Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není řízením, které se ze zákona přerušuje podle § 140a insolvenčního zákona při zjištění úpadku spoluvlastníka.

5 10 C 352/2021 Číslo jednací: 10 C 352/2021-90 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní [anonymizováno] [jméno řešitele] [příjmení řešitele] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupena advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem takto: I. A) Podílové spoluvlastnictví žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum] k nemovitým věcem, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] to vše v obci a [katastrální uzemí], zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zrušuje. B) Nemovité věci, a to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [anonymizována dvě slova] [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] to vše v obci a [katastrální uzemí], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně. II. Žalobkyně je povinna vyplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 833 333 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 395 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 000 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaný je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 4 362 Kč, na účet [název soudu], číslo účtu [číslo] a [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem. V návrhu zejména uvedla, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] to vše v obci a [katastrální uzemí], zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ nemovité věci“). Žalobkyně vlastní podíl o velikosti ideální 1/3 a žalovaný podíl o velikosti 2/3. Žalobkyně se stala spoluvlastnicí na základě kupní smlouvy ze dne [datum] vložené do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni [datum]. Předmětné nemovité věci užívá výhradně žalovaný, za užívání nad rámec svého podílu žalobkyni ničeho nehradí. Žalobkyně měla zájem se s žalovaným domluvit na formě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví včetně náhrady za užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu, žalovaný návrhy žalobkyně nepřijal. Žalobkyně proto navrhla, aby o zrušení a vypřádání spoluvlastnictví včetně náhrady za užívání nad rámec spoluvlastnického podílu rozhodl soud. Poukázala také na to, že disponuje prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalovanému. Požadovala také náhradu nákladů řízení, když uvedla, že je jí sice známa judikatura Ústavního soudu, dle které si nesou účastníci v řízení tohoto charakteru náklady zpravidla každý sám, nicméně má za to, že v tomto případě, když žalovaný svou neochotou přijmout nějaké řešení mimo soudní spor, v podstatě zavinil, že toto řízení muselo být vedeno. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že je většinovým spoluvlastníkem nemovitých věcí, v rodinném domě žije již od roku [rok]. Dodal, že pozemky jsou na velmi lukrativním místě, dálnice [anonymizováno] je na dohled. Lze tedy předpokládat, že žalobkyně menšinový třetinový podíl koupila s cílem realizovat svůj podnikatelský záměr. Žalovaný se s žalobkyní sešel za účelem vyřešení situace, nicméně návrhy jednatele žalobkyně byly neurčité, nekonkrétní a nejasné. Možnost uzavření dohody o doživotním užívání nemovitosti formou věcného břemene mu byla předestřena až v podání, které obdržel v polovině prosince, ihned poté kontaktoval jednatele žalobkyně s tím, že věc musí konzultovat s rodinou. V mezidobí však již byla podána tato žaloba, o čemž vůbec nebyl ze strany žalobkyně informován. Závěrem žalovaný uvedl, že je připraven vyřešit situaci, např. jednáním o pronájmu podílu žalobkyně, o dočasném či doživotním užívání nemovitostí, opět za obvyklých podmínek či odprodeji části parcely či parcel z jeho podílu. Prioritou však je otázka bydlení žalovaného. 3. V průběhu řízení žalovaný odmítl s žalobkyní jednat o řešení věci, podal insolvenční návrh a usnesením ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalovaného, byl zjištěn jeho úpadek a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. 4. Soud z úřední činnosti zjistil, že spoluvlastnický podíl žalovaného na předmětných nemovitých věcech byl sepsán do majetkové podstaty, avšak v rámci insolvenčního řízení nebude zpeněžován, neboť se na něj vztahuje institut chráněného bydlení. 5. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda ve věci může jednat, či zda je řízení ze zákona přerušeno. 6. Podle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen„ IZ“) účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. 7. Soud má za to, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem není řízením o pohledávce či jiném právu týkající se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou. Řízení se týká vlastnického práva – věcného práva k nemovitým věcem a soud má za to, že ačkoliv byl spoluvlastnický podíl žalovaného sepsán do majetkové podstaty, takto nebrání pokračování tohoto řízení. Zvlášť za situace, kdy v rámci insolvenčního řízení nebude tento spoluvlastnický podíl zpeněžován, neboť se na něj vztahuje institut chráněného obydlí. Žalovaný tedy nebyl povinen vydat spoluvlastnický podíl ke zpeněžení, má k němu i nadále dispoziční oprávnění a v řízení tak může být dle názoru soudu pokračováno a rozhodnuto. Soud byl při této své úvaze veden též ustanovením § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. 8. Jiné to je ovšem u nároku na širší vypořádání, který žalobkyně dále uplatnila. V rámci něj se po žalovaném domáhá náhrady za užívání nemovité věci nad rámec spoluvlastnického podílu za období od [datum] do rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že v tomto případě se jedná o peněžitou pohledávku, která měla být přihlášena do insolvenčního řízení, má soud za to, že ohledně nároku žalobkyně za období od [datum], kdy se stala vlastnicí spoluvlastnického podílu, do [datum], kdy byl zjištěn úpadek na majetek žalovaného, nemůže soud rozhodovat, neboť v tomto případě je řízení ze zákona dle § 140a přerušeno. Proto soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyloučil žalobu žalobkyně ohledně tohoto nároku k samostatnému projednání. A v rámci tohoto řízení rozhodoval o nároku od [datum] do dne rozhodnutí, tedy [datum]. 9. Účastníci učinili nesporným, že žalobkyně vlastní podíl o velikosti 1/3 a žalovaný podíl o velikosti 2/3 předmětných nemovitých věcí. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že obvyklá cena nemovitých věcí včetně všech součástí a příslušenství činí 1 250 000 Kč. Obvyklé měsíční nájemné za tyto nemovité věci činí 5 208 Kč. Rodinný dům nelze dle znalce reálně rozdělit, pozemky z důvodu stavebně-technických předpisů, jejich rozmístění, odstupových vzdáleností od dalších objektů s ohledem na samostatnou využitelnost a funkčnost po rozdělení dle spoluvlastnických podílů, také nelze reálně rozdělit. Z potvrzení o zůstatku soud zjistil, že žalobkyně má finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalovanému. 10. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 11. Podle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odst. 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odst. 2). 12. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 13. Podle § 1148 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví (odst. 2). 14. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr. Žalobkyně s žalovaným jsou spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, a to žalovaný podílu o velikosti 2/3 a žalobkyně podílu o velikosti 1/3. Žalovaný nepřistoupil na nabídky žalobkyně stran zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, zároveň nedisponuje finančními prostředky, aby mohly být nemovité věci přikázány do jeho vlastnictví. Žalobkyně naproti tomu má dostatek finančních prostředků k vyplacení vypořádacího podílu žalovaného. 15. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že spoluvlastnictví k nemovitým věcem může být zrušeno a vypořádáno, když nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví. Argumentace žalovaného, že žalobkyně chce realizovat svůj podnikatelský záměr, není relevantní, neboť realizace podnikatelského záměru je právem žalobkyně a nemůže jí být přičítáno k tíži. Žalobkyně nemůže být nucena setrvat ve spoluvlastnictví a právo na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví by měl i předchozí spoluvlastník. Ten situaci vyřešil prodejem svého spoluvlastnického podílu. Roli nehraje ani velikost spoluvlastnického podílu, neboť žalovaný, byť je většinovým spoluvlastníkem, nemá prostředky na vyplacení spoluvlastnického podílu. Protože dle znaleckého posudku není možné reálné rozdělení nemovitých věcí, rozhodl soud v souladu s § 1147 o. z. o jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalobkyně, která takový způsob vypořádání navrhovala a zároveň prokázala, že má finanční prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalovanému. Žalovaný jiný způsob vypořádání nenavrhoval a zároveň prohlásil, že nemá finanční prostředky na to, aby mohl případně vyplatit vypořádací podíl žalobkyni. Proto soud spoluvlastnictví zrušil a nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok I). 16. V souladu s § 1147 o. z. pak soud uložil žalobkyni povinnost vyplatit žalovanému na vypořádacím podílu 833 333 Kč, což je cena, která byla zjištěna znaleckým posudkem, proti kterému neměly strany námitek (výrok II). 17. V souladu s § 1148 o. z. soud rozhodoval o návrhu žalobkyně na širší vypořádání spoluvlastnictví spočívající v náhradě za užívání nemovitých věcí nad rámec spoluvlastnického podílu. Žalovaný po celou dobu užíval nemovité věci výhradně sám a žalobkyni za užívání ničeho neplatil. Znaleckým posudkem bylo zjištěno, že obvyklá cena za užívání předmětných nemovitostí činí 5 208 Kč/měsíčn. Na podíl 1/3, který je ve vlastnictví žalobkyně připadá 1 736 Kč. Jak bylo uvedeno i výše, soud k samostatnému řízení vyloučil část nároku za období od [datum] do [datum], když má za to, že tato pohledávka měla být přihlášena do insolvenčního řízení a nyní rozhodoval o nároku za období od [datum] do [datum] (den rozhodnutí soudu). Za toto období náleží žalobkyni celkem 10 395 Kč ([datum] – [datum] – 1 099 Kč, [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno] [rok] – 1 736 * 5 = 8 680 Kč, [datum] – [datum] – 616 Kč). Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 10 395 Kč (výrok III). 18. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 o. s. ř. ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 572/19, ve kterém Ústavní soud přijal názor, že„ rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny“ Soud v daném případě shledal zvláštní důvody spočívající v tom, že žalovaný ve své podstatě zavinil vedení tohoto řízení, žalobkyně chtěla situaci vyřešit smírně, nabízela žalovanému různá řešení, avšak žalovaný, ačkoliv na počátku řízení avizoval možnost jednání o smírném řešení, nakonec na žádnou variantu nepřistoupil. Žalovaný věc vyřešil tak, že podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, přičemž zřejmě předpokládal, že v době trvání oddlužení, nebude moci být tato věc rozhodnuta, o čemž svědčí i jeho vyjádření ze dne [datum], ve kterém sdělil, že není reálný prodej domu, neboť je od [datum] v insolvenčním řízení. Proto soud shledal, že v tomto případě je na místě přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, přičemž žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení sestávající se ze soudního poplatku ve výši 7 000 Kč, ze zálohy na znalecký posudek ve výši 6 000 Kč a z nákladů na právní zastoupení ve výši 5 000 Kč, ve zbytku se práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 000 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok IV). 19. Podle § 148 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům práva na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byl žalovaný v řízení neúspěšný, když s návrhem žalobkyně nesouhlasil. Státu vznikly náklady řízení zaplacením znalečného ve výši 4 362 Kč (celkem byla znalci přiznána odměna ve výši 10 362 Kč – 6 000 Kč bylo uhrazeno ze složené zálohy a 4 362 Kč z rozpočtových prostředků okresního soudu). Protože u žalovaného nebyly tvrzeny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, soud uložil povinnost žalovanému nahradit České republice náklady řízení v této výši (výrok V). Nad rámec soud považuje za vhodné uvést, že skutečnost, že je žalovaný v insolvenčním řízení, podle názoru soudu automaticky neznamená, že by u něj byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. 20. Podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci. Hradec Králové 11. května 2023 Mgr. Radka Hnátnická soudkyně