Podání návrhu na zastavení exekuce ve lhůtě podle § 46 odst. 6 e. ř. nevylučuje možnost současného podání návrhu na odklad exekuce a rozhodnutí o něm dříve než bude rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce.

3 21 Co 321/2022 Číslo jednací: 21 Co 321/2022-45 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Igora Pařízka, ve věci oprávněného: [osobní údaje oprávněného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti povinnému: [osobní údaje povinného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o návrhu povinného na odklad exekuce o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2022 č. j. [číslo jednací] takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud shora citovaným usnesením zamítl návrh povinného na odklad exekuce, vedené na základě pověření Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2022 č. j. [číslo jednací]. Okresní soud konstatoval, že k návrhu oprávněného byl dne 9. 5. 2022 pod č. j. [číslo jednací] pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [příjmení] [jméno] vedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněného a k úhradě nákladů exekuce podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 22 čj. 13 C 261/2019-506. Podáním došlým exekutorovi dne [datum] se povinný domáhal zastavení exekuce a současně navrhl odklad jejího provedení do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Okresní soud návrh na odklad exekuce neshledal důvodným. Z exekutorského spisu měl zjištěno, že vyrozumění o zahájení exekuce spolu s výzvou ke splnění vymáhané povinnosti bylo povinnému doručeno dne [datum]. Povinný ve lhůtě stanovené v ust. § 46 odst. 6 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „ex. ř.“), tedy ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy k zaplacení v souladu s ust. § 55 odst. 2 ex. ř., podal návrh na zastavení exekuce. [příjmení] soudní exekutor mohl provést exekuci, ve které byl podán ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy k zaplacení návrh na zastavení exekuce, musí být splněna podmínka ustanovení § 52 odst. 3 ex. ř., tedy musí nabýt právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Neboli pokud podá povinný ve lhůtě mu určené k zaplacení (30 dnů) návrh na zastavení, nelze exekuci provést do doby pravomocného rozhodnutí o zastavení exekuce. Vycházeje z těchto závěrů okresní soud návrh na odklad exekuce jako nadbytečný zamítl. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání povinný. Namítal, že rozhodnutí, které je obsahem napadeného usnesení, je předčasné. Poukazoval na to, že petit svého podání ze dne [datum] formuloval jako eventuální, tedy pro případ, kdy by příslušný soud nerozhodl o zastavení exekuce. Dodal, že o jeho primárním návrhu – návrhu na zastavení exekuce nebylo dosud rozhodnuto. Je proto předčasné, aby bylo rozhodováno o návrhu sekundárním – na odklad exekuce. V souladu s ust. § 212a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadené usnesení okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání povinného je důvodné, byť z jiných než jím výslovně namítaných důvodů. Nelze přisvědčit argumentaci povinného, že se dožadoval rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce a teprve pokud by tomuto nebylo vyhověno, požadoval rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce. Ačkoli povinný podání ze dne [datum] označil jako„ návrh na zastavení exekuce in eventum návrh na odklad exekuce“, v samotném návrhu argumentoval tím, že„ má za to, že jsou dány důvody rovněž pro odklad exekuce“. S ohledem na uvedené nelze vytýkat okresnímu soudu, že se v prvé řadě zabýval návrhem povinného na odklad exekuce. Ostatně odklad exekuce poskytuje povinnému vyšší ochranu, než návrh na zastavení exekuce podaný ve lhůtě podle § 46 odst. 6 ex. ř., jak bude objasněno níže. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že návrh povinného na odklad exekuce je nadbytečný. Při učinění tohoto závěru okresní soud vycházel z toho, že povinný ve lhůtě podle § 46 odst. 6 ex. ř. (tj. ve lhůtě 30 dnů pro dobrovolné splnění povinnosti, která běží od doručení výzvy soudního exekutora k dobrovolnému splnění) podal návrh na zastavení exekuce, přičemž podle § 47 odst. 2 písm. b) ex. ř. exekuční příkaz, který má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, nelze exekuci provést před právní mocí rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce (pokud tento byl podán ve lhůtě podle § 46 odst. 6 ex. ř.). Tedy zjednodušeně řečeno okresní soud vycházel z názoru, že v daném případě, kdy povinný podal ve lhůtě poskytnuté soudním exekutorem pro dobrovolné splnění povinnosti návrh na zastavení exekuce, a soudní exekutor nemůže provést exekuční příkaz do právní moci rozhodnutí o takovém návrhu, je povinný chráněn stejným způsobem jako v případě rozhodnutí o odkladu exekuce, neboť v obou případech nelze provádět exekuci. Proto návrh na odklad exekuce považoval za nadbytečný. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu vychází z názoru, že v případě odložení exekuce je povinnému ve vztahu k možnosti postižení jeho majetku poskytována vyšší ochrana, než po dobu do právní moci rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce, jenž byl podán ve lhůtě pro dobrovolné splnění exekuce (§ 46 odst. 6 a § 47 odst. 2 písm. b/ ex. ř.). Jestliže povinný podá návrh na zastavení exekuce ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy soudního exekutora k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti, nelze podle § 47 odst. 2 písm. b) ex. ř. provést exekuční příkaz (exekuci) do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. V této době je soudní exekutor oprávněn ke všem úkonům zajišťovací povahy. Například může vydat exekuční příkaz, jímž postihne majetek povinného v rozsahu vymáhané pohledávky a nákladů exekuce, je oprávněn provést soupis movitých věcí a tyto zajistit podle § 66 odst. 4 ex. ř. Exekuční příkazy však nemůže realizovat, nemůže tedy přistoupit k samotnému zpeněžení majetku povinného a k uspokojení pohledávky vymáhané oprávněným. Podle § 54 odst. 2 písm. b) ex. ř. do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor exekuci neprovede, jde-li o návrh na odklad exekuce podle odstavce 5 nebo 7 anebo podle § 266 občanského soudního řádu. Dle § 54 odst. 4 věta třetí a čtvrtá ex. ř. po dobu odkladu exekuce podle odstavce 5 a 7 nebo podle § 266 občanského soudního řádu exekutor exekuci neprovede; § 289 odst. 1 občanského soudního řádu tím není dotčen. Po dobu odkladu exekuce nelze zajistit sepsané movité věci. Podle § 289 odst. 1 o. s. ř. povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1, neprovádí plátce mzdy ze mzdy povinného srážky ode dne, kdy mu bylo doručeno usnesení o povolení odkladu, dokud mu nebude doručen příkaz soudu, aby se ve srážkách pokračovalo. Také v případě návrhu povinného na odklad exekuce podobně jako v případě návrhu na zastavení exekuce, jenž byl podán ve lhůtě pro dobrovolné splnění povinnosti, již od okamžiku jeho doručení soudnímu exekutorovi nečiní soudní exekutor žádné úkony směřující k provedení exekuce a zcela ustane v jejím provádění. Může činit úkony zajišťovacího charakteru ve vztahu k majetku povinného. Jeví se tedy, že účinky návrhu na odklad exekuce a účinky návrhu na zastavení exekuce podaného povinným ve lhůtě pro dobrovolné splnění povinnosti jsou stejné. Jak však vyplývá z výše citovaných ustanovení § 54 odst. 4 věta třetí a čtvrtá ex. ř. a § 289 odst. 1 o. s. ř. účinky návrhu na odklad exekuce jsou v určitých zákonem stanovených případech pro povinného významnější ve smyslu vyšší ochrany jeho majetku před nepříznivými následky neprodleného provedení exekuce. Na rozdíl od doby do rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce podaného povinným ve lhůtě pro dobrovolné splnění povinnosti po dobu odložení exekuce soudní exekutor nemůže zajistit sepsané movité věci (bude-li jen rozhodováno o návrhu na zastavení exekuce, jenž byl podán ve lhůtě pro dobrovolné splnění povinnosti, lze sepsané movité věci zajistit – odvézt je). Také v případě návrhu na odklad exekuce z důvodu dle § 266 odst. 1 o. s. ř. majetek povinného ve formě srážek ze mzdy povinného po dobu odkladu exekuce zajištěn být nemůže (a nikdy již do exekuce„ vrácen“ nebude). Naproti tomu v době do rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, jenž byl podán ve lhůtě pro dobrovolné splnění povinnosti, může soudní exekutor v rámci zajišťování majetku povinného vydat exekuční příkaz na provádění srážek ze mzdy, na základě něhož plátce mzdy bude provádět srážky ze mzdy povinného, ale nevyplatí je oprávněnému. Rozdíl mezi účinky návrhu na zastavení exekuce podaného ve lhůtě pro dobrovolné splnění povinnosti a účinky návrhu na odklad exekuce je též v tom, že v případě návrhu na odklad exekuce soud či soudní exekutor musí uvést dobu, na kterou exekuci odkládá. Ta teoreticky může být delší, než doba, do které bude rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce. S ohledem na shora uvedené závěry nelze, co do účinků, klást návrh povinného na zastavení exekuce podaný ve lhůtě pro dobrovolné splnění povinnosti na roveň návrhu povinného na odklad exekuce a nelze proto dospět k závěru učiněnému okresním soudem, že v případě, kdy je povinným ve lhůtě pro dobrovolné splnění povinnosti podán návrh na zastavení exekuce, je současný návrh na odklad exekuce nadbytečný. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadené usnesení okresního soudu podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení se okresní soud bude zabývat důvodností návrhu povinného na odklad exekuce. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Hradec Králové 28. prosince 2022 Mgr. Šárka Petrová senátu předseda senátu