Domáhá-li se žalobce (zaměstnanec) náhrady mzdy po okamžitém zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že okamžité zrušení jeho pracovního poměru žalovaným (zaměstnavatelem) je nicotné, musí soud posoudit nicotnost okamžitého zrušení pracovního poměru jako předběžnou otázku a postavit tak najisto, zda v období, za které je požadována náhrada mzdy, pracovní poměr žalobce (zaměstnance) trval či nikoli.

4 23 Co 211/2021 Číslo jednací: 23 Co 211/2021-234 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 68.935 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 6. 5. 2021, č. j. 8 C 205/2019-220, takto: Rozsudek okresního soudu se zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení částky 68.935 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně od 1. 11. 2019 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], [ulice a číslo], náklady řízení ve výši 18.704,12 Kč (výrok II.). 2. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce se proti žalované nejprve domáhal určení, že okamžité zrušení jeho pracovního poměru učiněné 5. 7. 2019 je buď zdánlivým právním jednáním, event. že je neplatné. Uvedl, že je zaměstnancem žalované, dne 5. 7. 2019 přistoupila žalovaná k okamžitému zrušení jeho pracovního poměru. Tato písemnost mu nebyla řádně doručena a okamžité zrušení pracovního poměru bylo nedůvodné. V průběhu řízení žalobce změnil žalobu a domáhal se náhrady mzdy a cestovních náhrad ve výši 68.935 Kč s příslušenstvím. Změna žaloby byla připuštěna okresním soudem dne 23. 6. 2002. 3. Žalovaná s požadavkem žalobce nesouhlasila, namítala, že nelze otázku neplatnosti úkonu okamžitého zrušení pracovního poměru zkoumat v řízení o náhradu mzdy. O této otázce měl soud rozhodnout v samostatném řízení. Pokud nebylo soudem určeno, že okamžité zrušení je neplatné, nemohl žalobci vzniknout nárok na náhradu mzdy. 4. Soud prvého stupně věc posuzoval podle ustanovení § 72, § 69 odst. 1 věta první zákoníku práce. Vyložil, že po změně žaloby se předmětem řízení stal pouze nárok žalobce na náhradu mzdy a cestovného. Žalobce svůj nárok opírá o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Neplatnost rozvázání pracovního poměru musí být nejprve určena v řízení uvedeném dle § 72 zákoníku práce, tj. stanovena soudním rozhodnutím. Teprve je-li postaveno na jisto, že úkon, který směřuje k ukončení pracovního poměru, je neplatný, se může zaměstnanec domáhat náhrady mzdy dle § 69 odst. 1 zákoníku práce. Protože takové rozhodnutí nebylo v soudním řízení vydáno, je žaloba na náhradu mzdy předčasná. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl. 5. Rozsudek okresního soudu napadl odvoláním žalobce. Namítal, že okresní soud neprovedl relevantní důkazy. Shrnul, že nejprve se z procesní opatrnosti dne 5. 9. 2019 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 5. 7. 2019 je zdánlivým právním jednáním, event. že je neplatné. Okamžité zrušení pracovního poměru mu nebylo žalovanou řádně doručeno a nemohly tak nastat jeho účinky. Proto dne 28. 2. 2020 žalobu změnil a domáhal se zaplacení částky 68.935 Kč z titulu dlužné mzdy a souvisejících nároků. Žalobce zdůraznil, že otázka, zda je okamžité zrušení pracovního poměru zdánlivým či neplatným právním jednáním, je pro posouzení nároku na zaplacení dlužné mzdy a souvisejících nároků otázkou předběžnou. Právní názor okresního soudu o tom, že i v případě zdánlivého právního jednání je nejprve soudním rozhodnutím určit neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, je nesprávný, včetně toho, že žaloba na plnění je předčasná. Žalobce se dovolával rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 21 Cdo 630/2015 a Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp.zn. 27 Co 299/2019 a odborné komentářové literatury, podle níž se ke zdánlivému (nicotnému) právnímu jednání nepřihlíží, neboť právně neexistuje, nemůže vyvolat právní účinky a nelze určit jeho neplatnost. Zdůraznil, že dle § 50 zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2011, měl nedostatek řádného doručení právního úkonu směřující ke skončení pracovního poměru za následek jeho neplatnost. Současná právní úprava ale s nedoručením právního jednání následek neplatnosti nespojuje. Okresní soud tak měl ve věci provést důkazy a o jeho nároku na plnění rozhodnout. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu, který je správný, a jeho právní závěry jsou jednoznačné. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 8. Nároky žalobce je třeba s ohledem na období jejich vzniku (od dubna 2019 do září 2019) posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30.6.2019 (do novely provedené zákonem č. 32/2019 Sb.), případně ve znění účinném do 31.12.2019 (do novely provedené vyhl.č. 358/2019 Sb.). Soud prvého stupně zamítl požadavek žalobce jako předčasný s tím, že pokud není rozhodnuto soudem o neplatnosti právního jednání žalované, spočívajícím v okamžitém zrušení pracovního poměru žalobce ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce, nemůže se žalobce domáhat náhrady mzdy dle § 69 odst. 1 věta prvá zákoníku práce. 9. Tento právní závěr okresního soudu neobstojí, neboť odpovídá současné právní úpravě. Odvolací soud sdílí právní názor žalobce, který je podpořen výše uvedenou judikaturou soudů, ale také odbornou komentářovou literaturou (srov. Bělina, Drápal a kol. Zákoník práce. 2. Vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck 2015, 297 s.). 10. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží (srov. § 60 zákoníku práce). Písemnost, týkající se skončení pracovního poměru, může mít v pracovněprávních vztazích sledované právní následky jen tehdy, jestliže bylo řádně doručeno zaměstnanci (srov. § 334 odst. 1 zákoníku práce). V případě, že okamžité zrušení pracovního poměru nebylo řádně doručeno zaměstnanci, nezpůsobuje to, na rozdíl od právní úpravy účinné do 31.12.2011, jeho neplatnost. Právní úprava pracovněprávních vztahů vychází v době od 1.1.2012 ze zásady, že účinky výpovědi z pracovního poměru nenastávají již v době, kdy zaměstnavatel tento právní úkon učinil, kdy projevil vůli směřující k rozvázání pracovního poměru, ale teprve v okamžiku, kdy okamžité zrušení pracovního poměru bylo řádně doručeno zaměstnanci. Dokud nebyl právní úkon doručen„ tak neexistuje“ (jak vyplývá také z důvodové zprávy k zákonu č. 365/2011 Sb.). Ukáže-li se, že zaměstnavatel projevil vůli rozvázat pracovní poměr, avšak zaměstnavatelovo právní jednání, kterým hodlal rozvázat pracovní poměr (okamžité zrušení pracovního poměru) nebylo zaměstnanci (řádně) doručeno, nelze hovořit ani o tom, že by šlo o neplatný právní úkon; ve skutečnosti takový úkon, kterým chtěl zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr, vůbec neexistuje a v pracovněprávních vztazích účastníků pracovního poměru je třeba postupovat stejně, jako kdyby k okamžitému zrušení pracovního poměru nikdy nedošlo (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 630/2015, týkající se řádného doručení výpovědi, jehož nosné důvody o účincích právních jednání jsou dle právního názoru odvolacího soudu aplikovatelné také na souzenou věc, kde měl být pracovní poměr rozvázán okamžitým zrušením). 11. Žalobce tvrdí, že mu právní jednání žalované ze dne 5.7.2019, kterým měl být okamžitě zrušen pracovní poměr, nebylo řádně doručeno. Nedoručení písemnosti, obsahující okamžité zrušení pracovního poměru, vede k nicotnosti takového právního jednání. Jestliže je právní jednání nicotné (neexistuje) a nemůže být posuzována jeho platnost. Obrana podle § 72 zákoníku práce se vztahuje pouze na případy, kdy došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru. O platnosti jednání, které je jen zdánlivé rozhodovat nelze a postup, podle výše zmíněných ustanovení zákoníku práce nelze uplatnit ani analogicky. Procesní obranou v takové situaci je žaloba na plnění, kdy zaměstnanec se může domáhat po zaměstnavateli, který se domnívá, že rozvázal pracovní poměr, aby splnil povinnost nadále mu v rámci existujícího pracovního poměru přidělovat práci a zaplatil mu náhradu mzdy za dobu, kdy mu práci nepřiděloval, čímž nastala překážka v práci na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce. Takový nárok v rozsahu částky 50.700 Kč žalobce uplatnil (srov. podání žalobce na čísle listu 157). Soud musí jako předběžnou otázku posoudit, zda obstojí tvrzení žalobce o nicotnosti právního jednání, kterým měl být zrušen jeho pracovní poměr a zda pracovní poměr v období července 2019 až září 2019, za které požaduje žalobce náhradu mzdy pro překážku na straně zaměstnavatele, trval. 12. Okresní soud se také ve svém rozhodnutí nijak nevypořádal s dalšími nároky žalobce, které měly vzniknout v době nesporného trvání pracovního poměru (od dubna 2019 do 5.7.2019) a pro jejichž posouzení nemá žádný právní význam případné určení neplatnosti rozvázání okamžitého zrušení pracovního poměru (na jehož absenci okresní soud založil své zamítavé rozhodnutí). Soud prvního stupně zcela pominul další nároky žalobce, uplatněné v podání ze dne 28.2.2020 (srov. č.l. 155-159 spisu), které se po připuštění změny žaloby (dle usnesení ze dne 23.6.2020, č.j. 8 C 205/2019-91) staly předmětem řízení, a to nárok na zaplacení stravného za období od 15.4.2019 do 5.7.2019 ve výši 11.638 Kč, nárok na náhradu škody ve výši 4.103 Kč za neoprávněně provedené srážky v období dubna 2019 až června 2019 a nárok na doplatek mzdy za období od dubna 2019 až června 2019. 13. S ohledem na výše uvedené nezbylo odvolacímu soudu než postupovat dle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. a rozsudek okresního soudu zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. 14. V dalším řízení okresní soud provede dokazování k otázce doručení právního jednání žalovaného, spočívající v okamžitém zrušení pracovního poměru označeného datem dne 5.7.2019, a vyhodnotí, zda obstojí tvrzení žalobce o zdánlivosti tohoto právního jednání žalovaného. Soud prvého stupně se také bude řádně zabývat nároky žalobce na náhradu škody, doplatek stravného a doplatek mzdy. I v tomto směru učiní potřebné dokazování a ve svém rozhodnutí provede řádné posouzení těchto nároků žalobce tak, aby jeho rozhodnutí obsahovalo nosné důvody a bylo přezkoumatelné. V novém rozhodnutí rozhodne také o náhradě nákladů řízení, včetně řízení odvolacího dle § 224 odst. 3 o.s.ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. Pardubice 30. září 2021 Mgr. Lukáš Pácha předseda senátu