č. j. 31 A 10/2021 - 61   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce:  J. S.  zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem  sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti  žalovanému:  Dopravní podnik města Hradce Králové, a.s., IČO 25267213  sídlem Pouchovská 153/52, 500 03 Hradec Králové    zastoupený advokátem Mgr. Zbyškem Malíkem  sídlem Střelecká 672/14, 500 02 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí představenstva společnosti Dopravní podnik města Hradce Králové, a.s., ze dne 31. 3. 2021, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí představenstva společnosti Dopravní podnik města Hradce Králové, a.s., ze dne 31. 3. 2021, č. j. X, je nicotné. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím představenstvo společnosti Dopravní podnik města Hradce Králové, a. s., zamítlo odvolání žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2021, nadepsaného jako Poskytnutí informací podle zák. č. 106/1999 Sb., v platném znění. 2. Žalobce zaslal žalovanému dne 29. 1. 2021 žádost o informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), v níž žádal následující informace: a) platy a odměny členů představenstva a dozorčí rady, b) zda žalovaný vlastní objekt, který lze využívat k rekreačním pobytům a zda jej využívají i členové představenstva či dozorčí rady. 3. Žalovaný vyhověl žádosti o informace obsažené v bodě b). Informace o platech a odměnách členů představenstva a dozorčí rady neposkytl, protože shledal, že se nedotýkají veřejného zájmu a poskytnutí takových informací nemůže obstát v porovnání s ochranou před neoprávněným zasahováním do soukromého života ve smyslu čl. 10 odst. 1 a 2 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“). Stejně tak se na dané zaměstnance nemohou vztahovat práva tzv. hlídacího psa. Žalovaný informoval žalobce o tomto postupu písemností ze dne 9. 2. 2021, podepsanou advokátem žalovaného, JUDr. Vlastimilem Marhanem, a označenou jako Poskytnutí informací podle zák. č. 106/1999 Sb., v platném znění. II. Obsah žaloby 4. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včas podanou správní žalobou. Žalobce předně shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2015, č. j. 6 As 115/2014 – 35, že písemnost ze dne 9. 2. 2021 je materiálně rozhodnutím o odmítnutí žádosti o informace, přestože tak formálně není označena. Podstatné totiž je, co je skutečným obsahem písemnosti, nikoliv to, jak je označena a zda obsahuje všechny povinné náležitosti. Žalobce současně uvedl, že povaha písemnosti ze dne 9. 2. 2021 není mezi žalobcem a žalovaným sporná. 5. Dále žalobce namítl, že o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu rozhodlo představenstvo, aniž k tomu mělo zákonnou pravomoc, protože příslušným orgánem k rozhodnutí o odvolání je Úřad pro ochranu osobních údajů. V případě akciové společnosti totiž není možné určit nadřízený orgán ve smyslu § 178 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a proto je příslušný k rozhodnutí o odvolání Úřad pro ochranu osobních údajů podle § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Protože napadené rozhodnutí vydal orgán bez pravomoci, je dle žalobce nicotné. Žalobce na podporu svého tvrzení odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, č. j. 4 Azs 236/2016 – 43. 6. Žalobce poté namítl, že napadené rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože žalovaný nezdůvodnil, proč došlo k zamítnutí odvolání. Rozhodnutí ze dne 9. 2. 2021 současně obsahuje pouze stručné odůvodnění bez provedení tříprvkového testu proporcionality při poměřování práva na informace žalobce a práva na soukromí dotčených osob. Žalovaný dle žalobce pochybil také v tom, že se nedotázal dotčených osob z řad členů dozorčí rady, zda s poskytnutím svých osobních údajů souhlasí či nikoliv. 7. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby krajský soud vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí, nebo alternativně, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba směřuje proti představenstvu Dopravního podniku města Hradce Králové, a.s., které však nemá procesní subjektivitu. Žalovaný proto namítl nedostatek pasivní legitimace a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za věcně správné, avšak současně považuje za sporné, jestli představenstvo žalovaného mělo či nemělo pravomoc vydat napadené rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že podle § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s § 178 správního řádu by skutečně mohl být odvolacím orgánem Úřad pro ochranu osobních údajů. Žalovaný k tomu doplnil, že se jedná o relativně novou právní úpravu a dle předchozí právní úpravy bylo představenstvo odvolacím orgánem. Žalovaný se soustředil v důsledku epidemie onemocnění covid-19 na zachování základních povinností a fungování městské hromadné dopravy a administrativním nedopatřením nepřijal novou směrnici provádějící novou právní úpravu. 10. Žalovaný dále odkázal na § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), dle něhož je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni nebo správní orgán, na kterého působnost přešla. Žalovaný se proto domnívá, že při přechodu působnosti v důsledku změny zákona by soud měl jednat s orgánem, na který přešla působnost. 11. Následně se žalovaný vyjádřil k samotné žádosti o informace a uvedl, že s ohledem na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1200/16, není důvodná. Ústavní soud uvedl, že informace o platových poměrech zaměstnanců jsou osobní údaje, spadající pod ochranu čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), zaručujících právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, a právo na informační sebeurčení, umožňující jednotlivci spoléhat na své právo na soukromí z hlediska dat, která jsou shromažďována, zpracovávána a šířena. Předmětná základní práva nejsou absolutní, z čehož plyne, že do jejich výkonu lze za podmínek primárně stanovených citovanými články Listiny a Úmluvy zasahovat. Musí však být dodržen požadavek vyslovený v čl. 4 odst. 4 Listiny na respektování mezí základních práv, a šetření jejich podstaty a smyslu. Je proto nutno v každém jednotlivém případě poskytnutí informací o platech fyzických osob poměřovat práva chráněná čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy s právem na svobodu projevu a s právem vyhledávat a šířit informace zaručenými čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy, a zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu. 12. Ústavní soud konstatoval, že v případech střetů základních práv či svobod s veřejným zájmem, resp. jinými základními právy či svobodami, je třeba posuzovat účel (cíl) takového zásahu ve vztahu k použitým prostředkům, přičemž měřítkem pro toto posouzení je zásada proporcionality (přiměřenosti v širším smyslu), jež může být také nazývána zákazem nadměrnosti zásahů do práv a svobod. Před poskytnutím informací o platu a odměnách zaměstnance, vyžádaných žadatelem na základě ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím, je nezbytné provést test proporcionality a v jeho rámci posoudit zejména, zda poskytnutí informací je klíčové pro výkon práva žadatele na svobodu projevu, přičemž je třeba zejména zkoumat, zda: a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, b) informace samotná se týká veřejného zájmu, c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“, d) informace existuje a je dostupná. Při střetu základních práv nutno vycházet z principu, že všechna základní práva jsou rovnocenná. 13. Žalovaný sdělil, že pečlivě zvážil všechny uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že převažuje právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a právo na informační sebeurčení. Žalobce nedoložil, že by byl novinářem či jinou osobou, která by veřejně kontrolovala účelné nakládání s veřejnými finančními prostředky. Žalovaný získává významnou část svých příjmů z vlastní podnikatelské činnost a pohybuje se na vysoce konkurenčním trhu. Odměňování vrcholných představitelů žalovaného tedy rovněž spadá do obchodního tajemství dle § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce přitom nedoložil ani netvrdil, že by se v současné chvíli zabýval kontrolou nakládání s veřejnými prostředky. Žalovaný uvedl, že výši platů, odměn a pravidel odměňování schvaluje Rada města Hradec Králové, zastupitelstvo města nebo finanční výbor. Dané skutečnosti proto již podléhají veřejné kontrole a žalobce by požadované údaje nemohl nijak porovnat v důsledku proměnlivosti těchto částek v závislosti na hospodářských výsledcích žalovaného. Žalovaný je proto přesvědčený, že neposkytnutí informací požadovaných žalobcem bylo věcně správné. 14. Žalovaný navrhuje, aby krajský soud žalobu zamítl, alternativně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 15. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného k žalobě sdělil, že k otázce pasivní legitimace se ztotožňuje s názorem žalovaného, že jako žalovaný subjekt měla být označena společnost Dopravní podnik města Hradce Králové, a. s., a nikoliv její představenstvo. Žalobce současně poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, ze kterého plyne, že soud by měl autonomně určit, kdo je pasivně legitimovaný, s ním jednat jako se žalovaným. 16. Žalobce dále polemizuje se názorem žalovaného, zda žalovaným subjektem neměl být dle § 69 s. ř. s. Úřad pro ochranu osobních údajů. Žalobce namítl, že nedošlo k přechodu působnost ve smyslu § 69 s. ř. s., protože představenstvo nebylo již od počátku příslušné k rozhodnutí o odvolání. Žalobce uvedl, že o přechod působnosti by šlo jen tehdy, pokud by ke změně příslušného odvolacího orgánu došlo až po vydání rozhodnutí o odvolání. 17. Žalobce se také vyjádřil k důvodnosti své žádosti o informace. Uvedl, že z žádného zákona neplyne, že by byl povinen dokládat, že je novinářem, či jinou osobou, která by veřejně kontrolovala účelné nakládání s veřejnými finančními prostředky. Právo na informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím a čl. 17 odst. 5 Listiny náleží každému, nikoliv jen novinářům nebo „hlídacím psům demokracie“. Žalovaný naplňuje definici veřejné instituce a vztahuje se na ni povinnosti poskytovat informace o své činnosti. Tvrzení, že žalovaný provozuje více podnikatelských činností a pohybuje se na vysoce konkurenčním trhu, pročež odměňování vrcholných představitelů spadá do obchodního tajemství, považuje žalobce za ničím neodůvodněné. Z informací, které žalobce požaduje, lze ověřit, jak je nakládáno s majetkem, jehož konečným je veřejnoprávní korporace – statutární město Hradec Králové. Žalobce se domnívá, že je zcela legitimní, pokud se veřejnost zajímá o to, jak jsou odměňováni vrcholní představitelé obecní společnosti a transparentnost odměňování veřejných funkcionářů je imanentně spojena s výkonem takové funkce. Dotčené osoby musí počítat s tím, že se veřejnost bude o jejich odměny zcela legitimně zajímat.   IV. Posouzení věci krajským soudem 18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního soudního řádu správního. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. Soud rozhodoval ve věci v souladu s § 76 odst. 2 s. ř. s. bez nařízení jednání, protože shledal, že napadené rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost. 19. Krajský soud shrnuje, že žalovaný neposkytl žalobci informace týkající se platů a odměn členů dozorčí rady a představenstva k jeho žádosti ze dne 29. 1. 2021, a to písemností ze dne 9. 2. 2021, označenou jako Poskytnutí informací podle zák. č. 106/1999 Sb., v platném znění. (žalovaný následně tuto písemnost označil za rozhodnutí ve smyslu § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím). Žalobce podal dne 18. 2. 2021 odvolání proti tomuto rozhodnutí, které žalovaný postoupil představenstvu společnosti jako nadřízenému orgánu. Dne 31. 3. 2021 bylo žalobci doručeno napadené rozhodnutí, kterým představenstvo společnosti Dopravní podnik města Hradce Králové, a.s., zamítlo odvolání žalobce. 20. Žalobce předně namítl, že o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu rozhodlo představenstvo, aniž k tomu mělo zákonnou pravomoc, protože příslušným orgánem k rozhodnutí o odvolání je Úřad pro ochranu osobních údajů. V případě akciové společnosti totiž není možné určit nadřízený orgán ve smyslu § 178 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a proto je příslušný k rozhodnutí o odvolání Úřad pro ochranu osobních údajů podle § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Protože napadené rozhodnutí vydal orgán bez pravomoci, je dle žalobce nicotné. 21. Správní řád stanoví v § 178, že: (1) Nadřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. (2) Nelze-li nadřízený správní orgán určit podle odstavce 1, určí se podle tohoto odstavce. Nadřízeným správním orgánem orgánu obce se rozumí krajský úřad. Nadřízeným správním orgánem orgánu kraje se rozumí v řízení vedeném v samostatné působnosti Ministerstvo vnitra, v řízení vedeném v přenesené působnosti věcně příslušný ústřední správní úřad, popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované věci nejbližší. Nadřízeným správním orgánem jiné veřejnoprávní korporace se rozumí správní orgán pověřený výkonem dozoru a nadřízeným správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání; není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil. Nadřízeným správním orgánem ústředního správního úřadu se rozumí ministr, nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Nadřízeným správním orgánem ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu se rozumí vedoucí příslušného ústředního správního úřadu. 22. Podle citovaného ustanovení skutečně není možné určit nadřízený orgán obchodní společnosti, konkrétně ve formě akciové společnosti. Za takové situace je nutné aplikovat pravidlo stanovené v § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož „[n]elze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů.“ Dle platné právní úpravy tak již o odvolání nerozhoduje ten, kdo stojí v čele povinného subjektu, nýbrž v případě, kdy nelze určit nadřízený orgán postupem dle § 178 správního řádu, rozhoduje v odvolacím řízení Úřad pro ochranu osobních údajů. 23. Pokud tedy v řízení o žádosti o poskytnutí informací rozhodlo o odvolání představenstvo společnosti Dopravní podnik města Hradce Králové, a. s., rozhodl orgán, který k tomu nebyl věcně příslušný, což zakládá nicotnost napadeného rozhodnutí. Věcně příslušným je pro rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí ve smyslu § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím vydanému obchodní společností právě již zmíněný Úřad pro ochranu osobních údajů. 24. Jak uvedl např. rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 13. 5. 2008, č. j. 8 Afs 78/2006 - 74, nicotné rozhodnutí „[…] není „běžným“ rozhodnutím nezákonným, nýbrž „rozhodnutím“, které pro jeho vady vůbec nelze za veřejněmocenské rozhodnutí správního orgánu považovat, a které není s to vyvolat veřejnoprávní účinky. […] Proto není nikdo povinen nicotné správní rozhodnutí respektovat a řídit se jím. Hledí se na něj, jako by vůbec neexistovalo, pročež tedy jde o nezhojitelné právní nic.“ Pokud tedy rozhodnutí neexistuje, nemůže ani soud rozhodnout svým výrokem tak, že „neexistující“ rozhodnutí zruší. Soud v takovém případě pouze vysloví či deklaruje nicotnost napadeného rozhodnutí (srov. též komentářovou literaturu k § 76 odst. 2 a § 78 s. ř. s., např. Kühn, Z. Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, str. 624-625, 645). 25. V důsledku nicotnosti napadeného rozhodnutí se řízení o žádosti o poskytnutí informací opětovně vrací do té fáze, dle které je nyní Dopravní podnik města Hradce Králové, a. s., povinen předložit odvolání žalobce spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu, tedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. 26. Pouze pro úplnost krajský soud uvádí, proč jednal se společností Dopravní podnik města Hradce Králové, a. s., jako s žalovaným a nepostupoval ve smyslu žalobního návrhu, v němž žalobce označil jako žalovaného představenstvo společnosti Dopravní podnik města Hradce Králové, a. s. Žalovaný poukázal na skutečnost, že představenstvo žalovaného nemá procesní subjektivitu a soud by měl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Bez ohledu na to, jakým způsobem (meritorně či procesně) by v takové situaci měl soud rozhodnout, krajský soud poukazuje na § 69 s. ř. s., který kogentně stanoví, že žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Žalobce sice rozhoduje, proti jakému správnímu rozhodnutí podá žalobu, nepřísluší mu však již určení osoby, které náleží postavení žalovaného. K tomu je povinen soud, který musí jednat jako s žalovaným s tím, komu takové postavení skutečně náleží, v projednávané věci tedy se společností Dopravní podnik města Hradce Králové, a. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2004, č. j. 3 Ads 11/2004 - 84). 27. K části žaloby, která vyjadřuje nesouhlas se zveřejňováním generálií na webu Nejvyššího správního soudu a která je určena spíše Nejvyššímu správnímu soudu, je třeba konstatovat, že požadavky právního zástupce žalobce byly již vypořádány v jiných soudních rozhodnutích, na něž krajský soud pro stručnost odkazuje – např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 – 29, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. Nao 118/2017 – 145. V. Závěr a náklady řízení 28. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky uplatněné žalobcem jsou důvodné a vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí. Právním názorem, který soud vyslovil v rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). 29. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci úspěšný, krajský soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobce má právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku za žalobu proti správnímu rozhodnutí ve výši 3 000 Kč. Žalobce byl zastoupen advokátem, náleží mu proto také náhrada nákladů právní služby poskytnuté jeho zástupcem za tři úkony po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, sepsání repliky), včetně paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] – celkem 12 342 Kč včetně DPH (zástupce žalobce je plátcem DPH). Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupce. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 27. září 2021 JUDr. Magdalena Ježková v. r. předsedkyně senátu