Číslo jednací: 21 Co 305/2021-34 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 15 180 Kč s příslušenstvím – zápůjčka o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. října 2021 č. j. 19 C 229/2021-25 takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: Okresní soud se výše citovaným usnesením prohlásil za nepříslušný k projednání a rozhodnutí věci, zastavil řízení, rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud uvedl, že se žalobkyně žalobou podanou dne 20. 8. 2021 domáhá proti žalovanému zaplacení částky 15 180 Kč s příslušenstvím z titulu spotřebitelské půjčky poskytnuté žalovanému právním předchůdcem žalobkyně. Okresní soud se v rámci zkoumání podmínek řízení dle ust. § 103 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu, když žalovaný je občanem Slovenské republiky. Dospěl k závěru, že při řešení dané otázky je třeba aplikovat Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). V daném případě jde totiž o spor s mezinárodním prvkem, když každý z účastníků má bydliště v jiném členském státě EU. Splněna je podmínka časové a věcné působnosti Nařízení, neboť jde o spor ze smlouvy o zápůjčce tj. občanskoprávní spor, který byl zahájen poté, co Nařízení vstoupilo v platnost v obou dotčených státech. Následně okresní soud přezkoumal svoji příslušnost ve smyslu čl. 28 Nařízení, dle kterého, pokud se žalovaný, který má bydliště v jednom členském státu, a je žalován před soudem jiného členského státu, řízení před tímto soudem neúčastní, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení. Příslušnost soudu je obecně upravena v kapitole II. oddílu 1 článku 4 odst. 1 Nařízení, dle kterého, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Ve věcech spotřebitelských smluv je příslušnost upravena v oddílu 4 (článek 17-19) Nařízení, přičemž článek 18 odst. 2 stanoví, že smluvní partner spotřebitele může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Od ustanovení tohoto oddílu se lze odchýlit pouze dohodou specifikovanou v čl. 19. Žalobce však existenci dohody ve smyslu čl. 19 Nařízení netvrdil ani neprokázal. Žalovaný jako nepodnikatel (spotřebitel) uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelské půjčce, přičemž poskytování těchto půjček je předmětem podnikání právního předchůdce žalobce, jde tedy jednoznačně o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 nařízení. Z výše uvedeného okresní soud uzavřel, že jeho příslušnost v tomto případě nelze dovodit z žádného ustanovení Nařízení. Navíc dle čl. 18 preambule Nařízení pokud se týče pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, měla by být slabší strana chráněna pravidly pro určení příslušnosti, která jsou pro ni příznivější než obecná pravidla. Žalovaný je zde nepochybně slabší stranou a je pro něj zcela zřejmě příznivější situace, když se řízení bude konat u soudu, v jehož obvodu má bydliště. Protože nedostatek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu je neodstranitelnou překážkou řízení, postupoval okresní soud dle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení v plném rozsahu zastavil. V návaznosti na to rozhodl i o vrácení soudního poplatku a nákladech řízení. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání žalobkyně. V něm uvedla, že ze smlouvy o půjčce č. 315472378 se podává, že místem plnění závazku z této smlouvy je [obec], kde byla předmětná smlouva o půjčce mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena a kde byly také žalovanému poskytnuty finanční prostředky dle této smlouvy. Pravomoc českých soudů projednat předmětnou věc je tak dána dle článku 7 odst. 1, písm. b), odrážka druhá Nařízení. Dle tohoto ustanovení může být soudní řízení proti žalovanému vedeno v České republice i přes to, že v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel, neboť zde byla žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuta půjčka bez uvedení účelu a právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně neprovozují profesionální nebo podnikatelskou činnost na území jiného členského státu. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1318/2011 ze dne 29. 2. 2012 a rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1826/2011 ze dne 25. 4. 2012. Tato rozhodnutí se sice vztahují na aplikaci Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (Nařízení Brusel I), nicméně jejich závěry jsou plně aplikovatelné i na aktuálně platné Nařízení a vyplývá z nich, že se v předmětném řízení aplikuje zvláštní příslušnost obsažená v článku 7 Nařízení a nikoli příslušnost podle článku 17 odst. 1 Nařízení. Žalobkyně dále uvedla, že ji žalovaný kontaktoval se žádostí o splátkový kalendář a jednají spolu o smírném řešení věci. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se v řízení pokračuje. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Odvolací soud ověřil, že podle písemné smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 7. 2007 věřitel [právnická osoba], poskytl zákazníkovi (žalovanému) zápůjčku v částce 10 000 Kč. Účel půjčky není ve smlouvě uveden. Zákazník (žalovaný) se zavázal splatit Providentu celkem 16 960 Kč. Zákazník (žalovaný) smlouvu podepsal uvedeného dne ve [obec] a podpisem současně potvrdil převzetí celé částky v hotovosti. Soudy v České republice jsou příslušné pro řízení v této věci podle čl. 7 odst. 1 písm. a) na základě písm. c) stejného ustanovení Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Nařízení Brusel II“), podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Z obsahu smlouvy o půjčce plyne, že ji žalovaný uzavřel v obci [obec] a nepochybně tam byla půjčka poskytnuta (závazek byl splněn). Místo splnění lze dovodit i výkladem následujících ustanovení pod písm. b), které definuje místo plnění pro případ prodeje zboží (místo kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno), resp. pro případ poskytování služeb (místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty). V daném případě nešlo o prodej zboží ani o službu, přesto i v případě půjčky lze za místo splnění považovat místo, kde byly peníze jako půjčka poskytnuty. Toto místo plyne ze smlouvy, kterou žalovaný podepsal v obci [obec] (peníze byly poskytnuty„ touto smlouvou“). S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud napadené usnesení okresního soudu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se řízení se nezastavuje, když Okresní soud v Trutnově je k projednání věci mezinárodně příslušný. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné. Hradec Králové 20. ledna 2022 Mgr. Šárka Petrová předsedkyně senátu