Na odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení § 2106 odst. 2 věta třetí o. z. se nevztahuje lhůta „bez zbytečného odkladu“.

4 47 Co 63/2022 Číslo jednací: 47 Co 63/2022-88 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 72 705 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 1. 2022 č. j. 16 C 238/2020-63 takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 13 665 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 72 705 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení 57 974,50 Kč. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě měla žalovaná dodat a namontovat do rodinného domu žalobce 7 interiérových dveří [značka]. Žalobce zaplatil žalované jako zálohu na cenu díla 72 705 Kč. Žalobce po převzetí díla shledal jeho vady, které vytkl žalované ve dvou reklamačních dopisech ze dne 20. 4. 2020 a 31. 5. 2020. Jelikož žalovaná vady díla neodstranila, žalobce dopisem ze dne 10. 9. 2020 od smlouvy odstoupil. Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce pro vady díla, jež nebyly ve lhůtě 30 dnů od uplatněné reklamace ve smyslu § 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, odstraněny, platně od smlouvy o dílo odstoupil. Na dílo je třeba nahlížet jako na celek, neboť žalobce objednal všechny dveře najednou ve stejném dekoru a se stejným designem i provedením. Není proto důvodná námitka žalované, že odstoupeno mělo být jen od části smlouvy o dílo. Důvodnou neshledal okresní soud ani námitku, že žalobce odstoupil od smlouvy dříve, než uběhla lhůta 30 dnů, kterou stanovil dopisem ze dne 19. 8. 2020 a kterou prodloužil předchozí lhůty pro vyřízení reklamace. Okresní soud neshledal tvrzení o tom, že by předchozí reklamační doby byly uvedeným dopisem prodlouženy, za prokázané. S ohledem na to, že žalobce byl žalovanou opakovaně ujišťován, že vady díla budou opraveny, nepovažoval okresní soud za oprávněnou ani námitku žalované, že od smlouvy nebylo odstoupeno bezodkladně. Žalovaná tím, že v zákonem stanovené lhůtě nevyřídila dvě řádné reklamace, porušila smlouvu podstatným způsobem a žalobce za této situace od smlouvy ve smyslu § 2001 obč. zák. oprávněně odstoupil. Žalobci tak vzniklo právo na požadované plnění, jehož podstatou je vrácení zálohy po zrušení závazku v důsledku odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2993 obč. zák. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Zopakovala svou námitku, že žalobce odstoupil od smlouvy v době, kterou sám vymezil žalované pro opravu. Zjištění okresního soudu, že k opravám docházelo ještě v březnu 2021, neodpovídá provedeným důkazům. Z výpovědi svědka [příjmení] plyne, že k opravám docházelo v červnu 2020. Odstoupeno navíc bylo opožděně. Slova zákona„ bez zbytečného odkladu“ nelze vykládat tak, že by mohla znamenat trvání i několika měsíců. Musí jít o jednání neprodlené či okamžité, uskutečněné v řádu dnů. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl. 4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že výpověď svědků o tom, kdy prováděli opravu dveří, je nerozhodná. Z dopisu žalované z 1. 9. 2020 vyplynulo, že sama chtěla od části smlouvy odstoupit a ve zbývající části reklamaci odmítla. Bylo tedy jasné, že vady neopraví. Žalobce proto nebyl povinen čekat dalších 30 dnů, aby mohl od smlouvy odstoupit. Bylo zřejmé, že žalovaná zakázku nedokončí. Marné uplynutí 30denní lhůty pro opravu se považuje za podstatné porušení smlouvy ve smyslu § 19 zák. č. 634/1992 Sb. Žalobci tak vzniklo právo na odstoupení, a to dokonce 2x, neboť 2x reklamoval vady zboží a 2x marně uplynula 30denní lhůta k vyřízení reklamace. Pokud stav podstatného porušení trval i dál, trvalo i právo žalobce od smlouvy odstoupit. Skutkový stav bylo třeba posoudit dle § 2106 obč. zák. Žalobce žádal odstranění vad. Jelikož žalovaná dala žalobci dne 1. 9. 2020 na srozuměnou, že vady neodstraní, měl žalobce právo od smlouvy bez zbytečného odkladu odstoupit, což učinil. Má proto právo na vrácení poskytnutého plnění. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným. 6. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry a zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje. Na základě odvolání žalované lze tedy zopakovat, popřípadě doplnit pouze následující. 7. Žalovaná byla povinna na základě uzavřené smlouvy o dílo zhotovit a dodat žalobci do jeho rodinného domu sadu vnitřních dveří. Některé z dodaných dveří však byly vadné a žalobce se v rámci reklamace (uplatnění vad z díla) domáhal jejich opravy. Žalovaná však na tuto reklamaci nijak prakticky nereagovala a dveře neopravila. Mezi účastníky probíhalo nadále určité vyjednávání, které skončilo dopisem žalované, z něhož se podává, že žalovaná neprovedla opravu dveří ani k datu 29. 8. 2020, kdy od druhé reklamace v pořadí uběhly již 3 měsíce. Žalovaná zároveň žalobci sdělila, že část dohodnutého díla neprovede vůbec. Žalobce za této situace od smlouvy po právu odstoupil. 8. Přisvědčit nebylo možné ani odvolacím námitkám žalované. 9. Především nelze mít za to, že žalobce vypověděl smlouvu v době, kdy žalované plynula podle dohody se žalobcem lhůta pro opravu díla. Žalovaná byla povinna opravu provést do 30 dnů od uplatnění reklamace (§ 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb.). K tomu však nedošlo, neboť dílo v této lhůtě dle reklamací ze dne 20. 4. a 31. 5. 2020 opraveno nebylo. Dopis žalobce ze dne 19. 8. 2020 na této skutečnosti nemohl nic změnit. Nelze jej považovat za jakousi novou reklamaci, která by žalované poskytovala novou lhůtu pro odstranění vad díla, po jejíž dobu by byla žalovaná chráněna před účinky jejího marného uplynutí ve smyslu výše citovaného ustanovení. Jak správně uzavřel okresní soud, jednalo se spíš o projev dobré vůle žalobce poskytnout žalované ještě určitou příležitost k nápravě věcí. V žádném případě nelze ani podle názoru odvolacího soudu z obsahu dopisu dovozovat, že se jednalo o dohodu o prodloužení lhůty k vyřízení reklamace ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Pokud v rámci takto vymezené doby zaslala žalovaná žalobci dne 29. 8. 2020 dopis, z něhož vyplynulo, že reklamaci dosud nevyřídila a že část díla dokonce ani neprovede, pak žalobci nic nebránilo, aby i před vypršením daného termínu od smlouvy odstoupil. 10. Za zcela nerozhodnou považuje odvolací soud otázku, kdy se případně žalovaná pokoušela o opravu vadných dveří, zda v roce 2021, nebo již v roce 2020. Podstatné je, že k provedení opravy a tedy k odstranění vad díla do 10. 9. 2020, kdy žalobce odstoupil od smlouvy, nedošlo. 11. Přisvědčit nelze ani námitce, že žalobce neodstoupil od smlouvy bez zbytečného odkladu. Odvolací soud je toho názoru, že tuto povinnost žalobce především vůbec neměl. Žalobce včas žalované vady oznámil a zároveň také včas uplatnil právo z vad, konkrétně právo na opravu věci. Jelikož žalovaná opravu v přiměřené lhůtě neprovedla, žalobce od smlouvy odstoupil. Takový postup je zcela v souladu s § 2106 obč. zák., přičemž ten podle názoru odvolacího soudu nespojuje s uplatněním transformace práva na opravu v právo na odstoupení od smlouvy žádnou lhůtu. Je to jen logické, neboť v tomto případě přinejmenším chybí přesně stanovený počátek, od něhož by se měla taková lhůta počítat. 12. Opačný závěr nelze dovozovat ani z § 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, podle něhož marné uplynutí 30denní lhůty k vyřízení reklamace se považuje za podstatné porušení smlouvy. Pokud by mělo toto ustanovení jakýmsi způsobem vracet právní režim posuzovaného vztahu od § 2106 zpět k § 2002 (podle něhož skutečně musí být pro porušení smlouvy podstatným způsobem od smlouvy odstoupeno neprodleně), znamenalo by to nejen popření principu ochrany spotřebitele, ale dokonce znevýhodnění spotřebitele oproti ostatním osobám, na které se výše citované ustanovení zákona o ochraně spotřebitele nevztahuje. 13. I kdyby však mělo platit, že k odstoupení od smlouvy mohlo dojít jen bez zbytečného odkladu, jak míní žalovaná, nebylo by možné při zohlednění konkrétních okolností posuzovaného případu dospět k závěru, že se tak nestalo. Pokud mezi účastníky probíhala jednání, jak o tom svědčí jejich vzájemná korespondence z té doby, pak nelze vytýkat žalobci snahu určitým způsobem se s žalovanou dohodnout, a to při zachování platnosti smlouvy a bez nutnosti od ní odstoupit. Jestliže žalobce po dobu těchto jednání spoléhal na to, že se s žalovanou na vyřešení případu domluví a že žalovaná vadu díla odstraní a provede opravu dveří, pak mu nelze vytýkat pozdní odstoupení od smlouvy, k němuž přistoupil v okamžiku, kdy vady stále nebyly opraveny a kdy žalovaná žalobci sdělila, že dílo v celém rozsahu ani nehodlá provést. Tento postoj žalované vyplynul z jejího dopisu ze dne 29. 8. 2020. Pokud žalobce následně dne 10. 9. 2020 od smlouvy odstoupil, nelze takové odstoupení hodnotit tak, že nebylo provedeno bez zbytečného odkladu. Námitce opožděně uplatněného práva (na odstoupení od smlouvy) by tak nebylo možné přisvědčit, ani kdyby zákon s takovým projevem vůle nějakou lhůtu spojoval. 14. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, měl proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení. Odvolací náklady žalobce spočívaly v odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po 4 020 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), 2 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdném advokáta žalobce za cestu vykonanou osobním automobilem k odvolacímu soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové délce 240 km ve výši 1 853 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 2 372 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem činily odvolací náklady žalobce 13 665 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 občanského soudního řádu. Dovolání je třeba podat do 2 měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově. Hradec Králové 14. června 2022 Mgr. Martina Borovcová předsedkyně senátu