Je-li vedeno řízení s mezinárodním prvkem, má přednost vyřešení mezinárodní příslušnosti před příslušností místní.

3 19 Co 161/2022 Číslo jednací: 19 Co 161/2022-44 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky v opatrovnické věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] zastoupený kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dítěte [jméno] [příjmení], narozena dne [datum] rodičů: trvale bytem [adresa] doručovací adresa [adresa], [číslo] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o úpravu péče a výživy pro dobu po rozvodu manželství rodičů k odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 28. července 2022 č. j. 0 Nc 44/2022-27, 16 P a Nc 49/2022, 19 P a Nc 83/2022 takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Havlíčkově Brodě shora označeným usnesením přenesl svoji příslušnost na Okresní soud Benešov. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že v současné době matka fakticky bydlí ve Spolkové republice Německo, kde se již dlouhou dobu trvale zdržuje a hodlá se tam trvale zdržovat, a to případně i s nezletilým [jméno], pokud jej má ve své péči. Naproti tomu otec se trvale i fakticky zdržuje a bude nadále zdržovat na adrese [adresa], a to opět i případně s nezletilým [jméno], pokud jej má ve své péči. Proto postupoval soud podle § 5 zákona o zvláštních řízeních soudních a přenesl svou místní příslušnost na Okresní soud v Benešově, neboť toto je v zájmu nezletilého [jméno]. Matka v podaném odvolání uvedla, že nezletilý [jméno] není od května 2022 ve faktické péči otce a ani nemá obvyklé bydliště na adrese [adresa]. Otec si dne [datum] bez souhlasu matky vyzvedl nezletilého ve školce v SRN a odvezl jej do České republiky. Syn byl poté u otce od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], ve zbývajících termínech měla syna v péči matka, syn chodil standardně do školky a matka se se synem zdržovala v SRN. Nezletilý se narodil v SRN, kde rodiče společně bydleli již 3 roky před narozením syna a nikdy se nedomlouvali o návratu do České republiky. Společnou domácnost rodiče vedli do [datum] na adrese [adresa]. Matka nikdy nevyslovila souhlas s tím, že by nezletilý měl mít bydliště na adrese otce. Matka je přesvědčena, že místní příslušnost Okresního soudu v Havlíčkově Brodě je dána bydlištěm matky. V době pobytu v ČR rodiče s nezletilým jezdili na návštěvy jak do místa trvalého bydliště otce, tak i do místa trvalého pobytu matky. Obvyklé bydliště dítě však mělo a má v SRN, protože zde fakticky bydlelo a v současné době i bydlí. Syn ovládá jak český, tak německý jazyk a chodí do školky. Pokud byla prodleva v docházce do školky, tato souvisela s covidovými opatřeními, event. s nezaměstnaností či nemocí otce. Matka si syna v neděli [datum] vyzvedla u otce a v současné době se nezletilý opět zdržuje v SRN na adrese [adresa], a dochází i do školky. Matka je s ohledem na skutečnosti shora přesvědčena o tom, že příslušný k rozhodování je soud v SRN. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se nepřenáší příslušnost na Okresní soud Benešov. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.) Odvolací soud proto přezkoumal jím napadené usnesení, a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a pouze z důvodů vztahujících se k tomu, co soud prvního stupně řešil v jeho výroku (212a odst. 6 o. s. ř.). Odvolání shledal opodstatněným. Z dosavadního obsahu spisu se podává, že matka podala k Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě dne 13. 5. 2022 návrh na určení péče a výživy nezletilého [jméno] pro dobu po rozvodu manželství rodičů. V něm uvedla, že manželství rodičů prochází krizí, přičemž ona spolu s nezletilým [jméno] pobývají nadále ve Spolkové republice Německo, kde se nezletilý narodil a kde od roku 2018 navštěvuje mateřskou školu, zatímco otec tráví většinu času v České republice, kde přebývá v nemovitosti jeho rodičů na adrese [adresa]. Místní příslušnost Okresního soudu v Havlíčkově Brodě matka dovodila z okolnosti, že ona i nezletilý [jméno] mají v jeho obvodu evidováno trvalé bydliště, což bylo následně potvrzeno lustrací v ISZR provedenou okresním soudem. Otec v písemném vyjádření k návrhu matky ve věci samé uvedl, že od začátku května 2022 se nezletilý [jméno] nachází v jeho výlučné péči na adrese [adresa] [číslo popisné], přičemž otec se o výlučnou péči o nezletilého domáhá i ve věci samé. Současně otec vznesl námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, na kterou tento soud reagoval nyní přezkoumávaným usnesením. Oba rodiče tedy potvrzují, že s nezletilým [jméno] od jeho narození žili společně ve Spolkové republice Německo a po ukončení soužití rodičů zde zůstala žít matka. Z podání rodičů lze mít dále za nesporné, že rodiče se v péči o nezletilého střídají, přičemž matka s ním žije nadále ve Spolkové republice Německo, zatímco otec s ním žije v nemovitosti svých rodičů v obvodu Okresního soudu v Benešově. Dílčí závěr Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, že není soudem místně příslušným k řízení v této opatrovnické věci, je tedy správný, neboť v jeho obvodu se evidentně nenachází a nikdy ani nenacházelo bydliště nezletilého určené podle některého z kritérií stanovených v § 4 odst. 2 z. ř. s . Jeho závěr o místní příslušnosti Okresního soudu v Benešově je však předčasný, neboť musí nejprve posoudit, zda je soud, na který hodlá přenést svoji příslušnost, vůbec soudem mezinárodně příslušným k vedení tohoto řízení. Obvyklý pobyt jednoho z účastníků řízení na území jiného členského státu, než ve kterém má proběhnout řízení, totiž zakládá mezinárodní prvek ve smyslu článku 81 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Na projednávanou věc se dále vztahuje nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen„ nařízení“), neboť úprava péče o nezletilého spadá pod pojem rodičovské zodpovědnosti podle čl. 2 bod 7 nařízení. Sporné však mezi rodiči zůstává, zda k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné soudy SRN či České republiky. Odpověď na tuto otázku se bude odvíjet od posouzení, na území kterého členského státu Evropské unie se v době zahájení řízení o úpravu péče o nezletilého [jméno] pro dobu po rozvodu manželství rodičů nacházelo obvyklé bydliště dítěte ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení. V těchto souvislostech odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie (dále jen„ SDEU“) ze dne 2. 4. 2009 ve věci„ A“, sp. zn. C -523/07, v níž SDEU mimo jiné vyslovil, že vzhledem k tomu, že čl. 8 odst. 1 nařízení neobsahuje výslovný odkaz na právo členských států za účelem určení smyslu a rozsahu působnosti pojmu„ obvyklé bydliště“, musí být toto určení provedeno s ohledem na souvislosti ustanovení a cíl nařízení, zejména cíl vyplývající z dvanáctého bodu jeho odůvodnění, podle něhož jsou pravidla pro určení příslušnosti, která stanoví, formulována s ohledem na nejlepší zájem dítěte, zejména na blízkost. Pojem„ obvyklé bydliště“ podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 musí být proto vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě je třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. Není však vyloučeno, že se na konci tohoto posouzení ukáže jako nemožné určit členský stát, v němž se nachází obvyklé bydliště dítěte. V takovémto výjimečném případě a v případě, že se nepoužije článek 12 nařízení, který se týká příslušnosti vnitrostátních soudů k rozhodování ve věcech rodičovské zodpovědnosti, pokud jde o otázky spojené s návrhem na rozvod, rozluku nebo na prohlášení manželství za neplatné, stanou se příslušnými k rozhodování ve věci samé podle čl. 13 odst. 1 nařízení vnitrostátní soudy členského státu, v němž je dítě přítomno. Pokud soud jednoho členského státu není příslušný, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost, aniž by byl povinen postoupit věc jinému soudu. Pokud to však vyžaduje ochrana nejlepšího zájmu dítěte, je vnitrostátní soud, který bez návrhu prohlásil svou nepříslušnost, povinen informovat o tom, přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu určeného podle článku 53 nařízení č. 2201/2003, příslušný soud jiného členského státu. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně se dosud mezinárodní příslušností českých soudů k řízení v předložené věci nezabýval, odvolacímu soudu nezbylo, než jeho rozhodnutí zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 219a odst. 1 písm. b/, § 221. Odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V dalším řízení bude tento soud postupovat ve smyslu shora popsaných pravidel. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. Hradec Králové 22. srpna 2022 JUDr. Alena Bačinová předsedkyně senátu