Pokud je mezi dědici sporné splnění podmínky závěti a současně je o skutkových tvrzeních mezi nimi shoda, pak se jedná o otázku právní, kterou musí posoudit soudní komisař v pozůstalostním řízení. Nejde o spor o dědické právo.

4 18 Co 112/2022 Číslo jednací: 18 Co 112/2022 - 201 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Leony Poplerové ve věci pozůstalosti po: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] naposledy bytem [obec a číslo] zemřelý dne [datum] za účasti: 1. pozůstalá družka [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], sídlem [adresa] 2. pozůstalý syn [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] k odvolání pozůstalé družky [jméno] [příjmení] proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 3. 2022, č.j. 32 D 1560/2021-175, takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že pozůstalá družka [jméno] [příjmení] se k podání žaloby proti pozůstalému synovi [jméno] [příjmení] o určení, že je dědičkou ze závěti ze dne 13. 4. 2021 po zůstaviteli [jméno] [příjmení], neodkazuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením okresní soud odkázal pozůstalou družku, aby ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení podala proti pozůstalému synovi [jméno] [příjmení] k Okresnímu soudu v Pardubicích žalobu o určení, že ona je dědičkou podle závěti ze dne 13. 4. 2021 po zůstaviteli [jméno] [příjmení] (výrok I.) a poučil ji, že pokud žalobu ve stanovené lhůtě nepodá, nebo bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v její neprospěch (výrok II.). 2. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že zůstavitel zanechal závěť datovanou dne 13. 4. 2021, kterou povolal svou družku [jméno] [příjmení] za dědičku veškerých nemovitostí na [list vlastnictví] ve [obec], rozestavěné garáže, stavební buňky na parcele [číslo] vybavení domu tvořené nábytkem, kuchyňskou linkou, televizorem zn. LG a kávovarem, to vše za podmínek, že vyplatí zůstavitelovu synovi [jméno] [příjmení] finanční částku odpovídající jeho zákonnému nároku jakožto nepominutelnému dědici, tj. minimálně 1 500 000 Kč. Splatnost zůstavitel stanovil tak, že částka 800 000 Kč je splatná do dvou týdnů od úmrtí zůstavitele a zbylá částka minimálně ve výši 700 000 Kč je splatná do šesti měsíců od úmrtí zůstavitele. Pozůstalého syna povolal za dědice veškerých finančních prostředků uložených na účtech u bank, pojistky [příjmení] [příjmení] jistota a motocyklu Jawa Kývačka. O zbylé pozůstalosti zůstavitel pořízení neučinil. [příjmení] uznali závěť za pravou a platnou a neodmítli dědictví. Mezi účastníky však vznikl spor o dědické právo, neboť pozůstalý syn namítá, že pozůstalá družka nesplnila podmínku svého dědického práva, nevyplatila mu do dvou týdnů od zůstavitelovy smrti částku 800 000 Kč. Podala sice návrh na soudní úschovu předmětné částky dne 16. 7. 2021, částku na účet soudu však složila až 11. 11. 2021, pozůstalý syn má přitom zato, že v době do 21. 7. 2021 nebyl v prodlení s poskytnutím součinnosti pro přijetí platby 800 000 Kč. Oproti tomu pozůstalá družka namítala, že dopisem ze dne 16. 7. 2021 vyzvala pozůstalého syna ke sdělení platebních údajů, ten však nereagoval, proto podala návrh k okresnímu soudu k přijetí předmětné částky do úschovy, což považuje za souladné se zůstavitelovou závětí a na svém dědickém právu ze závěti trvá. Okresní soud uzavřel, že se mu jako slabší dědické právo jeví právo pozůstalé družky, která jej zakládá na splnění podmínky a měla by toto splnění podmínky prokázat. Proto dle § 170 odst. 1 z.ř.s. odkázal pozůstalou družku, aby podala žalobu, když vycházel ze skutečnosti, že pozůstalý syn dovozuje své dědické právo k celé pozůstalosti z důvodu nesplnění podmínek závěti družkou. 3. Proti usnesení okresního soudu podala pozůstalá družka odvolání. Namítala, že odkázán k podání žaloby měl být pozůstalý syn a nikoli ona, neboť slabší dědické právo má ten, u něhož je právním důvodem dědění zákon, oproti dědickému právu, které se zakládá na závěti, jejíž pravost nebyla popřena. V daném případě byla oběma dědici uznána závěť za platnou a pravou. [jméno] vyvinula maximální možné úsilí, aby naplnila vůli zůstavitele a uhradila pozůstalému synovi částku 800 000 Kč, když již dva dny po úmrtí zůstavitele jej dopisem žádala, aby jí sdělil číslo účtu pro zaslání platby. Dopis mu byl doručen 13. 7. 2021, a protože nereagoval, podala 16. 7. 2021, tj. devět dnů po úmrtí zůstavitele návrh na přijetí peněz do úschovy soudu. Dne 19. 7. 2021 jí pozůstalý syn sdělil, že nebude činit další kroky, dokud nebude celá věc řešena v rámci dědického řízení a číslo účtu jí nesdělil. Až dopisem ze dne 30. 11. 2021 jí bylo sděleno číslo účtu s přáním, aby na tento účet byla uhrazena částka 700 000 Kč. Má tedy za to, že v prodlení byl syn zůstavitele, nikoli ona. Kromě toho v závěti není nikde uvedeno, že by v případě neuhrazení finanční částky neměla dědit. Navrhla, aby k podání žaloby byl odkázán pozůstalý syn nebo aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Pozůstalý syn ve svém vyjádření k odvolání navrhl odmítnutí odvolání, neboť bylo podáno jen blanketní odvolání a až po uplynutí odvolací lhůty došlo k jeho doplnění, které tak měl za neúčinné. Pro případ, že by tak odvolací soud nerozhodl, navrhl potvrzení usnesení okresního soudu s tím, že je třeba vyřešit skutkovou otázku, zda došlo ke splnění podmínky závěti či nikoli, event. otázku výkladu závěti, proto považoval postup dle § 1672 o.z. a § 170 z.ř.s. ze strany okresního soudu za správný a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 14 Cdo 2592/2021. Jedná se o uplatnění práv pozůstalé družky, nikoli pozůstalého syna, který zůstává dědicem ze zákona v každém případě, bez ohledu na to, zda pozůstalá družka bude či nebude dědit. Poukázal na text závěti, kde bylo uvedeno, že [jméno] [příjmení] dědí za podmínek, že vyplatí zůstavitelovu synu uvedenou finanční částku ve dvou splátkách, přičemž je zde uvedena i splatnost. Toto považuje pozůstalý syn za jednoznačnou podmínku a pozůstalá družka jí vědomě překrucuje. Její tvrzení o nemožnosti plnění z její strany popírá. 5. Odvolací soud z podnětu včasného a přípustného odvolání, podaného oprávněnou osobou, usnesení okresního soudu přezkoumal (§ 212, § 212a o.s.ř.), aniž k projednání odvolání musel nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). 6. K námitce pozůstalého syna ohledně neuvedení odvolacího důvodu v odvolací lhůtě ze strany pozůstalé družky odvolací soud uvádí, že tato námitka není důvodná. Z obsahu spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo pozůstalé družce, resp. jejímu právnímu zástupci doručeno dne 4. 3. 2022, tato podala odvolání dne 17. 3. 2022, tedy ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o.s.ř. Jednalo se o tzv. blanketní odvolání, které neobsahovalo všechny náležitosti. Neuvede-li účastník ve včas podaném odvolání odvolací důvod (nebo odvolací návrh), jedná se o odstranitelnou vadu odvolání, o jejíž nápravu je soud povinen se pokusit postupem podle § 43 o. s. ř. (srov. § 209 o.s.ř.). Odvolatel není při změně nebo doplnění odvolacího důvodu či odvolacího návrhu omezen odvolací lhůtou. V souladu s ustanovením § 205 odst. 3 o. s. ř. totiž může odvolatel až do rozhodnutí o odvolání měnit (a tedy i doplňovat) důvody, jejichž prostřednictvím zpochybňuje rozhodnutí soudu prvního stupně a z povahy věci také odvolací návrh (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 631/2004). Pozůstalá družka, aniž by jí soud vyzýval k odstranění vad odvolání, dne 21. 3. 2022 sama toto odvolání doplnila, uvedla odvolací důvody i odvolací návrh, proto odvolací soud její odvolání považuje za řádné a není na místě takové odvolání odmítnout. 7. Podle ustanovení § 1672 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží. 8. Podle ustanovení § 1673 odst. 1 věty druhé o.z. proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic. 9. Podle ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. 10. Z probíhajícího pozůstalostního řízení vyplývá, že právo na dědictví uplatňuje jak pozůstalý syn, coby zákonný dědic, tak pozůstalá družka, coby dědička ze závěti. Závěť ani jeden z dědiců nepopřel co do pravosti, proto pokud by okresní soud chtěl přistoupit k odkázání jednoho z těchto dědiců na civilní řízení, kde by byl projednán spor o dědické právo, pak dle názoru odvolacího soudu tak měl učinit ve smyslu § 1673 odst. 1 věty druhé o.z., a to ve vztahu k pozůstalému synovi nikoli k pozůstalé družce. Do této míry lze považovat odvolání pozůstalé družky za důvodné. 11. Odvolací soud však nesdílí názor okresního soudu, že zde jde o spor o dědické právo. Z obsahu spisu vyplývá, že skutkový stav byl v pozůstalostním řízení dostatečně zjištěn, bylo zjištěno, kdo je zákonným dědicem, byla zanechána závěť zůstavitelem, jejíž platnost a pravost nikdo z účastníků pozůstalostního řízení nesporoval, bylo zjištěno, že pozůstalá družka složila do úschovy soudu částku 800 000 Kč, další částku 700 000 Kč uhradila pozůstalému synovi poté, kdy jí sdělil číslo účtu. Nejde o sporné skutkové okolnosti. Je již pak otázkou právního posouzení, zda podmínka, která v závěti byla učiněna, byla či nebyla ze strany pozůstalé družky splněna, zda pozůstalý syn byl v prodlení při poskytování součinnosti či zda byla v prodlení družka, což musí učinit notář jako soudní komisař, a to v pozůstalostním řízení. V civilním nalézacím řízení by totiž soud žádné jiné skutkové zjištění nečinil. Jsou-li tedy tvrzení dědiců o rozhodných skutečnostech shodná a závisí-li rozhodnutí o dědickém právu pouze na právním posouzení věci, pak není na místě odkázat některého z dědiců dle pravidel uvedených v ustanovení § 1673 o.z. ve smyslu § 170 z.ř.s. k podání žaloby. 12. Odvolací soud ještě dodává k odkazu pozůstalého syna na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 14 Cdo 2592/2021, že takové rozhodnutí vydáno nebylo, nejpravděpodobněji se jedná o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 2592/2021, které však na daný případ nedopadá, neboť v citovaném řízení byl odkazován na podání žaloby ten, jehož dědické právo se jevilo jako slabší, a to za situace, kdy byla zpochybňována pravost závěti, tedy existence dědického titulu. V tomto pozůstalostním řízení však pravost a platnost závěti zpochybněna nebyla a proto by zde byl na místě postup dle § 1673 odst. 1 věty druhé o.z. 13. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu změnil tak, že pozůstalou družku - odvolatelku neodkázal k podání žaloby o určení dědice (§ 220 o.s.ř.). 14. Okresní soud v dalším řízení o pozůstalosti usnesením rozhodne, se kterými účastníky bude nadále jednáno a kterému z účastníků se účast v řízení ukončuje (§ 169 odst. 1 z.ř.s.). Podkladem pro takové rozhodnutí je posouzení (svojí povahou hmotněprávní), kterému z dědiců vskutku svědčí dědické právo a kdo se pokládal za zůstavitelova dědice neoprávněně, popř. z jaké dědické posloupnosti (zda z pořízení pro případ smrti nebo ze zákona) dědické právo vzniklo, přičemž závěr v tomto směru soud v usnesení vyjádří„ procesně“ tak, že rozhodne, s kým bude v řízení o pozůstalosti jako s dědicem dále jednáno, popř. z jaké dědické posloupnosti (protože mu vskutku svědčí dědické právo), a komu se účast v řízení o pozůstalosti ukončuje (protože nemá dědické právo). 15. O náhradě nákladů řízení včetně tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání u Okresního soudu v Pardubicích ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Pardubice 13. června 2022 JUDr. Alena Pokorná předsedkyně senátu