Neplnění oznamovací povinnosti nájemce o vyšším počtu členů jeho domácnosti, které délkou svého trvání více než třikrát překročilo zákonnou dvouměsíční oznamovací lhůtu, lze považovat za hrubé porušení povinností nájemce opodstatňující výpověď z nájmu bytu podle § 2288 odst. 1 písm. a/ o. z.

7 26 Co 244/2022 Číslo jednací: 26 Co 244/2022-158 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu k odvolání žalovaného 1 proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 19. ledna 2022 č. j. [číslo jednací] takto: I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I a IV potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1 náklady odvolacího řízení 5 822,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Okresní soud napadeným rozsudkem ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi datované [datum] dané žalovaným 1 vůči žalobkyni z nájmu bytu založeného nájemní smlouvou ze dne [datum] ohledně bytu [číslo] o velikosti [anonymizováno], umístěného ve druhém nadzemním podlaží v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], a příslušenství v podobě kóje na půdě a sklepní kóje ve sklepě (dále jen„ byt“). Výrokem II rozhodl, že výpověď nájemní smlouvy datovaná [datum] daná žalovaným 2 žalobkyni z nájmu založeného nájemní smlouvou ze dne [datum] ohledně sklípku umístěného na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (dále jen„ sklípek“) je neoprávněná. Žalovanému 1 uložil nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce náklady řízení vedeného o nároku žalobkyně formulovaného v petitu I. žaloby ze dne [datum], a to 6 500 Kč (výrok III). Žalobkyni uložil nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku žalovanému 1 k rukám jeho zástupce náklady řízení vedeného o nároku žalobkyně formulovaného v petitu II. žaloby ze dne [datum], a to 10 034 Kč (výrok [příjmení]), a žalovanému 2 uložil nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení 10 700 Kč (výrok V). 2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že žalobkyně se domáhala po žalovaných vyslovení neoprávněnosti tří dílčích výpovědí, dvou výpovědí daných žalovaným 1, a to výpovědi ze dne [datum] a výpovědi ze dne [datum] týkajících se nájmu bytu, a dále výpovědi dané žalovaným 2 ze dne [datum] z nájmu založeného nájemní smlouvou ze dne [datum] týkající se sklípku. S ohledem na to, že žalovaný 1 během řízení výslovně uznal nárok žalobkyně na vyslovení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum] dané žalovaným 1 žalobkyni, bylo o této části nároku rozhodnuto rozsudkem pro uznání ze dne 3. srpna 2021 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum]. Dále se proto okresní soud zabýval opodstatněností dalších dvou nároků žalobkyně, tj. ohledně ne-/oprávněnosti výpovědi žalovaného 1 ze dne [datum] (dále jen„ výpověď z nájmu bytu“) a výpovědi žalovaného 2 ze dne [datum] (dále jen„ výpověď z nájmu sklípku“). 3. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že obě uvedené výpovědi byly podány včas, v zákonné lhůtě. Stran výpovědi z nájmu sklípku uzavřel, že sklípek je nadále (i po oddělení vlastnictví bytu a pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba zahrnující sklípek) příslušenstvím bytu, a nemohla tak ohledně něho být dána samostatná výpověď z nájmu, natož výpověď z tzv. běžného nájmu, ve vztahu k němuž se neuplatní speciální ustanovení vztahující se na nájem bytu. Pokud žalovaný 2 takovým způsobem postupoval a dal žalobkyni výpověď, v níž neuvedl výpovědní důvod pro výpověď z nájmu bytu a žalobkyni nepoučil ve smyslu § 2286 odst. 2 o. z. o tom, že může vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, je výpověď z nájmu sklípku neplatná a tudíž neoprávněná, a proto okresní soud žalobě výrokem II. napadeného rozsudku vyhověl. 4. Pokud jde o výpověď z nájmu bytu, okresní soud předně uzavřel, že žalovaný 1 ve výpovědi z nájmu bytu oba (níže specifikované) výpovědní důvody dostatečně určitě skutkově vymezil, a jejich naplnění shledal za prokázané, námitku žalobkyně, že nebyla předem upozorněna na porušení vytýkaných povinností ze strany pronajímatele, neshledal důvodnou. 5. Okresní soud dospěl k závěru, že provedeným dokazováním, a to zejm. výpověďmi svědků, bylo prokázáno, že žalobkyně umožnila v bytě dlouhodobé užívání v charakteru běžného bydlení další osobě, a to [jméno] [příjmení], přijala jej jako člena své domácnosti, a to již nejméně od roku 2019, spíše však i od roku 2018, možná i 2017, aniž by o této skutečnosti informovala žalovaného 1 jako pronajímatele. Zejm. v dlouhodobosti neplnění oznamovací povinnosti okresní soud spatřoval hrubé porušení povinnosti žalobkyně jako nájemkyně bytu. Výpověď svědka [příjmení] okresní soud hodnotil ve věrohodnosti jako sníženou (o řízení a důvodu výpovědi se bavil s žalobkyní, přičemž byl vyslýchán až v době, kdy žalobkyni byl znám obsah výpovědi ostatních svědků), a dále nepřesvědčivou. Oproti jeho tvrzením, že se k žalobkyni nastěhoval až v létě 2020, stála zejména výpověď svědkyně [příjmení], která na výsledku řízení – na rozdíl od svědka [příjmení], jenž je v užívání bytu ve vlastnictví prvního žalovaného de facto vázán na nájemní poměr žalobkyně – neměla žádný zásadní zájem. Rovněž svědek [příjmení] přesvědčivě popsal, že od [ulice] ví, že nejprve bydlel v bytě [číslo] avšak potom se dal dohromady s žalobkyní a s ní šel bydlet do bytu [číslo]; tedy [anonymizováno] svědkovi [příjmení] nepopsal ničeho o tom, že by v mezidobí bydlel (jak tvrdil [příjmení]) na ubytovně. I kdyby svědek [příjmení] krátce bydlel v bytě [číslo] na základě nájemní smlouvy s předchůdcem žalovaného 1, tento byt opustil v únoru či březnu 2019 a s přihlédnutím k výpovědi svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení] by bylo možno uzavřít, že svědek [příjmení] s žalobkyní v bytě začal bydlet počínaje březnem, resp. nejpozději [anonymizováno] [rok]. Konečně i svědek [příjmení] popsal, že [anonymizováno] se jako osoba bydlící v bytě pod půdou, tj. v předmětném bytě, jednoznačně jevil nejméně od února či [anonymizováno] [rok]. 6. Ohledně druhého výpovědního důvodu okresní soud uzavřel, že žalobkyně jako nájemkyně bytu nedodržovala dlouhodobě a zásadním způsobem (ve smyslu hrubého porušení dle § 2288 odst. 1 písm. a/ o. z.) povinnosti nájemce dle § 2255 odst. 1 o. z. k řádnému užívání bytu a dle § 2257 odst. 2 o. z. a nař. vlády č. 308/2015 Sb. ohledně běžné údržby a prováděných drobných oprav s tím, že v bytě dlouhodobě nebyly prováděny udržovací a drobné opravné práce v podobě jeho čištění a udržování, zejm. pak nebylo prováděno čištění podlah, malování, oprava omítek apod. a docházelo tím k poškozování bytu. Naproti tomu neshledal za prokázaný výpovědní důvod stran nutnosti vyklizení bytu z důvodu jeho nutné celkové stavební rekonstrukce ve smyslu ust. § 2288 odst. 1 písm. c) o. z., neboť nebyla prokázána existence veřejného zájmu k naložení s bytem tak, že jej nebude možné vůbec užívat. Ohledně výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum] proto žalobu zamítl. 7. Proti výrokům I a IV rozsudku se odvolala žalobkyně. Namítla, že žalovaný 1 dostatečně skutkově určitě a srozumitelně nevymezil výpovědní důvod, když neuvedl, jak konkrétně žalobkyně předmětný byt poškozuje a řádně jej neudržuje, a již jen z tohoto důvodu je nutno toto právní jednání shledat neplatným. Závěr okresního soudu, že žalobkyní nebyly dlouhodobě prováděny udržovací a drobné opravné práce, měla za nesprávný a neprokázaný, okresní soud nehodnotil, zda se jednalo o stav dlouhodobý či ojedinělý, ani nehodnotil, co bylo jeho příčinou. Z listiny označené jako Posouzení stavebně technického stavu bytu je zřejmé, že vytýkaný stav bytu (odpadající omítka, mokré či vlhké mapy na podlahách, plíseň v koupelně atd.) má příčinu v celkovém stavu bytu v důsledku zanedbání jeho údržby ze strany žalovaného 1 jako pronajímatele ve smyslu ust. § 2257 odst. 1 o. z. Žalobkyni nelze přičítat k tíži vadný stav bytu, který je primárně způsoben porušením povinnosti (nečinností) pronajímatele. Zdůraznila, že za porušení ust. § 2255 odst. 1 o. z. (tím spíše pak za hrubé porušení povinností nájemce) nelze považovat neprovádění a nehrazení běžné údržby a drobných oprav souvisejících s užíváním bytu nájemcem ve smyslu ust. § 2257 odst. 2 o. z. (vymezených v nař. vlády č. 308/2015 Sb.), když ust. § 2257 odst. 2 o. z. nelze aplikovat ve vztahu k ust. § 2255 odst. 1 o. z. (řádné či nikoliv řádné užívání bytu), uvedené ustanovení dopadá na jinou situaci, a to na úpravu práv a povinností pronajímatele a nájemce ve vztahu k udržování bytu (provádění drobných oprav) ve stavu způsobilém k jeho užívání po dobu trvání nájmu. Dále namítala, že v řízení nebylo prokázáno dlouhodobě užívání bytu třetími osobami ([jméno] [anonymizováno]), když tento před dáním výpovědi z nájmu bytu byt užívaný žalobkyní dlouhodobě neužíval, žalobkyni pouze navštěvoval a k jeho nastěhování do bytu došlo až po navázání partnerského vztahu s žalobkyní, a to v srpnu roku 2020. Z podaných svědeckých výpovědí (a to ani v souvislosti, resp. ve spojení s jinými listinnými důkazy) nelze jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností uzavřít, že [jméno] [příjmení] jako člen domácnosti žalobkyně předmětný byt užíval nejméně od roku 2019, spíše však i od roku 2018, možná i 2017, jak uzavřel okresní soud. Svědci vypovídali zcela obecně a neurčitě, výpověď svědkyně [příjmení] nadto nereflektovala skutečnost, že [jméno] [příjmení] od [datum] do [datum] užíval jako nájemce ve stejném domě jiný byt (byt [číslo]), je proto možné, že byl v domě spatřován v tomto období jako řádný nájemník jiného bytu. Naopak svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] okresní soud shledal nevěrohodnou. Dodala, že tím, že svědek [příjmení] za ní docházel do bytu již před srpnem 2020 (a v bytě i občas přespal), neporušila žádnou povinnost nájemce uloženou jí zákonem, a to ani povinnost stanovenou ust. § 2272 o. z. věta druhá o. z., trvale jej za člena své domácnosti přijala až v srpnu 2020 a tuto skutečnost žalovanému 1 jako pronajímateli včas a řádně oznámila. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Žalovaný 1 se k odvolání žalobkyně vyjádřil. Odvolání žalobkyně považoval za nedůvodné, uvedl, že skutkové a právní závěry okresního soudu odpovídají reálnému stavu věci. Ve výpovědi vymezený výpovědní důvod spočívající v neprovádění povinné údržby bytu žalobkyní byl vymezen dostatečně určitým způsobem a byl důvodným. Poukázal na předložené fotografie dokládající stav bytu, které svědčí o dlouhodobém nezájmu žalobkyně k provádění byť minimálních oprav a udržovacích prací, jakož i na listinu označenou jako Posouzení stavebně technického stavu bytu, z níž vyplývá, že nebyla prováděna ani běžná údržba bytu. Případné porušování povinností žalovaného 1 jako pronajímatele (které odmítl) nemá vliv na povinnost žalobkyně byt řádně udržovat. Žalobkyní uváděnou argumentaci považoval za nepřiléhavou, dodal, že k naplnění výpovědního důvodu je třeba dosáhnout určité intenzity zásahu do práv pronajímatele, příp. dlouhodobosti zanedbání povinností nájemce, jak tomu bylo v souzené věci. Ztotožnil se rovněž se závěrem okresního soudu o nevěrohodnosti a účelovosti výpovědi svědka [příjmení]. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí v napadených výrocích a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. K dotazu odvolacího soudu žalobkyně sdělila, že svědek [příjmení] měl dle své výpovědi bydlet v první polovině roku [rok] na ubytovně [anonymizována dvě slova] [obec], z. s. Odvolací soud s ohledem na obsah výpovědi svědka [příjmení] a odvolací námitky žalobkyně doplnil dokazování dotazem na uvedenou ubytovnu, která sdělila, že svědek [příjmení] byl v uvedené ubytovně ubytován v době od [datum] do [datum], a to na třílůžkovém pokoji [číslo] na pokoji byl ubytován sám. 11. Odvolací soud předně dospěl ve shodě s okresním soudem k závěru, že žaloba na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum] byla podána včas, v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení výpovědi (§ 2290 odst. 1 o. z.). Občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) dává pronajímateli možnost vypovědět nájem bytu (s výjimkou ust. § 2291 o. z.) pouze ve stanovených případech uvedených v ust. § 2288 odst. 1 o. z., a to s tříměsíční výpovědní dobou. Naplní-li nájemce porušením svých povinností intenzitu hrubosti (či dojde k naplnění jiné skutkové podstaty vymezené v uvedeném ustanovení), vznikne právo pronajímatele na výpověď nájmu. Aby vzniklo pronajímateli právo na výpověď nájmu bytu dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., musí mít neplnění povinností nájemce určitou intenzitu či závažnost, musí být dána určitá intenzita zásahu do práv či majetkové sféry pronajímatele. 12. Pokud jde o výpovědní důvod spočívající v tom, že žalobkyně umožnila svědkovi [příjmení], kterého přijala za člena své domácnosti, v bytě bydlet, aniž oznámila zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného dokladu žalovanému 1 jako pronajímateli, odvolací soud shledal ve shodě s okresním soudem výpověď, resp. vymezený výpovědní důvod dostatečně určitým. Není překážkou určitosti výpovědi, pokud žalovaný 1 v podané výpovědi neoznačil konkrétně (jménem) osobu, již žalobkyně přijala jako člena své domácnosti, jinými slovy nedošlo-li ve výpovědi ke konkrétní identifikaci uvedené osoby. Jak správně uzavřel okresní soud, žalobkyni musel být úmysl žalovaného 1 mínit takovou osobou právě svědka [příjmení] znám, resp. o něm musela vědět. Ostatně žalovaný 1 ani neměl možnost svědka legitimovat, když to, o jakou osobu se konkrétně jedná, se dozvěděl až po podání výpovědi. Z provedeného dokazování vyplynulo, že s žalobkyní v bytě (mimo jejích dětí a svědka [příjmení]) žádná další třetí osoba nebydlela. Odvolací soud se ztotožnil rovněž se závěrem okresního soudu, že uvedený výpovědní důvod byl prokázán. Z provedeného dokazování, zejm. svědeckých výpovědí, po jeho doplnění v odvolacím řízení (zpráva ubytovny [anonymizována dvě slova] [obec], z. s.) a vyjádření žalobkyně vyplynulo, že svědek [příjmení] byl nájemcem jiného než předmětného bytu ve stejném domě v období od [datum] do [datum]. Svědkyně [příjmení] jej jako obyvatele, resp. člena domácnosti žalobkyně vnímala i poté (tj. po [datum]), svědek [příjmení] (poté, co byl konfrontován s výpověďmi ostatních svědků) uvedl, že žalobkyni začal navštěvovat už v průběhu roku 2019, a to 3 – 4x do týdne, už tehdy zde podle své výpovědi měl přespávat s tím, že v tu dobu ale měl svůj byt na ubytovně. Ze zprávy ubytovny přitom odvolací soud zjistil, že zde byl svědek ubytován jen v době od [datum] do [datum], pro období následující (tj. po [datum]) se tak výpověď svědka jeví nevěrohodná, resp. byla vyvrácena. V řízení před okresním soudem (a ostatně ani v odvolacím řízení) přitom nebylo tvrzeno, že by v uvedeném období svědek [příjmení] bydlel někde jinde a na uvedeném ničeho nemění ani uváděl-li, že jezdil po montážích. Jinými slovy, po provedeném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že minimálně od [datum] žalobkyně umožnila svědkovi [příjmení] bydlet v bytě a přijala jej za člena své domácnosti, aniž by tuto skutečnost do podání výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum] žalovanému 1 jako pronajímateli oznámila. V dlouhodobosti neplnění oznamovací povinnosti žalobkyně o počtu členů její domácnosti, které více než třikrát překročilo zákonnou dvouměsíční oznamovací lhůtu (představující závažné porušení povinností nájemce), lze spatřovat hrubé porušení povinností nájemce ve smyslu ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. zakládající možnost podání výpovědi z nájmu bytu. Právě v dlouhodobosti neoznámení změny lze dle odvolacího soudu spatřovat stupňování, resp. zvýšení závažnosti pochybení nájemce a tedy i zvýšení intenzity porušování povinností nájemce a zásahu do práv pronajímatele a tedy existenci výpovědního důvodu spočívajícího v hrubém porušení povinnosti nájemce vyplývající z nájmu (§ 2288 odst. 1 písm. a/ o. z.). Jak správně uzavřel okresní soud, dlouhodobé neplnění povinnosti žalobkyně mělo vliv zejm. na spotřebu komodit dodávaných do bytu a následné vyúčtování ve vztahu k členům SVJ, kteří tak uživatele bytu ([jméno] [ulice]) de facto dotovali. Ostatně i důvodová zpráva k citovanému ustanovení uvádí, že poruší-li nájemce tuto povinnost, zakládá to vyvratitelnou právní domněnku závažného porušení povinnosti a při opakovaném (příp. soustavném) porušení půjde o velmi závažné porušení povinnosti s důsledky, které z toho plynou. Jinými slovy, opakované (či soustavné) závažné porušení povinnosti již může dosahovat stupně hrubého porušení. S ohledem na výše uvedené shledal odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I za správný, neboť již samotné naplnění tohoto výpovědního důvodu zakládá právo pronajímatele nájem bytu v souladu s citovaným ustanovením občanského zákoníku vypovědět. Skutečnost, že nájemce svou povinnost splnil až následně (po podání výpovědi) není rozhodná (nebyly přitom ani tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud měly vést k posouzení oprávněnosti výpovědi z hlediska dobrých mravů). 13. Mezi porušení povinnosti nájemce, které může v závislosti na intenzitě zásahu do práv pronajímatele vést k závěru o naplnění intenzity„ hrubého porušení povinnosti“ nájemce a ke vzniku práva pronajímatele vypovědět nájem bytu/domu patří mj. i skutečnost, že nájemce opakovaně (či soustavně) zanedbává běžnou údržbu bytu (§ 2257 odst. 2 o. z.). Žalovaný 1 jako další důvod výpovědi uvedl, že žalobkyně byt řádně neudržuje a poškozuje, čímž způsobuje pronajímateli závažné škody. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že uvedený výpovědní důvod ve spojení s listinou označenou jako Posouzení stavebně technického stavu bytu připojenou k výpovědi byl vymezen dostatečně určitým způsobem. Konkrétně pak bylo porušení povinnosti žalobkyně jako nájemkyně bytu s odkazem na nař. vl. č. 308/2015 Sb. spatřováno v neprovádění běžné údržby a drobných oprav v podobě čištění a udržování bytu, zejm. čištění podlah, malování, opravy omítek, kdy již docházelo k poškozování v podobě padající omítky a mokrých map na podlahách. Odvolací soud však (na rozdíl od soudu okresního) uzavřel, že žalobkyni vytýkané porušení povinností nájemce nezakládá důvod pro podání výpovědi z nájmu bytu. Z listiny označené jako Posouzení stavebně technického stavu bytu ze dne [datum] vyplývá, že sice neprobíhala ani běžná údržba bytu, současně ale bylo konstatováno, že konstrukce v bytu byly za hranou živostnosti, dlouhodobě zde nebylo do ničeho investováno, nebyly prováděny revize elektroinstalace, byly dožilé rozvody kanalizace a vody a vytápění bytu, ne zcela funkční byly zařizovací předměty, za hranou životnosti byly i podlahové konstrukce a následné konstrukční vrstvy, trámy včetně jejich zhlaví mohly být napadeny dřevokazným škůdcem, vzhledem k prasklinám na omítkách byla zmíněna nutnost v rámci rekonstrukčních prací provést kontrolu svislých nosných konstrukcí a navrhnout systém sanace tak, aby nedocházelo dále k poškozování nosných částí domu. Jinými slovy, je zřejmé, že žalovaný 1 jako pronajímatel bytu dlouhodobě neplnil své povinnosti pronajímatele, z provedeného dokazování nelze jednoznačně uzavřít, že žalobkyni vytýkané nedostatky v údržbě bytu a špatný stav bytu (padající omítka, mokré mapy) lze přičítat právě chování žalobkyně, či zda se jedná o celkový špatný stav bytu, příp. samotného bytového domu. Za situace, kdy žalovaný 1 neplnil své povinnosti pronajímatele bytu vztahující se k jeho údržbě, shledává odvolací soud jeho výpověď z nájmu bytu danou žalobkyni z důvodu porušování obdobných povinností nájemce jako rozpornou s dobrými mravy. Byť odvolací soud shledal správným závěr okresního soudu, že podmínkou výpovědi z nájmu bytu dle ust. § 2288 o. z. není předchozí upozornění či výzva pronajímatele ke zjednání nápravy, nelze současně přehlédnout, že ač žalovaný 1 uváděl, že byl v bytě opakovaně a měl k dispozici výše označenou listinu k posouzení stavu bytu, netvrdil, že by vůči žalobkyni vznesl nějaké výhrady k údržbě bytu či žalobkyni k opravám či údržbě vyzýval, což nesvědčí závěru o potřebné intenzitě zásahu do práv žalovaného 1 naplňující skutkovou podstatu hrubého porušení povinnosti nájemce. Odvolací soud proto naplnění výpovědního důvodu spočívajícího v zanedbání řádné údržby a poškozování bytu neshledal. 14. Odvolací soud uzavřel, že v souzené věci byl naplněn výpovědní důvod spočívající v nesplnění oznamovací povinnosti žalobkyně jako nájemce bytu (§ 2272 odst. 1 o. z.). Již samotné naplnění tohoto výpovědního důvodu zakládá právo pronajímatele nájem bytu v souladu s ust. § 2288 o. z. vypovědět, proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I (a v závislém výroku IV o nákladech řízení) jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že sklípek v budově na pozemku st. [parcelní číslo] je i nadále příslušenstvím bytu, a proto nemohla být ohledně něho dána samostatná výpověď z nájmu (natož výpověď z tzv. běžného nájmu, ve vztahu k němuž se neuplatní speciální ustanovení vztahující se na nájem bytu). Výpověď z nájmu bytu se proto vztahuje i na příslušenství bytu včetně sklípku, žalovaný 2 s výpovědí z nájmu bytu souhlasil. 15. V odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalovaný 1, žalobkyni proto stíhá povinnost nahradit mu náklady odvolacího řízení, které sestávají z odměny advokáta žalovaného 1 3 000 Kč za dva úkony právní služby po 1 500 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) dle § 7, bod 5, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. d) a g) adv. tarifu, paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), tj. 600 Kč, náhrada za promeškaný čas 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 adv. tarifu) a náhrada cestovních výdajů na cestě advokáta z [obec] do [obec] a zpět k jednání odvolacího soudu dne [datum] [značka automobilu], při ujeté vzdálenosti 2 x 112 km a kombinované spotřebě 5,4 l [číslo] km a vyhláškové sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,70 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena motorové nafty 47,10 Kč (§ 4 písm. a/), tj. celkem 1 622,52 Kč, celkem tedy 5 822,52 Kč. 16. Náklady řízení odvolací soud uložil žalobkyni nahradit ve lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného 1 (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Takové dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni s tím, že bude adresováno Nejvyššímu soudu České republiky v [obec]. Dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 237 a § 241a o. s. ř.). Hradec Králové 29. listopadu 2022 JUDr. Dana Mazáková senátu předseda senátu