Skutečnost, že opatrovník poskytoval před zahájením řízení nebo i nadále poskytuje nezletilému dítěti sociálně-právní ochranu podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, sama o sobě nebrání tomu, aby byl zároveň ustanoven jeho kolizním opatrovníkem v řízení o péči o ně.

3 20 Co 49/2022 Číslo jednací: 20 Co 49/2022-272 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Ley Pavlovové ve věci péče o nezletilého: [osobní údaje nezletilého] trvale bytem [adresa] zastoupený [územní celek] jako opatrovníkem syna rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], omezená ve svéprávnosti trvale bytem [adresa] zastoupená opatrovníkem [územní celek] otec v rodném listě neuveden za účasti poručníků: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] oba trvale bytem [adresa] o přenesení místní příslušnosti soudu, o jmenování opatrovníka nezletilému k odvolání opatrovníka [územní celek] proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 13. ledna 2022 č. j. 0 P 135/2021-267 takto: Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II potvrzuje. Odůvodnění: Napadeným usnesením okresní soud k návrhu poručníků ze dne 27. 12. 2021 přenesl svoji místní příslušnost na Okresní soud v Trutnově (výrok I) a nezletilému podle § 469 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s § 892 odst. 3 o. z. jmenoval pro toto řízení opatrovníkem [územní celek], kde od [datum] spolu s poručníky trvale bydlí (výrok II). Proti usnesení podal odvolání opatrovník, a to jen to jeho výroku II. Namítal, že nezletilému jako dítěti v náhradní rodinné péči už před zahájením tohoto řízení poskytoval a stále poskytuje sociálně-právní ochranu a vede o něm i spis dle § 6 a § 54 písm. a/ zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen z. o. d.). Podle současného stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí pak ale není možný souběh výkonu citované ochrany s výkonem kolizního opatrovnictví. Důvodem je zde kumulace dvou nesouvisejících a v mnoha ohledech až protikladných agend opatrovníka, tj. na jedné straně veřejnoprávní ochrany dítěte dle z. o. d. a na straně druhé jeho soukromoprávního opatrovnictví. Citované stanovisko svého nadřízeného orgánu je povinen respektovat a jen proto podává odvolání. Navrhl, aby krajský soud napadené usnesení změnil tak, že nezletilému jmenuje jiného opatrovníka. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání bez jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházející řízení v odvoláním dotčené části, aniž by byl vázán mezemi odvolání (§ 28 odst. 2 z. ř. s.), a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 28 odst. 1 z. ř. s.). Odvolání neshledal opodstatněné. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správný procesní postup okresního soudu, na základě nějž napadeným usnesením jmenoval nezletilému opatrovníkem [územní celek]. Odkazuje proto na přiléhavé odůvodnění napadeného usnesení a k jeho doplnění i k odvolacím námitkám opatrovníka dodává následující. Krajský soud předesílá, že okresnímu soudu nelze ničeho vytknout, jestliže napadeným usnesením opatrovníkem nezletilého jmenoval [územní celek], v jehož obvodu měl nezletilý dle § 11 odst. 1 o. s. ř. ke dni zahájení řízení své trvalé, evidenční bydliště (viz § 61 odst. 1 z. o. d. a § 10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel a srov. jednak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1288, 1295, 1296, 1297, 1677/2016, uveřejněné v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 19/2018 a jednak usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 25 Co 23/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 67/2007). V tomto směru konečně ani odvolatel napadené usnesení nijak nezpochybňuje. Dále pak ale krajský soud neshledává jakékoliv důvody pro to, aby nezletilému pro zastupování v tomto řízení nemohl být opatrovníkem jmenován ten orgán sociálně-právní ochrany dětí, který mu už před zahájením řízení poskytoval nebo i nadále poskytuje sociálně-právní ochranu dle z. o. d. (což je podstatou odvolání opatrovníka). V této souvislosti je předně nutno zdůraznit, že u orgánu sociálně-právní ochrany dítěte (dále jen orgán) je třeba důsledně rozlišovat jednak mezi užším výkonem funkce opatrovníka dítěte v řízení péče soudu o nezletilé dle § 452 a násl. z. ř. s. (tedy zastupováním dítěte v režimu z. ř. s. na základě rozhodnutí soudu) a jednak mezi širším výkonem funkce sociálně-právní ochrany dětí dle z. o. d. (tedy jeho samostatným poskytováním ochrany dítěti v režimu z. o. d.). Zastupování dítěte příslušným orgánem je zde tedy jen jeho jednou, specifickou činností z jinak širokého okruhu jeho dalších, vlastních a souvisejících činností v rámci sociálně-právní ochrany dětí. Podle § 469 odst. 1 z. ř. s. dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Podle odst. 2 opatrovníkem nelze jmenovat orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal návrh na zahájení řízení. V případě výkonu funkce opatrovníka v řízení péče soudu o nezletilé je pro soud, ale i pro orgán významný toliko § 469 z. ř. s., dle jehož odstavce 2 nelze opatrovníkem nezletilému toliko jmenovat ten orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal návrh na zahájení řízení (shodně i § 455 odst. 2 z. ř. s.). Taková situace v projednávané věci ale nenastala, neboť návrh zde podali poručníci nezletilého. Pak byla při jmenování opatrovníka dodržena nejen speciální procesní právní úprava a zásada daná § 469 odst. 1 z. ř. s., ale i respektována výše citovaná judikatura týkající se dané problematiky. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pro jmenování orgánu do funkce opatrovníka nezletilému není ve smyslu § 469 odst. 1 a 2 z. ř. s . vůbec významné, zda mu tento orgán už před zahájením řízení poskytoval nebo i nadále poskytuje sociálně právní ochranu dle z. o. d. V tom nelze ani spatřovat jakýkoliv rozpor mezi zájmy dítěte a zájmy tohoto orgánu ve smyslu § 32 odst. 2 o. s. ř., dle nějž zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Takový rozpor by byl dán jen tehdy, kdy by orgán zahájil řízení a současně v něm i nezletilého zastupoval jako opatrovník, tj. jen pak by se ocitl v dvojjediném, kolizním postavení, čemuž ale brání právě výslovný zákaz daný § 469 odst. 2 z. ř. s . Jinak ale ke střetu zájmu dojít nemůže už jen proto, že v řízení před soudem dle z. ř. s . orgán figuruje jen jako zástupce dítěte jakožto účastníka řízení. Výsledek řízení však závisí toliko na rozhodnutí soudu, nikoliv na postupu orgánu v něm při zastupování nezletilého nebo v jeho jiných, vlastních a samostatných postupech a rozhodnutích v režimu z. o. d. V případě orgánu, který poskytuje dítěti ochranu dle z. o. d. je navíc třeba vyzdvihnout tu zásadní myšlenku danou § 5 odst. 1 z. o. d., dle nějž předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Z toho plyne, že orgán je povinen za všech okolností, při výkonu jakékoliv své činnosti, výlučně a jen hájit zájmy nezletilého a vystupovat vždy jen v jeho objektivním prospěchu, aniž by bylo rozhodující, v jakém režimu či řízení se tak děje (tj. zda se tak děje v řízení před soudem dle z. ř. s., ve správním řízení, nebo jen v režimu z. o. d., příp. režimu jiném). Je proto vyloučeno, aby na straně orgánu, který byl soudem jmenován opatrovníkem nezletilému, došlo k jakémukoliv střetu zájmů při výkonu jeho funkce, když jeho zásadním a prvořadým posláním je hájit zájem a blaho dítěte. Není proto vůbec významné, zda se bude jednat o dítě, jemuž tento orgán dosud neposkytoval, už někdy poskytoval či nově poskytuje sociálně-právní ochranu dle z. o. d., příp. už vedl či stále vede evidenci či spisovou dokumentaci dle § 54 z. o. d., apod. To by naopak mělo být jen výhodou pro dítě, potažmo jeho opatrovníka, který by byl tím spíše, dlouhodoběji a kvalitněji seznámen s jeho konkrétní situací a poměry a mohl by proto o to lépe hájit jeho zájmy v řízení před soudem (čehož si odvolatel i je sám vědom a dle odvolání to dosud považoval za svoji výhodu). Závěrem krajský soud dodává, že při projednání a rozhodnutí této věci nebyl vázán opatrovníkem předestřeným stanoviskem ministerstva, které naopak z výše podrobně uvedených důvodů shledává jako nesprávné. Pro úplnost rovněž doplňuje, že střet zájmů nezletilého a orgánu sociálně-právní ochrany již vůbec nelze dovozovat z toho, jakým způsobem je v režimu z. o. d. upraveno nahlížení určitých osob do spisové dokumentace vedené orgánem o dítěti. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení v odvoláním dotčené části jako ve výroku věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 a násl. o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání je zde oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a rozhoduje o něm Nejvyšší soud se sídlem v Brně jako soud dovolací. Hradec Králové 22. února 2022 JUDr. Karel Kondr předseda senátu