Číslo jednací: 47 Co 1/2022-29 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 33 225,89 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2021, č. j. 18 C 114/2021-20 takto: Usnesení okresního soudu se ve výrocích I a II mění tak, že Okresní soud v Hradci Králové svou mezinárodní nepříslušnost nevyslovuje a řízení se nezastavuje. Odůvodnění: Okresní soud výrokem I rozhodnutí vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost. Výrokem II zastavil řízení. Ve výroku III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku IV rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni. V dané věci žalobkyně podala žalobu proti občance Slovenské republiky a z obsahu spisu nebylo možno uzavřít, že žalovaná měla v době zahájení řízení bydliště v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové. Okresní soud zjistil, že žalovaná má bydliště na Slovensku. Mezinárodní příslušnost okresní soud posoudil podle čl. 17 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dovodil, že není ve věci místně příslušným a že je třeba řízení zastavit (§ 104 o. s. ř.) O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a o vrácení soudního poplatku žalobkyni podle § 1 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Proti usnesení podala žalobkyně odvolání. Namítla, že pravomoc Okresního soudu v Hradci Králové věc projednat je primárně dána na základě ujednání v čl. 8 smlouvy o zápůjčce, kde si strany sjednaly, že každá ze smluvních stran je oprávněna podat žalobu k věčně a místně příslušnému soudu České republiky. Pravomoc českých soudů projednat předmětnou věc je dána také dle článku 7 odst. 1, písm. b), odrážka druhá Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen "Nařízení Brusel II"). Dle tohoto ustanovení může být soudní řízení proti žalované vedeno v České republice i přes to, že v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitelka, neboť zde byla žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuta půjčka bez uvedení účelu a právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně neprovozují profesionální nebo podnikatelskou činnost na území jiného členského státu. Žalobkyně připomněla právní názor vyslovený Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1318/2011 ze dne 29. 2. 2012 a rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1826/2011 ze dne 25. 4. 2012. Rozhodnutí se sice vztahují na aplikaci Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (Nařízení Brusel I), nicméně závěry jsou plně aplikovatelné i na aktuálně platné Nařízení Brusel II. Jak z nich tudíž vyplývá, aplikuje se v předmětném řízení zvláštní příslušnost obsažená v článku 7 Nařízení Brusel II (dříve čl. 5 Nařízení Brusel I) a nikoli příslušnost podle článku 17 odst. 1 Nařízení Brusel II (dříve čl. 15 odst. 1 Nařízení Brusel I). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že v řízení se pokračuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení okresního soudu bez nařízení jednání (ust. § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], a žalovanou jako spotřebitelkou byla dne 22. 7. 2018 sjednána smlouva o zápůjčce částky 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení EU 1215/2012 nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 5 odst. 1 nařízení EU 1215/2012 osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle čl. 17 nařízení EU 1215/2012 ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a článek 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Nemá-li smluvní partner spotřebitele bydliště v některém členském státě, avšak má v některém členském státě pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu, je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu jednáno tak, jako by měl bydliště v tomto členském státě. Podle čl. 7 nařízení EU 1215/2012 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: — v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, — v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; Vzhledem k tomu, že v daném případě byl sjednán klasický úvěr a nikoli úvěr k financování movitých věcí, zjišťoval krajský soud, zdali právní předchůdkyně žalobkyně, se kterou žalovaná uzavřela smlouvou o úvěru, provozuje podnikatelskou činnost spočívající v poskytování úvěrů na území Slovenské republiky. Taková skutečnost zjištěna nebyla. Právní předchůdkyně žalobkyně provozuje své služby pouze v České republice. Proto se článek 17 nařízení EU 1215/2012 na tento právní vztah neaplikuje. Je třeba postupovat podle čl. 7 nařízení EU 1215/2012, jak stanovil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1318/2011 ze dne 29. 2. 2012 a rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1826/2011 ze dne 25. 4. 2012. Uvedená rozhodnutí se na danou věc vztahují, přestože se posouzení týkalo předchozí právní úpravy. Současná právní úprava je v uvedených článcích totožná. Poskytnutí úvěru je službou, služba byla poskytnuta v České republice. Je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Hradci Králové nevyslovuje a řízení se nezastavuje. Vzhledem k závislosti výroků III a IV byly tyto změnou rozhodnutí zrušeny. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto až v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Hradec Králové 24. ledna 2022 Mgr. Martina Borovcová předsedkyně senátu