č. j. 30 A 96/2020 - 58   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci  žalobce:  STOLAR, s. r. o.  se sídlem Bedřichov 167, Špindlerův Mlýn  proti  žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje  se sídlem Pivovarská 1245, Hradec Králové  za účasti: 1. SEBBENE Property, s. r. o.  se sídlem Karla Engliše  3221/12, Praha 5  zastoupena Petrem Kinclem, advokátem  se sídlem Milevská 834/6, Praha 4  2. M. P.  zastoupen Mgr. Janem Mrázkem, advokátem  se sídlem Roháčova 77, Praha 3  3. Mgr. J. O.  4. RNDr. D. D., Ph.D.  5. J. H.  6. I. H. a 7. D. H.  v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. září 2020, č. j. KUKHK-23393/UP/2020 (Sv), takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Městský úřad Špindlerův Mlýn, odbor výstavby (dále také jen „správní orgán I. stupně“ nebo „prvoinstanční správní orgán“ nebo „prvostupňový správní orgán“ nebo „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 30. 3. 2020, č. j. DOK/Vyst/Sma/439/2020, rozhodl dle § 142 odst. 1 správního řádu tak, že ve věci stavby nazvané „STAVBA RODINNÉHO DOMU - ZMĚNA STAVBY PŘED DOKONČENÍM“ umístěné v době povolení na p. p. č. XA, nyní XB povolené certifikátem č. j.: 129/2012/Ce/Fu ze dne 17. 12. 2012 na základě smlouvy dle § 117 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), autorizovaným inspektorem Ing. Luďkem Fuchsem (dále také jen „Certifikát“) investoru stavby, tj. společnosti REALITY BRANÍK s.r.o., se sídlem na Mlejnku 1679/20, 147 00 Praha 4 (dále jen „Stavebník“), dle projektové dokumentace zpracované 11/2012 společností ATELIER ADIP, s.r.o., se sídlem Střelecká 437, 500 02 Hradec Králové, Ing. arch. J. Č., ČKA - 02 284, ověřené autorizovaným inspektorem ke dni 14. 12. 2012 právo provést změnu stavby před dokončením na základě výše uvedeného certifikátu nevzniklo. 2. Žalovaný výrokem I. napadeného rozhodnutí upravil okruh účastníků tohoto řízení, jinak ovšem výrokem II. odvolání, včetně odvolání žalobce, proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí zamítl a toto potvrdil. 3. Krajský soud předesílá, že všechny nemovitosti zmiňované v tomto rozsudku se nacházejí, nebude již tedy pro zjednodušení tuto informaci u označení nemovitostí dále v rozsudku uvádět. II. Obsah žaloby 4. Ve včas podané žalobě napadl žalobce výrok II. rozhodnutí žalovaného, přičemž vymezil následující žalobní body. 5. V prvém z nich poukázal na to, že Stavební úřad se ve svém rozhodnutí nevypořádal s námitkami účastníků řízení (např. s vyjádřením Mgr. J. O. doručeným mu 8. 7. 2019 nebo s vyjádřením M. P. ze dne 3. 7. 2019). Žalovaným rozhodnutím tak bylo jako zákonné potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu, které přitom nemá náležitosti vymezené v § 68 odst. 3 správního řádu, neboť neobsahuje informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Tuto skutečnost žalovaný přehlédl. 6. Ve druhém žalobním bodu upozornil žalobce na to, že sám stavební úřad ve svém rozhodnutí uvedl, že v uvedené věci proběhlo řízení Ministerstva pro místní rozvoj, v němž byla řešena otázka správnosti a zákonnosti postupu autorizovaného inspektora Ing. F. při vydání Certifikátu. Pokud Ministerstvo pro místní rozvoj deklarovalo při tomto postupu pochybení, jednalo se dle žalobce o věc rozhodnutou a správní orgány měly pečlivě zkoumat změnu poměrů, která by odůvodňovala nové a shodné posouzení pochybení jmenovaného autorizovaného inspektora při zpracování Certifikátu. Ani jeden z nich tak ovšem neučinil. 7. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného v rozsahu jeho výroku II. zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. 8. V podrobnostech odkazuje krajský soud na obsah žaloby, který je ostatně účastníkům řízení i osobám na něm zúčastněným dobře znám. III. Obsah vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení k žalobě 9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný toliko odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. 10. Osoby zúčastněné na řízení 1. až 6. se k věci písemně nevyjádřily, osoba zúčastněná na řízení 7. stručně uvedla, že nebytový prostor zkolaudovaný jako lyžárna a kočárkárna užívá rodina z Prahy jako rekreační byt na víkendy a svátky. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 11. Krajský soud poté přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). Učinil tak bez nařízení jednání, protože s takovým postupem souhlasili žalobce i žalovaný výslovně. O věci usoudil následovně. 12. Krajský soud na úvod předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2012-47; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz). 13. Dále připomíná, že podle § 75 odst. 2 s. ř. s. soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tak platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu; k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, 5 č. j. 7 Afs 104/2004-54, nebo např. rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42. „Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014-20, ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009-99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007-46, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008-60)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2019, č. j. 7 Afs 158/2019-37). Byť se v tomto případě jednalo o jednání před Nejvyšším správním soudem, lze však konstatovat, že tato problematika se vztahuje i k rozhodování před soudem krajským (veškerá judikatura Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozhodnutí je dostupná na www.nssoud.cz). 14. V prvé žalobní námitce žalobce namítal, že se Stavební úřad ve svém rozhodnutí nevypořádal s námitkami účastníků řízení (např. s vyjádřením Mgr. J. O. doručeným mu 8. 7. 2019 nebo s vyjádřením M. P. ze dne 3. 7. 2019). 15. Ve správním soudnictví může žalobce v rámci žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. vytýkat správním orgánům dotčení svých veřejných subjektivních práv, nikoliv dotčení veřejných subjektivních práv nějakého jiného subjektu, byť by jím byl třeba jiný účastník téhož správního řízení. Krajský soud proto nemohl posuzovat, zda se Stavební úřad vypořádal s návrhy a námitkami, které vznesli v průběhu posuzovaného správního řízení jiní účastníci. 16. Žalobce ovšem neuvedl, že by se Stavební úřad opomněl zabývat nějakými jeho námitkami, které vznesl již v řízení před správním orgánem I. stupně, žádné takové námitky nekonkretizoval. Současně ani netvrdil, že by se neměl žalovaný vypořádat s jeho odvolacími námitkami. 17. Krajskému soudu tak nezbylo než konstatovat, že daná žalobní námitka není důvodná. 18. Pro úplnost dodává, že jak M. P., tak Mgr. J. O.t napadli žalované rozhodnutí samostatnými žalobami. 19. Žaloba M. P. je u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 30 A 93/2020. V ní vznesl jmenovaný mimo jiné žalobní námitku, že se Stavební úřad nevypořádal s obsahem jeho podání ze dne 3. 7. 2019. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 30 A 93/2020. Krajský soud v rámci něho vypořádal i tuto žalobní námitku, důvodnou ji neshledal. V podrobnostech odkazuje žalobce na odůvodnění tohoto rozsudku. 20. Žaloba Mgr. J. O. je u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 30 A 97/2020. Nutno konstatovat, že v této žalobě nevznesl jmenovaný námitku, že by se Stavební úřad neměl vypořádat s obsahem jeho podání ze dne 8. 7. 2019. Namítal toliko, že se žalovaný nevypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami. Rozsudkem ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 30 A 97/2020, byla rovněž tato žaloba jako nedůvodná zamítnuta.  V podrobnostech odkazuje soud žalobce na odůvodnění tohoto rozsudku. 21. Dle § 142 odst. 1 správního řádu správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. Dle odst. 2 podle odstavce 1 správní orgán nepostupuje, jestliže může o vzniku, trvání nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení anebo jestliže může otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci jiného správního řízení. 22. V návaznosti na uvedené znění § 142 správního řádu je obsahem druhé žalobní námitky domněnka žalobce, že pokud byl postup autorizovaného inspektora Ing. L. F. při přípravě Certifikátu podroben kontrole ze strany Ministerstva pro místní rozvoj, přičemž v této jeho činnosti byly shledány nedostatky, pak že právě tato skutečnost je jiným správním řízením ve smyslu § 142 odst. 2 správního řádu a že výsledky této kontrolní činnosti představují pro řízení o žádostech manželů H. a H. překážku věci pravomocně rozhodnuté, protože předmět obou řízení je shodný. 23. Tak tomu ale není. Jak plyne ostatně i z obsahu vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 14. 5. 2019, postup autorizovaného inspektora Ing. L. F. v souvislosti se zpracováním Certifikátu byl podroben mimořádné kontrole dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Výsledkem této kontroly byla zjištění specifikovaná v tomto vyjádření, stručně řečeno, Ministerstvo pro místní rozvoj shledalo v postupu jmenovaného řadu pochybení. 24. Uvedená kontrolní činnost ústředního orgánu státní správy, v rámci níž bylo realizováno jeho oprávnění dozorovat činnost autorizovaných inspektorů, však v žádném případě nemůže být považována za jiné správní řízení ve smyslu § 142 odst. 2 správního řádu. Její výsledek pak nepředstavuje překážku věci rozhodnuté (rei iudicatea) pro řízení o určení právního vztahu dle § 142 odst. 1 správního řádu. 25. Navíc předmět kontrolní činnosti Ministerstva pro místní rozvoj byl zcela odlišný od předmětu přezkoumávané správního řízení. Ministerstvo pro místní rozvoj bylo oprávněno vymezit, a současně povinno omezit, předmět své kontrolní činnosti toliko na kontrolu postupu autorizovaného inspektora. Nezabývalo se, a ani nemohlo zabývat, neboť k tomu nemělo zákonem danou pravomoc, otázkou existence právního vztahu, konkrétně deklarací, zda právo provést změnu předmětné stavby před dokončením na základě Certifikátu stavebníkovi vzniklo či nikoliv. Posouzení této otázky příslušelo výhradně Stavebnímu úřadu v řízení dle § 142 odst. 1 správního řádu, tato otázka byla jeho předmětem.  Jeho věcná i místní příslušnost plyne z § 11 správního řádu.   26. Krajský soud tak žádné ze žalobních námitek nepřisvědčil, neshledal proto žalobu důvodnou a nezbylo mu, než ji zamítnout v  souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.           V. Náklady řízení 27. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný, ten však náhradu nákladů řízení jednak nepožadoval, jednak z obsahu soudního spisu ani neplyne, že by mu takové náklady nad rámec běžné úřední činnosti vznikly.  28. Náklady řízení nemohly být přiznány ani osobám zúčastněným na řízení. Dle § 60 odst. 5 s. ř. s. má totiž osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Taková situace v dané věci nenastala. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.) Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 17. února 2022 JUDr. Jan Rutsch v. r. předseda senátu