Údaj ve Vězeňském informačním systému o nekuřáctví odsouzeného nemá bez dalšího právní důsledky žádosti ve smyslu § 23 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, a tudíž nerespektování tohoto údaje Vězeňskou službou není nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

6 21 Co 132/2023 Číslo jednací: 21 Co 132/2023-215 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) [název soudu] rozhodl v senátě složeném z předsedkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [soudci] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená organizační složkou státu [stát. instituce] sídlem [adresa ] o zaplacení [částka] a návrhu na písemnou omluvu k odvolání žalobce proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka], výrokem II zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal po žalované písemné omluvy ve znění„ žalovaný se Vám omlouvá, že Vás umístil na kuřáckou celu a nevšiml si, že jste nekuřák“ a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že žalobce ve své žalobě tvrdil, že byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonává ve [stát. instituce]. Je nekuřák, trpí astmatem a bronchiálními potížemi s průduškami. Od [datum] byl dočasně umístěn ve [stát. instituce] v cele [číslo] dne [datum] byl k němu na tuto celu umístěn odsouzený kuřák [jméno] [příjmení]. Žalobce tak byl vystaven pasivnímu kouření, ačkoli zaměstnanci věznice věděli, že je nekuřák, neboť jeho nekuřáctví je evidováno ve [anonymizována tři slova] (dále jen„ [příjmení]“). Okresní soud vzal za prokázané, že žalobce byl dne [datum] v rámci výkonu trestu odnětí svobody přemístěn do [stát. instituce] na celu [číslo] dne [datum] byl na tuto celu umístěn další odsouzený [jméno] [příjmení], který je kuřák a na cele kouřil. Žalobce dne [datum] a ani ve dnech následujících neupozornil na své nekuřáctví a nepožádal zaměstnance věznice o oddělené umístění od odsouzeného [jméno] [příjmení]. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ z. č. 82/1998 Sb.“) a podle § 13 tohoto zákona a podle § 23 odst. 7 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále též jen„ vyhl. č. 345/1999 Sb.“). Okresní soud zdůraznil, že pro posouzení sporu je zásadní otázka, zda umístění žalobce jako odsouzeného nekuřáka do společné cely s odsouzeným kuřákem lze právně kvalifikovat jako nesprávný úřední postup podle § 13 z. č. 82/1998 Sb. Z ustanovení § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb. lze dovodit, že nevyhovění žádosti o oddělené umístění na cele od odsouzeného kuřáka lze právně kvalifikovat jako (nesprávný úřední postup), který by založil odpovědnost státu za případně vzniklou újmu ve smyslu § 1 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. Žádat o oddělené umístění je právem odsouzeného nekuřáka a nikoliv jeho povinností. Informace z programu [příjmení] o (ne) kuřáctví odsouzeného podléhají změnám a z tohoto důvodu vězeňská služba zjišťuje aktuální (ne) kuřáctví odsouzeného přímým dotazem na něho. I v projednávané věci vězeňská služba dne [datum] aktivně zjišťovala (ne) kuřáctví žalobce při jeho transferu z [stát. instituce] do [stát. instituce] formou ústního dotazu, ale žalobce své nekuřáctví nepotvrdil a ani o oddělené umístění od odsouzených kuřáků nepožádal. Pak nelze dovodit, že by vězeňská služba jednala v rozporu s § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb. a umístnění žalobce na společné cele s odsouzeným kuřákem nelze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup podle § 13 z. č. 82/1998 Sb. Odpovědnost státu nemůže založit samotná evidence žalobce jako nekuřáka v interním programu VIS. Okresní soud proto žalobu žalobce zamítl. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Vyjádřil nesouhlas s tím, že by žalovaná Česká republika měla být zastoupena jako organizační složkou Ministerstvem spravedlnosti. Řízení tak bylo zatíženo procesní vadou. Okresní soud nesprávně nevzal v potaz, zda je vězeň vedený v interním programu [příjmení] jako kuřák nebo nekuřák. Nezabýval se otázkou, zda je tento interní program pro zaměstnance závazný a zda jsou povinni k němu přihlížet a aktivně z něj zjišťovat informace. Podle žalobce došlo na straně zaměstnanců věznice k pochybení, když nikdo z nich informace z tohoto programu nečerpal. Za žádost ve smyslu § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb. lze považovat již uvedení informace v interním programu [příjmení]. Nesprávný je i skutkový závěr soudu, že by nepožádal zaměstnance věznice o oddělení od aktivně kouřícího vězně, když v minulosti svůj požadavek na pobyt v nekuřáckých celách již opakovaně řešil (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že okresní soud věc po skutkové i právní stránce správně posoudil a jeho odůvodnění rozsudku je kvalitní a přesvědčivé. Žalobce v odvolání neuvádí žádné argumenty, které by byly způsobilé přivodit změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil a připojila vyjádření [anonymizována dvě slova] [země] k rozsudku okresního soudu a odvolání žalobce. 4. Vězeňská služba ČR ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce rovněž uvedla, že se se závěry rozsudku okresního soudu ztotožňuje. Poukázala na to, že její postup ve věci zjišťování (ne) kuřáctví odsouzených osob byl ve skutkově totožné věci podroben přezkumu Nejvyšším správním soudem ČR, který v rozsudku ze dne 16. 6. 2022 č. j. 1 As 44/2022-36 správnost postupu vězeňské služby podle § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb. potvrdil. 5. Zástupce žalobce na jednání před odvolacím soudem odkázal na písemné odvolání a uvedl, že odvolací soud by se měl především vyjádřit k závaznosti interního programu [příjmení] a otázce, zda lze či nelze požadovat po odsouzeném, aby vždy své nekuřáctví vězeňské službě ohlašoval. Poukázal na to, že obdobnému návrhu žalobce již vyhověl [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu buď změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby jej zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení. 6. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání není opodstatněné. 7. Okresní soud zjistil správně a úplně skutkový stav věci a jeho rozhodnutí spočívá na správném právním posouzení. Odvolací soud odkazuje na jeho výstižné a úplné odůvodnění, které by mohl jen opakovat a proto jen k nosným odvolacím důvodům žalobce uvádí následující. 8. Okresní soud věc posoudil po stránce právní správně především v tom, že na věc použil z. č. 82/1998 Sb. a vyhl. č. 345/1999 Sb. 9. Podle § 13 odst. 1 věta první z. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. 10. Podle § 13 odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 11. Ustanovení § 13 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. vychází z obecného ustanovení § 5 písm. b) tohoto zákona, podle kterého stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 12. Podle § 6 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb., ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a regresních úhradách, jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen„ úřad“). 13. Podle § 6 odst. 2 písm. a) z. č. 82/1998 Sb. úřadem podle odst. 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem nesprávným soudnictvím vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku samostatné působnosti, a v případech, kdy byla škoda způsobena notářem nebo soudním exekutorem. 14. V civilním procesním právu je jednání za stát upraveno – mimo jiné – v § 21a odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého za stát před soudem vystupuje organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech. 15. Tímto v § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. předvídaným zvláštním předpisem je v projednávané věci právě § 6 odst. 2 písm. a) z. č. 82/1998 Sb. a za stát jedná Ministerstvo spravedlnosti (viz občanské soudní řízení soudcovský komentář kniha I Jaromír Jirsa a kolektiv, Karel Havlíček, ed. 2014, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3417/2016, 30 Cdo 1684/2010, 25 Cdo 665/2008). 16. Výkon trestu odnětí svobody a postup jednotlivých složek vězeňské služby vůči odsouzenému lze ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a) z. č. 82/1998 Sb. chápat logicky jako součást trestního řízení a proto okresní soud postupoval správně pokud s Českou republikou jako účastnicí řízení jednal prostřednictvím její organizační složky – Ministerstva spravedlnosti. Pro úplnost odvolací soud dodává, že vyhodnocení, která organizační složka má za stát v řízení jednat, je povinností soudu. Toto hodnocení přitom nelze zaměňovat s úvahou o pasivní legitimaci České republiky podle hmotného práva. Soud proto ani v případě absence označení organizační složky či chybného označení organizační složky účastníkem v žalobě, není oprávněn z tohoto důvodu např. žalobu odmítnout podle § 43 o. s. ř. nebo řízení zastavit podle § 104 o. s. ř. Žalobce má pouze obecně ve své argumentaci pravdu v tom, že případný chybný závěr soudu o této otázce by skutečně byl vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 629/2005). V projednávané věci ovšem okresní soud určil organizační složku České republiky správně a v souladu se zvláštním právním předpisem (z. č. 82/1998 Sb.) a řízení v tomto smyslu vadou nezatížil. 17. Podle § 17 vyhl. č. 345/1999 Sb. jsou ubytovacími místnostmi odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody zpravidla„ cely“. 18. Podle § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb. na základě vlastní žádosti se odsouzený nekuřák umístí vždy odděleně od odsouzených kuřáků. 19. Žalobce nejen v řízení před okresním soudem, ale i ve svém odvolání, předestřel otázku, zda lze žádost odsouzeného ve smyslu § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb., tedy aby jako odsouzený nekuřák byl umístěn odděleně od odsouzených kuřáků, považovat údaj v tzv. Vězeňském informačním systému, který vychází právě ze sdělení odsouzeného zpravidla na počátku výkonu trestu nebo i v průběhu tohoto výkonu kdykoli později. Žalobce totiž vycházel z právního posouzení, že nesprávným úředním postupem věznice by bylo i jeho umístění jako odsouzeného nekuřáka spolu s odsouzeným kuřákem na jedné cele, i kdyby o oddělené umístění výslovně aktuálně nepožádal, ale přitom by údaj o jeho nekuřáctví byl zanesen do Vězeňského informačního systému. Jinými slovy řečeno podle žalobce již tento údaj měl vězeňské službě být dostatečným podkladem pro to, aby byl umístěn odděleně, aniž by musel výslovně (v okamžiku, kdy vznikne taková potřeba) o oddělené umístění žádat. Okresní soud své rozhodnutí založil na právním posouzení, že takový údaj ve Vězeňském informačním systému nelze za žádost odsouzeného nekuřáka ve smyslu § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb. pokládat a odvolací soud považuje toto právní posouzení věci za správné. 20. Informační systém obecně je definován jako soubor lidí, technických prostředků a metod, které zabezpečují sběr, přenos, uchování a zpracování dat za účelem tvorby a prezentace informací pro uživatele, kteří jsou zapojeni do procesu řízení. Informační systémy slouží jako prostředky ke zpracování dat, ze kterých jsou získávány potřebné informace. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, informačním systémem veřejné správy se rozumí funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost pro účely výkonu veřejné správy nebo plnění jiných funkcí státu anebo dalších veřejnoprávních korporací. Každý informační systém veřejné správy zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, provozní údaje a dále technické a programové prostředky, případně jiné nástroje umožňující výkon informačních činností. 21. Vězeňský informační systém byl zahájen k [datum] a představuje nosný komplexní provozní informační systém, zajišťující a podporující činnosti a agendy [anonymizována dvě slova] [země]. Je využíván mimo jiné k evidenci a správě agend vězňů spojených s výkonem vazby a trestu. 22. Dle názoru odvolacího soudu ovšem z povahy věci VIS není právním předpisem, a to ani vnitřní povahy. Nelze jistě pochybovat o tom, že údaj o nekuřáctví odsouzeného, pokud je v systému zanesen, je vězeňské službě k dispozici a je s tímto údajem obeznámena. Nelze jej ovšem (a to především na prospěch odsouzeného), pokládat za žádost ve smyslu § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb., tedy za žádost odsouzeného nekuřáka, aby byl umístěn odděleně od odsouzených kuřáků (dále též jen„ žádost“). Umístění odsouzených v jednotlivých celách se přirozeně v průběhu výkonu trestu mění, a to z nejrůznějších důvodů. Vězeňská služba, potažmo stát, tím není jistě nijak zbavena povinnosti odsouzeného nekuřáka na jeho žádost umístit odděleně od odsouzených kuřáků, ovšem je tak povinna učinit, respektive takové oddělené umístění zajistit, jen na žádost odsouzeného. Účelem ustanovení § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb. je ochrana zdraví odsouzeného nekuřáka. Cíl této právní normy může být proto naplněn jen tehdy, pokud je zjištění nekuřáctví (jeho uplatnění formou žádosti) přiměřeně aktuální, zpravidla tedy při změně umístnění v cele nebo při změně obsazení cely (jako v tomto případě, kdy žalobci do cely přibyl odsouzený kuřák). Tato nezbytná aktualizace stavu se může realizovat jen tehdy, pokud odsouzený o oddělené umístění požádá v době, kdy vyvstane potřeba takového odděleného umístění. V projednávané věci tedy v okamžiku, kdy žalobci přibyl do cely odsouzený kuřák. Údaj ve VIS nemusí být totiž aktuální a ani odsouzený nekuřák nemusí z nejrůznějších důvodů, jež jsou zcela na něm, svého práva o oddělené umístění od odsouzených kuřáků v konkrétním případě využít. Dovedeno do absurdity, nemůže být odsouzený nekuřák proti své vůli přemístěn do jiné cely jen z toho důvodu, že ve VIS je zanesen údaj o jeho nekuřáctví, přičemž on sám o oddělené umístění zájem nemá. Souhrnně řečeno údaj ve VIS o nekuřáctví odsouzeného nemá právní důsledky žádosti ve smyslu § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb. Pokud tedy vězeňská služba, aniž by o to odsouzený kuřák požádal, tento údaj nerespektuje, nejde o porušení § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb. a tedy v konečném důsledku ani o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 z. č. 82/1998 Sb. a odpovědnost státu podle tohoto právního předpisu již z tohoto důvodu nevzniká. 23. Existenci žádosti musí prokázat odsouzený (žalobce). Okresní soud pak správně dovodil a odůvodnil, že žalobce neprokázal, že by v projednávané věci v přiměřeně aktuální době, kdy vznikla potřeba odděleného umístění (tedy v době, kdy mu do cely přibyl odsouzený kuřák) požádal o oddělené umístění (od něj). Odvolací soud vnímá složitost důkazní pozice odsouzeného v obdobných případech, ale zásadu volného hodnocení důkazů nelze opustit ani tehdy (viz bod 11 odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2022 č. j. 1 As 44/2022-36). Z vyjádření vězeňské služby přitom z řízení vyplývalo, že oddělené umístění žalobce by ji nečinilo žádných vážnějších organizačních potíží a nebylo by důvodu jeho aktuální žádosti nevyhovět. 24. Žalobce se nemůže účinně dovolávat závěrů vyplývajících z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] v podstatě totožné věci žalobce, neboť rozhodnutí soudu bylo založeno na zcela odlišném skutkovém stavu. Okresní soud totiž tehdy vycházel ze zjištění, že žalobce dne [datum] uvedl, že mu vadí obývat ložnici společně s odsouzenými kuřáky, což bylo zaznamenáno v jednotném záznamovém listu, který je veden k osobě žalobce v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody a soud toto oznámení žalobce kvalifikoval jako žádost ve smyslu § 23 odst. 7 vyhl. č. 345/1999 Sb. V nyní projednávané věci ovšem taková žádost absentuje, respektive nebyla žalobcem v řízení prokázána. 25. Odvolací soud proto ze všech těchto důvodů rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. 26. V odvolacím řízení úspěšné žalované, které by jinak náleželo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř., žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím [název soudu]. Hradec Králové 13. listopadu 2023 Mgr. Šárka Petrová předseda senátu