3 47 Co 236/2020 Číslo jednací: 47 Co 236/2020-36 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], Bulharská republika posledně přechodně bytem v České republice [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o zaplacení 34 234 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2020 č. j. 14 C 58/2020-29 takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud výrokem I shora označeného usnesení zastavil řízení, výrokem II nepřiznal žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku III rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni. V odůvodnění uvedl, že žalované se nepodařilo doručit elektronický platební rozkaz na adresu označenou v žalobě ([ulice a číslo], [obec]). Provedenou lustrací v dostupných evidencích (ISZR, CEV) nebyla osoba žalované ztotožněna. Do předmětné smlouvy o zápůjčce žalovaná udala adresu [adresa] (tj. obec v Bulharsku). Dle zprávy Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky byl žalované povolen přechodný pobyt občana EU na území ČR od 26. 9. 2014. Jiná adresa, než [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], není známa. Dle zjištění Policie ČR žalovaná na označené adrese po dobu nejméně dvou let nebydlí (viz č. l. 14 a 25 spisu). Poté okresní soud řízení zastavil pro nedostatek mezinárodní pravomoci (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.). Konstatoval, že žalovaná nemá na území ČR evidován trvalý pobyt a v obvodu okresního soudu neměla ke dni zahájení řízení bydliště. Současně nebylo zjištěno, že by bydlela jinde s trvalým úmyslem. Podle čl. 17 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“) může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu místa, kde má spotřebitel bydliště. Proti usnesení podala žalobkyně včas odvolání. Dle smlouvy o zápůjčce je místem splnění závazku [obec], kde smlouva byla uzavřena a finanční prostředky žalované poskytnuty. Pravomoc českých soudů k projednání této věci je dána dle článku 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá Nařízení. Žalované byla poskytnuta půjčka bez uvedení účelu, přičemž žalobkyně ani její právní předchůdkyně neprovozují podnikatelskou činnost na území jiného členského státu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1318/2011 a sp. zn. 32 Cdo 1826/2011). Dle sdělení České pošty na zásilce obsahující předžalobní výzvu se žalovaná z adresy přechodného pobytu odstěhovala bez udání adresy. Žalobkyně požaduje, aby soud učinil veškerá opatření ke zjištění adresy pobytu žalované a na tuto adresu jí doručoval, popřípadě jí ustanovil opatrovníka pro řízení. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení včetně jemu předcházejícího řízení, a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Odvolání žalobkyně shledal důvodným. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila jako místo bydliště žalované adresu v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové Okresní soud takto označenou žalovanou v centrální evidenci obyvatel ani vězňů nedohledal. Z Cizineckého informačního systému MV ČR pak zjistil, že žalovaná, jež je bulharské státní příslušnosti, má v ČR přechodný pobyt povolen od 26. 9. 2014 s dosud nezměněnou adresou, kde se však dle Policie ČR nezdržuje. Následovalo přezkoumávané usnesení. Řízení ve věci bylo zahájeno dnem 28. 11. 2019. Je tak pro něj dána použitelnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Dle ustanovení čl. 4 nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle odst. 2 cit. ustanovení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Cizí státní příslušnost žalované je zde mezinárodním prvkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2485/2008). Předmětem řízení je nárok žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 2. 4. 2016 mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovanou, dle níž žalovaná v postavení fyzické osoby nepodnikající čerpala neúčelovou zápůjčku ve výši 22 tis. Kč (spotřebitelský úvěr s týdenním hotovostním režimem splátek). Příslušnost u spotřebitelských smluv je obligatorní dle čl. 17 až 19 Nařízení; ta se uplatní před obecnou příslušností, příslušností na výběr danou a volbou soudu. Podle článku 18 odst. 2 Nařízení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle článku 62 odst. 1 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudu byl podán návrh, použije soud své právo. Podle českého práva se pod pojmem bydliště rozumí obec, v níž daná osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Taktéž místo, kde pracuje, jestliže tam také bydlí. Rozhodným okamžikem pro určení, zda má fyzická osoba bydliště v členském státě EU, je přitom okamžik zahájení řízení. Okresní soud se jednak dostatečně nezabýval tím, na území kterého státu bylo bydliště žalované tak, jak jej chápe § 85 odst. 1 o.s.ř. Skutečné bydliště žalované zjištěno nebylo, na známou bulharskou adresu se okresní soud ani nepokusil doručit. Nelze vyloučit, že žalovaná z České republiky vycestovala, ani že se zde stále zdržuje (povolení k přechodnému pobytu je dosud platné). Požadavek pátrání po pobytu je vykládán shodně, jak judikatura vymezila šetření, které je nezbytné před ustanovením opatrovníka účastníku neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 123/2012). Dále, okresní soud nezkoumal, zda vůbec se jedná o případ podřaditelný pod přednostní obligatorní příslušnost u spotřebitelských smluv ve smyslu článku 17 odst. 1 Nařízení, na něž jen odkázal. V případě totiž, že se o spotřebitelskou smlouvu z pohledu Nařízení nejedná, třeba posoudit uplatnění pravidel zvláštní příslušnosti dle čl. 5 odst. 1, čl. 7 odst. 1 Nařízení (ad místo plnění závazku bez ohledu na bydliště žalované). Z výše uvedeného plyne, že bez spolehlivého zjištění potřebných skutečností je prvoinstanční závěr o mezinárodní nepříslušnosti přinejmenším předčasný. Proto bylo napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zrušeno a věc podle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. vrácena k dalšímu řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o.s.ř.). Hradec Králové 26. února 2021 Mgr. Martina Borovcová předsedkyně senátu