č. j. 30 A 28/2021 - 66     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a ve věci  žalobkyně: P. K.   zastoupena JUDr. Radkem Bechyně, advokátem   se sídlem advokátní kanceláře Legerova 148, 280 02 Kolín  proti  žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje   se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. března 2021, č. j. KUKHK-10678/DS/2021/-3 RČ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I. Předmět řízení 1. Napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Náchod ze dne 28. 12. 2020, č. j. MUNAC 96496/2020/DSH/K, sp. zn. KS 15901/2019/DSH/K, jímž zamítl písemné námitky žalobkyně proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče jako nedůvodné, a provedený záznam bodů v registru řidičů dle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), potvrdil. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že byla napadeným rozhodnutím zkrácena na svých právech. Svou argumentaci rozdělila do dvou okruhů. V prvním z nich se zaměřila zejména na námitky týkající se nerespektování odvolacích důvodů žalovaným. Ten se dle jejího názoru nezabýval předloženými důkazními prostředky, jimiž byla rozhodnutí jiných odvolacích správních orgánů. Konkrétně se jednalo například o rozhodnutí č.j.: HLUC/00590/2020/OD/Vo ze dne 6. 1. 2020, či MUCE 20786/2019 SO, z nichž dle žalobkyně vyplývá ustálenost praxe správního orgánu, a to hlavně v tom, že správní orgán se zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, kdy toto činí zejména na základě podaného odvolání, kdy odvolatel provedení takového posouzení požaduje a na možnou nezpůsobilost podkladů ve svém odvolání upozorňuje. Obdobný postup má vyplývat i z rozhodnutí dalších správních orgánů, žalobkyně příkladmo uváděla také rozhodnutí: č. j. KUJCK-24343/2020 ze dne 13. 2. 2020, či č. j.: ŘP/741/19-16/Ka. Má za to, že jsou tato rozhodnutí k projednávané věci přiléhavá. Rovněž vyjádřila přesvědčení, že by mezi krajskými úřady měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných a z hlediska právní jistoty považovala za nemyslitelné, aby tytéž správní orgány v jiné místní působnosti postupovaly a rozhodovaly způsobem odlišným. V závěru tohoto okruhu námitek poukázala na zásadu legitimního očekávání, dle které by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. 3. Druhým okruhem žalobních námitek brojila žalobkyně proti konkrétním podkladům pro záznam bodů, které označila za nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Žalobkyně zprvu upozornila na ta rozhodnutí v blokových řízeních (v žalobě identifikována číslem série a číslem bloku; nejednalo se však o rozhodnutí, která by se jí týkala), která dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nesplňují dostatečnou individualizaci skutku (ve vztahu k formálním náležitostem rozhodnutí). Žalobkyně je toho názoru, že by z rozhodnutí měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí žalovaný, je dle jejího názoru naprosto nesprávný. Doplnila, že: „Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit, na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu. V takovém případě pozbývá smyslu existence jakéhokoli orgánu veřejné moci.“ 4. Na podporu těchto tvrzení poukázala na několik situací týkajících se protiprávních jednání přestupců (konkrétně překročení nejvyšší povolené rychlosti a porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem) a vymezila, jaké formulace popisu přestupkového jednání v rozhodnutí jsou v těchto vzorových případech nedostatečné. Rovněž musí být z rozhodnutí naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít a údaje v rozhodnutí musí být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně. 5. Konečně se věnovala i vadám jednotlivých podkladů pro záznam bodů do registru řidičů v jejím případě. Žalobou napadala pokutové bloky ze dnů 1. 11. 2019, 18. 2. 2019, 20. 6. 2018, 30. 1. 2017, 14. 12. 2016 a 30. 7. 2016. Soud tak přezkoumal všech 6 pokutových bloků, jimiž žalobkyně dosáhla počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Krajský soud podotýká, že vznesené námitky nebyly ke všem pokutovým blokům totožné. Proto se soud bude věnovat každému dílčímu pokutovému bloku zvlášť. 6. Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 1. 11. 2019 namítala, že v kolonce č. 5 není, dle jejího názoru, jednoznačně stanovené místo spáchání přestupku, kdy zde absentuje název ulice, kde se měl přestupek udát a údaje na rozhodnutí tak nekorespondují s údaji na oznámení o uložení pokuty. Z popisu přestupkové jednání, tak jak je v rozhodnutí uvedeno, nadto nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání ani právní kvalifikace této povinnosti. 7. Pokutový blok ze dne 18. 2. 2019 měl trpět následujícím pochybením. V kolonce č. 5 není jednoznačně stanovené místo spáchání přestupku, kdy zde absentuje název ulice, kde se mněl přestupek udát a údaje na rozhodnutí tak nekorespondují s údaji na oznámení o uložení pokuty. Z popisu přestupkové jednání, tak jak je v rozhodnutí uvedeno, nadto nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání ani právní kvalifikace této povinnosti. Tedy shodné námitky, jako k předchozímu pokutovému bloku. Navíc ovšem žalobkyně brojila ještě proti tomu, že v kolonce č. 6 je uvedena zkratkovitě právní kvalifikace přestupkového jednání, kterého se měl účastník dopustit. Údaje v této kolonce jsou dále při své vágnosti a neodbornosti ve svém zápisu také částečně nečitelné a tím dále potvrzují formální nesprávnost napadeného rozhodnutí, vztahující se zejména k právní kvalifikaci samotného skutku. 8. K pokutovému bloku ze dne 20. 6. 2018 měla výhrady pouze dvě. V kolonce č. 5 není zjevná výsledná naměřená rychlost a ani to, zda byla zohledněna možná odchylka měřícího zařízení. V kolonce č. 7 není přezkoumatelným způsobem uvedeno, zda bylo přestupkové jednání spácháno úmyslně či z nedbalosti. 9. Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 30. 1. 2017 žalobkyně nejprve konstatovala, že v kolonkách 1 až 4 pokutových bloků není přesně zajištěna osoba přestupce, kdy údaje jsou částečně nečitelné a nejsou zde přesně vypsány požadované údaje, jako například rodné číslo a datum narození. Rovněž ověření totožnosti není dostačující. V kolonce 5 není přesně zajištěna doba spáchání přestupku, kdy údaje o datu a čase spáchání přestupku nejsou uvedeny, jsou vlivem zápisu nečitelné, nejsou uvedeny kompletně, dále není jednoznačně stanovené místo spáchání přestupku; název obce zde není úplný, resp. je uveden v nesrozumitelné zkratce, což platí i pro název ulice, na které mělo k přestupkovým jednáním dojít. Z popisu přestupkových jednání dále nevyplývá jednoznačná skutková podstata, ani její jednoznačné propojení s povinností stanovenou zákonem, jež měla být porušena. Rovněž právní kvalifikace je zapsaná ve zkratkovitém zápisu, kdy není zjevné, o jakou konkrétní právní normu se v tomto případě jedná, resp. její konkrétní část, kdy ze zápisu sice vyplývá porušení § 18 zákona o silničním provozu, ovšem již ne jakého bodu či písmena atd. V kolonce 6 je podle žalobkyně uvedena zkratkovitě právní kvalifikace přestupkového jednání, kterého se měla dopustit a vyplývá z ní pouze označení konkrétní právní normy, ovšem ostatní body atd. již nikoli, což považuje zejména u právní kvalifikace protiprávního jednání za vadu značnou, která znemožňuje přesné určení tohoto jednání a tedy i odpovědnost účastníka za ně. Zápis znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce a neposkytuje jednoznačný odkaz na právní kvalifikaci domnělého protiprávního jednání. V části 7 tohoto pokutového bloku není zcela zřetelná výše uložené sankce a není tak možné ověřit, zda jednotlivé údaje zde uvedené, tedy výše uložené sankce číslem a slovy, spolu korespondují. Údaj o výši sankce chybí, či není úplný. V kolonkách  8-9 není jednoznačně zaznamenáno místo, kde bylo napadené rozhodnutí vydáno a vlivem zápisu zde není přezkoumatelné, zda jsou uvedeny veškeré požadované údaje o oprávněné osobě, která měla rozhodnutí vydat, a to včetně jejího podpisu. Rovněž data vyhotovení a převzetí rozhodnutí účastníkem jsou uvedena tak, že znemožňují přezkoumatelnost rozhodnutí, ze kterého také není zřejmý podpis účastníka. 10. Následující pokutový blok ze dne 14. 12. 2016 měl obsahovat vady týkající se kolonky č. 6. Zde je totiž uvedena právní kvalifikace přestupkového jednání, kterého se měl účastník dopustit jako „125c/1y4“, ovšem ostatní body atd. již nikoli, což shledala žalobkyně zejména u právní kvalifikace protiprávního jednání za značnou vadu. S ohledem na zápis též znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce a neposkytuje jednoznačný odkaz na právní kvalifikaci domnělého protiprávního jednání. Údaje v této kolonce jsou dále vágní a nečitelné. 11. Posledním, šestým pokutovým blokem, proti němuž žalobkyně brojila, byl pokutový blok ze dne 30. 7. 2016. K němu namítala pouze to, že jeho kopie je vlivem kvality prakticky nečitelná a nelze tak porovnat údaje uvedené na rozhodnutí s údaji uvedenými na oznámení o uložení pokuty. 12. Žalobkyně je toho názoru, že citované pokutové bloky nejsou způsobilé být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Přestupky totiž nejsou jako konkrétní a individualizované jednání řádně vymezeny. Dále bylo žalobkyní opětovně upozorněno na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39. Zde Nejvyšší správní soud konstatoval, že pokutové bloky nelze posuzovat s rigidní přesností, přesto by však mělo být konkrétní jednání v bloku popsáno dostatečně určitě, že nebude zaměnitelné s jednáním jiným. Stane-li se tak s pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to ničeho nemění. Žalobkyně uzavřela, že nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní individualizované jednání vůbec vymezen, když absence konkretizace a individualizace je v předmětné věci dle názoru žalobkyně právě případ shora citovaných pokutových bloků. 13. Z výše uvedených důvodů požadovala napadené rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení včetně povinnosti zavázat jej k náhradě nákladů řízení. 14. Žalobkyně zároveň požádala o přiznání odkladného účinku žalobě. Krajský soud pouze doplňuje, že této žádosti bylo vyhověno usnesením ze dne č. j. 30A 28/2021-57, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2020. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 15. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 4. 2021 shrnul dosavadní průběh řízení před správními orgány a to včetně specifikace všech přestupkových jednání. Plně odkázal na žalované rozhodnutí, v němž se, dle jeho názoru, věcí podrobně zabýval. Má za to, že podklady pro záznam bodů, splňují náležitosti pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče, přičemž počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchaným přestupkům a rozhodnutí jsou pravomocná. Dospěl k závěru, že pokutové bloky obsahují všechny náležitosti, přičemž dále popsal jednotlivé údaje na všech blocích. 16. Doplnil rovněž, že pokud by žalobkyně se spácháním předmětného přestupku skutečně nesouhlasila, mohla vyjádřit svůj nesouhlas již při samotném blokovém řízení a přestupek by se dále projednával ve správním řízení. Zahájení takového správního řízení o přestupku je tedy fakticky v dispozici té osoby, jež se měla přestupku dopustit, byť je zahajováno správním orgánem, neboť právě této osobě je dáno na výběr, zda využije svého práva na to, aby spáchání přestupku bylo správním orgánem prokazováno a aby bylo řádně prováděno skutkové i právní hodnocení jejího jednání. 17. Žalovaný je toho názoru, že oznámení o uložení pokuty v dílčích blokových řízeních korespondují s uloženými pokutami. Trvá na tom, že obsah pokutových bloků je v souladu se soudobou judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. s rozsudkem ze dne 26. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016-47). Na základě výše uvedených skutečností navrhl zamítnutí žaloby. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně ani žalovaný nevyjádřili nesouhlas s takovým postupem, ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. O věci usoudil následovně. 19. Ze spisu správního orgánu prvního stupně sp. zn. KS 15901/2019/DSH/K (dále jen „správní spis“) krajský soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 11. 2019 podala námitky proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a výzvě k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Žádala o doplnění spisového materiálu o rozhodnutí, kterými měla být uznána vinnou z přestupků. 20. Správní orgán I. stupně vyžádal od příslušných orgánů podkladová rozhodnutí, na jejichž základě byly žalobkyni provedeny záznamy bodů. Prvoinstanční správní řízení bylo rovněž, v jeho průběhu, přerušeno na dobu nezbytně nutnou k vyřízení přezkumného řízení o přestupku. Jednalo se o přestupek ze dne 1. 11. 2019, spáchaný v obci Domašov, který byl taktéž řešen na místě uložením blokové pokuty orgánem Policie České republiky. Posléze však byly (rozhodnutím ze dne 28. 12. 2020) námitky žalobkyně proti záznamu bodů zamítnuty jako neodůvodněné, za současného potvrzení provedeného záznamu. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně blanketní odvolání, které na výzvu správního orgánu I. stupně dne 8. 3. 2021 doplnila. Nadepsaný soud podotýká, že obsah doplnění odvolání v zásadě kopíroval text podané žaloby, proto na něj bez dalšího odkazuje. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný v jeho odůvodnění podrobně zrekapituloval obsahy sporných podkladových bloků a konstatoval, že všechny pokutové bloky jsou způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče (žalobkyně). Ke kopiím sporných bloků se krajský soud vyjádří níže při vypořádání žalobních námitek. 21. Předně krajský soud připomíná, že podle § 75 odst. 2 s. ř. s. soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tak platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu; k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, 5 č. j. 7 Afs 104/2004-54, nebo např. rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42. „Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014-20, ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009-99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007-46, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008-60)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2019, č. j. 7 Afs 158/2019-37). Byť v tomto případě se jednalo o jednání před Nejvyšším správním soudem, lze však konstatovat, že tato problematika se vztahuje i k rozhodování před soudem krajským. (veškerá judikatura Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozhodnutí je dostupná na www.nssoud.cz). 22. Jestliže tedy žalobkyně v žalobě vytkne napadenému správnímu rozhodnutí vady jen v obecné rovině, aniž by poukázala na zcela konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje pochybení, je zcela dostatečné, pokud se k takto obecným námitkám vyjádří krajský soud rovněž jen v obecné rovině. Toto stanovisko zaujal i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, který konstatoval, že: „Smyslem uvedení žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.) je jednoznačné ustanovení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby… . míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod, byť i vyhovující, obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ 23. V návaznosti na shora uvedené nezbývá než konstatovat, že první žalobní námitka je zcela abstraktního charakteru. Žalobkyně ji nijak blíže nespecifikovala a nepoukázala na žádnou konkrétní souvislost s její osobou. Takto podaná námitka vůbec nereaguje na odpovídající skutkové okolnosti projednávané věci. Obecnost takto formulované žalobní námitky znemožňuje soudu, aby na ni konkrétněji reagoval. V podané žalobě bylo totiž pouze stroze uvedeno, že se odvolací orgán nezabýval předloženými důkazními prostředky, aniž by žalobkyně jasně vyjádřila spojitost těchto důkazních prostředků s jejím řízením. Krajský soud pečlivě prošel dílčí materiály založené ve správním spisu a upozorňuje, že žádný z důkazních prostředků, které žalobkyně citovala v žalobě a které rovněž připojila k podané žalobě, nepředložila v průběhu správnímu orgánu I. stupně ani žalovanému. Je pak zcela zřejmé, že pokud v řízení před správním orgánem ten nemá možnost se s jejími důkazními prostředky seznámit, nebude se k nim v napadeném rozhodnutí ani vyjadřovat. Námitka žalobkyně je v tomto případě zcela nedůvodná. 24. Krajský soud nadto doplňuje, že shora citovaná rozhodnutí, jež byla žalobkyní k žalobě připojena, se nijak konkrétně její osoby netýkají. Nemají žádnou přímou skutkovou spojitost s věcí, o níž je jednáno. Žalobkyně krajskému soudu poskytla k úvaze pouze příkladná rozhodnutí správních orgánů, a to bez jakéhokoliv bez dalšího komentáře. V tomto případě by ale bylo záhodno uvést, v čem přesně spatřuje souvislost a provázanost s danou věcí. Krajský soud podotýká, že je to právě individualizace a jasná specifikace námitek ze strany žalobkyně, která vede správní orgány, a posléze rovněž správní soudy, k povinnosti na konkrétní námitky a výhrady jasně a konkrétně reagovat. 25. Další žalobní námitka se týkala přezkumu konkrétních pokutových bloků žalobkyně. Krajský soud podotýká, že stěžejní je pro dané řízení otázka přezkumu záznamu v registru řidičů v řízení o námitkách podle § 123f zákona o silničním provozu, zvláště pak rozsah tohoto přezkumu. Podle tohoto ustanovení, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče. Shledá-li naopak příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí. 26. V tomto směru lze taktéž poukázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Konkrétně v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, stanovil rozsah řízení o námitkách následujícím způsobem: „Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je. Jedná se zde o důsledek zásady presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci. Je tedy zřejmé, že ověření existence podkladů pro záznam v rámci rozhodnutí o námitkách proti provedení záznamu bodů do registru řidičů je užší a než případné přezkumné řízení ohledně jednotlivých podkladových rozhodnutí pro provedení záznamu bodů, jak správně uvádí stěžovatel.“ 27. V řízení o námitkách tedy správní orgán posuzuje, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda záznam byl proveden v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá bodovému hodnocení přestupkového jednání. Tomu pak logicky odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. V důsledku toho tedy ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, plně odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 5 As 76/2010-59). 28. Konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu dále zastává názor (srov. např. rozsudek ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20), že blokové řízení je řízením zjednodušeným, ve kterém do značné míry splývá řízení s jeho výsledkem - uložením pokuty. Pokutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravoval zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), zejména v ustanovení § 84 a § 85. Tomu odpovídá i závěr obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§ 85 odst. 3 tohoto zákona).“ 29. Jak dále uvedl Nejvyšší správní soud ve zmíněném rozsudku č. j. 7 As 94/2012-20, „s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust.  § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedeným odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost.“ 30. K dané problematice se Nejvyšší správní soud shodně vyslovil i ve svém rozsudku ze dne 16. 5. 2013. č. j. 4 As 8/2013-27, v němž mimo jiné uvedl, že „je zřejmé, že popis přestupku stěžovatele na pokutových blocích byl s ohledem na méně formální povahu blokového řízení a praktické důvody (velikost pokutového bloku, časové omezení, terénní podmínky) zestručněn a uveden v hovorové formě. Podstatné však je, že ze slovního popisu přestupku ve spojení s relevantním ustanovením zákona o přestupcích a zákona o provozu na pozemních komunikacích je zcela nepochybné, jakého jednání (přestupku) se stěžovatel dopustil. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost, že na předmětném oznámení a pokutových blocích jsou uvedena stejná ustanovení těchto právních předpisů. S ohledem na shora uvedené, tak nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že není zřejmé, za jaké jednání byl blokovou pokutou postižen, ani námitce, podle které obecný popis skutku uvedený na pokutových blocích odůvodňuje rovněž právní kvalifikaci přestupku podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích.”  31. Nadepsaný soud přitom pouze pro úplnost poznamenává, že od 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), který modifikoval blokové řízení na řízení příkazní, při němž je příkaz vydáván na místě. Jelikož je zde ve vztahu k náležitostem takto vydaných rozhodnutí patrná kontinuita, soud má za to, že judikatorní závěry citované výše obstojí i v případě žalobkyně. 32. Krajský soud dále připomíná, že řízení o námitkách proti záznamu bodového hodnocení v registru řidičů nepředstavuje opravný prostředek proti rozhodnutí o přestupku, jedno zda rozhodnutí ve správním řízení nebo v řízení blokovém, ani takový opravný prostředek nenahrazuje. K tomu lze odkázat na závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011-87, z něhož lze dovodit, že namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle ustanovení § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti, či dokonce nicotnosti. 33. Žalobkyně v nyní projednávané věci namítala, že přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání řádně vymezeny a že tedy není patrno komu, kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení a zároveň tento nedostatek nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací. Krajský soud však poznamenává, že sama žaloblyně v otázce této problematiky odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39, jenž svým obsahem pokračuje ve výše uvedeném názorovém proudu Nejvyššího správního soudu, týkajícím se této otázky. S poukazem na svoji dřívější judikaturu například výslovně pod bodem [22] uvedl, že „s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust.  § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění.“ Žalobkyně se proto mýlí, pokud z citovaného rozsudku dovozuje nepřípustnost strohých a zkratkovitých formulací. 34. V dané věci posuzoval krajský soud s ohledem na obsah žaloby zákonnost a správnost postupu správních orgánů při posuzování podkladů pro záznam bodů u žalobkyně do registru řidičů celkem v šesti případech přestupků spáchaných a projednaných v blokovém řízení ve dnech 1. 11. 2019, 18. 2. 2019, 20. 6. 2018, 30. 1. 2017, 14. 12. 2016 a 30. 7. 2016. 35. Krajský soud ověřil, že na všech citovaných pokutových blocích je vyplněno jméno a příjmení přestupce (tj. žalobkyně), její rodné číslo, či datum narození a zároveň číslo jejího občanského průkazu nebo zároveň i číslo jeho řidičského průkazu a adresa místa pobytu. Rovněž je na všech pokutových blocích její podpis (což ostatně ani nerozporovala) s tím, že souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení (resp. v příkazním řízení). Každý pokutový blok je opatřen otiskem razítka Policie České republiky nebo příslušné obecní policie. Krajský soud tak nemůže přisvědčit námitce žalobkyně, že v kolonkách 1 až 4 u pokutového bloku ze dne 30. 1. 2017 a pokutového bloku ze dne 30. 7. 2016 není přesně zjištěna osoba přestupce, ani tomu, že údaje jsou částečně nečitelné a nejsou zde přesně vypsány požadované údaje jako například rodné číslo a datum narození. Krajský soud po pečlivém prostudování zmíněných údajů nemá o jejich znění pochybnosti a má za to, že pokutové bloky zcela jasně označují nacionále žalobkyně. Zejména by krajský soud chtěl podotknout, že pokutový blok ze dne 30. 7. 2016, o němž žalobkyně tvrdí, že je prakticky nečitelný, obsahuje dostatečné množství informací, které jsou z doložené kopie natolik zřetelné, aby soud mohl přezkoumatelným způsobem posoudit i jej. Neznamená totiž, že pokud je určitá dílčí informace, která navíc není v projednávané věci zcela zásadní, obtížněji čitelná, nebudou automaticky zřetelné i další údaje korespondující skutkovému stavu v době, kdy žalobkyně konkrétní pokutový blok stvrdila svým podpisem. 36. Ta dále vytýkala v případě pokutových bloků ze dne 1. 11. 2019, 18. 2. 2019, 20. 6. 2018, 30. 1. 2017 a pot. pokutového bloku ze dne 30. 7. 2016  nedostatky v kolonce č. 5, jelikož měla za to, že není jednoznačně stanovené místo spáchání přestupku, z údajů v pokutových blocích nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání ani právní kvalifikace a nedostatečně jsou uvedeny i informace o čase a datu spáchání přestupků. Ani tato námitka se nezakládá na pravdě. Krajský soud z pokutových bloků zřetelně vyčetl, že: Žalobkyně dne 1. 11. 2019 v 8:57 hod. v obci Domašov, Brněnská 34, porušila ust. § 18 odst. 4 a tím se dopustila přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, který byl vyřešen na místě uložením blokové pokuty v blokovém řízení orgánem Policie České republiky, dopravní inspektorát Brno, č.j.: KRPB3 241700/PŘ-2019-060306. Dále dne 18. 2. 2019 v 9:45 hod. v obci Čáslav - Filipov, ul. Zámecká 14/5, porušila ust. § 6 odst. 1 písm. a) a tím se dopustila přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, který byl vyřešen uložením blokové pokuty v blokovém řízení orgánem Policie České republiky, obvodní oddělení Čáslav, č.j.: KRPS- 48039/PŘ-2019-010510. Rovněž dne 20. 6. 2018 v 20:01 hod. v obci Kutná Hora, porušila ust. § 18 odst. 4 a tím se dopustila přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, který byl vyřešen na místě uložením blokové pokuty v blokovém řízení orgánem Police České republiky, dopravní inspektorát Kutná Hora, č.j.: KRPS-191285/PŘ- 2018-010506. Dne 30. 1. 2017 v 9:50 hod. v obci Žleby, ul. Ke Hrázi, porušila ust. § 6 odst. 1 písm. a) a tím se dopustila přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, který byl vyřešen na místě uložením blokové pokuty v blokovém řízení orgánem Policie České republiky, obvodní oddělení Čáslav, č.j.: KRPS-3865/PŘ-2017-010510. A v neposlední řadě dne 30. 7. 2016 ve 20:25 hod. v obci Červená Hora, porušila ust. § 18 odst. 4 a tím se dopustila přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, který byl vyřešen na místě uložením blokové pokuty v blokovém řízení orgánem Policie České republiky, dopravní inspektorát Náchod, č.j.: KRPH-70598/PŘ-2016-050506 37. Krajský soud dále předesílá, že z obsahu pokutových bloků, konkrétně z popisu místa, kde mělo dojít ke spáchání předmětných přestupků, mu nevznikla nejmenší pochybnost v tom směru, v jakém místě mělo dojít k předmětnému spáchání přestupků. Již ze shora citované judikatury Nejvyššího správního soudu v žádném případě neplyne, že by při popisu místa spáchání přestupku bylo nutné na pokutovém bloku vypisovat např. číslo popisné domu nebo jiné stavby v ulici (nebo v obci, pokud ta na ulice členěna není), u něhož (nebo poblíž něhož) mělo k přestupkovému jednání dojít; stejně jako není nutné vypisovat, kterým směrem přestupce jel či kilometrové místo komunikace. Uvedení takových doplňujících údajů v pokutovém bloku může být jistě za určitých okolností účelné, nelze je však mít za povinné. Takové požadavky považuje krajský soud za naprosto přepjaté a nedůvodné, zcela se míjející se smyslem příkazního řízení na místě, kterým je rychlé vyřízení přestupku na místě za situace, pokud přestupce spáchání přestupku uznává a s vyřízením věci touto formou souhlasí. Dlužno dodat, že všechna rozhodnutí (příkazové bloky), proti kterým žalobkyně brojí, obsahují název obce, v níž ke spáchání přestupku došlo, a ty, v nichž se nachází více pozemních komunikací, obsahují jejich další bližší specifikaci. Krajský soud podotýká, že určité pokutové bloky místo spáchání přestupků vymezily navzdory benevolentnějším závěrům Nejvyššího správního soudu, týkajícím se dané problematiky, velice pečlivě. Lze navíc očekávat, že pokud by na pokutovém bloku byly ze strany policistů či strážníků uvedeny chybné nebo neurčité údaje ohledně místa spáchání přestupku, přestupce by takový blok neměl v rámci důvodně předpokládaného střežení si svých práv podepisovat. Pokud tak učiní, dává tím nepochybně najevo souhlas s jeho obsahem, tedy i s tím, že obsah pokutového bloku je pro něj srozumitelným. 38. Dále nadepsaný soud konstatuje, že neobstojí námitka týkající se nedostatečné právní kvalifikace přestupků. Žalobkyně pouze ve zcela obecné rovině namítala (ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 18. 2. 2019, 30. 1. 2017, 14. 12. 2016 a opět pot. i 30. 7. 2016), že z popisu přestupkových jednání nevyplývá jednoznačná skutková podstata, ani její jednoznačné propojení s povinností stanovenou zákonem, u některých rovněž spatřoval jejich nečitelnost vlivem zápisu. Ani tuto námitku nelze shledat za důvodnou. S ohledem na shora citované právní závěry plynoucí z judikatury Nejvyššího správního soudu považuje krajský soud právní kvalifikaci všech žalobkyní spáchaných přestupků za naprosto jasnou a dostačující. 39. Je nepochybné, že žalobkyně dne 18. 2. 2019 a 30. 1. 2017 spáchala přestupek vymezený v § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, jelikož porušila ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu (tedy nebyla připoutána na sedadle bezpečnostním pásem). Lze přitom vycházet nejen z odkazu na znění citovaného ustanovení (které je uvedeno na obou pokutových blocích), ale ty zároveň obsahují i další specifikaci předmětných přestupků, a to: „pásy“ a „nebyla za jízdy připoutána bezp. pásem“, jež ve spojení se shora uvedeným činí situaci naprosto nespornou. Následně je zcela nesporné, že dne 14. 12. 2016 a 30. 7. 2016 spáchala přestupek vymezený v § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu (tedy překročila nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec o více než 30 km/h). I v tomto případě lze vycházet z obsahu obou předmětných pokutových bloků, z nichž se podává, že žalobkyně porušila: „§ 18 odst. 4 z. č. 361/2000 Sb., překročení povolené rychlosti v obci, 50/65/62“ a „§ 18 odst. 4 z. č. 361/2000 Sb., rychlost v obci, 50/68/65“.  Lze uzavřít, že informace o předmětných přestupcích tak, jak jsou popsány ve všech citovaných pokutových blocích, nevyvolávají pochybnosti o právní kvalifikaci jednání, za které byly žalobkyni pokutové bloky vydány. Krajský soud na závěr podotýká, že není nutné trvat vždy na formulaci právní kvalifikace „§ 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích“. Je třeba trvat na tom, aby bylo každému po přečtení údajů na pokutovém bloku na první pohled zřejmé, jakého jednání se pokutovaný řidič dopustil a na základě jakého ustanovení zákona o silničním provozu je v takovém případě pokutován. Všechny údaje napsané na pokutových blocích zcela jasně určují, o jaké jednání žalobkyně šlo a jakou sankci za toho jednání obdržel. Tato námitka není důvodná. 40. Žalobkyně následně brojila proti tomu, že v případě pokutového bloku ze dne 20. 6. 2018 nebylo přezkoumatelným způsobem pod bodem 7. uvedeno, zda bylo přestupkové jednání spácháno úmyslně či z nedbalosti. I v tomto žalobním bodu nelze dát žalobkyni za pravdu. Na pokutovém bloku je tento údaj vyznačen pod bodem 7 zcela zřetelně zaškrtnutím políčka „nedbalost“. Byť tento postup nebyl zcela obvyklým, nezavdal pochybnosti o tom, co jím bylo myšleno. V případě pokutového bloku ze dne 30. 1. 2017 pak v části 7 tohoto bloku pak neměla být zcela zřetelná výše uložené sankce. V tomto se ale žalobkyně mýlí, na předmětném pokutovém bloku je nejen zcela čitelná částka 200 Kč, uvedena číslicí, ale rovněž slovy „dvěstě“. Pro úplnost krajský soud dodává, že tyto informace byly čitelné i na pokutovém bloku ze dne 30. 7. 2016. Námitka není důvodná. 41. Poslední pochybení spatřovala žalobkyně v tom, že není jednoznačně zaznamenáno místo, kde byly napadené pokutové bloky (ze dne 30. 1. 2017 a ve světle shora uvedeného i 30. 7. 2016) vydány a vlivem zápisu zde není přezkoumatelné, zda jsou uvedeny veškeré požadované údaje o oprávněné osobě, která měla rozhodnutí vydat, a to včetně jejího podpisu. Rovněž data vyhotovení a převzetí rozhodnutí účastníkem byla uvedena tak, že znemožňují přezkoumatelnost rozhodnutí, ze kterého také není zřejmý podpis účastníka. K této námitce by krajský soud nejprve odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2190/11, v němž Ústavní soud vyslovil, že: „Pokud jde o náležitosti rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, není dle názoru Ústavního soudu z hlediska dodržení práva na spravedlivý proces zcela nezbytné, aby byly uvedeny veškeré údaje předtištěné na pokutovém bloku (pokud nejde současně o náležitost v zákoně výslovně uvedenou), nýbrž je třeba absenci každého takového údaje proporčně poměřovat ve vztahu k účelu, který má plnit, a zabývat se otázkou, jak se chybějící údaj promítl do práv adresáta takového rozhodnutí. Zde je také třeba mít na zřeteli specifický charakter blokového řízení, jehož zahájení je fakticky v dispozici osoby obviněné ze spáchání přestupku, neboť přestupek je možno tímto způsobem projednat pouze tehdy, považuje-li jej obviněný za spolehlivě zjištěný a nehodlá-li o něm vést další řízení, v němž by byly posuzovány skutkové a právní otázky, a současně souhlasí s uloženou sankcí, což stvrzuje svým podpisem. V opačném případě může obviněný využít svého práva a trvat na projednání přestupku ve správním řízení. V nyní posuzovaném případě stěžovatel s projednáním věci v blokovém řízení souhlasil, ztotožnil se s právní kvalifikací svého jednání i s výší pokuty, která mu byla udělena, což jeho pozici ve vztahu k možnému porušení jeho ústavně zaručených práv do jisté míry oslabuje. Smyslem části pokutového bloku, v níž je předtištěn údaj „jméno, příjmení, funkce“, je identifikovat osobu, která pokutu udělila. To je z hlediska ochrany práv obviněného významné především potud, že je na základě této informace možno zpětně ověřit, zda se jednalo o sobu k takovému úkonu oprávněnou, či případně řešit stížnosti obviněného vůči postupu policejního orgánu. Pro realizaci takto vymezeného účelu, tzn. pro jednoznačnou identifikaci osoby udělující pokutu, její podpis dostačuje, neboť již tato informace umožňuje v případě potřeby příslušnou osobu ztotožnit.“  Krajský soud doplňuje, že přestože se citovaný nález Ústavního soudu vztahuje k předchozí právní úpravě (účinné do 30. 6. 2017), obstojí dle jeho názoru i za účinnosti nové právní úpravy, neboť její smysl a účel spočívající v nutnosti identifikovat oprávněnou úřední osobu zůstává stále stejný. Z výše uvedených důvodů považuje krajský soud také výše uvedené námitky za nedůvodné. Nejen, že je na všech pokutových blocích uvedeno místo, kde byly sepsány, podpis oprávněné úřední osoby, datum vyhotovení pokutového bloku, ale veškeré údaje jsou stvrzeny čitelným podpisem žalobkyně, který je na všech pokutových blocích stejný, tedy nelze pochybovat o jeho věrohodnosti. Ostatně to, že se nejedná o podpis žalobkyně, nebylo předmětem vznesených námitek. Ta namítala toliko nečitelnost některých údajů, ty však čitelné jsou a navíc obsahují všechny zákonné náležitosti. Tato námitka není důvodná. 42. S nedůvodností většiny dalších výtek žalobkyně vůči náležitostem pokutových bloků (vznesených v závěru podané žaloby) se krajský soud již vypořádal výše. 43. Krajský soud proto uzavírá, že všechny shora popsané specifikace přestupkových jednání splňují požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech uvedených údajů (vyplněných na citovaných blocích) je patrné, jakého konkrétního jednání se žalobkyně jako přestupce dopustila, a kdy a kde se tak stalo.  Zákonem požadované údaje jsou na jednotlivých rozhodnutích  -  příkazových blocích na pokuty na místě nezaplacené (dále také „pokutových blocích“) identifikovány dostatečně a znemožňují, aby nastaly jakékoli pochybnosti o tom kdy, kde, jakou osobou a jaký přestupek byl spáchán. Krajský soud proto dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo relevantně zpochybnit způsobilost jednotlivých rozhodnutí o přestupku (pokutových bloků) jako podkladů pro záznam bodů do registru řidičů. 44. S ohledem na shora uvedené musel krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítnout ve smyslu ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. V. Náklady řízení 45. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 15. listopadu 2021 JUDr. Jan Rutsch v. r. předseda senátu