § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., znaky porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení a současně nemá základ v rozhodnutí služebního funkcionáře, je zde založena přímá pravomoc soudu v občanském soudním řízení ve smyslu § 7 odst. 3 o.s.ř. 25. Protože je dána soudní pravomoc, není rozhodnutí okresního soudu správné. Krajský soud proto postupoval podle § 220 o.s.ř. a usnesení okresního soudu změnil tak, že řízení se nezastavuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky v Brně. Pardubice 30. září 2021 Mgr. Lukáš Pácha předseda senátu