č. j. 31 A 3/2021- 33   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka v právní věci  žalobce:  Y. K.  zastoupený Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem  se sídlem advokátní kanceláře Panská 895/6, 110 00 Praha  proti  žalovanému:  Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky  se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, takto: I. Žalovaný je povinen v řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty vedeném pod sp. zn. OAM-47781/ZM-2020 vydat rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 200 Kč k rukám jeho zástupce do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení a obsah žaloby 1. Žalobou podanou dne 23. 2. 2021 se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“). Zdůvodnil, že dne 27. 7. 2020 podal na Zastupitelském úřadě ČR ve Lvově žádost o udělení zaměstnanecké karty; žádost je vedena pod sp. zn. OAM-47781/ZM-2020 a doposud o ní nebylo rozhodnuto. Ode dne, kdy byla žádost řádně podána, uplynula ke dni podání žaloby doba více než 8 měsíců. Žalovaný správní orgán nesplnil svou povinnost vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, kterou upravuje ust. § 169t odst. 6 písm. c) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Zákon upravuje lhůtu dvojím způsobem – buďto jako obecnou lhůtu 60ti denní nebo ve zvlášť složitých případech jako lhůtu 90ti denní. Žalobce nemá za to, že by byl jeho případ zvlášť složitý, nicméně i pokud by tomu tak bylo, v řízení o jeho žádosti byla překročena i tato lhůta. 2. Žalobce k žalobě přiložil též návrh na provedení opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 správního řádu adresovaný Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 13. 1. 2021, jímž se po nadřízeném správním orgánu domáhal opatření proti nečinnosti a uložení povinnosti správnímu orgánu I. stupně vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě. Ke dni podání žaloby však o tomto návrhu nebylo rozhodnuto. II. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané žaloby, neboť v daném případě nebyl a není nečinný. Dne 28. 7. 2020 podal žalobce na Zastupitelském úřadě ČR ve Lvově žádost o povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty. Žalovaný pro účely řízení zkoumal, zda žalobce splňuje podmínky, které zákon stanoví pro vydání tohoto druhu dlouhodobého pobytu. Žalovaný prováděl a provádí veškeré nezbytné úkony za účelem vydání nového rozhodnutí, v této věci odkázal na vedený správní spis. 4. Žalobu navíc žalovaný označil jako předčasnou, neboť v době jejího podání neuplynula lhůta stanovená pro rozhodnutí nadřízeným orgánem. Žalovaný tedy s ohledem a uvedené skutečnosti navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, případně odmítl pro předčasnost. III. Replika žalobce 5. V replice žalobce poukázal na to, že návrh k nadřízenému správnímu orgánu učinil dne 13. 1. 2021, poté vyčkával lhůty delší než 30 dnů na vyjádření nadřízeného orgánu. Žalobu podal po marném uplynutí 40 dnů ode dne podaného návrhu; má proto za to, že vyčerpal prostředky dané správním řádem na ochranu proti nečinnosti. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). O věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky ust. § 51 s.ř.s. 7. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 27. 7. 2020 žalobce podal u zastupitelského úřadu žádost o zaměstnaneckou kartu, ke které doložil kopii pasu, pracovní smlouvu se společností, doklad o zajištění ubytování, po výzvě správního orgánu doplnil výpis z rejstříku trestů (přeložen z ukrajinského jazyka do českého). Dne 7. 8. 2020 byly podklady zaslány žalovanému. Správní spis dále obsahuje lustraci žalobce provedenou dne 20. 11. 2020, opis z českého rejstříku trestů ze dne 20. 11. 2020, informace o místu montážního dělníka, výpis z katastru nemovitostí vztahující se k místu bydliště žalobce, výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele, smlouvu o nájmu prostor zaměstnavatele, protokol z jiného řízení o výslechu jednatele zaměstnavatele. Ve správním spisu je dále založena žádost o součinnost ze dne 27. 10. 2020 adresovaná inspektorátu práce, týkající se zjištění údajů o správním řízení vedeném se zaměstnavatelem žalobce. Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj opakovaně (naposled dne 4. 2. 2021) odpověděl, že správní řízení se jmenovanou společností zatím zahájeno nebylo. 8. Dne 25. 2. 2021 vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců opatření proti nečinnosti č.j. MV-31188-4/SO-2021, kterým přikázala žalovanému rozhodnout ve věci žádosti žalobce ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto opatření. Dne 9. 3. 2021 odeslal žalovaný opět žádost o součinnost inspektorátu práce s žádostí o poskytnutí informace ve lhůtě 10 dnů; jedná se o poslední listinu ve správním spise. Správní spis byl doručen soudu dne 12. 4. 2021. 9. Žalobu proti nečinnosti správního orgánu upravuje ust. § 79 s.ř.s.; stanoví, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 10. Krajský soud na úvod předesílá, že předmětem tohoto soudního řízení není věcný přezkum nároku na vyhovění žádosti žalobce, nýbrž posouzení toho, zda byl správní orgán nečinný při vyřizování žádosti žalobce. Nečinnost ve smyslu soudního řádu správního nastává tehdy, jestliže správní orgán má povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, avšak ve stanovené lhůtě tak neučiní. Žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí (§ 80 odst. 1 s. ř. s.). 11. Dle ustanovení § 169t odst. 6 písm. c) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, o žádosti ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty; ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky. 12. Po seznámení se správním spisem krajský soud shledal, že je žaloba důvodná. 13. Žalobce požádal o zaměstnaneckou kartu 27. 7. 2020 a žalobu podal 23. 2. 2021. Žaloba je včasná, neboť jak je patrné z výše uvedených dat, žaloba byla podána již po dostatečné lhůtě, kterou žalobce vyčkával na rozhodnutí nadřízeného správního orgánu. Splnil proto podmínku vyčerpání všech prostředků umožněných mu zákonem. Nad to – jak soud ověřil ze správního spisu – je nutné konstatovat, že sice správní orgán následně na podnět žalobce reagoval tak, že povinoval správní orgán I. stupně rozhodnout ve lhůtě 30 dnů, tento však ani tuto lhůtu nedodržel. Správní spis byl přitom postoupen správnímu soudu až po lhůtě, ve které byl správní orgán I. stupně již zavázán rozhodnout. 14. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný o žádosti žalobce doposud nerozhodl, ačkoliv již uběhla lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti. Nečinnost správního orgánu je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsané lhůtě nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Zároveň však platí, že ne každá nečinnost je přičitatelná správnímu orgánu. Má-li nečinnost původ ve vystupování účastníka, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Správnímu soudu však nepřísluší posuzovat jednání účastníka před vydáním opatření proti nečinnosti, neboť jeho vydáním je presumována nečinnost správního orgánu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu z 10. 12. 2012, čj. 2 Ans 14/2012-41, publ. č. 2785/2013 Sb. NSS). 15. Krajský soud se ztotožňuje se žalobcem v názoru, že v jeho věci nešlo o zvlášť složitý případ. Žádné zvláštní okolnosti či důvody prodlení správního orgánu s rozhodnutím ze správního spisu nevyplývají. Žalobce k žádosti doložil veškeré podklady potřebné pro rozhodnutí, na výzvu k doložení rejstříku trestů ze státu původu promptně reagoval; žalobce tedy sám nezavdal k průtahům v řízení příčinu. Přestože správní orgán I. stupně zjišťoval údaje týkající se zaměstnavatele žalobce, průtahy zahájení správního řízení proti tomuto zaměstnavateli nemohou být přičítány k tíži žalobci. Bylo proto na žalovaném, aby v dané situaci rozhodl za skutkového stavu, který měl do té doby za zjištěný – tedy na základě podkladů poskytnutých žalobcem a s informací, že proti zaměstnavateli dosud nebylo zahájeno správní řízení. I pokud by zahájeno bylo, k jeho pravomocnému skončení mohlo dojít až za mnoho měsíců, po které by setrvával žalobce bez své viny v nejistotě v rozhodnutí o vlastní žádosti. 16. Již i Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců dne 25. 2. 2021 rozhodla, že byl žalovaný nečinný, neboť nerozhodl o žádosti žalobce. Tato nečinnost žalovaného trvá, neboť o žádosti žalobce doposud nebylo rozhodnuto ve smyslu § 169t zákona o pobytu cizinců. Ani žalovaný ve svém vyjádření neuvedl konkrétní důvody, pro které nemohl vydat rozhodnutí v zákonem požadované lhůtě, či zda považuje věc za zvlášť složitou; pouze neurčitě tvrdil, že činí kroky k zjištění skutkového stavu. Ze správního spisu však žádná soustavná činnost správního orgánu I. stupně nevyplynula, když prodlevy způsobilo pouze čekání na vyjádření inspektorátu práce, přičemž na poslední dotaz již inspektorát ani ve lhůtě k tomu určené nereagoval. V. Závěr a náklady řízení 17. Vzhledem k výše uvedenému došel soud k závěru, že je žaloba důvodná, neboť žalovaný je nečinný. Soud proto postupem dle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o žalobcově žádosti, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 18. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a odměny za zastupování advokátem. Ten ve věci učinil tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného), za které mu náleží odměna 3 100 Kč/úkon [§ 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif], společně s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč/úkon. Advokát není plátcem DPH. Celkem tedy náleží žalobci na náhradě nákladů řízení částka ve výši 12 200 Kč. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 18. října 2021 JUDr. Magdalena Ježková v. r.  předsedkyně senátu