Ustanovení § 54 odst. 5 ex. ř. nelze při vymáhání exekučního titulu ukládajícího povinnost zdržení se rušení držby použít.

Číslo jednací: 26 Co 145/2021-51 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové ve věci oprávněného: [právnická osoba], IČ: [osobní údaje oprávněného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti povinnému: [právnická osoba], IČ: [osobní údaje povinného] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro vymožení nepeněžitého plnění k odvolání oprávněného proti usnesení soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, se sídlem Vinohradská 174, 130 00 Praha 3, ze dne 14. 4. 2021 č. j. 091 EX 00493/21-042 takto: Usnesení soudní exekutorky se mění tak, že se návrh povinného na odklad exekuce dle ustanovení § 54 odst. 5 exekučního řádu zamítá. Odůvodnění: Shora označeným usnesením soudní exekutorka rozhodla, že se provedení exekuce odkládá do pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 26. 2. 2021 (výrok I) a že povinný není ode dne vydání tohoto usnesení vázán zákazem dle ustanovení § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen „e. ř.“), spočívajícím v zákazu po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, a udržování a správy majetku (výrok II). Soudní exekutorka rozhodla o návrhu povinného ze dne 8. 4. 2021 na odklad exekuce, který povinný podal dle ustanovení § 54 odst. 5 e. ř. Vyšla přitom z toho, že povinný podal návrh na zastavení exekuce a následně souběžně s návrhem na odklad exekuce složil na účet soudní exekutorky zálohu ve výši 4 000 000 Kč. Exekutorka uzavřela, že povinným složená záloha je dostačující, a to i po zohlednění skutečnosti, že z této zálohy budou též hrazeny náklady oprávněného v exekuci a náklady exekuce. A to s odůvodněním, že v nalézacím řízení (které vedlo k vydání exekučního titulu v této věci) oprávněný vyčíslil hodnotu exekucí odebíraných movitých věcí na 2 178 037 Kč. S odkazem na ustanovení § 54 odst. 5 e. ř. proto exekutorka dospěla k závěru, že lze návrhu na odklad vyhovět. Proti tomuto usnesení podal oprávněný včas odvolání. Namítl, že institut odkladu exekuce postupem dle § 54 odst. 5 e. ř. nelze aplikovat na případy, kdy je exekuce vedena pro nepeněžité plnění. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudní exekutorky zrušil, z obsahu odvolání však vyplývá, že se fakticky domáhá změny usnesení v tom smyslu, aby návrh na odklad byl zamítnut. Povinný s odvoláním nesouhlasil a navrhoval potvrzení usnesení. Rozporoval názor oprávněného, že by nebylo možno povolit odklad exekuce daným postupem jen z toho důvodu, že předmětem exekuce není peněžité plnění. Současně namítal, že exekuční titul není vykonatelný. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Pro rozhodnutí o odvolání je rozhodující výklad ustanovení § 54 odst. 5 e. ř., dle kterého je-li u exekutora složena jistota ve výši vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, exekutor nebo exekuční soud na návrh povinného odloží provedení exekuce do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce podaném povinným a rozhodne o tom, že povinný není vázán zákazem uvedeným v § 44a odst. 1 a v § 47 odst. 6 ode dne vydání rozhodnutí o odkladu. Nedojde-li k zastavení exekuce, použije se jistota na úhradu vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce; jinak se vrátí složiteli jistoty. Z obsahu spisu vyplývá, že exekučním titulem je usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 11. 2020 č. j. 7 C 22/2020-185. Tímto usnesením bylo vyhověno žalobě oprávněného z rušené držby ve smyslu ustanovení § 1007 o. z. Oprávněný se jím domohl soudního rozhodnutí, kterým bylo povinnému uloženo, aby se zdržel všech zásahů do držby oprávněného k movitým věcem (v žalobě specifikovanému materiálu, nářadí a strojům). K tomu odvolací soud ze své úřední činnosti ověřil, že proti výše citovanému usnesení Okresního soudu v Semilech č. j. 7 C 22/2020-185 bylo podáno odvolání, o kterém odvolací soud již rozhodl, a to tak, že usnesení v té části, kde se oprávněný domáhal uložení povinnosti povinnému zdržet se všech zásahů do držby oprávněného k materiálu, nářadí a strojům zde specifikovaným, potvrdil. Předmětem exekuce není vymožení peněžitého plnění a s přihlédnutím k ustanovení § 73 e. ř. je třeba analogicky aplikovat příslušná ustanovení o. s. ř. S ohledem na povahu povinnosti, uložené exekučním titulem (povinnost zdržet se zásahu do držby oprávněného), odvolací soud dospěl k závěru, že se nejedná ani o exekuci odebráním věci dle § 345 o. s. ř., jak by snad mohlo vyplývat z odůvodnění usnesení soudní exekutorky. Jde o exekuci ukládáním jiné povinnosti (v tomto případě zdržení se rušení držby), tj. exekuci, která se realizuje postupem dle § 351 odst. 1 o. s. ř., dle kterého ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí (exekuce) nebude zastaven. Pokuty připadají státu. Z výše uvedeného vyplývá, že exekuci postupem dle § 351 odst. 1 o. s. ř. je možné realizovat pouze ukládáním pokut. Neuplatní se zde tedy postup dle § 347 o. s. ř., kdy si oprávněný může obstarat na náklady povinného jinou věc stejného druhu, neboť se nejedná o provedení exekuce odebráním věci. Z toho plyne, že v daném případě nelze vůbec vyčíslit výši vymáhané pohledávky, protože hodnota věcí, do jejichž pokojné držby povinný zasáhl, není z hlediska faktického provedení exekuce rozhodující. Ustanovení § 54 odst. 5 e. ř. výslovně stanoví, že odklad exekuce je možný pouze v tom případě, kdy je složena jistota, jejíž výše se odvíjí od výše vymáhané pohledávky. Institut jistoty složené v exekuci dle § 54 odst. 5 ex. ř. je zajištujícím institutem, kterým mají být ochráněna práva oprávněného, který má pro případ zamítnutí návrhu na zastavení exekuce zajištěnou úhradu své vymáhané pohledávky. Z jazykového výkladu tohoto ustanovení i z významu a účelu institutu v tomto ustanovení uvedeného proto vyplývá, že dané ustanovení nelze použít tam, kde vůbec není možné zjistit výši pohledávky, jako to je právě v případě exekuce rozhodnutí ukládajícího povinnost zdržení se rušení držby. Protože ustanovení § 54 odst. 5 e. ř. nelze při vymáhání exekučního titulu ukládajícího povinnost zdržení se rušení držby použít, změnil odvolací soud usnesení soudní exekutorky tak, že se návrh povinného na odklad exekuce dle ustanovení § 54 odst. 5 e. ř. zamítá. K tomu odvolací soud závěrem uvádí, že posuzoval pouze to, zda jsou splněny podmínky pro odklad exekuce dle § 54 odst. 5 e. ř. Jeho rozhodnutí však nijak nepředjímá, zda zde nejsou dány jiné okolnosti, které zákon vymezuje jako důvody pro odklad exekuce, neboť takové důvody tvrzeny nebyly. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. Hradec Králové 14. června 2021 JUDr. Dana Mazáková předsedkyně senátu