Za života člověka, do jehož osobnosti bylo neoprávněně zasaženo v souvislosti s jeho činností v právnické osobě, může tato právnická osoba uplatnit právo na ochranu dotčeného člověka jen jako jeho zástupce jednající jeho jménem a na jeho účet.

11 22 Co 99/2022 Číslo jednací: 22 Co 99/2022-159 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D. a Mgr. Radka Kopsy ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému 1): [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žalované 2): [jméno] [příjmení], [titul], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupena advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy, o odvolání žalobce a žalované 2) proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. 1. 2022, č. j. 10 C 41/2020-116, takto: I. Řízení o odvolání žalobce se zastavuje. II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. mění tak, že se zamítá žaloba ohledně povinnosti žalované 2) adresovat žalobci do 10 dnů ode dne právní moci rozsudku písemnou omluvu tohoto znění: Vážený pan [titul] [příjmení] [příjmení] [obec a číslo] [PSČ] [obec] datum Vážený pane inženýre, přijměte prosím moji omluvu za mé nepravdivé obvinění z trestného činu krádeže dřeva v období od 7.3.2017 – 8.3.2017 na parcele [číslo] když jsem si vědoma, že k této krádeži z Vaší strany nedošlo, ani nebyl Vámi k podobnému jednání dán příkaz jiným osobám. Za nepravdivé obvinění Vaší osoby se tímto omlouvám. [jméno] [příjmení], [datum narození]. III. Žalobce je povinen nahradit žalované 2) náklady řízení před okresním soudem ve výši 9 002,40 Kč k rukám advokátky žalované 2) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalobce je povinen nahradit České republice náklady řízení před okresním soudem ve výši 141,95 Kč na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalobce je povinen nahradit žalované 2) náklady odvolacího řízení ve výši 10 081 Kč k rukám advokátky žalované 2) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zamítl žalobu, aby žalovaný 1) byl povinen adresovat panu [titul] [jméno] [příjmení] do 10 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku písemnou omluvu konkrétně uvedeného znění. Ve výroku II. žalované 2) uložil povinnost adresovat panu [titul] [jméno] [příjmení] do 10 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku písemnou omluvu shodného konkrétního znění, a to„ Vážený pane inženýre, přijměte prosím moji omluvu za mé nepravdivé obvinění z trestného činu krádeže dřeva v období od 7. 3. 2017 – 8. 3. 2017 na parcele [číslo] když jsem si vědoma, že k této krádeži z Vaší strany nedošlo, ani nebyl Vámi k podobnému jednání dán příkaz jiným osobám. Za nepravdivé obvinění Vaší osoby se tímto omlouvám.“ Ve výroku III. okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně domáhal zaplacení náhrady za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč a ve výroku IV. žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 19 475 Kč k rukám advokáta žalovaného 1). Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) okresní soud ve výroku V. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku VI a VII. rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů státu tak, že žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů České republice v částce 425,86 Kč a žalované 2) v částce 141,95 Kč, vždy na účet okresního soudu do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Okresní soud zdůvodnil, že podanou žalobou se žalobce proti žalovaným 1) a 2) domáhal pro [titul] [jméno] [příjmení] jako poškozeného starostu konkrétní písemné omluvy a zaplacení nemajetkové újmy 50 000 Kč, a to za nepravdivé obvinění starosty z trestného činu krádeže dřeva a nařčení, že z titulu své funkce starosty vyslal zaměstnance obce do lesa žalovaných, aby zde odcizili dřevo v období od 7. 3. 2017 do 8. 3. 2017 s tím, že v přestupkovém řízení se jednání starosty tvrzené žalovanými nepodařilo prokázat. Nařčením žalovaný však starostovi vznikla vážná újma na pověsti i na důstojnosti a dále újmu na pověsti utrpěl také ve svých ostatních životních, pracovních a zájmových rolích. 3. Žalovaní 1) a 2) žalobu odmítli jako zcela nedůvodnou s tím, že ze strany starosty se jedná o dlouhodobé šikanózní jednání vůči nim a o odvetu za dlouholetou aktivitu žalované 2) jako opoziční zastupitelky obce, která bojuje proti nekalým praktikám starosty. Uvedli, že starostu nikdy ze žádného protiprávního jednání nenařkli. 4. Při právním posouzení okresní soud vycházel z právní úpravy ochrany osobnosti dle občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.) v § 82 a násl. o.z., podle níž je předmětem žaloby satisfakční nárok na přiměřené zadostiučinění omluvou a finanční náhradou z důvodu způsobení nemajetkové újmy ve smyslu obecných ustanovení o náhradě vzniklé újmy dle § 2910 věty první o.z. Takto platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Dle § 2956 o.z. platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil s tím, že jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. 5. Dále okresní soud odkázal na § 83 odst. 1 věty první o.z., podle něhož platí, že souvisí-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka s jeho činností v právnické osobě, může právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit i tato právnická osoba. Za jeho života však jen jeho jménem a s jeho souhlasem. Dle okresního soudu žalobce v dané věci uplatňuje práva na ochranu osobnosti poškozeného starosty s jeho souhlasem a v jeho prospěch, neboť se domáhá omluvy adresované poškozenému starostovi a zaplacení finanční satisfakce pro něho. Poškozeným je starosta obce a zásah do jeho osobnosti nastal v souvislosti s výkonem této funkce. Proto okresní soud uzavřel, že v souladu s § 83 o.z. žalobce jako aktivně legitimovaný uplatnil v dané věci nárok poškozeného starosty na ochranu jeho osobnosti tím, že se pro něho domáhá omluvy a zaplacení částky 50 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za zásah spočívající v tom, že žalovaní poškozeného neoprávněně obvinili z krádeže svého dřeva. 6. Okresní soud provedl dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [příjmení] a dále předloženými listinami, včetně spisu [stát. instituce] o přestupkovém řízení sp.zn. OPP/11817/2017 KLo/67 62, fotodokumentace a záznamu rozhovoru mezi žalovanými a [jméno] [příjmení]. 7. Zdůvodnil, že se nejprve zabýval tím, zda žalovaní 1) a 2) tvrzený výrok skutečně vyřkli. Vzal za prokázané, že žalovaný 1) podal oznámení na podezření ze spáchání protiprávního činu, ve kterém uvedl, že dne 7. 3. 2017 a 8. 3. 2017 zaměstnanec obce Miloslav Jirásek odvezl zhruba 1,5 kubíku palivového dřeva, které měl žalovaný 1) složené na lesní cestě p. [číslo] v obci [obec]. Policejní orgán provedl šetření, mimo jiné telefonickým hovorem se zaměstnankyní [jméno a příjmení], která uvedla, že práci zaměstnancům přiděluje starosta obce. Následně policejní orgán oznámil správnímu orgánu podezření z přestupku, kterého se měl dopustit starosta obce. Dle okresního soudu tak bylo prokázáno, že ve fázi šetření přestupku žalovaný 1) ani žalovaná 2) neoznačili starostu obce za pachatele protiprávního činu spočívajícího v odcizení dřeva, natož aby tak učinili veřejně mimo souvislost s šetřením oznámeného protiprávního činu. K výpovědi svědka [příjmení] o tom, že když za ním žalovaní přišli následující den po odvozu dřeva a ptali se ho, proč jej starosta poslal krást dřevo, okresní soud uvedl, že svědek neoznačil konkrétní osobu, která mu toto měla sdělit. Zároveň měl okresní soud svědectví v této části za vyvrácené nahrávkou rozhovoru žalovaných se svědkem [příjmení], z níž jednoznačně vyplývá, že žalovaní starostu neoznačovali jako pachatele, ale pouze se svědka [příjmení] ptali, kdo jej pro dřevo poslal a svědek jim na to sdělil, že starosta a pan [příjmení] a žalované odkázal na policii. Okresní soud uzavřel, že z žádného z provedených důkazů nebylo zjištěno, že žalovaný 1) výslovně sděloval o starostovi, že krade dřevo. Naopak bylo zjištěno, že žalovaný 1) vždy uváděl, že dřevo odvezl svědek [příjmení], který mu sdělil, že jej pro dřevo poslal starosta a hranice v terénu mu ukázal pan [příjmení], což bylo zachyceno také nahrávkou rozhovoru. Dle okresního soudu proto bylo prokázáno, že žalovaný 1) pouze podal oznámení na podezření ze spáchání protiprávního činu, a to na neznámého pachatele, když za pravděpodobného pachatele byl starosta obce označen až následně policejním orgánem. 8. Okresní soud podrobně zdůvodnil, že pro vznik povinnost nahradit nemajetkovou újmu musí být splněny čtyři zákonné předpoklady, a to existence protiprávního činu, vznik újmy, příčinná souvislost mezi protiprávním činem a vznikem újmy a také zavinění. Uvedl, že čin zákonem dovolený, kterým je podání oznámení na případný přestupek či trestný čin, nemůže být protiprávní, a proto pouze na základě podání takového oznámení nemohla žalovanému 1) vzniknout povinnost nahradit nemajetkovou újmu starostovi, a to pro absenci protiprávnosti jednání. Žalobce ani po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ohledně doplnění tvrzení a důkazů k tomu, že žalovaný 1) komukoliv sděloval, že starosta krade dřevo, tvrzení neprokázal, a proto okresní soud žalobu proti žalovanému 1) zcela zamítl s tím, že žalovaný 1) nezasáhl do absolutních osobnostních práv starosty. 9. Ze shora uvedených závěrů vycházel okresní soud také ve vztahu k žalované 2), k níž však vzal dále za prokázané, a to ze svědecké výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení], že žalovaná 2) této svědkyni výslovně sdělovala, že starosta krade dřevo. Okresní soud výpověď uvedené svědkyně hodnotil jako věrohodnou, neboť pouhou okolnost, že svědkyně sdělovala své vjemy právní zástupkyni žalobce, nehodnotil jako znevěrohodnění s tím, že ze svědecké výpovědi nevzešlo podezření, že by svědkyně byla naváděna, jak má vypovídat. Uvedl, že přestože žalovaná 2) není k této svědkyni v bližším přátelském vztahu a udržují spolu vztahy pouze kolegiální, žalovaná 2) jí výslovně sdělila, že„ starosta krade dřevo“, a to v době před volbami, ve kterých svědkyně kandidovala do zastupitelstva obce spolu se starostou. Okresní soud dodal, že je obecně známo, že komunální volby v obci [obec] proběhly v roce 2018, a proto je třeba sdělení žalované 2) zasadit do tohoto časového rámce. 10. Při právním posuzování takto prokázaného skutkového stavu okresní soud nejprve posuzoval, zda žalovaná 2) jednala v mezích svého práva na svobodu projevu dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod, či zda došlo k porušení práv na ochranu osobnosti žalobce dle čl. 10 Listiny. Zdůvodnil, že výrok žalované 2) není ve smyslu závěrů citované ustálené judikatury hodnotícím soudem, ale je skutkovým tvrzením, u něhož lze verifikovat (ověřit), zda jde o pravdivou informaci, jejíž sdělení samo o sobě nezasahuje do práva na ochranu osobnosti. Okresní soud měl za prokázané i za nesporné, že dřevo z místa odvezl zaměstnanec obce p. [příjmení], jemuž dle přestupkového spisu a výpovědi svědka [příjmení] zadal přesnou specifikaci místa sběru dřeva p. [příjmení], jemuž starosta obce pouze obecně zadal úkol přivézt dřevo na pálení. Proto dle okresního soudu lze výrok„ starosta krade dřevo“ hodnotit jako vyvrácený, u něhož nebyla prokázána jeho pravdivost, resp. byla prokázána jeho nepravdivost, neboť starosta neodvezl ani nepřikázal zaměstnanci obec odvézt dřevo žalovaných. Nepravdivé skutkové tvrzení pak není chráněno právem na svobodu projevu, naopak dle ustálené judikatury platí, že uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu její osobnosti, odůvodňující požadavek na poskytnutí zadostiučinění. Okresní soud proto shledal existence protiprávního činu žalované 2) v tom, že sdělovala třetím osobám, že„ starosta krade dřevo“ a tento výrok nebyl pravdivý a přesáhl meze svobody projevu. Okresní soud na základě toho dále hodnotil míru narušení práv na ochranu osobnosti a vznik újmy na straně poškozeného starosty. Dospěl k závěru, že jednáním žalované 2) byla zasažena osobnost starosty ve složkách cti (jako morální kredit, potenciál k získání důvěry), vážnosti a pověsti. K tomu uvedl, že starosta vedle funkce starosty obce vykonává též funkci ředitele školy, tedy funkci, se kterou je spojena vyšší míra očekávaného morálního kreditu. Rozšířením informace o tom, že krade dřevo, byla tato morální integrita narušena, důvěra v autoritu ředitele byla ohrožena. Stejně tak byla ohrožena vážnost starosty jako hlavního představitele obce, který byl nucen na toto ohrožení reagovat v zastupitelstvu obce a též veřejně v obecním zpravodaji, aby tím zmírnil následky nepravdivého nařčení z protiprávního činu, které kolovalo obcí. I v ostatních kruzích – ve spolkové činnosti starosty byla jeho pověst dle okresního soudu narušena tím, že nepravdivé nařčení vešlo ve známost. Starosta tak vzniklé následky důvodně pociťoval jako újmu, tedy došlo k zákonem požadovanému vzniku újmy, a to v příčinné souvislosti s protiprávním činem, tj. právě v důsledku výroku žalované 2), který se rozšířil do povědomí okolí starosty. Dáno je dle okresního soudu rovněž zákonem požadované zavinění, neboť žalovaná 2) do osobnostních práv starosty zasáhla úmyslně, když vědomě sdělovala třetím osobám, že„ starosta krade dřevo“. Proto okresní soud shledal naplnění všech zákonných podmínek pro vznik povinnosti žalované 2) odčinit starostovi nemajetkovou újmu. 11. K této povinnosti okresní soud dále odkázal na § 2951 odst. 2 o.z., podle něhož se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním s tím, že zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. V dané věci okresní soud uzavřel, že žalovaná 2) je povinna poskytnout starostovi přiměřené zadostiučinění, kterým může být morální nebo finanční satisfakce. S odkazem na citovanou judikaturu uvedl, že morální satisfakce může mít podobu omluvy, odvolání difamujícího výroku, uveřejnění soudního výroku v tisku, a tím uvedení věci veřejně na pravou míru, či soudním konstatováním porušení subjektivního práva apod. Zadostiučinění má být přiměřené, proto je nutné jeho odstupňování podle všech okolností, které provázejí vznik nemajetkové újmy tak, aby zvolený způsob zadostiučinění byl dostatečně účinný. Primární je vždy satisfakce morální. Až nelze-li nemajetkovou újmu odčinit jinak, je na místě poskytnout též satisfakci peněžní. V dané věci uzavřel, že vztahy mezi žalovanými a starostou jsou zjevně dlouhodobě napjaté, starosta a žalovaní vystupují proti sobě, např. i v obecním zastupitelstvu. I za této situace je třeba hledat spravedlivou rovnováhu a žádat, aby výroky adresované druhé straně nepřesáhly přípustnou míru, kterou výrok žalované 2) již přesáhl a do osobnosti starosty bylo významněji zasaženo. Proto je dle okresního soudu spravedlivé, aby se starostovi dostalo morálního zadostiučinění ve formě omluvy. Peněžní satisfakci však již není dle okresního soudu na místě zvažovat, neboť žalobou požadovaná omluva žalované 2) zajistí skutečné a dostatečně účinné odčinění vzniklé nemajetkové újmy. K tomu okresní soud zdůvodnil, že starosta se zásahu do svých osobnostních práv aktivně a účinně bránil, např. i svým sdělením v obecním zpravodaji. Zároveň měl okresní soud za to, že je třeba zohlednit, že výrok žalované 2) byl učiněn proti osobě ve veřejné pozici – starostovi obce, a to v době, kdy starosta opětovně kandidoval v komunálních volbách. Proto okresní soud ve shodě s ustálenou judikaturou měl za to, že starosta jako osoba vstoupivší na veřejnou scénu musel počítat s tím, že jakožto osoba známá bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá o její jak profesní tak i soukromý život a současně jej hodnotí, zvláště jedná-li se o osobu, která spravuje (nebo eventuálně spravovala, resp. naopak má spravovat) veřejné záležitosti. Osoby veřejně činné pak musí obecně akceptovat větší míru veřejné kritiky, a proto měl okresní soud za to, že i z tohoto důvodu je v dané věci přiměřeným zadostiučiněním toliko omluva. Okresní soud proto žalobu ohledně zaplacení žalované částky 50 000 Kč zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) okresní soud rozhodl na základě plného úspěchu žalovaného 1) ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Proto žalobci uložil, aby žalovanému 1) zcela nahradil náklady řízení, a to za pět úkonů právní služby advokáta žalovaného 1) - převzetí a přípravu věci a účast na čtyřech jednání s odměnou po 2 480 Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. ve výši snížené o 20 % při společném zastupování obou žalovaných. Dále okresní soud za uvedené úkony přiznal paušální náhradu nákladů po 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky a s odkazem na § 14 této vyhlášky také náhradu cestovného ve výši 2 195 Kč za tři cesty advokáta žalovaného 1) po 126 km z jeho sídla k jednání okresního soudu a zpět vozidlem s průměrnou spotřebou 4,33 l /100 km nafty. Dodal, že za cestu k jednání dne 10. 2. 2021 nebyla tato náhrada přiznána, neboť tyto náklady již byly účtovány, a to za cestu vlakem, a byly přiznány k náhradě při částečném zastavení řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby. Dále byla okresním soudem přiznána náhrada 21% DPH dle § 137 o.s.i., tj. žalovanému 1) byla náhrada přiznána v celkové výši 19 475 Kč s tím, že žalobci byla uložena povinnost k zaplacení k rukám advokáta žalovaného 1) dle § 149 o.s.ř. 13. Ve vztahu žalobce a žalované 2) okresní soud uzavřel, že účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, a proto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nebyla žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení přiznána. 14. Dále okresní soud rozhodl o náhradě nákladů státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř., s tím, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud účastníci nesplňují předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. U účastníků předpoklady pro osvobození okresní soud neshledal a uzavřel, že v rozsahu jedné čtvrtiny byla v řízení neúspěšná žalovaná 2) a ve zbývajícím rozsahu tří čtvrtin byl neúspěšný žalobce. Proto těmto účastníkům okresní soud uložil v uvedeném rozsahu povinnost nahradit státu náklady, které hradil stát z titulu nákladů svědečného v celkové výši 567,81 Kč 15. Proti citovanému rozsudku podal včasné odvolání žalobce a žalovaná 2). Žalobce své odvolání vzal podáním ze dne 10. 3. 2022 v celém rozsahu zpět, a proto krajský soud ve výroku I. tohoto rozsudku řízení o tomto odvolání dle § 207 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Žalovaná 2) v podaném odvolání výslovně napadla správnost výroků II. a VII. a navrhla úplné zamítnutí žaloby a zrušení rozhodnutí o její povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobce. Žalovaná zejména setrvala na své námitce nedostatku aktivní legitimace žalobce v dané věci, a to v souladu s § 83 o.z. a citovanou komentářovou literaturou, podle nichž se v případě právnické osoby jedná pouze o smluvní zastoupení, a proto v řízení musí jako žalobce vystupovat pouze poškozená fyzická osoba, případně v zastoupení právnické osoby, nikoliv samotná právnická osoba jako v dané věci, která aktivně legitimovaná není, a proto je dán důvod pro zamítnutí žaloby. Dále měla žalovaná 2) za to, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým závěrům a věc nesprávně právně posoudil. Dle žalované 2) nejsou splněny podmínky pro vznik odvoláním napadeného žalovaného nároku, neboť není dáno její protiprávní jednání ani příčinná souvislost mezi ním a vznikem újmy na straně starosty. Žalovaná 2) namítla, že žalobce nesplnil ani svoji povinnost tvrdit relevantní skutečnosti, neboť okresní soud mnohá tvrzení žalobce nesprávně pouze dovodil z provedených důkazů. Žalobce zejména exaktně netvrdil žádný zásahový výrok, resp. čas a místo jeho vyslovení, a okresní soud přesto dospěl k závěru, že takový výrok - zřejmě, že„ starosta krade dřevo“ – žalovaná 2) vyslovila. Navíc tento závěr okresní soud opřel pouze o jediný důkaz -výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení] - který je nedostatečný a nevěrohodný. K tomu žalovaná 2) odkázala na obsah této svědecké výpovědi dle protokolu o ústním jednání okresního soudu s tím, že okresní soud řádně nezohlednil, že svědkyně přes své prohlášení potvrdila, že před podáním výpovědi mluvila se zástupkyní žalobce u ní v kanceláři, a dále nezohlednil, že uvedená svědkyně byla společně se starostou součástí koalice, a to proti žalované 2) jako člence opozice s tím, že v obecním zastupitelstvu jsou mezi opozicí a koalicí zásadní rozepře. Proto svědkyně nemůže být považována za zcela objektivní a nezávislý zdroj informací. Dle žalované 2) je rovněž neuvěřitelné, že by vůči této svědkyni, s níž v zaměstnání prohodí sotva pár slov, žalovaná 2) pociťovala na chodbě potřebu sdělit tak zásadní informaci o morálním kreditu starosty. Žalovaná 2) se proto nesprávně ocitá v oslabeném postavení, v němž by měla tvrzení svědkyně vyvracet, tedy prokazovat negativní skutečnost, že výrok neřekla. Okresním soudem rovněž nebylo řádně zohledněno, že uvedená svědkyně se v řízení objevila až v jeho průběhu s tím, že při podání žaloby ani starosta nevěděl, co tato svědkyně údajně slyšela, jak to potvrdil ve své účastnické výpovědi. Proto je v podané žalobě uvedeno, že„ se v obci povídá, že starosta krade dřevo“, aniž by bylo tvrzeno co, kdo, kdy a kde měl říci. Důkazní břemeno však leží na žalobci a nemůže být vyhodnoceno jako unesené, neboť bylo podepřeno pouze jediným, navíc sporným důkazem. Dále žalovaná 2) namítla, že uvedenou svědeckou výpovědí mohlo být navíc pouze prokázáno, že žalovaná 2) svědkyni řekla, že starosta krade dřevo, aniž by tomu byl kdokoliv přítomen. Toto však tedy ani nemohlo být příčinou vzniku tvrzené újmy na straně starosty, neboť potřebnou příčinou by mohlo být maximálně zveřejnění, resp. rozšíření údajné informace do tvrzených orgánu, organizací či rodiny starosty, které však ze strany žalované 2) nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno. Potřebnou příčinnou souvislost však okresní soud zdůvodnil zcela nedostatečně, neboť je zřejmé, že údajné a dle žalované zcela nepravdivé svěření se svědkyni [příjmení] takovou příčinou rozšíření informace o krádeži dřeva být nemohlo. Současně bylo nesporně prokázáno, že žalovaná 2) ani neměla přístup do tvrzených orgánů či organizací. Žalovaná 2) uzavřela, že okresní soud jí tak nesprávně klade za vinu, že se uvedená informace sama rozšířila na žalobcem tvrzená místa, aniž by uzavřel, že to byla žalovaná 2), která informaci rozšířila, když provedené důkazy, včetně výpovědi svědkyně [příjmení], nejsou schopny toto prokázat a žalobce jiné důkazy nenavrhl. V rozporu s provedenými důkazy okresní soud naopak nesprávně nevyhodnotil, že to byl sám starosta, kdo o sobě příslušnou informaci rozšířil, když ve shodě se svojí výpovědí s ní seznámil zastupitelstvo, učinil ji součástí usnesení zastupitelstva, tvrzené nařčení zveřejnil v místním zpravodaji a současné také jen on sám měl přístup na jednání tvrzených orgánu a organizací, kam žalovaná 2) žádný přístup neměla. Dle žalované 2) je tedy zřejmé, že informaci o krádeži dřeva, resp. o tom, že k tomu probíhá neveřejné přestupkové řízení, zveřejnil svým jednáním sám starosta a závěr okresního soudu, že by obranou proti zveřejnění zraňující informace mohlo být právě její zveřejnění, je nesmyslný. Žalovaná 2) znovu uzavřela, že řízení v dané věci je součástí politického boje v obci, pro který jsou navíc využívány veřejné obecní finance. 16. Žalobce v odvolacím řízení navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, s jehož právními i skutkovými závěry se s odkazem na svá předchozí vyjádření ztotožnil. Žalobce měl zejména za to, že byla správně shledána jeho aktivní legitimace na základě toho, že starosta byl křivě nařčen při výkonu své funkce. Na základě řádně provedeného a zhodnoceného dokazování byl také správně prokázán rozhodný skutkový stav, včetně toho, že výpověď svědkyně [příjmení] nelze zpochybňovat ani proto, že náleží ke koalici se starostou, ani pro její návštěvu advokátky žalobce. 17. Krajský soud přezkoumal citovaný rozsudek okresního soudu pouze k odvolání žalované 2), a to v napadeném rozsahu výroku II. a závislých výroků V. a VII. ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem, žalovanou 2) a státem. V tomto rozsahu krajský soud rozhodnutí okresního soudu přezkoumal v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených, když v ostatním rozsahu uzavřel, že rozsudek nebyl žádným odvoláním napaden, resp. odvolání žalobce bylo vzato zcela zpět a v této části bylo odvolací řízení zastaveno. Proto v ostatním rozsahu rozsudek okresního soudu nabyl právní moci (§ 159 a § 222 odst. 1 o.s.ř.). Po přezkoumání rozsudku v uvedeném odvoláním napadeném rozsahu dospěl krajský soud k závěru, že odvolání žalované 2) je důvodné, a to pro nedostatek aktivní legitimace žalobce. 18. Krajský soud přisvědčil závěrům okresního soudu, že předmětem podané žaloby je ochrana osobnosti člověka dle § 81 a násl. o.z. (č. 89/2012 Sb.) ve spojení s § 2894 a násl. o.z., zejména dle § 2951 odst. 2 a § 2956 až § 2957 o.z. Dle § 81 o.z. platí, že je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Dle § 82 odst. 1 o.z. má člověk, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Po smrti člověka se dle § 82 odst. 1 o.z. může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých. Dle § 83 odst. 1 o.z. platí, že souvisí-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka s jeho činností v právnické osobě, může právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit i tato právnická osoba; za jeho života však jen jeho jménem a s jeho souhlasem. Není-li člověk schopen projevit vůli pro nepřítomnost nebo pro neschopnost úsudku, není souhlasu třeba. Po smrti člověka se právnická osoba může v souladu s § 83 odst. 2 o.z. domáhat, aby od neoprávněného zásahu bylo upuštěno a aby byly odstraněny jeho následky. Dle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dle § 2951 odst. 2 o.z. platí, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 19. Krajský soud na základě citované zákonné úpravy a jejího výkladu v souladu s jejím slovním vyjádřením a smyslem i účelem dospěl k závěru, že zákon chrání osobnost člověka (fyzické osoby ve smyslu § 23 a násl. o.z.) a stanoví právní prostředky k této ochraně tak, že jimi ve shodě se závěry okresního soudu je zejména nárok na upuštění od neoprávněného zásahu, dále na odstranění jeho následků (§ 82 o.z.) a také nárok na přiměřené zadostiučinění s tím, že toto se v prvé řadě poskytuje v morální formě, a až není-li taková forma dostatečná, pak musí dojít k poskytnutí v penězích. K uplatnění nároků (k podání žaloby) z titulu uvedené zákonné ochrany osobnosti je pak v prvé řadě aktivně legitimován poškozený člověk (dotčená fyzická osoba). Po smrti tohoto poškozeného člověka je dle výslovné zákonné úpravy § 82 odst. 2 o.z. aktivně legitimována domáhat se ochrany jeho osobnosti kterákoliv z osob jemu blízkých. Současně ustanovení § 83 odst. 2 o.z. stanoví, že po smrti poškozeného člověka se může ochrany jeho osobnosti jako aktivně legitimovaná domáhat také právnická osoba, avšak (jen) ve vztahu k nároku na upuštění od neoprávněného zásahu do osobnosti zemřelého poškozeného člověka souvisejícího s jeho činností v právnické osobě a nároku na odstranění následků takového neoprávněného zásahu. Oproti tomu ustanovení § 83 odst. 1 o.z. stanoví, že uvedená právnická osoba za života poškozeného člověka může právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit jen jeho jménem a s jeho souhlasem s tím, že souhlasu není třeba, pokud poškozený člověk není schopen projevit vůli pro nepřítomnost nebo pro neschopnost úsudku. Krajský soud z citovaného znění zákonné úpravy ochrany osobnosti, s přihlédnutím také k jejímu smyslu a účelu, má za to, že oproti závěrům žalobce a okresního soudu nezakládá právní úprava v § 83 odst. 1 o.z. aktivní legitimaci uvedené právnické osoby k uplatnění práv na ochrana osobnosti žijícího poškozeného člověka (dotčené fyzické osoby), neboť nelze dovodit, že by na jejím základě by se uvedená právnická osoba mohla práva na ochrana osobnosti žijícího poškozeného člověka domáhat svým vlastním jménem. Naopak je zde výslovně stanoveno, že takové právo může uvedená právnická osoba za života poškozeného člověka uplatnit jen jeho jménem a zásadně s jeho souhlasem. Krajský soud shledal, že při výkladu obsahu citovaného ustanovení § 83 odst. 1 o.z. je třeba přihlédnout také k jeho systematickému výkladu. Na jeho základě krajský soud uzavřel, že občanský zákoník opakovaně, zřetelně a systematicky v rámci své úpravy odlišuje právní jednání vlastním jménem oproti právnímu jednání jménem jiného, které výslovně považuje v souladu s § 436 odst. 1 o.z. za zastoupení, tj. za jednání zástupce za jiného - zastoupeného a na účet zastoupeného, neboť stanoví, že z takového zastoupení vznikají práva a povinnost přímo zastoupenému. Současně občanský zákoník dle citovaného ustanovení vychází výslovně z toho, že není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného (tj. jako zástupce), platí, že jedná vlastním jménem. Pro úplnost je třeba dodat, že na základě uvedeného odlišení vlastního právního jednání (jednání vlastním jménem) oproti právnímu jednání zástupce za jiného (jménem jiného a na účet jiného) upravuje občanský zákoník také možnost právního jednání (sice) vlastním jménem (ale) na účet jiné (třetí) osoby (např. dle § 1886 odst. 1 o.z., který upravuje právo postupitele na žádost postupníka vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet postupníka). 20. Krajský soud ze všech uvedených důvodů uzavřel, že ze znění § 83 odst. 1 o.z. je třeba dovodit, že uvedená právnická osoba může právo na ochranu osobnosti za života poškozeného člověka uplatnit jen jménem tohoto žijícího poškozeného člověka, tedy ve shodě s § 436 odst. 1 o.z. jen za něho a v postavení jeho zástupce, který vlastním jménem nejedná a z jeho jednání je to zřejmé. Právnická osoba tedy není dle citované zákonné úpravy oprávněna sama, tj. vlastním jménem, se domáhat ochrany osobnosti žijícího poškozeného člověka, ale je - pouze, resp. právě a jen - ze zákona oprávněna toto právo uplatnit jako jeho zástupce, tj. jménem a na účet žijícího poškozeného člověka, do jehož osobnosti bylo v souvislosti s jeho činností v právnické osobě zasaženo s tím, že jednáním takto stanoveného zákonného zástupce zastoupenému poškozenému člověku přímo vznikají práva a povinnosti. 21. V dané věci je zřejmé, že žalobce jako právnická osoba v rozporu se shora uvedenými právními závěry uplatnila práva na ochranu osobnosti žijícího poškozeného člověka – starosty obce nikoliv jako jeho zástupce, tj. jeho jménem a na jeho účet, ale jménem vlastním, čímž je v dané věci na straně žalobce dán nedostatek aktivní legitimace. K tomu lze zcela odkázat na částečné zpětvzetí žaloby ze strany původního žalobce b) – poškozeného starosty [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] a na odpovídající pravomocném částečné zastavení řízení vůči tomuto původnímu žalobci b) dle usnesení okresního soudu ze dne 16. 6. 2021, č.j. 10 C 41/2020-85. V dané věci je tak zřejmé, že (jediným) žalobcem vůči žalovaným 1) a 2) je označená obec jako právnická osoba jednající svým vlastním jménem a domáhající se právní ochrany osobnosti žijícího člověka – starosty [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] s tím, že do osobnosti tohoto člověka bylo zasaženo při výkonu funkce starosty, a proto má být (v odvoláním napadeném rozsahu) žalované 2) uložena povinnost adresovat právě tomuto poškozenému člověku písemnou omluvu navrhovaného znění. K podání takové žaloby vlastním jménem však obec jako právnická osoba není dle shora uvedených závěrů krajského soudu aktivně legitimována, a proto již z tohoto důvodu nemůže být podaná žaloba (v odvoláním napadeném rozsahu) důvodná. Krajský soud proto v souladu s § 220 odst. 1 rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že žalobu v uvedeném rozsahu zamítl. 22. Ostatními odvolacími námitkami se krajský soud v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení již věcně nezabýval, přestože nad rámec uvedených závěrů lze dodat, že z obsahu spisu vyvstávají pochybnosti, zda odvoláním napadeným rozhodnutí nedošlo k překročení žalobou závazně vymezeného skutku, když ke změně žaloby nedošlo a soud je v dané věci vymezeným skutkem plně vázán i v tom směru, že jej nesmí překročit a rozhodnout o něčem jiném. Současně lze mít pochybnosti také o tom, zda ze skutkového stavu tak, jak jej vzal okresní soud na základě provedeného hodnocení důkazů za prokázaný, lze dovodit existenci příčinné souvislosti mezi okresním soudem shledaným jednáním žalované 2) a vznikem tvrzené nemajetkové újmy v osobnostních právech starosty obce. Krajský soud však k dalšímu přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí již nepřistoupil, neboť pro shledaný nedostatek aktivní legitimace žalobce nemůže obstát a žaloba nemůže být důvodná. 23. Na základě uvedených závěrů a výsledku řízení krajský soud znovu rozhodl o náhradě nákladů za řízení před okresním soudem jek ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2), tak ve vztahu těchto účastníků a státu, a to v souladu s § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o.s.ř. Protože takto byl ve věci samé v řízení před okresním soudem žalobce ve vztahu k žalované 2) zcela neúspěšný, vznikla mu povinnost úspěšné žalované 2) plně nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly jejím zastoupení advokátkou při společném zastupování obou žalovaných. Při určení výše této náhrady krajský soud zohlednil již vydaná a pravomocná rozhodnutí okresního soudu o přiznání náhrady těchto nákladů vzniklých společným zastoupením žalovaných 1) a 2) stejnou advokátkou. Takto krajský soud přihlédl k tomu, že usnesením okresního soudu ze dne 16. 6. 2021, č.j. 10 C 41/2020-85, již byla žalovaným přiznána náhrada nákladů účelně vynaložených do doby vydání tohoto usnesení, a to vůči původnímu žalobci b) z důvodu částečného zpětvzetí žaloby. Dále krajský soud přihlédl k tomu, že pravomocným výrokem IV. citovaného rozsudku byla okresním soudem již přiznána, a to žalovanému 1) vůči žalobci, plná náhrada účelně vynaložených a řádně vyúčtovaných paušálních hotových výdajů za úkony právní služby společné advokátky žalovaných a rovněž plná náhrada cestovních výdajů této společné advokátky při cestách ke všem třem dalším ústním jednáním okresního soudu (dne 7. 9. 2021, 2. 11. 2021 a 17. 1. 2022), včetně přiléhavého zdůvodnění, že náhrada nákladů za cestu k ústnímu jednání dne 10. 2. 2021 již byla v souladu s vyúčtováním žalovaných přiznána za doloženou cestu vlakem citovaným usnesením o zastavení řízení ve vztahu k původnímu žalobci b). Proto krajský soud dospěl k závěru, že na straně žalované 2) vznikly v řízení před okresním soudem další účelné náklady (pouze) v rozsahu tři úkonů právní služby za účast společné advokátky na uvedených třech ústních jednáních okresního soudu, a to (pouze) ve výši odměny za tyto tři úkony právní služby po 2 480 Kč v souladu s § 7, § 9 odst. 4, písm. a), snížené dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K této náhradě současně náleží dle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada 21% DPH, tj. žalované 2) bylo vůči žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem v celkové částce 9 002,40 Kč a žalobci bylo dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám advokátky žalované 2) v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 24. Dále krajský soud zcela neúspěšnému žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů státu, které stát v řízení před okresním soudem platil v celkové částce 567,81 Kč z titulu přiznaného a vyplaceného svědečného dle usnesení okresního soudu ze dne 15. 9. 2021, č.j. 10 C 41/2020 95. Protože pravomocným výrokem VI. přezkoumávaného rozsudku okresního soudu již byla žalobci tato povinnost uložena v částce 425,86 Kč, rozhodl krajský soud o této povinnosti žalobce ve zbývající výši 141,95 Kč, když ve shodě se závěry okresního soudu bylo žalobci uloženo zaplatit tuto náhradu na účet okresního soudu v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 25. Dále krajský soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž byl žalobce v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. zcela neúspěšný, resp. vzal své podané odvolání ještě před zahájením odvolacího jednání zcela zpět, čímž z procesního hlediska v této části zavinil zastavení odvolacího řízení dle § 146 odst. 2, věty první o.s.ř. Proto krajský soud shledal, že žalobci vznikla povinnost k plné náhradě účelných nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému 1) a žalované 2), když žalovaný 1) byl účastníkem odvolacího řízení v rozsahu odvolání podaného žalobce, které bylo vzato zcela zpět. Žalovanému 1) tak dle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto krajský soud ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) krajský soud přiznal plné právo na náhradu účelných nákladů odvolacího řízení úspěšné žalované 2), které byla takto přiznána ve shodě s vyúčtováním její advokátky náhrada za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) s odměnou v plné výši po 2 500 Kč a paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč v souladu s § 7 a § 9 odst. 3, písm. d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše spolu s náhradou 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. částka 6 776 Kč. Zároveň krajský soud žalované 2) přiznal také náhradu účelných cestovních nákladů její advokátky za cestu ze sídla k jednání odvolacího soudu a zpět v délce 210 km vozidlem zn. Škoda Superb, [registrační značka], a to ve vyúčtované částce 1 305 Kč, která je v souladu s průměrnou spotřebou vozidla dle předloženého technického průkazu a s vyhláškou č. 511/2021 Sb., ve znění účinném od 14. 5. 2022. Žalované 2) proto byla za právní zastoupení v odvolacím řízení přiznána náhrada v částce 8 081 Kč a dále jí byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč, tj. celková náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 10 081 Kč, která byla v souladu s § 151 odst. 5 o.s.ř. určena v písemném vyhotovení rozsudku. Povinnost k zaplacení této náhrady byla žalobci dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. uložena k rukám advokátky žalované 2) v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o. s. ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci. Pardubice 6. září 2022 Mgr. Miloš Zdražil předseda senátu