Je-li exekuční řízení zastaveno poté, co byl povinný osvobozen v rámci insolvenčního řízení, a vymohl-li soudní exekutor ještě před zahájením insolvenčního řízení náklady exekuce, pak je na místě, aby o nároku na náhradu nákladů exekuce bylo exekučním soudem rozhodnuto, neboť až pravomocným rozhodnutím bude mít soudní exekutor titul pro ponechání si vymožených nákladů exekuce.

Číslo jednací: 26 Co 107/2021-71 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta v exekuční věci oprávněného: [osobní údaje oprávněného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti povinným: 1. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] pro 37 303,51 Kč s příslušenstvím k odvolání soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. února 2021 č. j. 18 Nc 8898/2007-48 takto: I. Usnesení okresního soudu se ve výrocích II a IV mění takto: Povinní jsou povinni nahradit společně a nerozdílně soudní exekutorce náklady exekuce 12 286,02 Kč s tím, že tato povinnost již byla splněna. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením okresní soud zastavil exekuci (výrok I), soudní exekutorce ani žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok II a III) a rozhodl, že zastavením exekuce se ruší dosud vydané příkazy k úhradě nákladů exekuce (výrok IV). V odůvodnění usnesení okresní soud uvedl, že k návrhu oprávněného byla nařízena exekuce vůči povinným podle platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Hradci Králové dne 22. 3. 2007 č. j. 26 Ro 895/2007-28 k uspokojení pohledávky oprávněného, a to společně a nerozdílně ve výši 37 303,51 Kč s příslušenstvím a k vymožení povinnosti povinného 1 k zaplacení 499,59 Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 14 997,70 Kč a k úhradě nákladů exekuce. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] [anonymizováno] vzal soud na vědomí splnění oddlužení povinných a současně je osvobodil od placení dosud neuspokojených pohledávek. Okresní soud tedy dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. exekuci vůči povinné zastavil, neboť povinní byli osvobozeni s ohledem na ukončené insolvenční řízení od placení dosud neuspokojených pohledávek. S ohledem na uvedený zákonný důvod zastavení exekuce nepřiznal soudní exekutorce ani oprávněnému právo na náhradu nákladů exekuce a doplnil, že v případě, že náklady exekuce soudní exekutorce či oprávněnému vznikly, měly být uplatněny v rámci insolvenčního řízení a bylo by v rozporu se smyslem insolvenčního zákona, zejména s oddlužením, pokud by po jeho skončení měla vzniknout povinným nová povinnost k úhradě, a to v souvislosti s dluhem, o kterém bylo rozhodnuto, že je v té části, ve které nedošlo k zaplacení v rámci oddlužení, od placení osvobozen. Proti usnesení okresního soudu, a to proti výrokům II a IV, podala soudní exekutorka odvolání. Uvedla, že je jí z úřední činnosti známo, že [datum] bylo vydáno usnesení o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek, které nabylo právní moci [datum]. Z tohoto důvodu vyzvala oprávněného, aby sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, oprávněný se zastavením souhlasil. Z procesní opatrnosti rovněž zkoumala, zda oprávněný není zajištěným věřitelem, který má právo domáhat se uspokojení pohledávky zpeněžením zajištěného majetku po skončení insolvenčního řízení dle § 414 odst. 4 zákona č. 182/2006, insolvenční zákon (dále jen„ IZ“), tedy sama vedla ze své úřední činnosti exekuční řízení k jeho zastavení. Zdůraznila, že ještě před zahájením insolvenčního řízení bylo na vymáhanou povinnost vymoženo 49 907,02 Kč a 21. 10. 2013 vydala příkaz k úhradě nákladů exekuce, který nabyl právní moci 21. 11. 2013. Insolvenční návrh byl podán [datum], po dobu insolvenčního řízení tedy žádné další úkony k provedení exekuce nečinila a nebyly vybrány žádné další peněžní prostředky. Poukázala na judikaturu Ústavního soudu ČR, dle níž se účelně vynaložené náklady, jejichž součástí je také odměna exekutora, nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení (IV. ÚS 2881/17) s tím, že Ústavní soud opakovaně uznal, že soudní exekutor má právo na přednostní uspokojení odměny a náhrady účelně vynaložených nákladů exekuce (IV. ÚS 378/16). Dodala, že je nesprávný právní názor okresního soudu, dle něhož se má domáhat uspokojení své pohledávky na nákladech exekuce cestou přihlášky v insolvenčním řízení za situace, kdy již byla jeho odměna spolu s účelně vynaloženými náklady před podáním insolvenčního návrhu uspokojena. Navrhla, by odvolací soud napadené usnesení ve výrocích II a IV zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. K výzvě odvolacího soudu sdělila, že příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 21. 10. 2013 č. j. 091 EX 04811/09-090, který nabyl právní moci 21. 11. 2013, byly soudní exekutorce přiznány náklady exekuce 12 293,60 Kč Tyto náklady byly vynaloženy účelně v exekuci ještě před zahájením insolvenčního řízení a nestaly se proto součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení. Dodala, že vedle těchto nákladů byly v exekuci vynaloženy ještě náklady za vyhotovení znaleckého posudku 6 897 Kč (5 700 Kč plus DPH), přiznání jejich náhrady se však nedomáhá, neboť přihláška do insolvenčního řízení nebyla soudní exekutorkou podána. Z důvodu nerozúčtování všech peněžních prostředků k datu podání insolvenčního návrhu byla soudní exekutorka uspokojena částkou 12 286,02 Kč, doplacení rozdílu do částky přiznané příkazem k úhradě nákladů exekuce (tj. 12 293,60 Kč) však nepožadovala s tím, že bude-li jí tato částka přiznána, povede exekuční řízení k jeho skončení. K odvolání soudní exekutorky se vyjádřili povinní. Uvedli, že oprávněný nebyl přihlášen jako zajištěný věřitel a na jeho pohledávky se proto vztahuje osvobození od placení pohledávek. Náklady soudního exekutora mohou být uspokojeny pouze na základě přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení. Navrhli, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Odvolací soud přezkoumal napadený výrok II a související výrok IV usnesení okresního soudu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Dle § 89 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen ex. ř.), dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V exekučním řízení platí zásada, že náklady exekuce i náklady oprávněného hradí povinný (§ 87 odst. 2 a 3 exekučního řádu). Pro případ, že dojde k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků zásadně ten, kdo zastavení exekuce zavinil, tedy povinný, nebo oprávněný (§ 89 věta první exekučního řádu). Při zastavení exekuce je tak třeba primárně zkoumat, kdo její zastavení zavinil, a jen jemu lze uložit povinnost k náhradě nákladů exekuce. Oprávněnému nelze uložit nahradit náklady za situace, kdy zastavení exekuce procesně nezavinil. Dle § 173 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (odst. 1). Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné, včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí (odst. 2). Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 IZ, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. Promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení exekuce pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 IZ bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy je již nelze přihlásit do insolvenčního řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. 29 ICdo 62/2014). Dle § 46 odst. 7 ex. ř. je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci. Lze tedy uzavřít, že dle nyní již ustálené judikatury poté, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení, nemůže být exekuce dále prováděna. V takovém případě je exekutor povinen do majetkové podstaty vydat insolvenčnímu správci všechny věci a práva, které zajistil, a svou pohledávku na nákladech exekuce exekutor přihlašuje jako věřitel do insolvenčního řízení. Pokud však exekutor majetek povinného již v exekuci zpeněžil a má výtěžek na svém účtu a dosud jej nepředal oprávněnému, přiznává mu § 46 odst. 7 ex. ř. právo zajistit z výtěžku náklady exekuce odpovídající rozsahu zpeněženého majetku. Insolvenčnímu správci tedy exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce, ty se v tomto rozsahu součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení nestávají. Z obsahu spisu a sdělení soudní exekutorky vyplývá, že po nařízení exekuce, ale ještě před zahájením insolvenčního řízení bylo na náklady exekuce vymoženo soudní exekutorkou, resp. její pohledávka na nákladech exekuce byla uspokojena částkou 12 286,02 Kč (příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 21. 10. 2013 č. j. 091 EX 04811/09-090, který nabyl právní moci 21. 11. 2013, byly soudní exekutorce přiznány náklady exekuce 12 293,60 Kč, a to odměna soudní exekutorky z vymožené částky ke dni vydání příkazu 5 860 Kč, hotové náklady 3 500 Kč, náhrada za ztrátu času 800 Kč a DPH). Tyto náklady byly účelně vynaloženy v exekuci ještě před zahájením insolvenčního řízení a nestaly se součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení. K datu podání insolvenčního návrhu byla soudní exekutorka na nákladech exekuce uspokojena částkou 12 286,02 Kč, doplacení rozdílu do částky přiznané příkazem k úhradě nákladů exekuce (tj. 12 293,60 Kč) nepožadovala. Exekuce byla po skončení insolvenčního řízení zastavena dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Náklady exekuce zásadně hradí povinný, pouze při zavinění ze strany oprávněného lze požadovat, aby je hradil oprávněný. V souzené věci však nelze dovodit, že by zastavení exekuce procesně zavinil oprávněný. Návrh na nařízení exekuce totiž podal předtím, než bylo zahájeno ohledně povinných insolvenční řízení a bylo jim povoleno a schváleno oddlužení. Jestliže oprávněný nezavinil zastavení exekuce, nelze mu uložit povinnost nahradit náklady exekuce a musí je hradit povinní. Náklady exekuce spočívají v odměně exekutora 5 860 Kč (§ 5 a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb.), v náhradě hotových výdajů 3 500 Kč (§ 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb.), v náhradě za ztrátu času 800 Kč dle § 14 vyhlášky č. 330/2001 Sb. (za cestu zaměstnance exekutora ze sídla exekutora k povinnému a zpět 6. 8. 2013) a náhradě 21% DPH 2 133,60 Kč; celkem 12 293,60 Kč Tyto náklady exekuce (resp. 12 286,02 Kč) soudní exekutorka vymohla ještě před zahájením insolvenčního řízení a správně si tuto část ponechala ve smyslu § 46 odst. 7 ex. ř. Nárok na náhradu nákladů exekuce má však základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. V posuzovaném případě bylo třeba o nároku na náhradu nákladů exekuce ve výši 12 286,02 Kč rozhodnout tak, aby měla soudní exekutorka titul pro to, aby si vymožené náklady exekuce v této části mohla ponechat. Jinými slovy soudní exekutorce vznikly výše specifikované náklady exekuce a tyto vymohla před zahájením insolvenčního řízení a za této situace není správný závěr okresního soudu, že se soudní exekutorka měla domáhat uspokojení. Ve zbytku, tj. ohledně nákladů exekuce za vyhotovení znaleckého posudku (a dále výše uvedeného rozdílu mezi částkou uspokojenou v exekučním řízení a částkou přiznanou příkazem k úhradě nákladů exekuce), nebyla pohledávka na nákladech exekuce přihlášena soudní exekutorkou do insolvenčního řízení a její přiznání ani nebylo soudní exekutorkou požadováno. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu ve výrocích II a IV ve smyslu § 220 o. s. ř. změnil tak, že povinné byla uložena povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 12 286,02 Kč s tím, že tato povinnost byla již povinnými splněna. Žádnému z účastníků nevznikly náklady v odvolacím řízení, a proto nebylo přiznáno právo na jejich náhradu žádnému z nich. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Hradec Králové 25. května 2021 JUDr. Dana Mazáková předsedkyně senátu