Smluvní ujednání, podle něhož je dlužník povinen zaplatit cenu plnění do 15 dnů po doručení daňového dokladu, je případem ujednání o splatnosti ponechané na vůli věřitele a promlčecí lhůta podle § 619 o. z. začne běžet 16. den následující po vzniku práva na zaplacení plnění (tj. po uplynutí sjednané 15 denní lhůty k plnění, počítané od vzniku práva na plnění, tedy ode dne, v němž byl věřitel oprávněn poprvé vystavit fakturu). Faktické vystavení daňového dokladu a jeho doručení (výzva věřitele k plnění, kterou vyvolá splatnost dluhu), nejsou pro počátek běhu promlčecí lhůty významné.

6 47 Co 194/2021 Číslo jednací: 47 Co 194/2021-185 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 32 670 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 29. 6. 2021 č. j. 64 C 8/2020-117 takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II a III potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Okresní soud výrokem I rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 378,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 378,13 Kč od 24. 5. 2017 do zaplacení, spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II zamítl žalobu o zaplacení částky 32 291,87 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 24. 5. 2017 do zaplacení. Výrokem III zavázal žalobkyni povinností do 3 dnů od právní moci rozsudku nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč. 2. Okresní soud se zabýval pohledávkou žalobkyně spočívající v odměně za poskytnuté právní služby vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 9. 5. 2017 ve výši 50 497 Kč. Pohledávka sestávala z částky 17 827 Kč za zaplacený soudní poplatek za odvolání a z částky 32 670 Kč za poskytnuté právní služby za období červenec 2016 až únor 2017. V únoru 2017 byla žalované poskytnuta právní služba v rozsahu 15 minut advokátem [titul] [jméno] [příjmení] Okresní soud zjistil, že mezi [titul] [jméno] [příjmení], jakožto samostatným advokátem, a žalovanou (resp. jejím likvidátorem) byla v první polovině roku 2015 uzavřena dohoda o poskytování právních služeb. Před vznikem žalobkyně byl [titul] [jméno] [příjmení] zmocněn k zastupování žalované ve sporu vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 39 ECm 5/2013 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cmo 295/2014. [titul] [jméno] [příjmení] je jednatelem a společníkem žalobkyně, která vznikla v říjnu roku 2015. Podle § 15d odst. 1 zákona o advokacii přešla práva a povinnosti [titul] [jméno] [příjmení] ze smlouvy o poskytování právních služeb na žalobkyni. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby. Žalobkyně prokázala, že poskytovala žalované právní služby za odměnu, která byla stanovena jako součin počtu hodin právních služeb a sazeb. Sazby byly účtovány v jednotkách za každou započatou čtvrthodinu za práci partnera v částce 1 500 Kč za hodinu, za práci advokáta 1 250 Kč za hodinu a za práci advokátního koncipienta 1 000 Kč za hodinu. Ve smlouvě bylo ujednáno, že nebude-li výslovně dohodnuto jinak, právní služby poskytované na základě dohody budou žalované fakturovány na měsíční bázi. Příloha každé faktury bude obsahovat podrobné vyúčtování poskytnutých služeb a případných výdajů a poplatků uhrazených v průběhu předchozího měsíce. Splatnost bude do 15 dnů po obdržení faktury žalovanou. Žalobkyně byla povinna vystavit fakturu za služby nejpozději posledního dne měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž byly právní služby poskytnuty. Žalobkyně neprokázala, že by mezi stranami ohledně doby vystavení faktury bylo dohodnuto jinak. Měsíční účtování bylo obvyklou praxí stran. Fakturou č. 2015 vystavenou v květnu 2015 bylo účtováno za právní služby poskytnuté v měsíci dubnu 2015, fakturou č. 2015 vystavenou v červnu 2015 bylo účtováno za právní služby poskytnuté v měsíci květnu 2015. Z faktury č. 2015 za právní služby poskytnuté v měsíci únoru 2015, jež byla vystavena v dubnu 2015, soud dovodil, že fakturováno bylo na měsíční bázi i tehdy, pokud byla faktura vystavena opožděně. Splatnost závazku nebyla závislá na vůli žalobkyně, čas plnění byl stanoven pevně. Opačný výklad by znamenal, že by smluvní ujednání o fakturaci na měsíční bázi bylo nadbytečné a žalobkyně by mohla nepřípustně posouvat počátek běhu promlčecí lhůty. Proto promlčecí lhůta začala běžet den poté, co žalobkyni objektivně vzniklo právo na odměnu, neboť žalobkyně tímto dnem mohla své právo také objektivně vykonat, a tedy následně i uplatnit u soudu. To, že žalobkyně nesplnila včas svou smluvní povinnost vystavit fakturu č. 170090 za právní služby, nemůže mít dopad na posun promlčecí lhůty. Výše uvedené nebylo ovlivněno ani e-mailem likvidátora žalované ze dne 7. 9. 2017, kterým žádal o posečkání s úhradou faktury do září. Takové vyjádření není uznání dluhu. Okresní soud uzavřel, že neuhrazené nároky vyčíslené fakturou č. 170090 ze dne 9. 5. 2017 jsou promlčeny podle § 609 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to s výjimkou právních služeb poskytnutých v měsíci únoru 2017. Právní služby poskytnuté v měsíci únoru 2017 totiž měly být vyfakturovány nejpozději do 31. 3. 2017 a splatné dne 15. 4. 2017 Tyto služby spočívaly v e-mailové komunikaci advokáta [titul] [jméno] [příjmení] s klientem ohledně jednání v délce 15 minut a zaplacení soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala svou žalobu dne 6. 4. 2020, uplatnila své právo u soudu před uplynutím tříleté promlčecí lhůty. Okresní soud měl za prokázané, že právní služby byly žalované žalobkyní poskytnuty a náleží za jejich poskytnutí sjednaná odměna (§ 2438 odst. 1 o. z.). Žalované se ani rozsudkem a protokolem Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci 39 ECm 5/2013 nepodařilo prokázat, že služby žalobkyně byly nekvalitní. Sama žalovaná označila ve svém e-mailu ze dne 4. 5. 2017 spolupráci s žalobkyní za perfektní. Okresní soud se blíže nezabýval otázkou akceptace faktury, neboť tato otázka byla bezpředmětná. Soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni odměnu ve výši 378,13 Kč (15 minut služby za hodinovou odměnu 1 250 Kč + DPH) se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 odst. 1 o. z. a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč nařízení vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Náklady sestávaly z nákladů nezastoupeného účastníka v souladu s § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 3. Žalobkyně podala proti výroku II a III rozsudku odvolání. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že splatnost faktur byla sjednána od jejich vystavení, neboť byla sjednána od obdržení faktur žalovanou. Žalobkyně prokázala, že si smluvní strany obsah a frekvenci fakturace upravovaly ad hoc podle jejich potřeb. Faktury žalobkyně byly vystavovány za různá časová období. Faktura č. 2015 byla vystavena o dva měsíce později. Faktury č. 2015, 2015, 2015 a 170090 neobsahovaly sjednaný administrativní příplatek. Mezi stranami existovala dodatečná dohoda o jeho neúčtování. Existence dohody o změně termínu splatnosti částečně neuhrazené faktury č. 170090 je zjevná i z jednání žalované, která fakturu akceptovala, nevrátila ji, zanesla ji do svého účetnictví a část z této faktury uhradila. Akceptací této faktury proto došlo k novaci dohody o poskytování právních služeb v její části o splatnosti, která tak odpovídá dni uvedenému na této faktuře, tj. 23. květnu 2017. Nadto, žalovaná požádala žalobkyni o posečkání s úhradou této faktury, a to hned dvakrát, když nejprve e-mailem ze dne 7. září 2017 navrhla, že fakturu uhradí do konce září a poté ještě dvakrát telefonicky navrhla, že ji uhradí ve splátkách (akceptace těchto návrhů je zachycena v e-mailové komunikaci stran ze dne 10. října 2017 a 4. prosince 2017). Žalovaná částečně plnila a tím fakticky svůj závazek vůči žalobkyni uznala. Žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaná neuznala svůj dluh písemně. Žalovaná pohledávka nemůže být promlčena, neboť žaloba byla podána již dne 6. dubna 2020. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu o nepřípustném posouvání promlčecí doby žalobkyní ani s pevnou splatností odměny za služby. Z dohody o poskytování právních služeb vyplývá, že odměna za služby nemůže být splatná dříve, než bude objednateli doručena faktura s jejím vyúčtováním. Zároveň to znamená, že objednatel nemusí po tuto dobu dodavateli nic platit. Jiný výklad by znamenal, že by objednatel mohl být bez dalšího v prodlení s úhradou za poskytnuté služby, aniž by znal jejich rozsah a cenu a zároveň dodavatel takových služeb by v případě opožděného doručování faktur měl takové faktury vystavovat s termínem splatnosti předcházejícím dni vystavení předmětné faktury. Čas plnění faktury č. 170090 byl stanoven ve prospěch žalované, a to z toho důvodu, že splatnost odměny nenastala před doručením faktury a byla dohodou stran oddálena. Soud I. stupně zatížil řízení zásadní vadou, když se nevypořádal s návrhem žalobkyně na výslech svědků [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Všichni navržení svědci pravidelně komunikovali s žalovanou, a to i na téma fakturace. Nárok žalobkyně není promlčen. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud prvoinstanční rozsudek změnil a vyhověl žalobě a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení. 4. Žalovaná s odvoláním žalobkyně nesouhlasila. Promlčecí doba počala běžet od prvního dne následujícího po dni, kdy mohla žalobkyně právní služby vyúčtovat, a to bylo prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byly právní služby poskytnuty. Žádná dohoda o možnosti účtovat předmětné služby než písemná dohoda o poskytování právních služeb ze dne 3. 2. 2015 nebyla uzavřena. Promlčecí dobu je nutno posuzovat podle § 619 a § 627 o. z. Dobré mravy při vznesení námitky promlčení byly zachovány. Žalobkyně je profesionálka, mohla pohledávku uplatnit před jejím promlčením. Žalovaná namítla, že právní služby nebyly poskytovány kvalitně a dále byly účtovány i takové služby, které nebyly ujednány. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Pro případ, že by se krajský soud neztotožnil s promlčením pohledávky, žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná žádala náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Okresní soud se zabýval nárokem žalobkyně na odměnu za právní služby poskytnuté v období července 2016 až února 2017. Zjistil, že mezi účastnicemi byla dne 3. 2. 2015 uzavřena dohoda o poskytování právních služeb v souladu s § 2430 a násl. o. z. Ohledně placení odměny za poskytnuté služby bylo ujednáno, že„ nebude-li v konkrétním případě dohodnuto jinak, bude odměna stanovena jako součin počtu hodin strávených poskytováním právních služeb advokáty a advokátními koncipienty, přičemž tyto sazby budou účtovány v jednotkách za každou započatou čtvrthodinu tak, že sazba partnera je 1 500 Kč, advokáta 1 250 Kč a advokátního koncipienta 1 000 Kč za hodinu“. Splatnost odměny byla ujednána tak, že„ nebude-li výslovně dohodnuto jinak, právní služby budou fakturovány na měsíční bázi. Příloha každé faktury bude obsahovat podrobné vyúčtování poskytnutých služeb a případných výdajů a poplatků uhrazených v průběhu předchozího měsíce. Částky vyplývající z předložených faktur a vyúčtování budou uhrazeny do 15 dnů po jejich obdržení společností“. 7. Z výše uvedeného ujednání vyplývá, že strany sjednaly vznik práva žalobkyně na odměnu za právní služby tak, že vyúčtovat odměnu může za právní služby„ na měsíční bázi“. Okresní soud tento pojem vyložil bez dalšího tak, že žalobkyně byla povinna právní služby vyúčtovat nejpozději posledního dne měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž byly právní služby poskytnuty. Žalobkyně však k ujednání uvedla, že úmyslem stran bylo účtovat právní služby vždy za jeden měsíc, nikoli však do posledního dne měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž byly právní služby poskytnuty. Žalovaná k tomu tvrdila, že chápala ujednání shodně s okresním soudem. 8. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. 9. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odst. 2 se při výkladu projevu vůle přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. 10. Odvolací soud doplnil dokazování k otázce úmyslu stran při ujednání vzniku práva vyúčtovat právní služby výpovědí svědka [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení]. Výpověď likvidátora žalované neprovedl, neboť ten se k jednání odvolacího soudu nedostavil, ač byl řádně předvolán. Důvody nedostavení se neprokázal. Odvolací soud posoudil takové počínání tak, že se likvidátor sám zbavil možnosti být k věci slyšen. 11. Z výpovědi svědka [titul] [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že úmyslem stran při ujednání účtovat na měsíční bázi bylo účtovat služby v měsíčních úsecích, nikoli, že by faktura musela být vystavena vždy následující měsíc po měsíci, kdy byly služby poskytnuty. Z výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] nebyly zjištěny skutečnosti k výkladu pojmu„ fakturace na měsíční bázi“. 12. Z výše uvedeného vyplynulo, že mezi stranami nebylo ve smlouvě o poskytování právních služeb uzavřené dne 3. 2. 2015 ujednáno konkrétní datum, kdy mohla žalobkyně vyúčtovat poskytnuté právní služby. Krajský soud poznamenává, že je třeba odlišit vznik nároku na odměnu, který nebyl ujednán, od splatnosti, která byla ujednána do 15 dnů od obdržení faktury žalovanou. Není-li však sjednán datum vzniku nároku, tedy kdy je žalobkyně oprávněna služby vyúčtovat, není dána ani konkrétní splatnost, neboť žalobkyně tak mohla svoje služby vyúčtovat kdykoli v době od prvního dne následujícího měsíce po měsíci, ve kterém byly právní služby poskytnuty (tedy za měsíc, za rok, či později). 13. Žalobkyně dále již v řízení před okresním soudem tvrdila, že konkrétní vznik nároku na vyúčtování služeb poskytnutých v období července 2016 až února 2017 byl mezi stranami sjednán odlišně od písemné smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 3. 2. 2015. Žalobkyně však ani po výzvě odvolacího soudu konkrétní dohodu ohledně práva vyúčtovat právní služby poskytnuté v tomto období netvrdila, taková konkrétní dohoda nevyplynula ani z výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], ani [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení]. Za takovou konkrétní dohodu nelze pokládat výpověď [titul] [jméno] [příjmení], že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo po celou dobu vztahu fakturováno měsíčně na základě dohody s žalovanou, ani to, že žalovaná dlouhodobě a opakovaně žádala o posečkání s placením a žalobkyně s tím souhlasila. Za takovou konkrétní dohodu o vzniku práva vyúčtovat právní služby poskytnuté od května 2016 by bylo možné považovat pouze dohodu předcházející poskytnutí těchto služeb a stanovící konkrétní datum, či konkrétní událost, kdy takové právo žalobkyni vzniká. Nebylo tedy ujednáno, kdy žalobkyni vzniká nárok na vyúčtování poskytnutých právních služeb. Z právní úpravy příkazní smlouvy v § 2430 a následující o. z. vyplývá, že zákonem není vznik nároku na zaplacení odměny upraven. 14. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. 15. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3037/2019 nebyla-li splatnost dluhu (vrácení zápůjčky) dohodnuta, může již den následující po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě šesti týdnů (§ 605 o. z.) a tím vyvolat její splatnost. Až uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem, tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 o. z. 17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4353/2016 při posouzení, zda je právo promlčeno či nikoli, nelze vystačit pouze se stanovením délky promlčecí doby; zákon proto zároveň stanoví jednak obecně, jednak zvlášť pro některá jednotlivá práva počátek jejího běhu. Pro obecnou promlčecí dobu platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být – objektivně posuzováno – vykonáno (uplatněno) poprvé. Tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu, neboli kdy se právo stalo nárokem (actio nata). Není rozhodné, z jakého důvodu – subjektivního či objektivního – tak věřitel neučinil. Právo se stává nárokem ve většině případů splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník poprvé splnit dluh, resp. započít s jeho plněním; tato splatnost může být určena dohodou či stanovena právním předpisem nebo rozhodnutím orgánu (§ 563 obč. zák.). Nebyla-li splatnost dluhu určena dohodou či stanovena právním předpisem nebo rozhodnutím orgánu (jako je tomu v dané věci), lze o splnění dluhu dlužníka požádat kdykoliv. Dlužník je v takovém případě povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o jeho splnění věřitelem požádán (splatnost je určena výzvou věřitele). Může-li však věřitel vyvolat splatnost dluhu sám, pak – objektivně posuzováno – může své právo jako protiklad dluhu i vykonat. V takových případech je první objektivní možnost vykonání práva dána již okamžikem, kdy věřitel mohl nejdříve o splnění dluhu požádat, tj. dnem, který následuje po vzniku právního vztahu u dluhu, jehož splatnost si smluvní strany nesjednaly a není ani jinak určena. Jinak řečeno, pro počátek promlčecí doby je tedy rozhodný den bezprostředně následující po dni, kdy došlo ke vzniku dluhu, nikoliv tedy až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu. 18. Z výše uvedeného vyplývá, že promlčecí doba se v daném případě odvíjela od možnosti žalobkyně požadovat zaplacení právních služeb poskytovaných od května 2016. Tuto možnost měla žalobkyně vždy k prvnímu dni následujícího měsíce po měsíci, v němž byly služby poskytnuty. Žaloba byla podána dne 6. 4. 2020. Vzhledem ke tříleté promlčecí době bylo promlčeno právo na zaplacení všech právních služeb poskytnutých žalobkyní žalované do konce února 2017 (tyto mohla žalobkyně vyúčtovat 1. března 2017, splatnost by nastala 16. března 2017). 19. Podle výše uvedené zákonné úpravy a judikatury tedy je nutné shrnout, že právo může být promlčeno dříve, než věřitel vyvolá jeho splatnost. 20. Žalobkyně v odvolání namítala, že žalovaná svůj dluh uznala, a to v e-mailové komunikaci i částečným plněním na předmětnou fakturu. 21. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 22. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 23. Krajský soud se shoduje s okresním soudem, že e-mail žalované ze dne 7. 9. 2017 nelze pokládat za uznání dluhu vzhledem k jeho obsahu i formě. Za uznání dluhu nelze pokládat ani zaplacení částky 17 827 Kč na předmětnou fakturu, neboť ta představovala náhradu za zaplacený soudní poplatek, tedy jinou pohledávku žalobkyně než odměnu za poskytnuté právní služby ve výši 32 670 Kč, nešlo tedy o částečné plnění. 24. Krajský soud se zabýval postupem žalované, která opakovaně žádala o posečkání s placením předmětné faktury č. 170090 ze dne 9. 5. 2017 a uzavírala dohody o prodloužení její splatnosti ve vztahu k rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) Krajský soud však přihlédl k faktu, že žalobkyně je profesionálka v oblasti poskytování právních služeb, tedy osoba práva znalá. Běh promlčecí doby je žalobkyni znám. Žalobkyni nic nebránilo podat žalobu před uplynutím promlčecí doby, tedy 1. 6. 2019 ohledně placení za služby poskytnuté v květnu 2016. 25. Proto krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. 26. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně nahradí žalované 600 Kč za účast u jednání odvolacího soudu dne 8. 3. 2022 a 5. 4. 2022 podle § 1 odst. 3 písm. b) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání. Hradec Králové 5. dubna 2022 Mgr. Martina Borovcová předsedkyně senátu