Jestliže nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 e. ř., návrh povinného na zastavení exekuce podle citovaného ustanovení soudní exekutor nezamítne, nýbrž věc postoupí k rozhodnutí exekučnímu soudu.

5 19 Co 163/2023 Číslo jednací: 19 Co 163/2023-273 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně [celé jméno řešitele] a [soudci] v exekuční věci oprávněného: [osobní údaje oprávněného] náměstí [jméno] [příjmení] [číslo], [PSČ] [obec] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti povinnému: [osobní údaje povinného] [ulice a číslo], [PSČ] [obec] k odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] 5, ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] takto: Usnesení soudního exekutora se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], shora označeným usnesením zamítl návrh povinného na zastavení exekuce dle § 55 odst. 7 z. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen„ EŘ“). V odůvodnění usnesení konstatoval, že dle usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 11. 2005 vede exekuci na majetek povinného. Dne [datum] podal povinný procesní podání, které je svým obsahem návrhem na zastavení exekuce z důvodu dle § 55 odst. 7 a násl. EŘ. Pravomoc rozhodnout o takovém návrhu, tedy i o jeho zamítnutí, nejsou-li pro zastavení exekuce splněny zákonné podmínky, má výlučně soudní exekutor. Exekuční řád výslovně stanoví procesní situace, ve kterých rozhoduje soud, a ve všech ostatních případech je dána pravomoc soudního exekutora k vydání rozhodnutí nebo vykonání úkonu. Soudní exekutor tedy činí všechny úkony a rozhodnutí, které výslovně nejsou svěřeny exekučním řádem soudu (§ 28, § 52 odst. 2 a § 55b EŘ). Z ustanovení § 55 odst. 7 a násl. EŘ vyplývá, že soud pouze zamítá návrhy povinného, kterými se bude dovolávat zastavení exekuce pro nemajetnost podle § 268 odst. 1 písm. e) OSŘ po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce (§ 55 odst. 11 EŘ). Rovněž ze systematického zařazení ustanovení § 55 odst. 7 a násl. EŘ vyplývá, že se u tohoto návrhu na zastavení exekuce nepoužije ustanovení § 55 odst. 3 EŘ, přičemž soud rozhoduje o návrhu na zastavení exekuce pouze v případech, kde je postupováno podle § 55 odst. 3 EŘ. Exekutor proto posoudil návrh povinného po právní stránce, a to tak, že citoval ustanovení § 55 odst. 7 a odst. 8 EŘ a poté uvedl, že dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 EŘ nebyly splněny. Proto návrh povinného zamítl. Vzhledem k tomu, že exekuce nekončí, o náhradě nákladů exekuce soudní exekutor nerozhodoval. Povinný v podaném odvolání zopakoval, že od pravomocného zahájení exekuce již uplynulo téměř [anonymizováno] let, povinný nevlastnil ani nevlastní žádnou nemovitou věc. Povinnému je [anonymizována čtyři slova] srážena z důchodu exekuční srážka [částka] měsíčně. Neuhrazená výše pohledávky činí již cca [částka]. V zákonem stanovené lhůtě nebylo v exekuci vymoženo ani to, co by postačovalo na úhradu nákladů exekuce, které byly exekutorem předběžně vyčísleny (ke dni [datum]) ve výši cca [částka]. Povinný se domnívá, že se jedná o tzv. bezvýslednou exekuci. Za bezvýslednou exekuci, kterou je možné od [datum] zastavit, je považována exekuce, v níž za posledních 6 let po právní moci usnesení o nařízení exekuce nebylo vymoženo ani to, co by postačovalo na úhradu nákladů exekuce, a zároveň touto exekucí není postižena nemovitost. Povinný má tedy za to, že splnil veškeré podmínky požadované ustanovením § 55 odst. 7 EŘ. Navrhl, aby exekutor vyzval oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádří souhlas se zastavením exekuce nebo tato lhůta uplyne marně, nechť exekutor exekuci zastaví. Povinný dále soudnímu exekutorovi vytknul, že v odůvodnění svého rozhodnutí pouze citoval zákonná ustanovení, aniž by uvedl, jaké konkrétní zákonné podmínky nebyly splněny, a neuvádí, zda vůbec vyzval oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, či zda vyzval oprávněného ke složení zálohy na další vedení exekuce. Takové odůvodnění napadeného usnesení je podle povinného nepřezkoumatelné. Povinný navrhl, aby odvolací soud jím napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi nebo aby sám jeho usnesení změnil tak, že návrhu povinného na zastavení exekuce vyhoví. Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil, přičemž z obsahu spisu se současně podává, že mu odvolání povinného nebylo zasláno. Exekutor v předkládací zprávě pro odvolací soud uvedl, že v této věci nebyla splněna již první podmínka k postupu dle § 55 odst. 7 EŘ, a to že po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti (naposledy byla vymožena částka [částka] dne [datum]). S ohledem na tuto okolnost soudní exekutor další kroky předpokládané ustanovením § 55 odst. 7 EŘ nečinil. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.) Odvolací soud proto přezkoumal jím napadené usnesení včetně jemu předcházejícího řízení, a to bez nařízení jednání, neboť neshledal podmínky pro věcné rozhodnutí (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). Ustanovení z. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, rozhodná pro právní posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení tzv.„ marné exekuce“, po jejich poslední změně provedené s účinností od [datum] zákonem č. 214/2022 Sb. znějí takto: Podle § 55 odst. 3 EŘ podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. Podle § 55 odst. 4 EŘ o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 5. Podle § 55 odst. 6 EŘ nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Podle § 55 odst. 7 EŘ nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví. Podle § 55 odst. 8 věty první a čtvrté EŘ nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví. Podle § 55 odst. 11 věty první až páté EŘ složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Podle přechodného ustanovení § 10 z. č. 214/2022 Sb. nestanoví-li se dále jinak, § 55 odst. 7 až 13 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i na exekuční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V exekučních řízeních zahájených přede dnem [datum], v nichž přede dnem [datum] byla vyznačena doložka provedení exekuce, se do lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a exekucí nebyla postižena nemovitá věc; § 55 odst. 12 zákona č. 120/2001 Sb. se použije obdobně. V řízení podle věty druhé lhůta podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplyne dříve než [datum]. V exekučních řízeních zahájených přede dnem [datum], v nichž přede dnem [datum] nebyla vyznačena doložka provedení exekuce, se lhůta podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, počítá až od [datum]. Pro účely postupu podle vět druhé a třetí se vyznačením doložky provedení exekuce rozumí též nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce. Z obsahu spisu v elektronické podobě předloženého soudním exekutorem spolu s odvoláním povinného se podává, že povinný podal dne [datum] k soudnímu exekutorovi návrh na zastavení exekuce dle § 55 odst. 7 EŘ, v němž uvedl, že od počátku exekuce, která byla zahájena v roce 2005, nebylo vymoženo ani to, co by postačovalo na úhradu nákladů exekuce, když povinnému je [anonymizována čtyři slova] srážena z důchodu exekuční srážka 40 Kč měsíčně, zatímco jen náklady exekuce byly exekutorem předběžně vyčísleny (ke dni [datum]) na 947 942 Kč. Oprávněný k výzvě soudního exekutora, zda souhlasí s návrhem povinného na zastavení exekuce, poukázal na okolnost, že povinný sám potvrzuje dílčí platby na vymáhanou pohledávku, což je samo o sobě důvodem pro nemožnost postupu podle § 55 odst. 7 EŘ. Dále oprávněný poukázal na judikatorní závěr, že pokud má povinný nízký, ale pravidelný příjem ze starobního důchodu, ze kterého jsou uspokojovány postupně všechny vymáhané pohledávky, nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce pro její bezvýslednost. S návrhem povinného na zastavení exekuce proto oprávněný nesouhlasil. Soudní exekutor poté vydal předložené usnesení. Soudnímu exekutorovi je předně třeba vytknout, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z jeho odůvodnění skutečně nelze seznat, jaké konkrétní zákonné podmínky pro zastavení exekuce nebyly naplněny. Již tato okolnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení jeho usnesení pro nepřezkoumatelnost (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) Odvolací soud však zejména nesdílí právní názor soudního exekutora, že je dána jeho pravomoc rozhodnout o návrhu povinného na zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 EŘ i záporně, tzn. zamítnout ho v případě, že nejsou pro zastavení exekuce podle tohoto ustanovení splněny zákonné podmínky. Soudní exekutor odůvodnil právní názor o jeho pravomoci k zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 7 EŘ, tedy z důvodu dlouhodobé bezvýslednosti exekuce, poukazem na systematické zařazení ustanovení § 55 odst. 7 a násl. EŘ, z něhož podle soudního exekutora vyplývá, že soud rozhoduje o návrhu na zastavení exekuce pouze v případech, kde je postupováno podle § 55 odst. 3 EŘ. Odvolací soud však takovýto způsob systematického výkladu zaujatý soudním exekutorem nepovažuje za správný. Ustanovení § 55b odst. 1 věty druhé sice deklaruje, že exekutor v exekučním řízení přejímá roli exekučního soudu, avšak toto pravidlo se uplatní pouze tehdy, nestanoví-li exekuční řád něco jiného. Pokud se jedná o zastavení exekuce, rozsah oprávnění soudního exekutora je vymezen shora citovanými odstavci ustanovení § 55 EŘ. Z nich podle přesvědčení odvolacího soudu nade vší pochybnost vyplývá, že exekutor může exekuci pouze zastavit, a to v těchto případech: a) na návrh nebo se souhlasem oprávněného (§ 55 odst. 3 a 4 e. ř.), b) při nesložení zálohy na náklady exekuce (§ 55 odst. 6 až 8 e. ř.) a c) v případě vedení tzv.„ marné exekuce“ po dobu 12 let (§ 55 odst. 11 e. ř.). V případě, že nejsou dány podmínky pro vyhovění návrhu na zastavení exekuce z jednoho ze shora taxativně vyjmenovaných důvodů, je soudní exekutor povinen takový návrh předložit exekučnímu soudu, aby o něm sám rozhodl. Znění odstavce 7 a 8 ustanovení § 55 EŘ totiž nelze vykládat odtrženě od znění předchozích odstavců tohoto ustanovení, neboť jednotlivé odstavce na sebe navazují, přičemž je zřejmé, že úprava možnosti soudního exekutora zastavit exekuci za souhlasu oprávněného obsažená ve třetím a čtvrtém odstavci je úpravou lex generalis, zatímco úprava jeho možností zastavit exekuci v případě nesložení zálohy a v případě vedení marné exekuce po dobu 12 let je úpravou lex specialis. Tento výklad zaujatý odvolacím soudem je podporován i vývojem právní úpravy zastavení exekuce, podle níž soudnímu exekutorovi původně oprávnění rozhodovat o návrzích na zastavení exekuce nepříslušelo v žádném případě (viz § 55 odst. 1 ve znění účinném do 31. 10. 2009) a až novela exekučního řádu provedená z. č. 286/2009 Sb. zavedla možnost, aby exekutor sám exekuci zastavil. Jedině exekučnímu soudu však stále přísluší rozhodování o tzv. sporných návrzích na zastavení exekuce, neboť v tomto směru nedošlo novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 289/2021 Sb. k žádné změně. Soudní exekutor je tudíž v případě, že dospěje k závěru o nesplnění podmínky dlouhodobé bezvýslednosti exekuce, povinen postupovat podle § 55 odst. 3 EŘ, a nesouhlasí-li oprávněný se zastavením exekuce, podle § 55 odst. 3 věty třetí EŘ postoupit návrh společně s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu. Až exekuční soud se tedy může věcně zabývat tvrzeným důvodem, pro který povinný navrhuje zastavení exekuce, a ve věci rozhodnout, a to ať již kladně či negativně. Soudní exekutor tím, že rozhodl o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, aniž k tomu měl dostatek pravomoci, zatížil řízení procesní vadou spočívající v nedostatku podmínek řízení, kterou nelze v odvolacím řízení odstranit. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než postupem podle § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. jeho rozhodnutí zrušit a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. vrátit k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že oprávněný již s návrhem povinného na zastavení exekuce vyjádřil nesouhlas, soudní exekutor po doručení usnesení odvolacího soudu účastníkům předloží věc exekučnímu soudu k novému rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. Hradec Králové 22. září 2023 JUDr. Alena Bačinová v. r. předsedkyně senátu