Rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 482 odst. 1 o. z. o tom, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jen jedna osoba, musí předcházet neúspěšný pokus o ustavení opatrovnické rady dle ustanovení § 472 odst. 1 o. z.

6 17 Co 123/2023 Číslo jednací: 17 Co 123/2023-1131 Usnesení (anonymizovaný opis) [název soudu] rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu [anonymizováno] [jméno řešitele] [příjmení řešitele] a [soudci] ve věci posuzované: [osobní údaje posuzované] zastoupená opatrovníkem pro řízení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] adresa pro doručování: [adresa] [územní celek], [IČO] sídlem [adresa] o prodloužení omezení svéprávnosti, o opatrovnictví, o změnu opatrovníka, o opatrovnickou radu k odvolání opatrovníka pro řízení advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III potvrzuje v tomto znění: Soud jmenuje [jméno] [příjmení], narozené [datum], opatrovnici [jméno] [příjmení], narozenou [datum], která je oprávněna a povinna zastupovat opatrovanku při právních jednáních a spravovat její jmění v rozsahu omezení svéprávnosti, a to s výjimkou jednání ve věcech, v nichž je to zákonem vyloučeno. II. Ve výrocích IV a VI se rozsudek okresního soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud shora označeným rozsudkem prodloužil omezení svéprávnosti [jméno] [příjmení] (dále též„ posuzované“ či„ opatrovanky“) dle rozsudku [název soudu] ze dne 26. 4. 2017 č. j. [číslo jednací] na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Z funkce opatrovnice [jméno] [příjmení] odvolal [jméno] [příjmení] (výrok II) a opatrovnicí jmenoval [jméno] [příjmení] s tím, že je oprávněna omezenou ve svéprávnosti zastupovat v rozsahu dle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (výrok III). [příjmení] [jméno] [příjmení] na výkon působnosti opatrovnické rady jednou osobou zamítl (výrok [příjmení]) a zastavil řízení o návrhu [jméno] [příjmení] na jmenování opatrovníka (výrok V). O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok [příjmení]). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval ve spojeném řízení, kdy postupně [jméno] [příjmení] podala návrh, jímž se domáhala, aby jí jakožto jediné osobě byl svěřen výkon funkce opatrovnické rady, a [jméno] [příjmení] navrhla odvolat dosavadní opatrovnici [jméno] [příjmení] a sebe jmenovat do opatrovnické funkce. Návrh na jmenování své osoby opatrovnicí posuzované vzala později [jméno] [příjmení] zpět, a proto okresní soud řízení o tomto návrhu zastavil. Okresní soud dále sám usnesením zahájil řízení o prodloužení omezení svéprávnosti posuzované a o jejím opatrovnictví. Při jednáních provedl řadu listinných důkazů, vyslechl posuzovanou, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], která se ucházela o výkon opatrovnické funkce. V odůvodnění rozsudku okresní soud především shrnul svá skutková zjištění, citoval některá zákonná ustanovení a vyložil, že od posledního rozhodování o omezení svéprávnosti posuzované se její zdravotní stav nezměnil, a proto s ohledem na obsah dříve podaných znaleckých posudků a aktuální lékařské zprávy psychiatričky [anonymizováno] [příjmení] rozhodl o prodloužení omezení svéprávnosti posuzované na dobu pěti let od právní moci rozsudku. [jméno] [příjmení] odvolal okresní soud z funkce opatrovnice z důvodů narušení důvěry mezi ní a opatrovankou a hrozícího střetu zájmů. [jméno] [příjmení] byla do funkce hmotněprávní opatrovnice jmenována se svým souhlasem a v souladu s přáním opatrovanky. Okresní soud neshledal, že by tomuto jmenování bránily nějaké zákonné překážky, třebaže by pokládal za praktičtější veřejné opatrovnictví vykonávané [územní celek], které je již opatrovníkem opatrovančina syna. [příjmení] [jméno] [příjmení] okresní soud zamítl proto, že dle jeho závěru nebyla navrhovatelka k jeho podání oprávněna. Nepožádala totiž předtím o svolání opatrovnické rady hmotněprávním opatrovníkem. Okresní soud měl za to, že je tu řada osob, které mají o opatrovanku a její rodinu zájem (paní [příjmení], paní [příjmení], manžel opatrovanky, sousedé opatrovanky manželé [příjmení]) a které by tedy mohly být členy opatrovnické rady. Pokus o její ustavení tak měl být proveden ještě před podáním tohoto návrhu. Okresní soud dále shledal, že [jméno] [příjmení] není osobou opatrovance blízkou, přičemž jen osoba blízká může návrh podat. Proti tomuto rozsudku podali odvolání opatrovník pro řízení advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Opatrovník pro řízení svým odvoláním napadl výrok III rozsudku okresního soudu, kterým byla opatrovnicí posuzované jmenována [jméno] [příjmení]. Poukázal na výpověď dosavadní opatrovnice [jméno] [příjmení], která proti [jméno] [příjmení] vznesla závažná obvinění: řekla manželu posuzované, že hmotněprávní opatrovnice je okradla o pozemky, zvyšuje napětí v domácnosti posuzované a je manipulativní. S těmito obviněními se okresní soud nevypořádal. Posuzovaná vlastní nemovitý majetek, je zvýšeně ovlivnitelná a má narušenou schopnost dohlédnout důsledků svých činů. To vše zvyšuje závažnost uvedených obvinění. Opatrovník pro řízení navrhl změnu napadeného výroku rozsudku tak, že opatrovníkem [jméno] [příjmení] bude jmenováno [územní celek]. [jméno] [příjmení] směřovala své odvolání proti výroku IV rozsudku okresního soudu o zamítnutí jejího návrhu na výkon působnosti opatrovnické rady jednou osobou. Okresnímu soudu vytkla nesprávná skutková zjištění a na ně navazující nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznila, že pro ustavení opatrovnické rady je nutné, aby se sešlo nejméně pět osob. Tolik osob způsobilých k volbě členů opatrovnické rady se však v okolí posuzované nevyskytuje. [příjmení] [příjmení] se ucházela o opatrovnictví, a proto bylo vyloučeno, aby se stala členkou opatrovnické rady. Manžel posuzované je sice svéprávný, ale s ohledem na jeho psychický stav a rozumové schopnosti s ním pro opatrovnickou radu počítat nelze. [anonymizována dvě slova] sice není osud rodiny [příjmení] lhostejný, ale jejich zájem je motivován společným cílem, aby v místě nevznikla rozsáhlá zástavba sociálního bydlení. Odvolatelce je známo, že posuzovaná má nějaké příbuzné na [země], dlouhodobě však s nimi není v kontaktu. Skutkový závěr okresního soudu, že je tu dostatečný počet osob blízkých opatrovance, tedy není správný. Navíc měl okresní soud postupovat dle poslední věty ustanovení § 472 odst. 1 občanského zákoníku a sám svolat schůzi pro ustavení opatrovnické rady. Odvolatelka rovněž zpochybňuje závěr soudu prvního stupně, že není osobou opatrovance blízkou. Není sice příbuznou opatrovanky, ale jejich vztah je obdobný rodinnému poměru. Jsou si natolik blízké, že by újmu utrpěnou jednou z nich druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. [jméno] opatrovanka ve své výpovědi uvedla, že [jméno] [příjmení] zná od 4 let, že jsou jako [anonymizováno], navštěvují se jednou za čtrnáct dní, volají si. Odvolatelka zdůraznila, že ji matka opatrovanky požádala, aby na opatrovanku a její rodinu po matčině smrti dohlédla. Je přesvědčena, že je v zájmu opatrovanky, aby funkce opatrovnické rady byla zřízena, a že ona je jedinou osobou, která může tuto působnost vykonávat. Navrhla, aby byl výrok IV rozsudku okresního soudu v tomto směru změněn. Vzhledem k tomu, že výrok II rozsudku o odvolání dosavadní opatrovnice [jméno] [příjmení] nebyl napaden odvoláním a spolu s výroky I a V rozsudku nabyl právní moci dne [datum], okresní soud listinou z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyrozuměl [územní celek], že ve smyslu ustanovení § 468 občanského zákoníku došlo k přechodu opatrovnictví na veřejného opatrovníka a že toto opatrovnictví bude město vykonávat až do doby pravomocného ukončení řízení o opatrovnictví. [územní celek] tím bylo přibráno do řízení o opatrovnictví a stalo se jeho účastníkem. K odvolání opatrovníka pro řízení se vyjádřily [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [územní celek]. [jméno] [příjmení] uvedla, že tvrzení [jméno] [příjmení] se nezakládají na pravdě, dosavadní opatrovnice také selhala při zajišťování rekonstrukce domu paní [příjmení]. Zdůraznila, že posuzovaná si nepřeje, aby měla veřejného opatrovníka. Ona sama rodinu často navštěvuje, stará se o jejich zdravotní stav, protože je [anonymizována dvě slova]. Podání odvolání vedlo ke zhoršení psychického stavu opatrovanky. [jméno] [příjmení] poukázala na přání opatrovanky, aby její opatrovnicí byla právě [jméno] [příjmení]. Nejde tu o výsledek nějakého ovlivňování, ale o důkaz porozumění a vztahu fungujícího po několik let. Opatrovanka má s veřejným opatrovníkem nedobré zkušenosti, protože jde jen o formální opatrovnictví – předání peněz a vyřízení nutných formalit bez skutečného zájmu o opatrovance. Obvinění vznesená vůči paní [příjmení] dosavadní opatrovnicí nebyla prokázána. [příjmení] [příjmení] se o opatrovnickou funkci nijak nebrala, chtěla pouze vyhovět přání opatrovanky poté, co paní [příjmení] nemohla funkci po nehodě vykonávat. [územní celek] se nejprve ohradilo proti tvrzení [jméno] [příjmení], že jimi vykonávané veřejné opatrovnictví je toliko formální. Dále zevrubně popsalo své dosavadní zkušenosti s působením [jméno] [příjmení] v rodině [příjmení]. Byť působila celkem věrohodně a pomáhala, podílela se také svými poznámkami na zhoršení vztahů posuzované s dosavadní opatrovnicí [jméno] [příjmení]. Po převzetí veřejného opatrovnictví paní [příjmení], město jako opatrovník uzavřelo s [jméno] [příjmení] smlouvu o poskytnutí pomoci, a to za účelem využití příspěvku na péči. [jméno] [příjmení] založila manželu posuzované bankovní účet, u něhož jako kontaktní e-mailovou adresu uvedla adresu, kterou sama obsluhuje. To veřejný opatrovník pokládá za účelový krok. [anonymizováno] také paní [příjmení] poskytuje nepravdivé informace týkající se připravované výstavby chráněného bydlení a utvrzuje je v tom, že pozemky pozbyli neprávem. Je zvláštní, že [jméno] [příjmení] usiluje o opatrovnickou funkci, ačkoli opatrovance a její rodině může pomáhat i bez ní. [územní celek] konečně poukázalo na to, že je jejich činnost ze strany paní [příjmení] soustavně ztěžována. Má za to, že opatrovnickou funkci by měl vykonávat spíše veřejný opatrovník, kterým by i s ohledem na postoj posuzované případně mohlo být [stát. instituce]. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ o. s. ř.“), obsahují všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a byla podána osobami oprávněnými a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) rozsudek okresního soudu v napadených výrocích III a IV a v závislém výroku o nákladech řízení (VI), jakož i jemu předcházející řízení, aniž byl vázán mezemi, ve kterých se odvolatelé domáhali jeho přezkoumání (§ 28 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních; dále jen „z. ř. s.“), a důvody, které byly v odvoláních uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř., § 28 odst. 1 z. ř. s.). Vycházel z toho, že proti výrokům I, II a V rozsudku odvolání nebylo podáno, a proto tyto výroky nabyly samostatně právní moci. V průběhu odvolacího jednání se k věci vyjádřila posuzovaná [jméno] [příjmení]. Jednoznačně sdělila, že si za opatrovnici přeje [jméno] [příjmení], a potvrdila pravdivost toho, co při jednání paní [příjmení] uvedla. Znovu popsala i svůj vztah s [jméno] [příjmení], tedy že jsou v kontaktu již asi od roku 1960, jsou jako sestry, paní [příjmení] za ní jezdí a také si telefonují. Její [anonymizováno] a [anonymizováno] paní [příjmení] byly kamarádky. [jméno] [příjmení] při odvolacím jednání podrobně popsala způsob, jakým posuzované a členům její rodiny dosud pomáhá. Vyložila, že jí je znám rozdíl mezi osobní péčí a výkonem opatrovnictví, při němž jde hlavně o právní jednání. Bankovní účet ve prospěch pana [příjmení] byl založen na doporučení pošty, ona sama jej neobsluhuje a nemá k němu přístupové údaje. Účet je vždy obsluhován na poště za přítomnosti pana [příjmení]. [anonymizováno] nikdy netvrdila, že je někdo okradl o pozemky. O opatrovnictví začala uvažovat po úmrtí opatrovančiny matky. V rámci přezkumu výroku III rozsudku okresního soudu o jmenování opatrovnice krajský soud předně shledal, že řízení před okresním soudem nebylo postiženo žádnou podstatnou procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Soud prvního stupně rovněž nepochybil ani při zjišťování skutkového stavu věci. Řádně provedl v potřebném rozsahu dokazování a na jeho základě dospěl k přiléhavým skutkovým zjištěním, která v napadeném rozsudku náležitě vyložil. Žádné pochybení soudu prvního stupně neshledal odvolací soud ani v právním posouzení věci. Okresní soud při rozhodování o opatrovnictví použil správná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podal též jejich přiléhavý výklad. Předně je třeba připomenout, že v rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi (§ 62 o. z.). Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení (§ 63 o. z.). Hlavním principem opatrovnictví je ochrana zájmů opatrovance a naplňování jeho práv (§ 457 o. z.). Rozhoduje-li soud o jmenování opatrovníka člověku, může tak učinit až po jeho zhlédnutí, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka; musí též vyslechnout jeho vyjádření nebo jinak zjistit jeho stanovisko a vycházet z něho (§ 471 odst. 1 o. z.). Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona (§ 471 odst. 2 o. z.). Soud prvního stupně důvodně vycházel z jednoznačného přání opatrovanky a její opatrovnicí jmenoval [jméno] [příjmení] Krajský soud sdílí i jeho závěr, že tomuto jmenování nebrání žádná zákonná překážka. [jméno] [příjmení] je plně způsobilá opatrovnictví zastávat. Nebyla zjištěna žádná okolnost, která by mohla založit důvod k pochybnostem o jejích faktických schopnostech opatrovnickou funkci vykonávat. Její vztah k opatrovance a její rodině se jeví jako stabilní, [jméno] [příjmení] již dlouhodobě osvědčuje o opatrovanku opravdový zájem, což dává záruku náležitého výkonu funkce. Obvinění, které proti [jméno] [příjmení] vznesla dosavadní opatrovnice, zůstala v rovině tvrzení. Nelze je přeceňovat právě z toho důvodu, že je vyslovila osoba, u které byly shledány důvody pro odvolání z opatrovnické funkce. Nelze ani přehlédnout, že se jmenováním [jméno] [příjmení] souhlasí i [jméno] [příjmení], jež má k opatrovance blízký vztah. K úvahám o vhodnosti či prospěšnosti veřejného opatrovnictví je třeba uvést, že zákon dovoluje tento institut využít teprve v situaci, kdy tu není jiná vhodná osoba, která by mohla funkci opatrovníka vykonávat. O tento případ však v projednávané věci zjevně nejde. Krajský soud tedy z důvodů výše uvedených rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Přistoupil pouze k jeho formulační úpravě tak, aby zdůraznil, že výkon opatrovnické funkce je zákonem omezen. Opatrovník totiž není oprávněn zastupovat opatrovance ve všech věcech, jichž se dotýká omezení svéprávnosti. Zákon v ustanovení § 458 o. z. vylučuje z opatrovnictví právní jednání v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání. Příslušné zvláštní zákony rovněž vylučují zastoupení při výkonu volebního práva. Rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí návrhu [jméno] [příjmení], aby byla ve smyslu ustanovení § 482 odst. 1 o. z. působnost opatrovnické rady svěřena jí jakožto jedné osobě, za správné považovat nelze. Okresní soud předně dospěl k nesprávnému závěru, že [jméno] [příjmení] není osobou opatrovance blízkou. Navrhovatelce je třeba skutečně přisvědčit v tom, že její vztah k opatrovance lze podřadit pod ustanovení § 22 o. z. Dle uvedeného ustanovení je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Jak opatrovanka, tak [jméno] [příjmení] v řízení před soudy obou stupňů shodně popsaly svůj vzájemný vztah tak, že jde skutečně o poměr obdobný rodinnému, v němž důvodně sdílejí pocit utrpěné újmy. Jde tu zjevně o silný přátelský vztah podobný sourozeneckému – obě jej hodnotí, že jsou„ jako sestry“, založen byl blízkým přátelstvím jejich matek, zemřelá matka opatrovanky žádala [jméno] [příjmení], aby se o opatrovanku postarala. Právní kvalifikaci intenzivního přátelského vztahu jako vztahu osob blízkých nevyloučil ani [název soudu] v nálezu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] (jde o nález týkající se možnosti odepřít svědeckou výpověď, jeho obecná východiska jsou však použitelná nepochybně i v projednávané věci). Okresní soud navíc přehlédl, že z ustanovení § 49 odst. 1 z. ř. s. plyne, že příslušný návrh může podat nejenom osoba blízká, nýbrž též známý přítel opatrovance. Nelze tedy dovozovat, že by snad [jméno] [příjmení] nebyla dle zákona oprávněna návrh podat. Podle ustanovení § 472 odst. 1 o. z. je-li jmenován opatrovník, může opatrovanec nebo každá osoba opatrovanci blízká žádat o ustavení opatrovnické rady; opatrovník svolá schůzi osob blízkých opatrovanci a jeho přátel, jsou-li mu známi, tak, aby se schůze konala do třiceti dnů po obdržení žádosti. Není-li schůze včas svolána nebo nekoná-li se z jiného důvodu, anebo není-li na ní zvolena opatrovnická rada, svolá schůzi soud, a to i bez návrhu. Podle ustanovení § 482 odst. 1 o. z. nelze-li opatrovnickou radu zřídit pro nezájem dostatečného počtu osob uvedených v § 472 odst. 1 nebo z jiných podobných důvodů, může soud na návrh některé z těchto osob rozhodnout, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jen jedna z těchto osob a rozhodne zároveň o jejím jmenování. S okresním soudem lze souhlasit potud, že rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 482 odst. 1 o. z. o tom, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jen jedna osoba, by měl předcházet neúspěšný pokus o ustavení opatrovnické rady dle ustanovení § 472 odst. 1 o. z. Toto ustanovení však – jak správně připomněla [jméno] [příjmení] v odvolání – ukládá soudu povinnost svolat, a to i bez návrhu, schůzi osob blízkých opatrovanci a jeho přátel, není-li schůze svolána opatrovníkem nebo nekoná-li se z jiného důvodu, anebo není-li na ní zvolena opatrovnická rada. Tato zákonná úprava vede odvolací soud k závěru, že návrh [jméno] [příjmení] nemohl být zamítnut bez dalšího jen proto, že před jeho podáním přímo nepožádala o ustavení opatrovnické rady. Měl-li tedy okresní soud za to, že je tu reálná možnost konání příslušné schůze, měl se o její svolání (potažmo o ustavení opatrovnické rady) zákonem předvídaným způsobem pokusit, a to ať již prostřednictvím opatrovníka, nebo sám (§ 472 odst. 1 o. z.). Neučinil-li tak, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o návrhu [jméno] [příjmení]. K pokusu okresního soudu o výčet osob, které by se mohly případné ustavující schůze zúčastnit, lze uvést jen to, že samotná existence těchto osob sama o sobě neznamená, že jsou také ochotny se schůze zúčastnit. Tato ochota by se nejspolehlivěji zjistila tehdy, kdyby byla schůze svolána. Z pohledu krajského soudu je tedy zcela neúčelné posuzovat důvodnost polemiky [jméno] [příjmení] s okresním soudem stran potenciální účasti určitých osob na případné schůzi v situaci, kdy okresní soud mohl, ba dokonce měl schůzi o ustavení opatrovnické rady svolat. Z důvodů výše uvedených tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV a v závislém výroku VI o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V něm bude okresní soud postupovat ve shora naznačeném smyslu a pokusí se o svolání schůze o ustavení opatrovnické rady ve smyslu ustanovení § 472 odst. 1 o. z., a to buď prostřednictvím opatrovnice, anebo sám. V závislosti na výsledku tohoto pokusu pak o návrhu [jméno] [příjmení] znovu rozhodne. V novém rozhodnutí neopomene rozhodnout o nákladech řízení, a to i o nákladech vzniklých státu v souvislosti se jmenováním opatrovníka pro řízení z řad advokátů. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí ve výroku I je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím [název soudu]. Proti tomuto rozhodnutí ve výroku II není dovolání přípustné. Hradec Králové 19. října 2023 JUDr. Jan Čipera předseda senátu