Při zastupování soudního exekutora dle § 16 a násl. exekučního řádu vznikají práva a povinnosti zastupovanému soudnímu exekutorovi a jsou spojena s výkonem exekutorského úřadu, do něhož byl tento zastupovaný soudní exekutor jmenován.

4 27 Co 255/2022 Číslo jednací: 27 Co 255/2022-115 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci oprávněného: [osobní údaje oprávněného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti povinné: [osobní údaje povinné] bytem [adresa] pro vymožení pohledávky ve výši 1 007 Kč s příslušenstvím, o odvolání Okresního soudu v Pardubicích proti usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako zástupce soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z Exekutorského úřadu Praha - západ, ze dne 5. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], takto: Usnesení soudního exekutora se v odvoláním napadeném výroku II. potvrzuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 5. 2012, č. j. 16 EXE 1284/2012-12, a vedenou soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha – západ pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I.), soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno], přiznal podle bodu 22. čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. paušální náhradu za úkony spojené se zastavením exekuce ve výši 1 270,50 Kč k proplacení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích (výrok II.), oprávněnému dle bodu 21. čl. IV. zák. č. 286/2021 Sb. přiznal náhradu při zastavení exekuce ve výši 302,10 Kč, která je poskytována formou slevy na dani z příjmů (výrok III.), a nakonec rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok IV.). 2. V odůvodnění usnesení soudní exekutor vycházel z toho, že exekuce je vedena pro pohledávku oprávněného nepřevyšující částku 1 500 Kč bez příslušenství a byly shledány další podmínky dle bodu 18. čl. IV. zák. č. 286/2021 Sb., když vyzval oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce, avšak záloha ve stanovené lhůtě uhrazena nebyla. Soudní exekutor proto v souladu se shora citovaným ustanovením rozhodl o zastavení exekuce, a zároveň přiznal soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [exekutorský úřad] – západ paušální náhradu za úkony spojené se zastavením exekuce ve výši 1 270,50 Kč k proplacení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. 3. Proti tomuto usnesení, a to pouze proti výroku II. o přiznání paušální náhrady za úkony spojené se zastavením exekuce ve výši 1 270,50 Kč, podala včasné odvolání Česká republika prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích (dále též„ odvolatelka“). Namítala, že soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zanikla funkce exekutora ke dni [datum] a těžko mu tak může být za této situace přiznána náhrada za úkony spojené se zastavením exekuce. Odvolatelka dále zpochybnila, že v rozhodnutí není vyjasněno, v jakém podílu má být náhrada vyplacena soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], když zjevně právě úkony související se zastavením exekuce již nemohl učinit osobně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 4. Soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v souvislosti s předložením této věci odvolacímu soudu dodatečně vysvětlil svoji motivaci, která jej vedla k tomu, že paušální náhrada za úkony spojené se zastavením exekuce byla přiznána právě [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Připomněl především, že právní úprava exekučního řádu počítá se zachováním kontinuity exekutorského úřadu pro případ, že soudní exekutor jmenovaný do tohoto úřadu nemůže exekuční činnost vykonávat, přičemž tato kontinuita je právě zajišťována prostřednictvím zástupce exekutora podle § 16 a násl. exekučního řádu. Ačkoliv tak skutečně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není soudním exekutorem, exekutorský úřad nezanikl, vede jej jako zástupce on sám, nicméně podle právní úpravy je tento exekuční úřad až do doby jmenování nového exekutora spjatý s původním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], od kterého odvozuje [anonymizováno] [jméno] [příjmení] své zástupčí oprávnění. Je přitom současně vyloučeno, aby on sám vedl vícero exekučních úřadů, neboť je již soudním exekutorem jmenovaným do [exekutorský úřad] [anonymizováno] a těžko tak může vést nějaký další exekuční úřad a z tohoto titulu by mu měla být přiznávána nějaká další náhrada. Ačkoliv současně připustil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žádné úkony spojené se zastavením exekuce podle bodu 18 až 21 čl. IV přechodných ustanovení k zák. č. 286/2021 Sb. skutečně neučinil, byla mezi ním a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uzavřena dohoda o vypořádání vzájemných nároků za období, kdy úřad vede [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako zástupce, ujednání obsažená v této dohodě nejsou pro exekuční soud podstatná a nejsou proto podstatná ani pro řešení otázky, komu má být náhrada za úkony spojené se zastavením exekuce přiznána. 5. Před projednáním odvolání se odvolací soud zabýval subjektivní legitimací k podání odvolání ze strany státu, neboť Česká republika není účastníkem exekučního řízení, není oprávněným, povinným ani v jiném procesním postavení, v němž by jí procesní předpisy výslovně přiznávaly postavení účastníka řízení s možností činit procesní úkony. Za této situace by České republice jako neúčastníku řízení právo k podání odvolání podle § 201 o.s.ř. nemělo náležet. Odvolací soud však již v minulosti (viz např. usnesení zdejšího odvolacího soudu z 28. 4. 2022, č.j. 23 Co 99/2022-29 či z 29. 4. 2022, č.j. 27 Co 93/2022-36) vyložil, že pokud soudní exekutor v souvislosti s rozhodnutím podle bodu 22. čl. IV. přechodných ustanovení zák. č. 286/2021 Sb. uložil exekučnímu soudu povinnost tuto náhradu zaplatit, má být s Českou republikou jako s účastníkem exekučního řízení v této fázi jednáno, a tudíž v tomto rozsahu a pro tento účel je třeba přiznat České republice jednající prostřednictvím exekučního soudu postavení účastníka řízení. Platí totiž pravidlo, že je-li soudním rozhodnutím uložena nějaká povinnost, měl by mít dotčený subjekt právo se proti takovému rozhodnutí (za splnění obecných podmínek přípustnosti odvolání či jiného opravného prostředku) bránit. 6. Tento náhled se uplatní i v projednávané věci. V daném případě soudní exekutor ve svém usnesení rozhodl o přiznání paušálních náhrad nákladů za zastavení bagatelních exekucí s tím, že tyto náhrady vyplatí stát (exekuční soud). Přestože tímto rozhodnutím není výslovně ukládána České republice – exekučnímu soudu nějaká přímá platební povinnost s lhůtou k plnění, je jí v takovém případě třeba přiznat prostor k soudnímu přezkumu v rámci exekučního řízení. Fakticky totiž okamžikem vydání rozhodnutí o přiznání takových náhrad se může soudní exekutor obrátit s požadavkem na exekuční soud, aby jí tyto pravomocně přiznané nároky vyplatil (srov. s ustanovením bodu 22. věta třetí přechodných ustanovení zák. č. 286/2021 Sb., které nepřiznávají prostor pro úvahu exekučnímu soudu ohledně oprávněnosti takového nároku). Připustit, aby až dodatečně exekuční soud zpochybňoval správnost rozhodnutí soudního exekutora o přiznání práva na náhrady za úkony spojené se zastavením bagatelních exekucí, není správné a jen by to vnášelo nejistotu do vztahu mezi exekutory a státem o rozsah takto vyplacených náhrad. Ostatně i z praktického hlediska je stěží představitelné, že by snad správa soudu měla vstupovat do úvahy o správnosti rozhodnutí soudního exekutora. Současně nelze připustit ani situaci, kdy by snad exekuční soud jménem státu vyplácel náhrady, aniž by na jejich výplatu byl zákonný nárok. 7. Z výše uvedených důvodů nutno přiznat exekučnímu soudu postavení účastníka řízení (pouze v této části a jen pro tento účel), tj. i legitimaci k podání odvolání proti napadenému výroku II., který se týká přiznání paušální náhrady nákladů exekuce soudnímu exekutorovi. Odvolací soud proto přezkoumal usnesení soudního exekutora v mezích podaného odvolání, tj. pouze ve výroku II., a dospěl k následujícím závěrům. 8. Právní úprava zastupování exekutora vychází z § 16 a násl. zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), přičemž lze souhlasit s názorem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o tom, že tato právní úprava má zajistit kontinuitu fungování exekutorského úřadu pro případ, kdy do exekučního úřadu jmenovaný soudní exekutor nemůže po dobu delší než 1 měsíc vykonávat exekuční činnost. Tato kontinuita má být prostřednictvím zástupce exekutora zajišťována nejen pro případy přechodné překážky bránící výkonu funkce exekutora po dobu delší 1 měsíce, ale s ohledem na znění § 17 odst. 1 věta druhá exekučního řádu i v případě, kdy soudnímu exekutorovi byl pozastaven výkon exekutorského úřadu, anebo pokud mu výkon exekutorského úřadu dokonce zanikl. Zjevně tak tato právní úprava počítá se situací, že tu je zástupce soudního exekutora, který je pověřen vedením exekutorského úřadu po přechodnou dobu i pro případ, že původní soudní exekutor již nemůže v daném exekučním úřadě do budoucna vykonávat exekuční činnost. I za této situace právní úprava zastupování soudního exekutora podle exekučního řádu spojuje zastupování s původním exekutorem, který je do jisté míry formálně nositelem práv a povinností z exekuční činnosti tohoto exekutorského úřadu, byť reálně tento úřad vede zástupce, a to do doby, než je do úřadu jmenován nový soudní exekutor. Po celou tuto dobu zástupce zastupuje původního exekutora ve smyslu § 17 odst. 2 exekučního řádu, podepisuje listiny svým jménem a příjmením se současným uvedením jména a příjmení exekutora, kterého zastupuje. Současně přitom platí i to, že zástupcem může být i kandidát, který pro ten případ podle § 17 odst. 5 exekučního řádu vykonává činnost zástupce samostatně. 9. Na základě vyloženého dochází odvolací soud k závěru, že pro zvláštní povahu zastupování soudního exekutora při výkonu exekutorského úřadu podle zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, je tento úřad spojen s osobou původního exekutora, a to až do doby jmenování exekutora nového. Proto také případná plnění náležející s výkonem daného exekutorského úřadu mají být spojena s původním soudním exekutorem s následným vypořádáním podle dohody, příp. rozhodnutí exekutorské komory podle § 16 odst. 1 věta třetí a čtvrtá exekučního řádu. 10. Odvolací soud proto jako věcně správné potvrdil rozhodnutí soudního exekutora v odvoláním napadeném rozsahu, tedy ve výroku II. napadeného usnesení, kterým si přiznal paušální náhradu ve výši 1 270,50 Kč k proplacení u Okresního soudu v Pardubicích. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.). Pardubice 24. listopadu 2022 JUDr. Jaroslav Chmelík Ph.D. předseda senátu