Daroval-li zůstavitel ještě za života podíl na nemovité věci jednomu z nepominutelných dědiců, aniž by přikázal započtení tohoto daru na dědický podíl, pak je na druhém z nepominutelných dědiců, který se dovolává započtení daru, aby tvrdil a prokázal, že tímto byl jako nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn.

6 18 Co 278/2021 Číslo jednací: 18 Co 278/2021 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Víta Pejška a JUDr. Aleny Pokorné ve věci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum] posledně bytem [obec a číslo] za účasti dědiců: 1) pozůstalá dcera [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená obecným zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum] bytem [adresa] 2) pozůstalý syn [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] k odvolání pozůstalého syna [titul] [jméno] [příjmení] proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 24.9.2021, č.j. 31 D 180/2018 - 633, takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením okresní soud určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou [částka], výši pasiv pozůstalosti částkou [částka] a čistou hodnotu pozůstalosti částkou [částka] (výrok I.), potvrdil pozůstalému synovi [titul] [jméno] [příjmení] jako dědici ze zákona s výhradou soupisu pozůstalosti nabytí dědického podílu ve výši [podíl] a pozůstalé dceři [jméno] [příjmení] jako dědičce ze zákona s výhradou soupisu pozůstalosti nabytí dědického podílu ve výši [podíl] na veškerém majetku náležejícím do dědictví, který byl specifikován ve výroku usnesení (výrok II.), uložil dědicům, aby zaplatili soudní komisařce odměnu ve výši [částka], náhradu hotových výdajů [částka] a DPH [částka], celkem [částka], tak, že pozůstalý syn [titul] [jméno] [příjmení] zaplatí částku [částka] a pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] zaplatí částku [částka] (výrok III.), uložil dědicům nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení státu [částka] tak, že pozůstalý syn [titul] [jméno] [příjmení] zaplatí částku [částka] a pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] zaplatí částku [částka] (výrok IV.), uložil dědicům nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení státu [částka] tak, že pozůstalý syn [titul] [jméno] [příjmení] zaplatí částku [částka] a pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] zaplatí částku [částka] (výrok V.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.). 2. Z odůvodnění usnesení okresního soudu vyplývá, že zůstavitelka zemřela bez pořízení závěti jako vdova. Měla dvě děti, které neodmítly dědictví a uplatnily výhradu soupisu pozůstalosti. Okresní soud na základě shodných tvrzení dědiců a soupisu pozůstalosti ze dne [datum] pořídil seznam aktiv a pasiv pozůstalosti. K aktivům a pasivům mezi dědici sporným okresní soud nepřihlížel. V průběhu řízení o pozůstalosti pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] navrhla, aby byl na dědický podíl pozůstalého syna [titul] [jméno] [příjmení] započten dar spoluvlastnického podílu ve výši [anonymizováno] na pozemku p.č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] v části [územní celek], v obci a [katastrální uzemí], se všemi součástmi a příslušenstvím, který zůstavitelka darovala pozůstalému synovi [titul] [jméno] [příjmení] darovací smlouvou ze dne [datum]. Zůstavitelka započtení daru nepřikázala, a proto se okresní soud zabýval tím, zda jsou splněny podmínky stanovené v § 1664 o.z. za analogického použití § 1660 odst. 2 o.z. K darování došlo v posledních třech letech před smrtí zůstavitelky a nejednalo se o obvyklé darování. Oba dědicové se podíleli na pravidelné péči o zůstavitelku a ani jeden z dědiců se k zůstavitelce nechoval v rozporu s dobrými mravy. Co se týká prací provedených na domě [adresa] v [obec], z předložených seznamů provedených prací a kalendářního přehledu návštěv a prací v domě či na zahradě nelze určit, zda k těmto skutečnostem opravdu došlo či nikoliv. Oba dědicové v této věci předložili i vyjádření svědků, v jejichž přítomnosti či s jejichž pomocí měly být práce na domě [adresa] v [obec] realizovány. V obou případech se však jedná o vyjádření k pracím proběhnuvším před více než 10 lety. Další tvrzení o prováděných pracích nejsou průkazná, resp. nelze z vyjádření účastníků určit, že by se jeden ze sourozenců podílel na údržbě domu výrazně větší měrou. Po hodnocení důkazů dospěl okresní soud k závěru, že pokud by nedošlo k zápočtu daru na dědický podíl pozůstalého syna [titul] [jméno] [příjmení], byla by pozůstalá dcera [jméno] [příjmení], jakožto nepominutelná dědička, neodůvodněně znevýhodněna. Naopak nebyly prokázány žádné skutečnosti (např. výlučná nebo zvýšená péče o zůstavitelku ze strany pozůstalého syna oproti péči pozůstalé dcery), které by odůvodňovaly závěr, že předmětný dar by neměl být započten na dědický podíl obdarovaného syna. Okresní soud při svém rozhodnutí vycházel z toho, že započtení daru má sloužit ke spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitelky do majetku dědiců. Cílem započtení je odstranit, resp. snížit majetkové disproporce mezi dědici, pokud mají původ v majetkových zdrojích plynoucích od zůstavitelky, tak, aby bylo dosaženo alespoň částečného srovnání hodnoty majetku nabytého jednotlivými dědici jak dědictvím, tak i bezplatným nabytím za života zůstavitele (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2020, spis. zn. 24 Cdo 222/2019). S ohledem na výše uvedené dospěl okresní soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro započtení předmětného daru na dědický podíl pozůstalého syna [titul] [jméno] [příjmení]. Hodnota daru, tj. podílu ve výši [anonymizováno] na pozemku p.č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] v části [územní celek], v obci a [katastrální uzemí], byla stanovena znaleckým posudkem [číslo] znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], ke dni právních účinků vkladu do katastru nemovitostí, tj. ke dni [datum], částkou [částka]. Okresní soud provedl započtení daru na dědický podíl pozůstalého syna [titul] [jméno] [příjmení] tak, že za základ pro výpočet byla vzata čistá hodnota pozůstalosti [částka] a k ní byla připočtena hodnota obdrženého daru [částka], čímž byla stanovena tzv. kolační podstata ve výši [částka]. Podíl každého dědice na kolační podstatě je pak vypočítán jako podíl kolační podstaty a počtu dědiců (2 370 352,05/ 2 = 1 185 176,025). Dědický podíl každého z dědiců je pak vypočítán jako rozdíl podílu na kolační podstatě a hodnoty daru, tj. u pozůstalého syna [titul] [jméno] [příjmení] (1 185 176,025 - 470 300 = 714 876, [částka]; procentuálně po zaokrouhlení na setiny 37,62 %, ve formátu zlomku [bankovní účet]) a u pozůstalé dcery [jméno] [příjmení] (1 185 176,025 – 0 = 1 185 176, [částka], procentuálně po zaokrouhlení na setiny 62,38 %, ve formátu zlomku [bankovní účet]). Vzhledem k tomu, že nedošlo k dohodě dědiců o výši dědických podílů ani k rozdělení pozůstalosti, okresní soud rozhodl o potvrzení nabytí dědictví dědicům podle dědických podílů s tím, že soud pozůstalému synovi [titul] [jméno] [příjmení] započetl na jeho dědický podíl dar ve výši [částka]. 3. Proti usnesení okresního soudu podal odvolání pozůstalý syn [titul] [jméno] [příjmení]. V odvolání a jeho doplnění kromě podrobného popisu špatných sourozeneckých vztahů s druhou dědičkou namítal, že okresní soud nesprávně vyložil, kdy je nepominutelný dědic„ neodůvodněně znevýhodněn“. Nelze přitom zcela vycházet z judikatury k dřívějšímu občanskému zákoníku, neboť nemusí vždy platit, že poskytnutí bezplatného plnění dědici znamená automaticky neodůvodněné znevýhodnění nepominutelného dědice. Okresní soud by měl podle komentářové literatury přihlédnout zejména k důvodům daru, okolnostem jeho poskytnutí, míře znevýhodnění a rozporu chování nepominutelného dědice s dobrými mravy (viz též usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 4159/2007 aplikovatelné i na novou právní úpravu). Okresní soud vyšel ze zjednodušujícího závěru o oboustranné péči dědiců o zůstavitelku, aniž hodnotil důvody, které k darování vedly, důsledky pro obdarovaného, další okolnosti, jež darování podmiňovaly či provázely, a míru zvýhodnění. Vůle zůstavitelka by měla být respektována a ustanovení § 1664 o.z. by se mělo aplikovat toliko výjimečně. Z tvrzení pozůstalého syna, jakož i některých svědeckých výpovědí, bylo prokázáno, že darování spoluvlastnického podílu zůstavitelkou synovi bylo důsledkem skutečnosti, že se syn zasloužil o získání nemovitých věcí (viz korespondence [titul] [příjmení]), pečoval od smrti manžela zůstavitelky v roce 1994 o zůstavitelku a o dům a podílel se značným způsobem i finančně na zlepšení technického stavu domu. Okresní soud nepoučil pozůstalého syna, že předloženými důkazy neprokázal svá tvrzení. Vzhledem k přípustnosti nových důkazů v řízení o pozůstalosti v odvolacím řízení navrhl pozůstalý syn výslech 8 svědků ke svým tvrzením. Pozůstalý syn navrhl, aby odvolací soud po doplnění dokazování změnil usnesení okresního soudu tak, že každý z dědiců nabývá dědický podíl ve výši ˝. 4. Pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] se vyjádřila k odvolání tak, že pozůstalý syn si ve své odvolací argumentaci odporuje, ale vyplývá z ní, že darovací smlouva nebyla uzavřena ze svobodné vůle dárkyně. Tomu nasvědčuje i přítomnost právníka [titul] [příjmení], který však neověřoval podpisy na smlouvě, neboť není evidován jako advokát. Doplnění odvolání bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání odvolání. Pokud nový zástupce odvolatele [titul] [příjmení] odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu z roku 2007, ta není aktuální. Nová pravidla pro započtení daru byla nastavena v usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 222/2019 ze dne 28.1.2020. Ze strany pozůstalé dcery byla matce poskytována maximální péče a v době, kdy pozůstalá dcera ze zdravotních důvodů nemohla, zajistila poskytování péče zůstavitelce jiným odpovídajícím způsobem. Co se týká nových důkazních návrhů odvolatele, nebyla doložena prohlášení všech navržených svědků. Pozůstalá dcera namítá nevěrohodnost navržených svědků. Jejich prohlášení byla předepsána ve stejném formátování, stejném písmu a obsahují stejné pravopisné chyby, jakých se dopouští ve svém písemném projevu odvolatel. Lze se domnívat, že svědecké výpovědi byly sepsány samotným odvolatelem. Pokud měl pan [příjmení] prostřednictvím [právnická osoba] provádět práce na objektu v září 1997, firma vznikla až [datum] a zanikla [datum]. Stejně tak [právnická osoba] nemohla provádět práce v červenci 2012, když vznikla až [datum]. Stejně tak prohlášení samotného odvolatele obsahuje nepravdivé výroky. Pravdou je jen skutečnost, že měl dělnický původ, ale jako vyšší důstojník ČSLA budoval celý život socialismus. Pozůstalá dcera navrhla potvrzení usnesení okresního soudu. 5. Odvolací soud z podnětu včasného a přípustného odvolání, podaného oprávněnou osobou, usnesení okresního soudu přezkoumal (§ 28 z.ř.s.), aniž k projednání odvolání musel nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). 6. Klíčovou otázkou pro rozhodnutí o započtení daru – spoluvlastnického podílu na nemovité věci v hodnotě [částka] - na dědický podíl pozůstalého syna se stalo, zda byla darem neodůvodněně znevýhodněna dcera zůstavitelky jako nepominutelný dědic. Jinak nebylo mezi dědici sporu o tom, že zůstavitelka nepřikázala provést započtení daru, v důsledku čehož nelze provést započtení daru, aniž by bylo prokázáno neodůvodněné znevýhodnění pozůstalé dcery. Zároveň nebylo tvrzeno, že se jednalo o obvyklé darování, k němuž by se při započtení na dědický podíl nepřihlíželo. 7. Dle § 1662 o.z. dědické podíly se vypočtou stejně jako povinný díl. 8. Ustanovení § 1662 o.z. o tom, že se dědické podíly vypočtou stejně jako povinný díl, znamená použití ustanovení občanského zákoníku o výpočtu povinného dílu (§ 1654 – 1657 o.z.), a to včetně tam uvedeného odkazu na § 1660 a § 1661 o.z. upravující započtení na povinný díl. 9. Dle § 1660 odst. 1 o.z. na povinný díl se započte vše, co nepominutelný dědic z pozůstalosti skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením. Dle odst. 2 na povinný díl se započte i to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu; potomku se kromě toho započte i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při započtení se však nepřihlíží k obvyklým darováním. 10. Dle § 1661 odst. 1 o.z. na povinný díl potomka se započte to, co mu zůstavitel dal za svého života na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či se započetím podnikání; na povinný díl se započte i to, co zůstavitel použil na úhradu dluhů zletilého potomka. Stalo-li se tak dříve než v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví opačnou vůli. Dle odst. 2 potomkovi, který vstupuje na místo svého předka, se započte na povinný díl i to, co takto dostali od zůstavitele jeho rodiče, na jejichž místo vstupuje. 11. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že je nutné rozlišovat mezi započtením na povinný díl a započtením na dědický podíl. Nejpodstatnějším rozdílem je ten, že započtení na povinný díl nepominutelného dědice se v případech uvedených v § 1660 odst. 1, § 1660 odst. 2 a 1661 o.z. provede, i když jej zůstavitel nepřikázal, zatímco k započtení na dědický podíl je třeba buď příkazu zůstavitele (§ 1663 o.z.), nebo musí být navíc ještě splněny předpoklady pro použití výjimky spočívající v neodůvodněném znevýhodnění nepominutelného dědice (§ 1664 o.z.). 12. Výklad citovaných ustanovení občanského zákoníku, který by nerozlišoval mezi započtením na povinný díl a započtením na dědický podíl, podle nějž by se na dědický podíl započítávala všechna plnění, která se započítávají na povinný díl dle § 1660 odst. 1, § 1660 odst. 2 a § 1661 o.z., např. veškeré dary obdržené dědicem od zůstavitele v období tří let před jeho smrtí, by nemohl argumentačně vysvětlit, proč zákonodárce upravil v § 1663 o.z. příkaz zůstavitele k započtení na dědický podíl odlišně než v § 1660 odst. 2 a v § 1661 o.z., podle nichž se započtení na povinný díl provádí u bezplatných plnění obdržených dědicem od zůstavitele v období posledních tří let před smrtí zůstavitele a u veškerých darování„ do života“ automaticky, ledaže zůstavitel projevil opačnou vůli. 13. Dle § 1663 o.z. při posloupnosti dědiců podle pořízení pro případ smrti nebo při zákonné dědické posloupnosti se započtení na dědický podíl provede, jen přikázal-li to zůstavitel projevem vůle učiněným ve formě předepsané pro pořízení závěti. 14. Dle § 1664 o.z. soud může provést započtení na dědický podíl, i když to zůstavitel nepřikázal, byl-li by jinak nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn; k obvyklým darováním se však nepřihlíží. 15. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. účinný do 31.12.2013 v § 484 stanovil, že při dědění ze zákona se bezplatná plnění obdržená dědicem od zůstavitele započtou vždy, pokud nejde o obvyklé darování, a při dědění ze závěti se bezplatná plnění obdržená dědicem od zůstavitele za jeho života započtou na základě příkazu zůstavitele anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti neopomenutelnému dědici neodůvodněně zvýhodněn. 16. V poměrech současného občanského zákoníku i při dědění ze zákonné dědické posloupnosti je s přihlédnutím ke znění § 1664 o.z. nutné omezit započtení daru bez příkazu zůstavitele na výjimečný případ neodůvodněné zvýhodnění obdarovaného dědice, resp. přesněji nyní neodůvodněného znevýhodnění nepominutelného dědice. Dřívější judikatura týkající se započtení daru při dědění ze závěti se tudíž v tomto ohledu použije i na započtení daru při dnešním dědění ze zákonné dědické posloupnosti. 17. Ve věci rozhodnuté Nejvyšším soudem ČR pod sp.zn. 21 Cdo 3826/2011, tamější odvolací soud nesprávně dovodil, že je třeba provést zápočet na dědický podíl, neboť nebyly zjištěny důvody, z nichž by bylo možné dovodit, že zvýhodnění obdarovaného oproti dalšímu dědici bylo důvodné (např. mimořádná péče o zůstavitele, provádění oprav či údržby zůstavitelových nemovitostí a jiné). Podle právního názoru dovolacího soudu uvedený závěr odvolacího soudu sám o sobě k zápočtu podle ustanovení § 484 věty třetí občanského zákoníku nepostačoval. Pro aplikaci ustanovení § 484 věty třetí občanského zákoníku nebylo totiž významné to, zda případně bylo zvýhodnění obdarovaného dědice proti neopomenutelnému dědici "důvodné", ale významný byl toliko důkazy podložený závěr, že zvýhodnění obdarovaného dědice bylo oproti neopomenutelnému dědici "neodůvodněné". Ustanovení § 484 věty třetí občanského zákoníku vycházelo z premisy, že jde o ustanovení patřící k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tedy k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda obdarovaný dědic byl oproti nepominutelnému dědici neodůvodněně zvýhodněn, zákon nestanovil, z jakých hledisek má soud vycházet. V občanském zákoníku ani v jiném předpise nebyl pojem "neodůvodněného zvýhodnění" definován, přičemž na jeho vymezení závisel závěr soudu o tom, zda při dědění ze závěti a při absenci pokynu zůstavitele k zápočtu má být obdarovanému dědici započítán na dědický podíl dar, který od zůstavitele obdržel. Vymezení hypotézy právní normy záviselo v každém konkrétním případě na úvaze soudu; obecně přitom platilo, že soud má při zkoumání "neodůvodněnosti" zvýhodnění obdarovaného dědice přihlédnout zejména k důvodům, které zůstavitele vedly k poskytnutí předmětného daru, k důsledkům, které darování pro obdarovaného dědice mělo, k dalším okolnostem, jež darování "podmiňovaly", či provázely, k míře (kvantitě) zvýhodnění apod. Zákon zde ponechával soudu širokou možnost uvážení, aby závěr o "neodůvodněnosti" zvýhodnění obdarovaného dědice korespondoval s představou zůstavitele o přechodu jeho majetku na dědice i se zákonem požadovanou ochranou neopominutelných dědiců před nespravedlivým znevýhodněním (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009 sp. zn. 21 Cdo 4159/2007, které bylo uveřejněno pod č. 144 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009). 18. Okresní soud v odůvodnění svého usnesení i pozůstalá dcera ve vyjádření k odvolání odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2020, sp.zn. 24 Cdo 222/2019, v němž byla stanovena nová pravidla započtení na dědický podíl. K tomu lze uvést, že Nejvyšší soud v tam projednávané věci dospěl na základě analogické aplikace o započtení na povinný díl k závěru, že bez příkazu zůstavitele nelze ani v případě neodůvodněného znevýhodnění nepominutelného dědice započíst na dědický podíl dar, který se bez příkazu zůstavitele nezapočítává na povinný díl (např. dar pozemku více než tři roky před smrtí zůstavitele). K otázce neodůvodněného znevýhodnění nepominutelného dědice v poměrech nového občanského zákoníku se Nejvyšší soud s ohledem na svůj závěr nevyjadřoval. Proto jen pro úplnost a nad rámec této věci odvolací soud odkazuje na kritické hodnocení usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 24 Cdo 222/2019 v příspěvku JUDr. Ondřeje Drachovského a Kristiána Fischera Metodologické přístupy k analogii zákona v kontextu právní úpravy započtení na dědický podíl uveřejněném v Právník č. 5/2021, str. 350. 19. Pokud okresní soud v nyní projednávané věci měl na základě dokazování za prokázané, že oba dědicové pečovali o zůstavitelku, ani jeden z dědiců se nechoval k zůstavitelce v rozporu s dobrými mravy a zůstavitelka ještě za svého života darovala pozůstalému synovi spoluvlastnický podíl na nemovité věci, aniž přikázala započtení tohoto daru na dědický podíl syna, nepostačuje tento skutkový závěr k právnímu závěru, že darování nebylo„ důvodné“ a má být výjimečně i bez projevu vůle zůstavitelky dar započten. V opačném případě by se stala ustanovení § 1663 a § 1664 o.z. obsolentními a pořizování příkazů k započtení na dědický podíl by se stalo nadbytečným, neboť započítávána by byla i bez příkazu veškerá bezplatná plnění obdržená dědicem, která se podle § 1660 odst. 1, § 1660 odst. 2 a § 1661 o.z. započítávají na povinný díl. 20. Po synovi zůstavitelky nelze spravedlivě požadovat, aby tvrdil a prokazoval, že jeho zvýhodnění darováním spoluvlastnického podílu bylo„ důvodné“, např. že bylo spojeno s nějakým protiplněním apod. Naopak dcera zůstavitelky je povinna tvrdit a prokazovat, že zvýhodnění obdarovaného dědice bylo nedůvodné, resp. slovy nového občanského zákoníku že její znevýhodnění nepominutelného dědice bylo nedůvodné. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno o neodůvodněném znevýhodnění nepominutelného dědice je tudíž na pozůstalé dceři, která se dovolává toho, aby darování spoluvlastnického podílu na nemovité věci zůstavitelkou pozůstalému synovi bylo bez příkazu zůstavitelky k započtení výjimečně a proti vůli zůstavitelky popřeno započtením daru na dědický podíl podle § 1664 o.z. Pozůstalá dcera měla být okresním soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, že byla jako nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněna. 21. Pozůstalý syn navíc tvrdí, že pohnutkou zůstavitelky k darování se staly jeho zásluhy o nabytí nemovité věci do podílového spoluvlastnictví a jím prováděné investice do nemovitosti. K tomu označuje v odvolání nové důkazy, které jsou v nesporném řízení přípustné (§ 28 odst. 1 z.ř.s.) a jejichž provedení by kvantitativně i kvalitativně přesáhlo meze odvolacího řízení. 22. Odvolací soud proto zrušil usnesení okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). 23. Okresní soud v dalším řízení vyzve pozůstalou dceru k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, že darem spoluvlastnického podílu ze strany zůstavitelky ve prospěch pozůstalého syna byla ona jako nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněna. Poté okresní soud doplní dokazování o důkazy navržené pozůstalou dcerou a rovněž o důkazy, které již navrhl v doplnění odvolání pozůstalý syn. Po skončení dokazování vyhodnotí, zda k neodůvodněnému znevýhodnění nepominutelné dědičky došlo, přičemž soud má při zkoumání neodůvodněnosti znevýhodnění přihlédnout zejména k důvodům, které zůstavitelku vedly k poskytnutí předmětného daru, k důsledkům, které darování pro obdarovaného dědice mělo, k dalším okolnostem, jež darování podmiňovaly či provázely, k míře (kvantitě) zvýhodnění apod. 24. O náhradě nákladů řízení včetně tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v novém řízení o věci (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Pardubice 31. ledna 2022 Mgr. Miloš Zdražil předseda senátu