Námitka nepřiměřenosti smluvní pokuty (§ 2051 o. z.) je námitkou právní, kterou lze vznést i v rámci odvolacího řízení, avšak při posuzování důvodnosti takovéto námitky se nepřihlíží k nepřípustně uplatněným novým skutečnostem a důkazům (§ 205a o. s. ř.).

7 22 Co 191/2023 Číslo jednací: 22 Co 191/2023-189 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) [název soudu] rozhodl v senátě složeném z předsedy [celé jméno řešitele] a [soudci], ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I., pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] s [anonymizováno] úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje. II. Rozsudek okresního soudu se ve zbývající části odvoláním napadeného výroku I. mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá. III. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku III. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady za řízení před okresním soudem ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka], zamítl (výrok II, odvoláním nenapaden) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok III). 2. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky [částka] a tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o užívání přístupové cesty, jejímž předmětem bylo právo stezky a cesty přes pozemek žalobce parc. [číslo] v k.ú. Svinary (dále jen pozemek). Žalobce se smlouvou zavázal umožnit žalované procházet nebo projíždět přes soukromou cestu za podmínek stanovených ve smlouvě. Žalovaná se pak zavázala žalobci za toto oprávnění platit roční úplatu ve výši [částka] vždy do [anonymizováno] daného kalendářního roku. Žalovaná však úplatu za rok [rok] neuhradila, a to ani po písemných výzvách žalobce ze dne [anonymizováno] a [datum]. Dle smlouvy žalobci tak vznikl nárok na zaplacení úhrady za oprávnění procházet a projíždět soukromou cestou ve výši [částka] za rok [rok] a dále mu náležela smluvní pokuta ve výši [částka] za každý den prodlení s úhradou částky [částka] dle uzavřené smlouvy. Žalobce se domáhal smluvní pokuty za období od [datum] do [datum], což představuje [anonymizováno] dnů po [částka], tedy [částka]. Dále se žalobce domáhal úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. 3. Žalovaná tvrdila, že přístupová cesta přes pozemek žalobce je veřejnou účelovou komunikací, tudíž žalobci nenáleží úhrada za užívání takovéto cesty, navrhla proto zamítnutí žaloby. 4. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že cesta přes pozemek žalobce není účelovou komunikací. Okresní soud proto dále posuzoval platnost smlouvy uzavřené mezi účastníky ze dne [datum] a dospěl k závěru, že smlouva o užívání přístupové cesty je uzavřena platně a žalobci náleží úhrada za užívání cesty, tak jak byla sjednána dle smlouvy ve výši [částka] ročně. Žalovaná za rok [rok] tuto úhradu nezaplatila, proto okresní soud přiznal žalobci částku [částka], a to s úrokem z prodlení od [datum], kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou za užívání cesty, výši úroků z prodlení stanovil částkou [anonymizováno] ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Okresní soud též shledal platné ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě mezi účastníky a shledal nárok na smluvní pokutu důvodný, neboť žalovaná neplnila řádně své povinnosti vyplývající ze smlouvy a žalobci tak vznikl nárok na sjednanou pokutu, která činí [částka] denně za období od [datum] do [datum], tj. celkově [částka]. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl. Žalobu pak zamítl pro [částka], neboť shledal, že v daném případě se nejedná o vzájemný závazek mezi podnikateli ani o vzájemný závazek mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení okresní soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 o.s.ř. a převážně úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů, neboť neúspěšný byl jen v nepatrné části. Náklady spočívaly v [anonymizováno] úkonech právní služby po [částka] za období, kdy předmětem řízení byla částka [částka], [anonymizováno] úkony právní služby po [částka] za období, kdy předmětem řízení byla částka [částka] a dále 1 úkon v poloviční sazbě [částka] za předžalobní výzvu. Dále [anonymizováno] paušálních náhrad po [částka], náhrada cestovních výdajů ve výši [částka] a [částka] náhrada za promeškaný čas [anonymizována dvě slova] po [částka] a DPH z uvedených částek a dále náhrada soudního poplatku ve výši [částka], celkově náklady řízení přiznal ve výši [částka] a uložil je žalované zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce. 6. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání. V něm zpochybnila závěry okresního soudu o tom, že přístupová cesta po pozemku žalobce není účelová komunikace, v dalším průběhu odvolacího řízení při prvním jednání žalovaná namítla, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, neodpovídá hodnotě ani významu zajišťované povinnosti. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl. 7. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, především se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že cesta, kterou byla žalovaná oprávněna na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky užívat přes pozemek žalobce, není účelovou komunikací, smlouva o užívání této cesty byla uzavřena platně a u žalobce tak vznikl nárok na náhradu za užívání cesty. Dále žalobce namítl, že í námitka o nepřiměřené výši smluvní pokuty, kterou vznesla žalovaná, je nepřípustnou novotou v odvolacím řízení, neboť nebyla namítána před okresním soudem, i kdyby však soud posuzoval přiměřenost smluvní pokuty, žalobce ji nepovažuje za nepřiměřenou, neboť si žalovaná výši smluvní pokuty způsobila sama tím, že včas a řádně nezaplatila úhradu za užívání komunikace. Žalobce dále poukázal na to, že rozsah užívání cesty byl upraven proto, aby lokalita zůstala klidovou, že žalovaná je podnikatelkou (developerkou), která zcela dobrovolně a vědomě přijala finanční závazek zajištěný smluvní pokutou, přístupovou cestu ke svému pozemku využívala. Cesta byla zřízena proto, aby žalovaná mohla v rámci stavebního řízení u stavebního úřadu realizovat svůj developerský projekt a poté, kdy jí žalobce vyhověl a se smlouvou o průchodu a průjezdu přes jeho pozemek souhlasil, tak tuto smlouvu využila ve stavebním řízení, úhradu za užívání však dlouhodobě nezaplatila. Z pohledu žalobce se tedy jedná o jednání v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, v kterém lze spatřovat prvky úmyslně nepoctivého jednání, a proto žalované nenáleží ani právní ochrana ve smyslu § 6 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“ .. 8. V průběhu odvolacího řízení žalovaná navrhla uzavření smíru, v kterém by se zavázala uhradit částku do [částka] s tím, že by žádný z účastníků nepožadoval náhradu nákladů řízení, čímž by odpadl předmět sporu. Žalobce uvedl, že by souhlasil se smírem, ale požaduje částku [částka]. K dohodě mezi účastníky nedošlo. 9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích odvolání, tzn. vyjma odvolání nenapadeného výroku II a dospěl k závěru, že odvolání žalované je převážně důvodné. 10. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem okresního soudu, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o užívání přístupové cesty ze dne [datum], na základě které se žalobce jako vlastník pozemku zavázal umožnit žalované procházet (právo stezky) nebo projíždět (právo cesty) přes tuto soukromou cestu za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalovaná se pak zavázala za toto oprávnění průchodu a průjezdu přes soukromou cestu uhradit žalobci [částka] ročně. Podle odvolacího soudu na případnou platnost této smlouvy a závazek žalované uhradit částku [částka] ročně za to, že jí žalobce umožnil za určitých podmínek procházet a projíždět přes svůj pozemek, by nemělo vliv ani to, kdyby cesta na pozemku žalobce byla účelovou komunikací. Smlouva byla uzavřena mezi svéprávnými osobami, které si v době uzavírání smlouvy byly vědomy následků svého jednání, takovéto ujednání se nepříčilo dobrým mravům ani neodporovalo zákonu a nejedná se ani o plnění nemožné (§ 580 a § 581 o. z.) Podle odvolacího soudu ve smlouvě o užívání přístupové cesty si účastníci zcela jasně vymezili svá práva a povinnosti. Odvolací soud je toho názoru, že i kdyby přístupová cesta byla účelovou komunikací, nic nebrání tomu, aby se subjekt, který chce tuto cestu používat, zavázal uhradit za průchod a průjezd přes tento pozemek vlastníkům pozemku, neboť mu vlastník poskytuje toto oprávnění a zajišťuje mu přístupnost tohoto pozemku. 11. Z provedeného dokazování i ze shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalovaná za rok [rok] žalobci úhradu za užívání přístupové cesty neuhradila, ač se k tomu v řádné smlouvě zavázala. Nárok žalobce na úhradu sjednané částky [částka] je proto ve shodě se závěry okresního soudu důvodný. 12. Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud již neposuzoval odvolací námitky žalované, zda přístupová cesta přes pozemek žalobce je soukromou cestou či účelovou komunikací. 13. Další námitkou žalované vznesenou až v rámci odvolacího řízení byla nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti. K této odvolací námitce žalobce uvedl, že se jedná o nepřípustnou novotu v odvolacím řízení, neboť byla vznesena až v rámci odvolacího řízení. 14. Podle § 205a o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen za podmínek stanovených v bodech a) až f) tohoto ustanovení. 15. Východiskem pro užití uvedeného ustanovení, tedy neúplné apelace, je zásada, že soud prvního stupně je instancí skutkovou, tj. instancí, u které mají být zásadně provedeny všechny účastníky navržené důkazy potřebné k prokázání právně významných skutkových tvrzení. K tomu zákon ukládá účastníku povinnost tvrdit před soudem prvého stupně všechny pro věc v té době existující právně významné skutečnosti a označit všechny v té době dostupné důkazy způsobilé k jejich prokázání. Toto ustanovení však nebrání vznesení nové právní námitky, např. námitky promlčení, až v odvolacím řízení, při posuzování důvodnosti takovéto námitky se však nepřihlíží k nepřípustně uplatněným novým skutečnostem a důkazům (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 879/2002 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]). 16. V dané věci žalovaná sice vznesla námitku nepřiměřenosti výše smluvní pokuty až v odvolacím řízení, podle odvolacího soudu však tato námitka je pouze námitkou právní a soud při jejím posouzení může vycházet pouze ze skutečností a důkazů, které byly tvrzeny příp. provedeny před soudem prvního stupně. Posouzení takové námitky tedy nebrání ust. § 205a o. s. ř. 17. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 18. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke které se smluvní pokuta vztahuje. 19. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právních jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožném. 21. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 5377/2017 uvedl, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu. Pokud by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, není vyloučeno posoudit její ujednání jako (absolutně) neplatné právní jednání podle § 588 o. z.; v takovém případě však nepřichází v úvahu její moderace. V případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda použije své moderační právo či nikoliv, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Bude-li výsledkem úsudek, že svého moderačního práva využije, neboť byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, nastupuje poslední etapa jeho rozhodování; v níž posoudí, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této fázi rozhodování je soud povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody. V rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2023 Nejvyšší soud uvedl, že přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. 22. Podle článku VI.smlouvy uzavřené mezi účastníky, smluvní pokuta, náhrada škody a odstoupení bodu 1) smlouvy uzavřené mezi účastníky ze dne [datum] se smluvní strany dohodly, že pokud oprávněný poruší jakoukoliv svoji povinnost uvedenou v této smlouvě (zejména v čl. I odst. 5/ nebo čl. III odst. 3/ této smlouvy), je povinný oprávněn jej vyzvat k nápravě porušení do 15 kalendářních dnů ode dne doručení písemné výzvy. V případě, že oprávněný nápravu ve lhůtě neučiní, zavazuje se uhradit povinnému smluvní pokutu ve výši [částka] za každý den trvání jednotlivého porušení povinnosti. 23. V dané věci, jak vyplývá z žaloby a dalších tvrzení žalobce, jedinou povinností, kterou žalobce dle smlouvy uzavřené mezi účastníky o užívání přístupové cesty porušila, a za kterou žalobce požadoval smluvní pokutu v řízení před okresním soudem, bylo porušení povinnosti dle čl. IV bod 1) smlouvy – nezaplacení úhrady ve výši [částka] do [datum] za rok [rok]. K této povinnosti byla také žalovaná vyzývána výzvou ze dne [datum] a [datum] a tuto povinnost, také jak vyplývá z provedeného řízení, žalovaná porušila tím, že úhradu za užívání cesty nezaplatila. Odvolací soud proto posuzoval nepřiměřenost smluvní pokuty ve výši [částka] denně k porušení uvedené povinnosti, tedy k hodnotě a významu této zajišťované povinnosti. Odvolací soud uzavřel, že v daném případě výše smluvní pokuty nezakládala absolutní neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, neboť okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednávána, nemohly způsobit absolutní neplatnost takovéhoto jednání ve smyslu § 588 o. z. Okresní soud tedy postupoval správně, když neposoudil nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, neboť za řízení před okresním soudem žalovaná námitku nepřiměřenosti smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. nevznesla. 24. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaná tuto námitku vznesla až v odvolacím řízení, což není vyloučeno (odůvodnění viz výše). Odvolací soud tedy posoudil výši konkrétního nároku, který uplatnil žalobce na zaplacení smluvní pokuty s hodnotou a významem zajišťované povinnosti, když přihlédl k okolnostem, které byly při porušení smluvní pokuty známy i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení. V daném případě hodnota zajišťované povinnosti činila [částka] za rok, žádná jiná hodnota, která by byla zajišťována smluvní pokutou dle smlouvy uzavřené mezi účastníky, žalobcem nebyla tvrzena. V daném případě tedy bylo zajištěno finanční plnění v nepatrné výši [částka] za rok smluvní pokutou, která za požadované období [anonymizováno] dnů činila skoro 65násobek této zajišťované povinnosti, přičemž význam zajišťované povinnosti nelze pro žalobce shledávat v zásadě podstatným, neboť částka [částka] za rok, kterou žalovaná žalobci neuhradila, nepředstavuje pro žalobce nijak zásadní majetkovou ztrátu, pro kterou by se žalobce dostal do jakýchkoliv potíží. S ohledem na tyto skutečnosti odvolací soud shledal smluvní pokutu požadovanou žalobcem po žalované za zjevně nepřiměřeně vysokou, a proto přistoupil k její moderaci. Žalobce netvrdil žádnou výši škody, která by mu nezaplacení částky [částka] vznikla, proto nelze uzavřít nejnižší možnou výši smluvní pokuty, která by měla odpovídat výši vzniklé škody. Odvolací soud tedy shledal jako přiměřenou v daném případě maximálně možnou smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Takováto smluvní pokuta byla přiznávána již dříve v obchodních vztazích a jako nepřiměřená nebyla shledána. Za dobu trvání smluvní pokuty, tak jak byla uvedena v žalobě, tedy 382 dní, vznikla podle odvolacího soudu povinnost žalované uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši [anonymizováno] denně z částky [částka], což činí [částka]. 25. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud shledal oprávněným nárok žalobce na zaplacení úhrady za průchod a průjezd přes jeho pozemek ve výši [částka] včetně úroků z prodlení, tak jak byly přiznány okresním soudem, a smluvní pokutu ve výši [částka], proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil v částce [částka] s [anonymizováno] úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (§ 219 o. s. ř.). 26. Ve zbývající části výroku I rozsudku okresního soudu odvolací soud neshledal nárok žalobce důvodným, neboť smluvní pokutu, tak jak ji žalobce požadoval, shledal nepřiměřeně vysokou. Rozsudek okresního soudu proto změnil a žalobu o zaplacení částky [částka] zamítl (§ 220 o. s. ř.). 27. V důsledku změny rozsudku okresního soudu ve věci samé odvolací soud změnil i výrok III rozsudku okresního soudu o nákladech řízení a podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení převážně úspěšné žalované. Náklady za řízení před okresním soudem spočívají v [anonymizováno] úkonech právní služby, a to převzetí zastoupení a podání odporu z částky [částka] Celkem mimomluvní odměny za tyto [anonymizováno] úkony činí dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhláška) [částka], úspěch žalobce v této fázi řízení činil [anonymizováno], úspěch žalované [anonymizováno], po odečtení úspěchu žalobce od úspěchu žalované vyplývá, že za tuto fázi řízení převážně úspěšné žalované náleží [anonymizováno] účelně vynaložených nákladů, což jsou [anonymizováno] úkony po [částka], [anonymizováno] paušální náhrady po [částka] a [anonymizována dvě slova] z těchto částek, což činí [částka]. Za další řízení, kdy již předmětem žaloby bylo [částka] ([částka] úhrada za užívání cesty, [částka] smluvní pokuta a [částka] požadované náklady), činila sazba mimosmluvní odměny [částka], zástupce žalované učinil 5 úkonů, a to účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u místního šetření dne [datum] a účast u jednání dne [datum], dále [anonymizováno] paušálních náhrad po [částka] a [anonymizováno] DPH z uvedených částek. Celkově tak účelně vynaložená náhrada nákladů představuje [částka], ani v této fázi řízení však nebyla žalovaná plně úspěšná, úspěch žalobce činil [anonymizováno], úspěch žalované [anonymizováno], celkově tak po odečtu úspěchu žalobce od úspěchu žalované náleží žalované náhrada nákladů ve výši [anonymizováno], tedy [částka]. Z uvedených důvodů tedy odvolací soud přiznal převážně úspěšné žalované náklady řízení za řízení před okresním soudem ve výši [částka] a tyto uložil žalobci uhradit k rukám advokáta žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). 28. Žalovaná byla převážně úspěšná i v odvolacím řízení, za které učinila [anonymizováno] úkony právní služby, a to podání odvolání, účast u jednání dne [datum], vyjádření žalované k podání žalobce ze dne [datum] a účast u odvolacího jednání dne [datum], tarifní hodnota činila [částka], tedy sazba mimosmluvní odměny [částka]. Dále pak zástupci žalované náleží paušální náhrada hotových výdajů po [částka] za [anonymizováno] úkony tedy [částka], náhrada cestovních výdajů [částka], náhrada za promeškaný čas [částka], [anonymizováno] z uvedených částek [částka] a soudní poplatek za odvolání [částka]. Celkově tak žalovaná účelně vynaložila na odvolací řízení [částka] žalovaná však i v odvolacím řízení nebyla plně úspěšná, její úspěch představoval [anonymizováno], od tohoto úspěchu je nutné odečíst úspěch žalobce [anonymizováno], tedy žalované náleží na náhradě nákladů odvolacího řízení [anonymizováno] z částky [částka], což činí [částka] Tyto náklady je pak žalobce povinen nahradit žalované k rukám jejího advokáta to 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 29. Odvolací soud pak k námitce žalobce posoudil i příp. odepření práva na náhradu nákladů řízení za řízení před okresním i odvolacím soudem ve smyslu § 150 o. s. ř. a dospěl k závěru, že v dané věci nejsou splněny takové podmínky, za kterých by bylo možné shledat, že tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo na místě nepřiznat převážně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě je podle odvolacího soudu zcela zřejmé, že smluvní pokuta ve výši, jak se jí domáhal žalobce, byla nepřiměřeně vysoká. Představovala více než [anonymizováno] zajišťované pohledávky. Žalovaná pak přinejmenším v odvolacím řízení nabídla žalobci smír, který víceméně odpovídal závěrům odvolacího soudu. Žalobce však přesto nabídku smíru nepřijal, a tedy sám způsobil, že mu vznikla povinnost hradit náklady řízení jako neúspěšné straně sporu. Žalobce pak ani netvrdil a z provedeného řízení nevyplývá, že by se jednalo o osobu, pro kterou by úhrada nákladů řízení představovala významnou majetkovou újmu, která by ohrozila schopnost žalobce zajistit si výživu pro sebe či osoby výživou na žalobci závislé. Poučení: Proti tomu rozsudku lze podat dovolání z důvodů uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř., a to do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku prostřednictvím [název soudu] k [název soudu] v [obec]. Pardubice 17. října 2023 JUDr. Bořivoj Hájek předseda senátu